|
|
Kapucínské kláštery litoměřické diecéze v letech 1900 - 1950
Frýba, Luboš ; Buben, Milan (vedoucí práce) ; Šmíd, Marek (oponent)
Tato diplomová práce si klade za cíl představit šest kapucínských klášterů na území Litoměřické diecéze v první polovině 20. stol. Pozornost je zaměřená na vnitřní chod jednotlivých konventů: vzdělávání, stavební činnosti, vybavení a s tím spjatá komunikace s dalšími institucemi, či osobami. Samotné historii klášterů předchází úvodní kapitoly seznamující s dějinami Kapucínů v Českých zemích a vývojem vztahů katolické církve s jednotlivými státními útvary, které se na našem území vystřídaly v 1. pol. 20. stol. Důležitou kapitolou jsou také významné osobnosti, kde se formou kratších medailonků představí řeholníci, kvardiáni aj. osoby, jež se významně zapsali do moderní historie této šestice konventů. V souvislosti s kláštery Litoměřické diecéze se objevují i témata jako postoloprtský masakr po 2. světové válce, akce "K". Zároveň je nutné také krátce zmínit současný stav klášterů a jejich využití.
|
|
| |
|
|
Právní postavení Suverénního řádu maltézských rytířů
Závurka, Milan ; Hrdina, Antonín (vedoucí práce) ; Buben, Milan (oponent)
Milan Závurka - bakalářská práce Právní postavení Suverénního řádu Maltézských rytířů Resumé Řád Maltézských rytířů, resp. řád sv. Jana, má zárodky ve starším bratrstvu italských kupců z Amalfi, kteří kolem roku 1040 založili v Jeruzalémě při kostele sv. Jana Křtitele špitál. Špitál sloužil hlavně poutníkům, kteří putovali k božímu hrobu. Oficiálně se toto bratrstvo osamostatnilo roku 1099 a v roce 1113 papež Paschal II. bullou vložil řád pod přímou ochranu Svatého stolce zároveň s právem svobodné volby velmistrů bez vměšování jakýchkoliv světských nebo církevních autorit. Zakladatelem a prvním velmistrem řádu byl bratr Gérard, který zemřel v roce 1120. Po pádu Jeruzaléma řád přesídlil nejprve do Akkonu, později na Kypr a ještě později na Rhodos. Původní špitální zaměření společenství bylo z důvodu ochrany poutníků a jiných osob proti Turkům rozšířeno i na zaměření vojenské. Svůj současný název řád odvozuje od ostrova Malty, na kterém sídlil až do obsazení ostrova Napoleonem v roce 1798.V současné době je sídlo řádu v Římě. Během tohoto dějinného vývoje se vyvíjela suverenita řádu, která byla uznávaná většinou civilizovaného světa, a to bez ohledu na to, zda řád držel nějaká území či nikoliv. V současné době je nadále řád považován za suverénní. Je sice autonomní součástí katolické církve, ale bez ohledu na...
|
|
| |
|
|
Vývoj českého zemského znaku ve středověku
Valecký, Štěpán ; Buben, Milan (vedoucí práce) ; Kuthan, Jiří (oponent)
Vývoj českého zemského znaku ve středověku Štěpán Valecký Resumé Erb je nedílnou součástí reprezentace šlechty ve středověku. Počátek používání znaků vychází částečně z historických tradic, ale především z požadavků praktických, daných válečnou zkušeností. Z tohoto důvodu se heraldika řídí pevnými pravidly, která jsou až následkem bojové praxe. Středověký pán se v rámci feudálního systému stává vlastníkem určité země. Erb země pod správou určitého rodu se časem stane identickým se znakem této vládnoucí dynastie. Podobně tomu bylo v Čechách. Počátek používání erbů je kladen obvykle do 12. století do doby druhé křížové výpravy. České knížectví spojené vazalskou přísahou se Svatou říší římskou, přejímá toto značně zprostředkovaně a pod jejím vlivem přijímá i snad svůj první erb orlice. Velmi záhy se však začne používat i erbu s figurou lva zpočátku jednoocasého. V této rané době se u nás jako reprezentativního znaku panovníka užívá obou figur. Postupem doby v rámci vývoje společnosti se dostává do popředí užívání zejména erbu lva jakožto dynastického znaku Přemyslovců. Orlice je tak chápána jako znak svatého Václava, věčného panovníka a ochránce české země. Původ figury lva by se dal odvozovat také z erbu dynastie vládnoucí v říši (Štaufů), přestože její původ by mohl pocházet i z více zdrojů. Zdvojení ocasu u...
