|
|
Potenciál zooasistence v předškolní pedagogice
Bravencová, Jana ; Jančaříková, Kateřina (vedoucí práce) ; Masopustová, Renata (oponent)
Tato práce je zaměřená na téma vzájemného působení zvířete a dítěte předškolního věku v oblasti zooasistence. Zabývá se vlivem vybraných bezobratlých druhů živočichů (oblovka žravá a rezavá, rak mramorový, strašilka australská) na osobnost dítěte předškolního věku v předškolním (MŠ) a zdravotnickém zařízení. Metodou výzkumu je zúčastěné pozorování, pedagogický experiment, který je prováděn formou návštěvního programu. Práce dokazuje, jak nezbytný a důležitý je pro dítě předškolního věku kontakt se zvířaty, a to nejen s těmi vyššími druhy.
|
|
|
Základní výzkum druhové kompozice řádu Anura ve dvou ostrovních oblastech Indonésie a vliv lidské činnosti na biodiverzitu v této oblasti
Johánková, Klára ; Masopustová, Renata (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
Obojživelníci jsou v současnosti mezi obratlovci nejvíce ohroženi. Alarmující ohroženost obojživelníků je považována za přímý důsledek extrémní zranitelnosti spojenou se specifickými požadavky na mikroklimatické podmínky prostředí. Narušení těchto podmínek způsobuje nevratné změny v druhové skladbě obojživelníků a takto poškozená oblast mívá nižší rozmanitost a hojnost původních druhů. Nejvíce ohroženými druhy obojživelníků jsou ty s úzkými preferencemi, vázaní na specifické oblasti, kde může jakýkoli zásah vést k rychlému poklesu nebo úplnému vymizení druhu. Mezi hlavní problémy, jež způsobily dramatický úbytek druhové bohatosti obojživelníků na světě, se řadí ztráta lokality spolu s nadměrným využíváním půdy, její fragmentace, pronikání invazních druhů, nemoci, pesticidy a změna klimatu. Za největší hrozbu pro obojživelníky je považována ztráta stanoviště, která ohrožuje mnoho druhů zvířat na celém světě.
Jihovýchodní Asie zažívá v současné době jedno z největších globálních odlesňování. Na ztrátě lesů se podílí mnoho faktorů, např. růst počtu obyvatel, těžba dřeva a posun pěstitelských postupů, stavba silnic, politika, lesní požáry a také globální faktory životního prostředí. Nejméně polovina úbytku lesů je spojována s lidskou činností. Odlesňování vlivem zemědělské nebo živočišné výroby způsobuje degradaci a ztrátu půdy, změny mikroklimatu a ztrátu biologické rozmanitosti. V důsledku této devastace přírodního prostředí došlo k velkému snížení ploch nutných pro zachování a rozvoj biologické rozmanitosti. Tento proces se týká zejména přítomnosti a početnosti zde žijících druhů obojživelníků. U tropických druhů bylo prokázáno, že i nízké až střední úrovně antropogenního narušení mají měřitelné a pronikavé dopady na jejich přežití. Příkladem je konverze deštného lesa na monokulturní plantáže palmy olejné, která ničí všechny ekologické niky, narušuje komplexní potravní řetězce a přirozené migrační koridory zvířat. V oblastech s palmou olejnou se vyskytuje výrazně méně živočišných druhů, než v lesích a často i méně než u jiných dřevnatých plodin.
Hlavní náplní praktické části diplomové práce je terénní výzkum provedený ve dvou ostrovních oblastech Indonésie. Výzkum je primárně zaměřen na druhové zastoupení žab v různých biotopech. Vybranými cílovými oblastmi byly ostrovy Simeulue a Bangkaru, které jsou součástí pásu ostrovů na západním pobřeží Sumatry. Tyto oblasti výzkumu byly vybrány pro zastoupení různých druhů biomů. Biotop prvního ostrova byl do velké míry ovlivněn lidskou činností a jeho značnou část zaujímá agrární půda. Druhý ostrov je celý pokrytý primárním deštným lesem bez předchozího vlivu člověka. Výzkum hospodářsky využívané oblasti na ostrově Simeulue v srpnu 2016 potvrdil výskyt těchto druhů žab: Duttaphrynus melanostictus (Schneider, 1799), Odorrana hosii (Boulenger, 1891), Limnonectes macrodon (Duméril a Bibron, 1841) a Amnirana nicobariensis (Stoliczka, 1870). Dále byl prokázán výskyt dvou druhů žab - Microhyla fissipes Boulenger, 1884 a Rhacophorus margaritifer (Schlegel, 1837), jejichž výskyt na Simeulue dosud nebyl popsán. Na ostrově Bangkaru vlastní výzkum v listopadu 2016 potvrdil přítomnost druhu Hylarana parvacola (Inger, Stuart & Iskandar, 2009) a byl objeven, dosud na Bangkaru nepopsaný druh - Limnonectes macrodon (Duméril a Bibron, 1841).
