|
|
Význam polyploidizace v evoluci trav tribu Triticeae
Papoušek, Lukáš ; Urfus, Tomáš (vedoucí práce) ; Chrtek, Jindřich (oponent)
Polyploidizace, proces znásobení sádek chromozomů, představuje jednu z nejvýznamnějších sil, které formovaly evoluci většiny krytosemenných rostlin. Proto je také důležité poznání mechanismů vzniku polyploidie. Ta nejčastěji vzniká prostřednictvím neredukovaných gamet (méně somatickou polyploidizací). Autopolyploidi jsou výsledkem polyploidizace v rámci jednoho druhu, resp. populace, zatímco vzniku alopolyploidů předchází mezidruhová hybridizace. Polyploidizace hrála hlavní roli i v tribu Triticeae (Poaceae), do kterého náleží ekonomicky významné plodiny (pšenice, žito a ječmen). Taxonomie celého tribu, zejména rodový koncept, stojí v posledních desetiletích na genomických konceptech. Taxonomie je však značně komplikovaná zejména díky hybridizaci, resp. alopolyploidizaci. Důsledkem alopolyploidizace a i samotné hybridizace je retikulátní "pattern" a není vůbec snadné určit hranice mezi taxony, dokonce ani na rodové úrovni. Za modelový druh studia alopolyploidie lze považovat Triticum aestivum jednak kvůli ekonomickému významu, ale i kvůli jeho vzniku několika kol hybridizačních a polyploidizačních událostí. Přestože alopolyploidie převládá, lze se v některých "cladech" tribu setkat v menší míře i s autopolyploidy (rody Hordeum, Agropyron a Thinopyrum). Polyploidie je v tribu natolik častá, že se...
|
|
|
Polyploidization and hybridization as evolutionary drivers in the Medicago sativa group
Peřina, Ondřej ; Kolář, Filip (vedoucí práce) ; Bartolić, Paolo (oponent)
Tato bakalářská práce se věnuje tématu polyploidie způsobené celogenomovou duplikací a jejími důsledky v evoluci komplexu Medicago sativa agg., tzn. divokých příbuzných významné pěstované pícniny vojtěšky. Tento komplex zahrnuje několik volně křižitelných taxonů přirozeně se vyskytujících v diploidním (2n = 16) nebo tetraploidním (2n = 32) cytotypu. Několik nedávno provedených studií se pokusilo vysvětlit původ a evoluci tohoto komplexu a vztahy mezi jeho členy, ale výsledky jsou stále zlomkovité a neprůkazné. Dva nejrozšířenější členové komplexu: fialově kvetoucí Medicago sativa a žlutě kvetoucí Medicago falcata jsou jak na diploidním tak na tetraploidním levelu geneticky diferencované, což podporuje jejich uznání jako odlišné taxony. Dále bylo prokázáno, že tetraploidní M. sativa subsp. sativa je autopolyploid, který vznikl z diploidní M. sativa subsp. caerulea jednodruhovou celogenomovou duplikací. Na druhou stranu původ tetraploidní M. falcata se zdá být komplexnější, pravděpodobně zahrnující autopolyploidizaci následovanou dávnou introgresí z Medicago prostrata. Většina studií věnující se tomuto tématu byla provedena na vzorcích občas nejasné ploidie a původu ze semenné databáze. Tento fakt zanechává naše vědomosti o původu a mechanismech diverzifikace komplexu Medicago sativa agg. pouze...
|
|
|
Genome duplication in Stellaria genus - the more, the merrier? Link between ploidy levels and sexual polymorphism.
Krtilová, Eliška ; Slovák, Marek (vedoucí práce) ; Prančl, Jan (oponent)
Polyploidizace u krytosemenných rostlin je dobře zdokumentovaný jev, který je často spojován s různými reprodukčními strategiemi, včetně přítomnosti sexuálních polymorfismů. Tento vztah je obzvláště zajímavý u vysoce polyploidních organismů, kde může být interakce velmi komplexní, přičemž ale stále zůstává nedostatečně vysvětlená. Diplomová práce je zaměřená na prohloubení poznání o vztahu mezi vysokou polyploidií a sexuálními polymorfismy u druhového komplexu Stellaria palustris (Caryophylaceae), který vykazuje mimořádně vysoké ploidní úrovně přesahující 2n = 10x a vykazuje variabilní sexuální expresi. Abychom rozšířili naši analýzu, zahrnuli jsme zároveň blízce příbuzné druhy S. graminea (2x a 4x) a S. longifolia (2x). Naše studie je zaměřena na Střední a Severní Evropu, využívajíc různé metodologické přístupy, včetně odhadu velikosti genomu, počítání chromozomů, genetických analýz založených na Sangerově sekvenování a hodnocení variability morfologie květu a sexuální exprese. Hlavní hypotézy zkoumaly asociace mezi ploidní úrovní a zeměpisnou šířkou, jakož i ploidní úrovní a sexuálními polymorfismy. Počty chromozomů u S. palustris se pohybovaly mezi 2x = 154 - 208, což odpovídá 2n=12x, 14x, a 16x, zatímco u S. graminea a S. longifolia jsme potvrdili jejich původně známé ploidní úrovně. Ačkoli...
