|
|
Relation between Evaluativity and Indefiniteness on the Example of Compound Indefinite Pronouns in Czech
Rybová, Martina ; Martínek, František (vedoucí práce) ; Berger, Tilman (oponent) ; Šimík, Radek (oponent)
1 Abstrakt (česky) Disertační práce se zabývá vztahem mezi dvěma komplexními sémantickými koncepty, eva- luativitou a neurčitostí. Jádro práce představuje korpusová případová analýza neurčitých zájmen v češtině. Tomu, do jaké míry a jestli vůbec mohou neurčitá zájmena kromě neurčité reference nést také evaluativní význam, byla doposud sotva věnována pozornost. Některé práce se z tohoto hlediska omezují pouze na několik málo konstatování, která ale nejsou podložena podrobnějším průzku- mem. Při předkládaném výzkumu se vychází z toho, že se výrazy s hodnoticí funkcí často ve výpo- vědi či v kontextu sdružují, tedy že tíhnou ke spojování se s podobně polarizovanými výrazy. V souvislosti s tímto poznatkem je v práci představen nový metodologický přístup, tzv. lexikogra- ficky řízená kolokační analýza. Tato metoda spočívá ve srovnání významu, který u daného kolo- kátu uvádí výkladový slovník, s významem, jehož daný kolokát nabývá ve spojení s neurčitým zájmenem. Jak vzhledem ke slovníkové definici, tak vzhledem k samotnému spojení je kolokátu přiřazena hodnota na předem definované evaluativní škále. Tyto dvě hodnoty následně umožnují vzájemné srovnání, jak co se týče evaluativity či neutrality samotné, tak co se týče směru případ- ného evaluativního významu (pozitivní vs. negativní). Přiřazování těchto hodnot...
|
|
|
Česká reflexivní deagentizace v diachronním pohledu
Pergler, Jiří ; Friedová, Mirjam (vedoucí práce) ; Berger, Tilman (oponent) ; Zikánová, Šárka (oponent)
Tématem disertační práce je česká reflexivní deagentní konstrukce v diachronním pohledu, jedná se o konstrukci tradičně označovanou jako reflexivní pasivum (či reflexivní neosobní konstrukce), v níž se sloveso vyskytuje v reflexivní podobě a agens je odsunut z pozice syntaktického subjektu. Práce sestává ze dvou částí: teoretické a analytické. Cílem teoretické části je zapojit dosavadní poznatky o zkoumané české konstrukci do kontextu mezinárodní lingvistické literatury orientované na problematiku reflexivity či deagentnosti i lingvistické literatury obecně teoretické. V kapitole II.2 se věnujeme základním teoretickým východiskům, především teorii gramatikalizace, přičemž ukazujeme, jak lze různé používané teoretické koncepty aplikovat na oblast české reflexivity a reflexivní deagentní konstrukce. V kapitole II.3 se zabýváme problematikou reflexivity: porovnáváme zde různé přístupy věnující se reflexivu se v češtině, načež reflektujeme některé popisy typologické, na jejichž základě ukazujeme, do jaké míry odpovídá situace v češtině fungování reflexivity v perspektivě kroslingvistické. Tématem kapitoly II.4 je deagentizace: představujeme zde různé české konstrukce, jejichž funkcí je defokalizovat agens, ukazujeme, jak ke konkurenci takových konstrukcí přistupuje zahraniční literatura, a zabýváme se...
|
|
|
Gramatikalizační potenciál anaforické funkce lexému ten v mluvených narativech
Zíková, Magdalena ; Friedová, Mirjam (vedoucí práce) ; Nedolužko, Anna (oponent) ; Berger, Tilman (oponent)
7 Abstrakt Předkládaná disertační práce se věnuje užití referenčních prostředků v mluveném narativním diskursu s převahou anaforického odkazování. Zvláštní pozornost patří konkurenci dvou forem: lexikálních frází s lexémem ten (ten-frází) a lexikálních frází bez lexému ten (N-frází) při opakovaných zmínkách. Prvořadým cílem práce je (i) identifikovat faktory, které mluvčí vedou k volbě ten-fráze oproti N-frázi za co možná nejsrovnatelnějších podmínek, a (ii) prozkoumat možnosti gramatikalizace výrazu ten z anaforického užití. Teoretické a metodologické zázemí práce představuje zejména koncepce diskursní anafory a teorie gramatikalizace. Distribuci referenčních prostředků sleduji ve vztahu k sadě parametrů, které odrážejí konceptuální (životnost referentu), gramatické (syntaktickou funkci, typ klauze ad.), a především diskursní charakteristiky referenčních prostředků (informační status fráze v rámci klauze, aktivaci a persistenci referentů ad.). Srovnání je vedeno systematicky, parametr po parametru, v ohledu kvantitativním (rozvržení jednotlivých forem do tříd podle hodnot každého z parametrů) i kvalitativním (analýza jednotlivých dokladů z hlediska signalizovaných pragmatických významů). Materiál tvoří korpus 45 mluvených monologických narativů v podání 15 mluvčích, sestávající z převyprávěných verzí 3...