Větší druhová diverzita žab byla zjištěna na hospodářsky využívaných plochách osídleného ostrova Simeulue. Diverzita žab v primárním deštném lesu na Bangkaru, které nikdy osídleno nebylo, byla nižší. Zjištěné výsledky mohou být v rozporu s odbornou literaturou, která uvádí, že větší diverzita druhů je obecně v méně narušených lokalitách. To dokazuje, že početnost druhů může být ovlivněna nejen narušeností prostředí, ale i dalšími faktory. V tomto případě se pravděpodobně jedná o různou velikost a izolovanost ostrovů. Tyto závěry podporuje teorie ostrovní biogeografie, která uvádí, že velké ostrovy mají více druhů než ostrovy malé.
Předmětem této práce byl pouze základní výzkum, jeho závěry je třeba podpořit podrobnějším studiem v dané oblasti.
|
|
|
Potenciál zooasistence v předškolní pedagogice
Bravencová, Jana ; Masopustová, Renata (oponent) ; Jančaříková, Kateřina (vedoucí práce)
Tato práce je zaměřená na téma vzájemného působení zvířete a dítěte předškolního věku v oblasti zooasistence. Zabývá se vlivem vybraných bezobratlých druhů živočichů (oblovka žravá a rezavá, rak mramorový, strašilka australská) na osobnost dítěte předškolního věku v předškolním (MŠ) a zdravotnickém zařízení. Metodou výzkumu je zúčastěné pozorování, pedagogický experiment, který je prováděn formou návštěvního programu. Práce dokazuje, jak nezbytný a důležitý je pro dítě předškolního věku kontakt se zvířaty, a to nejen s těmi vyššími druhy.
|
|
|
Prase (Sus scrofa domestica) jako laboratorní zvíře a jeho využití v experimentech
Šlajerová, Markéta ; Masopustová, Renata (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
Diplomová práce na téma využití laboratorních prasat v biomedicinském výzkumu, je zaměřena na přehledné popsání fylogeneze a domestikace druhu Sus scrofa a vznik jeho domestikované formy Sus scrofa domestica, laboratorního chovu, výživy, nároků na prostor a veterinárních podmínek. Fyziologická a anatomická podobnost prasete s lidským organismem nabízí široké spektrum využití v různých odvětvích lékařského bádání. Prasata, potažmo plemena miniprasat bývají součástí preklinického testování léků, v oblasti toxikologie. V dermatologii jsou často experimentálním modelem při hojení ran a popálenin, případně při studiu melanomu. Kardivaoskulární systém prasat bývá využit v souvislosti se vznikem aterosklerózy nebo vrozených srdečních vad. Všežravost prasat umožňuje testování doplňků stravy, také je u nich sledován vznik diabetu, žaludečních vředů nebo cirhózy jater. Právě játra a jejich schopnost regenerace je u laboratorních prasat středem zájmu mnoha výzkumných skupin po celém světě. Centrální nervová soustava prasat nabízí možnost studia mrtvice či poškození míchy. U transgenních zvířat je studována Huntingtonova choroba a možnosti její léčby u člověka. Titanové implantáty a různé typy biomateriálů bývají expermintálně vpraveny do kostry prasete, následně jsou zkoumány reakce a hojení kosti. Na poli experimentálních xenotransplantací by se v budoucnu mohly kmeny geneticky uravených prasat stát zdrojem orgánů pro člověka. Zatím nedořešeným problémem je HAR-Hyperacute Rejection, tedy akutní odmítnutí transplantované tkáně a také nebezpečí přenosu některých nemocí z prasat na člověka. Přínos experimentálních prasat má nesporný význam a je třeba tento potenciál rozumně a cíleně využít, bez plýtvání pokusnými zvířaty a jejich zbytečné bolesti. Důraz by měl být kladen na dodržování legislativních norem a koncepce 3R.
Současný chov laboratorních prasat je na vysoké úrovni. Bohužel, jeho velkým nedostatkem v celosvětovém měřítku je neúplnost vykázaných dat, týkajících se reálných hodnot použitých prasat v experimentech.