|
|
|
Alternativní pohony automobilů
Filip, Vojtěch ; Kučera, Pavel (oponent) ; Píštěk, Václav (vedoucí práce)
Náplní této bakalářské práce je analýza aktuálně používaných alternativních pohonů automobilů, jejich srovnání se současnými zážehovými a vznětovými spalovacími motory. Seznámení s technickým řešením jednotlivých pohonů a jejich kategorizace do několika základních skupin, podle charakteristických klíčových rysů. Dále obsahuje bližší seznámení s nejdůležitějšími komponenty automobilů, vyžívajících tyto alternativní pohony a současně jejich přednostmi ale také nedostatky, které nyní brzdí rozšíření těchto pohonů, z hlediska ekonomického i technického.
|
|
|
Moderní hybridní pohony osobních vozidel
Švoma, Jan ; Blaťák, Ondřej (oponent) ; Vančura, Jan (vedoucí práce)
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou současných hybridních pohonů v osobních automobilech. Práce obsahuje kategorizaci hybridních pohonů podle konstrukce a využití. Zabývá se také rozborem jednotlivých komponent a popisuje vhodnost jejich použití v různých situacích. Dále je zaměřena na aktuální nabídku hybridních vozidel a možnosti dalšího vývoje. V závěru jsou zhodnocena ekonomická hlediska a vyhlídky pro použití těchto systémů v budoucnu.
|
|
|
Vybrané postkonceptuální přístupy v současné české malbě
Dub, Petr ; David,, Jiří (oponent) ; Havlík, Vladimír (oponent) ; Zálešák, Jan (oponent) ; Stratil, Václav (vedoucí práce)
Disertační práce Vybrané postkonceptuální přístupy v současné české malbě reflektuje autorské projevy generace nejmladších umělců pracujících s konceptuálními formami v médiu malby po roce 1996. Cílem práce je přiblížení střetu a prolínání konceptualismu s malířstvím. Referenčním rámcem pro překládanou práci je vedle vývoje konceptuálního umění i postmoderní obrat ve výtvarném umění spojený s globální změnou jeho společenského statutu v průběhu druhé poloviny 20. a začátku 21. století. Vývoj na domácí umělecké scéně a konkrétní přístupy jsou prezentovány na základě repre-zentativního výběru nejvýraznějších tendencí a signifikantních autorů ve srovnání s tvorbou zahraničích tvůrců. Text interpretuje zásadní teoretická pojednání, recenzované ohlasy a tvůrčí prohlášení z oblasti „současné malby po kon-ceptuálním umění“.
|
|
|
Bydlení v intenzivních městských strukturách
Zadražilová, Miroslava ; Urbášková, Hana (oponent) ; Šimeček, Pavel (oponent) ; Vitková, Lubica (oponent) ; Menšíková, Naděžda (vedoucí práce)
Se změnami ve společnosti, jako jsou nárůst mobility, stoupající prostorová náročnost obyvatel a nástup digitálních technologií, architekti a urbanisté hledají nové formy městské zástavby. Jednou z nich je zahušťování, tedy intenzivní využití městského prostoru. Intenzivní městská struktura maximálně využívá potenciál místa, řeší několik problému najednou, je funkčním hybridem, domovem potencionálních suburbanizérů, místem sociálních kontaktů. Vzniká ve snaze vyřešit konkrétní problém v přelidněném, kolabujícím městě. Cílem práce je poukázat na současné přístupy k problematice intenzivních městských struktur a zmapovat současné realizované i nerealizované projekty. Práce vytváří systém jejich kategorizace a pojmenování. Z funkčního hlediska se jedná vždy o mix různých funkcí. Dle prostorové koncepce rozlišuje pět kategorií. Jsou jimi multiplicita, poréznost, hybridita, konektivita a vertikalita. Veřejný či poloveřejný prostor se tak dostává do vyšší úrovně města, do městského patra, městského balkónu či hybridní krajiny. S ohledem na polohu vůči stávajícímu městu jsou realizované projekty většinou impulsem k rozvoji a obnově zdevastovaných městských území, brownfields i urban sprawls. Na základě získaných poznatků bylo vytvořeno zadání předdiplomních a diplomních projektů na ústavu architektury FAST VUT v Brně a přístupy k problematice byly ověřeny v pedagogickém procesu. Anketní šetření v druhé části práce hledá odpověď na otázku, zda existují obyvatelé, kteří by chtěli v intenzivní městské struktuře bydlet a kdo tito lidé jsou.