|
|
|
Imago gratiosa - Korunované Madony ve střední Evropě v době baroka
Vrabelová, Dana ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Kořán, Ivo (oponent) ; Buben, Milan (oponent)
1 Resumé Disertační práce Imago gratiosa - Korunované Madony ve střední Evropě v době baroka představuje původní výsledky výzkumu, primárně zaměřeného na fond Madonne Coronate uloženého v Archivio Capitolo di San Pietro ve Vatikánské knihovně, uskutečněného v rámci řešení grantového projektu Univerzity Karlovy č. 356911 Korunování milostných mariánských obrazů ve střední Evropě v 17. a 18. století. Obraz se stává milostným (imago gratiosa) nebo také zázračným (imago miraculosa) projevuje-li Boží milosti různého charakteru (záchrana života při neštěstí, zázračná uzdravení početí apod.). Nejvyšším výrazem úcty a zbožnosti k mariánskému milostnému či zázračnému obrazu nebo soše je jejich korunování. Teologický základ tohoto liturgického obřadu vychází z Mariiny nebeské korunovace, která následuje po jejím nanebevzetí. Na zemi byla Panna Maria korunována napodobeninami korun světských panovníků a její korunovaný obraz usazován na královský trůn, oltář, zhotovený většinou k této slavnostní příležitosti k větší cti a slávě. Vždy se jednalo o skvostná umělecká díla zlatníků a stříbrníků, o jejichž podobě, pokud se nezachovala do dnešních časů, se dovídáme z četných rukopisů, tisků a rytin speciálně vydaných u příležitosti korunovace. Charakter korunovací se v průběhu staletí postupně vyvíjel od soukromé zbožnosti,...
|
|
|
Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Řeholní kanovníci.
Buben, Milan ; Kuthan, Jiří (vedoucí práce) ; Kořán, Ivo (oponent) ; Beneš, Zdeněk (oponent)
Práce pojednává o řádech řeholních kanovníků, které na našem území působily nebo stále ještě působí (řeholní kanovníci sv. Augustina, řád premonstrátů a antonité). Pozornost je věnována nejen vzniku a dějinám jednotlivých řádů ve světě i v českých zemích, ale také jejich představitelům, světcům či řeholním domům, stejně jako uměleckým památkám, za jejichž vznik uvedeným řádům vděčíme.
|
|
|
Historie kapucínského kláštera v Žatci
Frýba, Luboš ; Buben, Milan (vedoucí práce) ; Čepelák, Jiří Augustin (oponent)
Cílem této práce je představení dějin kapucínského kláštera v Žatci od jeho založení v r. 1676 po zrušení v r. 1950. Samotnou klášterní historii předchází prezentace kapucínského řádu a stručné dějiny Žatce se zaměřením na vývoj víry ve městě. V rámci klášterní historie jsou přiblíženy také významné osobnosti spjaté s touto památkou. Další část se věnuje umělecké výzdobě klášterního kostela Korunování Panny Marie a uměleckým dílům samotného kláštera, které se dochovaly v jiných institucích. V závěru práce je ukázán současný stav celého klášterního komplexu a jeho plány do budoucna.
|
|
|
Císař Karel I. Rakouský - umění spjaté s jeho osobou a jeho vztah k zemím Koruny české
Adamec, Petr ; Buben, Milan (vedoucí práce) ; Beneš, Zdeněk (oponent)
Tématem této bakalářské práce je náš zatím poslední panovník, blahoslavený císař a král Karel I. z Arcidomu rakouského. Práce mapuje umělecké počiny spjaté s císařovou osobou. Zabývá se řády a vyznamenáními, které založil, popisují se v ní poštovní známky a mince, na nichž je zobrazen. Rovněž se zaměřuje na Karlovy portréty, korunovační ražby a pamětní medaile spjaté s jeho osobou a srovnává je s korunovačními a jubilejními ražbami spjatými s osobami císaře Františka Josefa I., císaře Německé říše Viléma II. a krále anglického Jiřího V. Práce je doplněna stručným Karlovým životopisem.
|
|
|
Proč se na křesťanské Maltě mluví arabsky? Dědictví Orientu v utváření maltské kultury
Kolek, Michael ; Mikulicová, Mlada (vedoucí práce) ; Buben, Milan (oponent)
Bakalářská práce "Proč se na křesťanské Maltě mluví arabsky? Dědictví Orientu na utváření maltské kultury" se zabývá nejprve fénickou kolonizací středomořského ostrova Malta. Dále jsou stručně nastíněny informace o křesťansko-židovských komunitách na ostrově. Po následné arabské vládě ve Středomoří se práce zaměřuje na rekatolizaci ostrova prostřednictvím inkvizice. Zmínka bude i o působení jezuitů, kteří orientální dědictví paradoxně podporovali. Další část práce pojednává o maltštině, semitském jazyku. Závěr práce nahlíží na současný vztah Malťanů k arabskému dědictví, uvede vliv arabštiny na maltskou katolickou liturgii a postoj k Arabům a islámu obecně. Klíčová slova Arabština, dějiny, islám, křesťanství, Malta, Orient
|
host ::
RSS.