|
|
Služby zaměstnávání bývalých uživatelů návykových látek v ČR ve srovnání s obdobnými službami v Rakousku a Skotsku
Veis, Štěpán ; Kocianová, Renata (vedoucí práce) ; Kopecký, Martin (oponent)
Diplomová práce "Služby zaměstnávání bývalých uživatelů návykových látek v ČR ve srovnání s obdobnými službami v Rakousku a Skotsku" pojednává o problematice zaměstnávání osob, které v minulosti užívaly nelegální návykové látky, avšak nyní abstinují. Získat zaměstnání a udržet si ho je pro ně nezbytné v tom, aby mohly úspěšně pokračovat v nově započatém životním stylu. Bývalí uživatelé návykových jsou charakterizováni s přihlédnutím zejména k jejich postavení na trhu práce a potřebě sociální reintegrace. Jejich uplatnitelnost na trhu práce v ČR je uvedena z pohledu jak klientů a pracovníků léčebných zařízení, tak z pohledu zaměstnavatelů. Dále jsou představeny možnosti zaměstnání, které se bývalým uživatelům nabízejí, a to v rámci tří projektů - české Pracovní a sociální agentury o. s. SANANIM, skotského Výcvikového programu pro pracovníky v adiktologii (Addiction Workers' Training Programme), provozovaného Skotským drogovým fórem, a rakouské sociální firmy Fix und Fertig, jež je součásti Verein Wiener Sozialprojekte. Tyto projekty jsou porovnány z hlediska přístupu k problematice zaměstnávání, jsou vymezeny základní parametry, které by měly služby zaměstnávání bývalých uživatelů návykových látek zohledňovat a v závěru jsou nastíněny možnosti rozvoje těchto služeb v ČR.
|
|
|
Areál bývalého šamotového závodu MŠLZ Mladějov na Moravě - funkční využití areálu pro potřeby Průmyslového muzea Mladějov
Racková, Eliška ; Vojtová, Lea (oponent) ; Hrabec, Josef (vedoucí práce)
Předmětem projektu je využití rozsáhlého areálu obsahujícího nesourodou směsici výrobních, servisních a obytných objektů různého stáří a kvalit. Různý charakter má i území areálu – stará výrobní část, která je poměrně udržovaná a trvale osídlená, a nová část na severu – narychlo dobytá v šedesátých letech a rychle zarůstající sukcesním březovým lesem. Rozdíl se odráží nejen v urbanistickém řešení areálu (viz předchozí práce), ale i v architektonickém pojetí jednotlivých budov. Budovy ve stará části slouží pro potřeby Muzea a jeho přidružených aktivit, forma nových prvků dotváří celek a reaguje na stavební sloh definovaný především budovami z lichtensteinského období závodu – elektrárnu a výtopnu. Charakter jednotlivých budov si vyžádal využití celého spektra přístupů k obnově, od konzervace stávajícího stavu výtopny, přes náznakovou instalaci prostoru elektrárny , po analogickou rekonstrukci dřevěného patra staré pece. Otázka využití a ztvárnění vysokých pecí je komplexnější a je řešena jako hlavní téma práce. Svým charakterem se pece blíží spíše LTO než budově. Obsahuje pouze dva standardní stavební prostory v bývalých odprašovacích komorách, zbytek je zabydlen technologií nebo uzavřený a nepřístupný. Charakterem se jedná o technickou památku určenou k řízenému zániku. Cílem návrhu je využít čas, který neopakovatelné stavební struktuře ještě zbývá a to s intenzitou, která bude z hlediska jeho fungování a bezpečnosti možná. V první fázi jako funkční paralela schematu kartuziánského kláštera v objektu vznikne obydlí pro obměňující se komunitu umělců, jinak tvůrčích nebo zainteresovaných lidí, kdy vlastní obytné prostory – poustevny vzniknou v bývalých sypnících, společné prostory v odprašovacích komorách. Paralelou kaple se stane pecní prostor přístupný veřejnosti. Každý sypníkový domek se sestává ze dvou kontejnerů, zimní zahrady a vlastních venkovních prostor, je sice miniaturizovanou, ale soběstačnou jednotkou, ohraničenou ve svém vlastním vesmíru podle kartuziánských ideálů. Jako hlavní konstrukční prvek slouží použité kontejnery pro dálkovou přepravu zboží, stavebně přizpůsobené bydlení, v sypnících uložené na zavěšených „kolébkách“. Nevyužitý objem spodní špičky sypníku slouží jako obrovský květináč. Trvanlivost takové konstrukce odpovídá době, jaká je mu postupným chátráním pece vyměřena. S časem se role prvků změní. Bývalé komunikační prostory sloužící komunitě se stanou jediným přístupem do prostoru pecí a chodba spojující dříve kontejnerové domky se stane vyhlídkovou plošinou.