V České republice bylo nejvíce laboratorních prasat použito v roce 1994, přesně 6 882 ks,v roce 1998 bylo využito 7 122 ks, vyšší počet laboratorních prasat byl vykázán také za rok 2009, tedy 4445 ks. Za poslední roky se počty použitých laboratorních prasat v České republice ustálily kolem průměrné hodnoty 2400 ks. Pomocí Mann-Whitney U testu byly porovnány hodnoty využitých laboratorních prasat České republiky a Evropské unie, v přepočtu na obyvatele. Z výsledné hodnoty p=0,486, která je větší než alfa=0,05 vyplývá, že nebyl prokázán rozdíl ve využití experimentálních prasat mezi Českou republikou a ostatními členskými zeměmi Evropské unie. Na základě provedeného statistického šetření lze konstatovat, že výkyvy a trendy ve využití laboratorních prasat v České republice nekopírují ty evropské. Stanovená hypotéza byla tímto potvrzena.
|
|
|
Rozdíly mezi poddruhy tygra Panthera tigris se zaměřením na jejich ochranu
Karbanová, Šárka ; Kracíková, Olga (vedoucí práce) ; Masopustová, Renata (oponent)
Práce se zabývá souhrnem informací o rozdílech mezi jednotlivými poddruhy
tygra Panthera tigris se zaměřením na stupeň ohrožení a jejich případnou ochranu.
Úvodem nastíní stručnou fylogenezi šelem, vývoj vlastních kočkovitých šelem
a aktuální taxonomické zařazení tygra a jeho poddruhů.
První část práce zahrnuje obecné informace o tygrech, jako je základní zbarvení, jejich
velikost a hmotnost, údaje o původním výskytu i přirozeném biotopu. Poskytuje informace
o početním stavu tygrů ve volné přírodě. Také se zabývá biologickými charakteristikami, jako
jsou reprodukční schopnosti, preferovaná kořist a způsob lovu. Jsou zde uvedeny i důvody
ohroženosti tygrů a údaje k jejich ochraně.
Druhá část práce se zabývá konkrétními informacemi k jednotlivým poddruhům
o zbarvení, velikosti, hmotnosti, výskytu a biotopu, populaci, reprodukci, kořisti, důvodech
ohrožení i situaci v jejich ochraně.
|
|
|
Felinoterapie a její využití u seniorů
Kašíková, Dominika ; Zita, Lukáš (vedoucí práce) ; Masopustová, Renata (oponent)
Cílem bakalářské práce bylo shromáždit vědeckou literaturu věnovanou účinkům zooterapií a konkrétně felinoterapie na klienty v seniorském věku.
První část je věnována zooterapii. Nejprve jsou vysvětleny důležité pojmy týkající se terminologie, forem a druhů zooterapie. Jsou zde zmíněny pozitivní účinky zooterapie na člověka, jako je fyzické zklidnění v podobě poklesu krevního tlaku, redukce deprese a osamělosti. Také jsou zde nastíněna negativa spojená s provozováním zooterapie (zastoupení zooterapií v legislativě, nedostatek studií prokazujících jednoznačnou účinnost). Důležitou roli představují organizace, zde zmíněné, zaštiťující zooterapie na místní i celosvětové úrovni.
V druhé části je pojednáváno konkrétně o felinoterapii, jejích formách a výhodách oproti ostatním zooterapiím. Část je zde věnována výběru vhodného zvířete pro felinoterapii a nejčastěji využívaným plemenům s jejich stručnou charakteristikou. Důraz je kladen na proces certifikace, kterým jednotlivá zvířata se svými chovateli musí projít a riziku zoonóz, před kterými musíme klienta chránit.
Třetí část vypovídá o samotné felinoterapii zaměřené na seniory. Je zde uvedena charakteristika klienta v seniorském věku, jaké změny stáří přináší a s čím se musí senior potýkat. Jsou zde uvedeny účinky přítomnosti zvířat přímo na seniora a jak felinoterapie v praxi může vypadat. Na závěr jsou zde ve zkratce představeny organizace, které se felinoterapií u seniorů zabývají.
Kočka může být stejně jako pes či kůň spoluterapeutem v rámci zooterapie. Některým klientům jsou kočky sympatičtější než jiná zvířata, díky své velikosti a specifickou povahou. V rámci felinoterapie se využívá pravidelných návštěv se zvířetem v cílových zařízeních nebo je možné zvíře do zařízení či domácnosti se záměrem felinoterapie přímo umístit. Záleží zde na ochotě zařízení, jeho zaměstnanců a hlavně klientů.