|
|
|
Městské lázně
Vrbka, Jan ; Kyselka, Mojmír (oponent) ; Makovský, Zdeněk (vedoucí práce)
Mohou městské lázně, postavené za hotelem Voroněž, obstát v konkurenci s ostatním koupališti? Skutečným klíčem k trvalé udržitelnosti je specifická atmosféra. Lázně se zvedají od země, aby nabídly výhledy do okolí a na město. Dalším bodem strategie je přítomnost přidružených funkcí - narazíte na celou řadu aktivit, které byste při návštěvě lázní nečekali. Co ale především: aktivitám se můžete věnovat buď v intimním nebo společenském prostředí. Například čaj si můžete dát buďto v baru v šestém podlaží s výhledem na Červený kopec, nebo v malé nenápadné zatemněné čajovně, skryté uprostřed dispozice a provoněné vonným olejem. Rámec pro tyto zážitky tvoří struktura železobetonových krabic, umístěných různě nad sebou v prostoru.
|
|
|
Hybridizace mezi jelenem evropským a jelenem sikou v oblasti Doupovských hor
Kahajová, Barbora
Jelen sika se do České republiky poprvé dostal na konci 19. století, po 2. světové válce se dostal i do volnosti. Početnost volně žijících populací jelena siky pořád roste a druh působí závažné ekologické problémy. Jelen sika je rovněž velkou hrozbou pro původního jelena evropského, se kterým se kříží. Tato práce se zabývá právě hybridizací mezi jelenem evropským a jelenem sikou. Hlavním cílem bylo zjistit podíl hybridních jedinců mezi těmito dvěma druhy v oblasti Doupovských hor, kde dochází k jejich kontaktu. V průběhu myslivecké sezóny 2020/21 bylo v oblasti odebráno 101 vzorků těchto dvou druhů. Tyto jsem genotypovala s využitím 22 mikrosatelitových lokusů. Zároveň byly při vyhodnocování využity starší genotypované vzorky z této oblasti ze sezón 2008/09 až 2016/17 a také srovnávací vzorky jelena siky a jelena evropského z okolních oblastí a vzorky poddruhu jelen sika Dybowského z oborních chovů. Pomocí mitochondriální DNA byly vzorky rozřazeny do jednotlivých druhů případně poddruhů u jelena siky. Celkem bylo pak metodou Bayesiánské klastrovací analýzy v programu STRUCTURE hodnoceno 560 vzorků, z nichž 270 pocházelo z Doupovských hor. Pomocí této analýzy bylo ve vzorcích identifikováno 29 hybridů, 20 v oborních chovech, 2 ve srovnávacích vzorcích jelena siky a 7 v oblasti Doupovských hor. Pět z nich v sezóně 2008/09, v mnou analyzované sezóně 2020/21 to byl jen jeden jedinec. Výsledky neukazují, že by podíl hybridů v Doupovských horách výrazně vzrostl, ale potvrzují, že ke křížení obou druhů zde sporadicky dochází.
|
|
|
Vývoj vnitrodruhové diverzity invazního patogenu olší Phytophthora ×alni
Pecka, Štěpán ; Koukol, Ondřej (vedoucí práce) ; Sedlářová, Michaela (oponent)
Phytophthora alni s. l. (plíseň olšová, Peronosporomycetes: Stramenopila) je invazní patogen způsobující fytoftorovou hnilobu kořenů a krčků olší. Z Evropy je znám od 90. let, z ČR od roku 2001. V rámci druhového komplexu P. alni s. l. jsou známy tři druhy. V Evropě v současnosti nejrozšířenější triploidní Phytophthora ×alni (Phytophthora alni subsp. alni) vznikl hybridizací mezi druhými dvěma taxony. Analýzou mikrosatelitů byly v předchozích pracích objeveny desítky genotypů, kterým však dominoval genotyp jediný (Pxa-1) a většina ostatních genotypů z něj byla odvozená. Tyto práce se však rozcházely v tom, jestli zastoupení tohoto genotypu v čase narůstá, či klesá ve prospěch jiných genotypů. Tato diplomová práce porovnává změny populace P. ×alni v povodí Vltavy za posledních čtrnáct let, během kterých došlo na mnohých lokalitách k výraznému úbytku dostupných hostitelů tohoto patogenu. Pro určení multilokusových genotypů bylo využito 10 mikrosatelitů. Mezi 94 izoláty P. ×alni spolehlivě určenými na úroveň genotypu bylo 23 různých genotypů. Žádný z těchto genotypů, kromě dominantního, však nebyl nalezen na stejných lokalitách opakovaně. Byl patrný nárůst zastoupení dominantního genotypu (z 63 % na 86 %). Většina ostatních genotypů byla jen mírně odlišná od Pxa-1 (nejčastěji ztrátou heterozygozity)....
|
host ::
RSS.