|
| |
|
|
Česká gramatografie a kulturní reflexe češtiny v letech 1533-1672
Koupil, Ondřej ; Kučera, Karel (vedoucí práce) ; Šlosar, Dušan (oponent) ; Berger, Tilman (oponent)
Čtyři kapitoly, kterými jsme prošli, měly gramatografickou reflexi češtiny v 16. a 17. století představit jednak v kontextu filologického jazykověreflexivniho úsilí, jak se rozvíjelo od starověku, jednak v její vnitřní dynamice. Vycházeli jsme z primárních textů samých a snažili jsme se syntetizovat poznatky dosavadního bádání, trvajícího v různé intenzitě zhruba od 60. let 19. století. Takové inventis addere, jak o něm mluví poslední motto, nebylo díky píli předchůdkyň a předchůdců tak obtížné. Na konci práce, post jinem, vidíme, že mnohé detaily musely být při pokusu o úhrnný obraz opomenuty, a že výsledkem práce je tedy spíše jakýsi vstupní přehled, který může posloužit jako východisko dalšímu bádání o gramatikách češtiny ajejich vydávání. Dluh zůstává hlavně ve zkoumání vztahů jednotlivých gramatik mezi sebou.
|
|
|
Slovosled ve starší češtině (1500-1620): postavení syntetického přísudku ve větě hlavní
Zikánová, Šárka ; Kučera, Karel (vedoucí práce) ; Hajičová, Eva (oponent) ; Šlosar, Dušan (oponent)
Slovosled slovanských jazyků se těší pozornosti lingvistů již delší dobu. Pokud jde o současnou češtinu, existuje několik domácích vědeckých osobností a skupin, které se dlouho přímo či nepřímo zabývají slovosledem. Patří k nim např. L. Uhlířová, dále pražská škola aktuálního členění (P. Sgall, E. Hajičová, E. Buráňová) a škola moravská (J. Firbas, A. Svoboda). Nově se začali věnovat slovosledu slovanských jazyků také západní lingvisté, srov. např. práce o postavení příklonek či přísudkového slovesa (Franks - King 2000, Zybatow a kol. 2001 ). Tyto práce, vycházející zpravidla z Chomského generativní gramatiky, předpokládají, že ve slovosledu se odráží řada restrikcí a pravidel, které se uplatnily při tvoření věty, a slovosled tak může pomoci odhalit jisté univerzální principy syntaktické stavby. Po výzkumech založených na angličtině se nyní řada závěrů verifikuje na dalších jazycích; značný zájem je přitom věnován právě slovanským jazykům jako jazykům s relativně volným slovosledem. Na základě slovosledu, přesněji řečeno vzájemného uspořádání přísudku, podmětu a předmětu ve větě, byla vytvořena slovosledná typologie jazyků. Jazyky jsou v ní přiřazovány k typům jako SVO (subjekt- verbum- objekt), SOV ad. (ESČ, 2002: 503). Z tohoto pohledu patří čeština k jazykům se slovosledem typu SVO: přísudek v něm...
|
|
| |
|
|
Česká gramatografie a kulturní reflexe češtiny v letech 1533-1672
Koupil, Ondřej ; Kučera, Karel (vedoucí práce) ; Šlosar, Dušan (oponent) ; Berger, Tilman (oponent)
Čtyři kapitoly, kterými jsme prošli, měly gramatografickou reflexi češtiny v 16. a 17. století představit jednak v kontextu filologického jazykověreflexivniho úsilí, jak se rozvíjelo od starověku, jednak v její vnitřní dynamice. Vycházeli jsme z primárních textů samých a snažili jsme se syntetizovat poznatky dosavadního bádání, trvajícího v různé intenzitě zhruba od 60. let 19. století. Takové inventis addere, jak o něm mluví poslední motto, nebylo díky píli předchůdkyň a předchůdců tak obtížné. Na konci práce, post jinem, vidíme, že mnohé detaily musely být při pokusu o úhrnný obraz opomenuty, a že výsledkem práce je tedy spíše jakýsi vstupní přehled, který může posloužit jako východisko dalšímu bádání o gramatikách češtiny ajejich vydávání. Dluh zůstává hlavně ve zkoumání vztahů jednotlivých gramatik mezi sebou.
|
|
|
Česká gramatografie a kulturní reflexe češtiny v letech 1533-1672
Koupil, Ondřej ; Kučera, Karel (vedoucí práce) ; Šlosar, Dušan (oponent) ; Berger, Tilman (oponent)
Čtyři kapitoly, kterými jsme prošli, měly gramatografickou reflexi češtiny v 16. a 17. století představit jednak v kontextu filologického jazykověreflexivniho úsilí, jak se rozvíjelo od starověku, jednak v její vnitřní dynamice. Vycházeli jsme z primárních textů samých a snažili jsme se syntetizovat poznatky dosavadního bádání, trvajícího v různé intenzitě zhruba od 60. let 19. století. Takové inventis addere, jak o něm mluví poslední motto, nebylo díky píli předchůdkyň a předchůdců tak obtížné. Na konci práce, post jinem, vidíme, že mnohé detaily musely být při pokusu o úhrnný obraz opomenuty, a že výsledkem práce je tedy spíše jakýsi vstupní přehled, který může posloužit jako východisko dalšímu bádání o gramatikách češtiny ajejich vydávání. Dluh zůstává hlavně ve zkoumání vztahů jednotlivých gramatik mezi sebou.
|
host ::
RSS.