|
|
|
Česká gramatografie a kulturní reflexe češtiny v letech 1533-1672
Koupil, Ondřej ; Kučera, Karel (vedoucí práce) ; Šlosar, Dušan (oponent) ; Berger, Tilman (oponent)
Čtyři kapitoly, kterými jsme prošli, měly gramatografickou reflexi češtiny v 16. a 17. století představit jednak v kontextu filologického jazykověreflexivniho úsilí, jak se rozvíjelo od starověku, jednak v její vnitřní dynamice. Vycházeli jsme z primárních textů samých a snažili jsme se syntetizovat poznatky dosavadního bádání, trvajícího v různé intenzitě zhruba od 60. let 19. století. Takové inventis addere, jak o něm mluví poslední motto, nebylo díky píli předchůdkyň a předchůdců tak obtížné. Na konci práce, post jinem, vidíme, že mnohé detaily musely být při pokusu o úhrnný obraz opomenuty, a že výsledkem práce je tedy spíše jakýsi vstupní přehled, který může posloužit jako východisko dalšímu bádání o gramatikách češtiny ajejich vydávání. Dluh zůstává hlavně ve zkoumání vztahů jednotlivých gramatik mezi sebou.
|
|
|
Gramatikalizační potenciál anaforické funkce lexému ten v mluvených narativech
Zíková, Magdalena ; Friedová, Mirjam (vedoucí práce) ; Nedolužko, Anna (oponent) ; Berger, Tilman (oponent)
7 Abstrakt Předkládaná disertační práce se věnuje užití referenčních prostředků v mluveném narativním diskursu s převahou anaforického odkazování. Zvláštní pozornost patří konkurenci dvou forem: lexikálních frází s lexémem ten (ten-frází) a lexikálních frází bez lexému ten (N-frází) při opakovaných zmínkách. Prvořadým cílem práce je (i) identifikovat faktory, které mluvčí vedou k volbě ten-fráze oproti N-frázi za co možná nejsrovnatelnějších podmínek, a (ii) prozkoumat možnosti gramatikalizace výrazu ten z anaforického užití. Teoretické a metodologické zázemí práce představuje zejména koncepce diskursní anafory a teorie gramatikalizace. Distribuci referenčních prostředků sleduji ve vztahu k sadě parametrů, které odrážejí konceptuální (životnost referentu), gramatické (syntaktickou funkci, typ klauze ad.), a především diskursní charakteristiky referenčních prostředků (informační status fráze v rámci klauze, aktivaci a persistenci referentů ad.). Srovnání je vedeno systematicky, parametr po parametru, v ohledu kvantitativním (rozvržení jednotlivých forem do tříd podle hodnot každého z parametrů) i kvalitativním (analýza jednotlivých dokladů z hlediska signalizovaných pragmatických významů). Materiál tvoří korpus 45 mluvených monologických narativů v podání 15 mluvčích, sestávající z převyprávěných verzí 3...
|
|
|
Neurčité tvary slovesné jako sekundární predikáty v ruštině, češtině a němčině. Typologický pohled
Kocková, Jana ; Giger, Markus (vedoucí práce) ; Izotov, Andrey Ivanovič (oponent) ; Berger, Tilman (oponent)
Název práce: Neurčité tvary slovesné jako sekundární predikáty v ruštině, češtině, a němčině. Typologický pohled. Autor: Jana Kocková Školitel: doc. Dr. phil. Markus Giger Abstrakt: Práce nabízí ucelený pohled na neurčité tvary slovesné v češtině, němčině a ruštině podpořený korpusovou analýzou na základě paralelního korpusu InterCorp ČNK. Manuálně byly analyzovány ekvivalenty každého z neurčitých tvarů slovesných v každém ze sledovaných jazyků. Získaná data sloužila k typologické klasifikaci zaměřené na neurčité tvary slovesné jako sekundární predikáty. Z analýzy také nepřímo vyplývají různé frekvence jednotlivých tvarů a vzájemná konkurence různých prostředků v jazyce. V češtině můžeme pozorovat obecně silnou tendenci vyjádřit druhé sdělení ve větě pomocí určitého tvaru slovesného ve větné konstrukci. Z neurčitých tvarů slovesných se aktivně používají příčestí a verbální substantiva, tedy tvary, které svou formou zapadají do stávajících slovnědruhových paradigmat. Díky své flexivnosti explicitně vyjadřují syntaktické vztahy. Čeština využívá možnosti vyjádřit sekundární predikaci pomocí prostředků, které nejsou v rozporu s morfologickými zákonitostmi flexivního typu. Ruština využívá aktivně všechny neurčité tvary slovesné....