|
|
|
Felinoterapie z pohledu zdravotnických pracovníků
Fejtová, Petra ; Zita, Lukáš (vedoucí práce) ; Masopustová, Renata (oponent)
Bakalářská práce se zaměřuje na možnosti využití kočky v zoorehabilitaci. Felinoterapie zůstává ve stínu známější a rozšířenější canisterapie a hiporehabilitace, ale i ona již zaujala v zoorehabilitaci své místo. V úvodu je popsána zoorehabilitace obecně, jaké jsou metody a která zvířata můžeme k léčebným účelům využít. Zvířata využívaná pro zoorehabilitaci jsou schopna pozitivně ovlivnit tělesné, řečové, kognitivní i emočně sociální funkce. Dále se již zabývá samotnou felinoterapií, její historií, vhodným výběrem a výcvikem kočky, jsou uvedeny její formy a metody, teoretické možnosti jejího využití. Jsou popsána jednotlivá plemena koček využívaná ve felinoterapii. Bakalářská práce poukazuje na výhody kočky jako zvířecího terapeuta proti jiným druhům zvířat. Felinoterapii můžeme využít u klientů všech věkových kategorií a u různých typů postižení a onemocnění. Nejčastěji využívanou formou felinoterapie je návštěvní program. V poslední části je popsáno využití felinoterapie v praxi pro různé cílové skupiny klientů/pacientů zejména seniorů a dětí. U nově příchozích klientů do domovů pro seniory pomáhá kočka zmírnit stres z přestěhování, nahradit nedostatečné sociální vazby, podpořit kognitivní funkce a může být i předmětem rozhovoru s ostatními klienty nebo účastníky felinoterapie. U dětí se kočka může zapojit i do výuky formou hry. Jsou uvedeny indikace, kontraindikace i rizika spojená s touto terapií. Riziko přenosu choroby z kočky na klienta je minimalizováno, pokud je kočka využívaná pro felinoterapii pravidelně očkována, odčervována a je pod pravidelnou veterinární kontrolou.
|
|
|
Gravidita u gorily západní nížinné Gorilla gorilla gorilla v lidské péči
Kubů, Pavlína ; Masopustová, Renata (vedoucí práce) ; Kracíková, Olga (oponent)
Tato práce je zaměřena na graviditu gorily západní nížinné Gorilla gorilla gorilla v lidské péči a je rozdělena na sedm hlavních částí.
Taxonomické řazení rodu Gorilla, není stále ustálené. Podle nejnovější taxonomie
savců z roku 2005 se dělí na dva druhy - gorila východní Gorilla beringei se dvěma poddruhy
a gorila západní Gorilla gorila, také se dvěma uznanými poddruhy. Nejčastěji je v lidské péči
chován poddruh gorily západní, gorila západní nížinná Gorilla gorilla gorila, která také patří
od roku 2007 mezi kriticky ohroženou. Volně žijící populace gorily západní nížinné se
vyskytují v některých státech střední Afriky. K 23. březnu roku 2016 je chováno v lidské péči
797 jedinců poddruhu G. gorilla gorilla. Z tohoto počtu je více než polovina chována na
evropském kontinentu. Evropa je zároveň i nejúspěšnější v rozmnožování goril nížinných
západních.
Ve volné přírodě přijímají gorily západní nížinné potravu s vysokým obsahem
vlákniny a nízkým obsahem kalorií. Avšak v některých chovech je tomu naopak a tyto
dietetické chyby mohou mít přímý vliv i na jejich reprodukci.
Reprodukční orgány gorilích samců i samic se tvarem a umístěním podobají lidským.
U gorilí samice dochází během říje ke změnám chování, snaží se být pro samce atraktivní a dosáhnout tak páření a následné březosti. Gorily při páření používají dvě hlavní polohy s mnoha variacemi. Pokud není samice schopna v lidské péči zabřeznout, je možné přistoupit i k asistované reprodukci. Díky metodě IVF se podařilo odchovat první mládě již v roce 1995.
Samice je březí cca 250 až 260 dní. Příznaky březosti u goril nížinných, jako je rostoucí
břicho nebo zvětšení mléčných žláz, se objevují většinou 2 až 3 měsíce před porodem.
Porod nastává u gorilích samic většinou v noci, začíná prvními kontrakcemi a končí
odchodem placenty. Sociální vztahy uvnitř skupiny se neustále mění v závislosti na různých
situacích. Po narození mláděte dochází ke sblížení celé skupiny, matka vyhledává společnost
dominantního samce, který dokáže její mládě ochránit proti útokům ostatních jedinců, či
samcům z jiných skupin. Samice, která má mládě je nadřazená samici bez mláděte.
|
|
|
Průběh gravidity u samic gorily západní nížinné Gorilla gorilla gorilla chovaných v lidské péči
Kocmánek, Lukáš ; Masopustová, Renata (vedoucí práce) ; Dokoupilová, Adéla (oponent)
Taxonomický systém je v současné době otevřený a vyvíjí se na základě nových poznatků v oblasti genetiky. Aktuálně jsou uznány 2 druhy goril (Gorilla gorilla a Gorilla beringei). Každý z těchto druhů zahrnuje 2 poddruhy. Poddruh Gorilla gorilla gorilla je na Červeném seznamu ohrožených druhů (IUCN) označen jako Critically Endangered (kriticky ohrožený). Hlavní hrozby pro populace tohoto poddruhu představuje pytláctví a virus eboly.
