|
|
Principy internetových memů
Hřib, Matěj ; Řehořová, Irena (vedoucí práce) ; Gvoždiak, Vít (oponent)
Diplomová práce se zabývá internetovými memy a jejich kulturou. Představuje a rozpracovává pět principů memů, kterými jsou reapropriace, multimodalita, kolektivismus, rezonance a šíření. Memy vznikají apropriací již existujících mediálních obsahů, ze kterých "pytlačí" významy i výrazový materiál a brikolážovitě ho využívají. Význam proto vytvářejí intertextuálně a práce na ně aplikuje starší teorie literární intertextuality. Podoba memů je obvykle multimodální, kombinují mody obrazu a textu nebo videa a hudby. Výklad popisuje ustálené designy textových, obrazových a video memů. Kolektivismus se v kultuře memů projevuje v existenci ustálených šablon, ze kterých jsou vytvářeny jednotlivé instance. Znalost šablon a jejich využití může fungovat jako druh subkulturního kapitálu, který uživatelé používají pro vymezení se vůči mainstreamu. Rezonance memů zakládá nejčastěji na humoru a osobní identifikaci se zprávou. Memy nutně nesdělují referenční informace, ale mají afektivní význam. Rezonance a participativní povaha memů napomáhají jejich šíření, které v kultuře memů hraje stejně důležitou roli jako tvorba a recepce. Klíčová slova internetové memy, internetová kultura, multimodalita, intertextualita, remix, participativní kultura, šiřitelná média
|
|
|
Fotografie, text a jejich vztah k realitě v raném myšlení Rolanda Barthese
Hřib, Matěj ; Ševčík, Miloš (vedoucí práce) ; Kubalík, Štěpán (oponent)
Bakalářská práce si klade za cíl komparovat pojetí fotografie, textu a jejich vztahu k realitě v sémiologických textech Rolanda Barthese ze 60. let. Z jeho tehdejších strukturalistických pozic je fotografie z podstaty "sdělením bez kódu", které je s realitou v přímém analogickém vztahu, zatímco text ničím takovým být nemůže a je schopný vytvořit pouze "efekt reálného" či "referenční iluzi." Barthes fotografii přiznává specifické místo, které jeho sémiologickou metodou není analyzovatelné - není zde systém, kód, pouze analogie reality. Naproti tomu v jazyce, vzoru systémovosti, jako by skrze arbitrární znaky nešlo dojít k ničemu reálnému. I realistická literatura produkuje pouze znaky realismu, specifický druh promluvy, nikoliv znaky reality. Fotografie je analogonem reálna, řeč s ním vždy zůstává v neshodě. Cílem práce je ukázat spojitost pojmu "efekt reálného" s Barthesovým uvažováním o fotografii, realistické texty se pokoušejí o principálně stejný způsob značení, jako je vlastní fotografii, pro svou jazykovou povahu ovšem produkují pouze efekt reality. Dalším cílem je ukázat důležitost fenoménu fotografie pro Barthesovo myšlení a navrhnout, že právě zkoumání fotografie mohlo být jedním z impulzů pro opuštění rigorózní sémiologické metody. Klíčová slova Barthes, sémiologie, strukturalismus,...
|
host ::
RSS.