|
|
|
Vliv německého jazyka na kašubštinu a jeho konfrontace s vlivem polštiny
Knoll, Vladislav ; Giger, Markus (vedoucí práce) ; Berger, Tilman (oponent) ; Cybulski, Marek (oponent)
Vliv německého jazyka na kašubštinu a jeho konfrontace s vlivem polštiny Mgr. Vladislav Knoll Tématem dizertační práce jsou diachronní proměny přítomnosti jevů souvisejících s jazykovým kontaktem, analyzované na specifickém příkladu ze slovansko-germánské hranice v průběhu 20. století. Výzkum je založen na rozboru kašubštiny přelomu 19. a 20. století a následných změn v jazyce při současném zvážení následujících tří aspektů: rozsahu německé (tedy dolnoněmecké i spisovně německé) interference v kašubštině, dlouhodobého dopadu prudké sociolingvistické změny (nahrazení němčiny jako vyššího jazyka polštinou) na zkoumaný jazyk a utváření spisovného jazyka z pohledu kontaktní lingvistiky. Studie je rozdělena na dvě hlavní části. První polovina dizertace je věnována podrobné analýze morfosyntaktického a lexikálního vlivu němčiny na kašubštinu na základě korpusu zápisů mluvených textů z doby kolem roku 1900. Druhá část práce zahrnuje rozbor výskytu kontaktních jevů (popsaných v první části) v reprezentativních památkách kašubské literatury od konce 19. století do současnosti. Výstupem studie je identifikace a popis osudu německých morfosyntaktických a lexikálních jevů v kašubštině a integrace nových rysů z polštiny. Podle výsledků předkládaného výzkumu lze německý vliv na kašubštinu z diachronního hlediska...
|
|
| |
|
|
Česká gramatografie a kulturní reflexe češtiny v letech 1533-1672
Koupil, Ondřej ; Kučera, Karel (vedoucí práce) ; Šlosar, Dušan (oponent) ; Berger, Tilman (oponent)
Čtyři kapitoly, kterými jsme prošli, měly gramatografickou reflexi češtiny v 16. a 17. století představit jednak v kontextu filologického jazykověreflexivniho úsilí, jak se rozvíjelo od starověku, jednak v její vnitřní dynamice. Vycházeli jsme z primárních textů samých a snažili jsme se syntetizovat poznatky dosavadního bádání, trvajícího v různé intenzitě zhruba od 60. let 19. století. Takové inventis addere, jak o něm mluví poslední motto, nebylo díky píli předchůdkyň a předchůdců tak obtížné. Na konci práce, post jinem, vidíme, že mnohé detaily musely být při pokusu o úhrnný obraz opomenuty, a že výsledkem práce je tedy spíše jakýsi vstupní přehled, který může posloužit jako východisko dalšímu bádání o gramatikách češtiny ajejich vydávání. Dluh zůstává hlavně ve zkoumání vztahů jednotlivých gramatik mezi sebou.
|
|
|
Česká gramatografie a kulturní reflexe češtiny v letech 1533-1672
Koupil, Ondřej ; Kučera, Karel (vedoucí práce) ; Šlosar, Dušan (oponent) ; Berger, Tilman (oponent)
Čtyři kapitoly, kterými jsme prošli, měly gramatografickou reflexi češtiny v 16. a 17. století představit jednak v kontextu filologického jazykověreflexivniho úsilí, jak se rozvíjelo od starověku, jednak v její vnitřní dynamice. Vycházeli jsme z primárních textů samých a snažili jsme se syntetizovat poznatky dosavadního bádání, trvajícího v různé intenzitě zhruba od 60. let 19. století. Takové inventis addere, jak o něm mluví poslední motto, nebylo díky píli předchůdkyň a předchůdců tak obtížné. Na konci práce, post jinem, vidíme, že mnohé detaily musely být při pokusu o úhrnný obraz opomenuty, a že výsledkem práce je tedy spíše jakýsi vstupní přehled, který může posloužit jako východisko dalšímu bádání o gramatikách češtiny ajejich vydávání. Dluh zůstává hlavně ve zkoumání vztahů jednotlivých gramatik mezi sebou.
|
host ::
RSS.