Gorily jsou dlouhověcí pomalu se rozmnožující primáti s výrazným sexuálním dimorfismem. Gorilí dieta je vegetariánská s převažující folivorií. Gorily západní ve svém jídelníčku zahrnují ovoce, pokud je dostupné. Sociální systém je polygynní s jedním dominantním samcem, který se páří se všemi samicemi ve své skupině.
Gorily východní obvykle tvoří větší sociální skupiny než gorily západní. Rozdíly v reprodukci mezi těmito druhy jsou minimální. Obecně však platí, že reprodukce goril západních je pomalejší. Mláďata gorily východní, na rozdíl od gorily západní, čelí vysokému risku infanticidy.
Gorily západní nížinné ve volné přírodě téměř nebyly pozorovány, proto je o průběhu jejich reprodukce ve volné přírodě známo jen velmi málo. Téměř veškeré poznatky o jejich reprodukci vycházejí z chovů v lidské péči. Reprodukce goril je ovlivňována mnoha faktory, mezi které patří například hormonální působení, složení skupiny a její hierarchie, výživa a další. Historicky čelí gorily západní nížinné chované v lidské péči nízké porodnosti. Dostupná data o graviditě goril jsou nedostatečná. V tomto směru je potřebný další výzkum.
Úroveň mateřské péče jedním z klíčových faktorů, rozhodujících o přežití mláděte. Mateřské chování je ovlivňováno stresem, který může mít za následek nevhodné mateřské chování případně až jeho absenci. Nemoci hrozící gravidním gorilám nejsou dostatečně popsány. Mezi hlavní popsané příčiny komplikací patří nevhodná výživa a stres.
|
|
|
Allomothering u savců
Šedivá, Jitka ; Dokoupilová, Adéla (vedoucí práce) ; Masopustová, Renata (oponent)
Allomothering je označován jako náhradní rodičovská péče, poskytovaná jedincem, který není rodič mláděte, avšak žije s ním ve stejné skupině či tlupě. Toto chování mláděti pomáhá s vývojem a zvýhodňuje jej v době nepřítomnosti jeho matky. V rámci celé skupiny allomothering posiluje sociální vazby mj. tím, že snižuje agresivitu a naopak zvyšuje míru kooperativního chování.
Allomothering se vyskytuje u sociálně žijících druhů a byl pozorován nejen u jedinců ve volné přírodě, ale také u jedinců chovaných v lidské péči, nejčastěji u ptáků, primátů, hlodavců, kytovců, kopytníků, šelem a také u lidí.
Z pohledu evoluční biologie, která se snaží vysvětlit důvody vedoucí ke vzniku tohoto chování, je allomothering spojován zejména s Hamiltonovou teorií příbuzenského výběru a Triversovou teorií recipročního altruismu.
Etologie pak popisuje různé specifické formy nemateřské péče. Ta může být rozdělena na péči přímou, kterou jsou mláďata aktivně ovlivňována (např. kojení či držení) a nepřímou, která nesouvisí přímo s mláďaty (ochrana před predátory). Existuje množství forem allomotheringu, které se mohou výrazně lišit jak mezi jednotlivými živočišnými druhy, tak rámci jedné skupiny. Nejčastěji se jedná o babysitting, provisioning, ochranu mláděte před predátory, allosuckling, grooming, adopci, nošení či držení mláděte.
Dnes jsou již dobře popsány praktické dopady allomotheringu a vědecké studie se shodují v tom, že je toto chování přínosem pro matku, mládě i pečující samici. Přínosy pro matku mláděte spočívají např. v úspoře energie v období produkce mléka, které je jedním z fyzicky nejnáročnějších. Kromě vynaložení menšího množství energie, je pro matku přínosem i možnost rychlejšího zpětného začlenění do reprodukčního života. Pečujícím samicím, většinou dosud nerodícím, pak allomothering např. umožňuje získat mateřské zkušenosti. Samotným mláďatům pak zvyšuje šance na přežití.
|
host ::
RSS.