|
|
|
Konverze Beuronské kaple
Burgerová, Lenka ; Zemánek, Václav (oponent) ; Zemánková, Helena (vedoucí práce)
Kaple bývalého boromejského kláštera v Teplicích je významnou památkou na činnost mnišské dílny benediktinského řádu. Klášter, který je dnes jednou z budov teplického gymnázia, byl postaven v ulici na bývalých hradbách, prestižním bulváru. Dnes je to budova obklopená architektonicky bezcennými a nevhodně umístěnými stavbami a bulvár se změnil ve frekventovanou ulici, kde většinu historické zástavby nahradily paneláky. Úkolem architekta je zde vrátit budově život a vrátit ji do veřejného prostoru, propojit „veřejné=město“ se „soukromým=školou“. Vrátit prostoru důstojnost a jistou monumentalitu a poskytnout škole prostor pro pořádání workshopů, studentských setkání, ale i akcí, které propojují školu s městem: výstav studentských prací, koncertů, diskusí, happeningů, dokonce svateb. Studenti gymnázia jsou na malém městě budoucí intelektuální elitou místa a nově upravený prostor má šanci upevnit jejich vazbu k místu, která se posléze může projevit třeba tím, že své pracovní uplatnění budou po vysokoškolských studiích hledat v Teplicích. Věřím, že architektura má moc vytvářet vazbu k místu a genius loci, a že otevírá fyzický i mentální prostor. Právě takové „otevření prostoru“ si gymnázium i kaple, o jejíž existenci málokdo v Teplicích ví, 20 let po „Sametové revoluci“ zaslouží.
|
|
|
Analýza postavení ex-vězňů na trhu práce v ČR
Třesohlavý, Pavel ; Ševčíková, Michaela (vedoucí práce) ; Brabec, Petr (oponent)
Diplomová práce se zaměřuje na zmapování postavení bývalých vězňů na trhu práce, a to jakým způsobem jejich pohyb na tomto trhu ovlivňuje celou společnost. Zjišťuje, jaké společenské náklady i náklady pro státní rozpočet tyto osoby znamenají, a proč je můžeme řadit mezi ohrožené skupiny osob na pracovním trhu. Mezi faktory, které jejich uplatnění snižují, patří nižší míra produktivity, vzdělání, ale také rysy statistické diskriminace zaměstnavatelů, které vedou k požadování bezúhonnosti. Práce dále mapuje také to, jaké formy pomoci v České republice nyní fungují, protože uplatnění se na trhu práce je důležitým prvkem ke snížení míry recidivy, která se u nás v roce 2013 pohybovala zhruba ve výši 60 až 65 %, což je výrazně vyšší než v zemích, kde se tomuto tématu věnují dlouhodoběji. V práci se potvrdila hypotéza, že v České republice není tato problematika řešena na srovnatelné úrovni a můžeme se od těchto zemí inspirovat. V zahraničí se osvědčilo fungování domů na půli cesty, které by bylo vhodné zavést také v České republice.
|
host ::
RSS.