|
|
Roaming into the beyond: the theme of immortality in early medieval Chinese verse
Kirkova, Zornica ; Lomová, Olga (vedoucí práce) ; Hrdličková, Věnceslava (oponent) ; Mittag, Achim (oponent)
V období Šesti dynastií (222-589) vznikl a nabyl zralé podoby básnický žánr "toulky po nesmrtelnosti" (jou sien), jenž v antologii Wen-süan z 6. stol. byl vydělen jako jeden z tematických okruhů lyrické poezie š'. Přestože básně o nesmrtelnosti pocházely od předních básníků té doby, v dějinách literatury Šesti dynastií zůstává tento proud podnes většinou přehlížen. Tradiční kritici a komentátoři pohlíželi záporně na fantastické popisy rajských zázraků a mystických cest vesmírem, a považovali je za námět nedostatečně vážný, nehodný samostatného básnického zpracování. Tento proud však představuje méně známou, mystickou a imaginativní stránku čínského básnického myšlení a nabízí možnost důležitého přehodnocení tradičního pojetí básnického vývoje a významu básnictví v raně středověké Číně. Jedním z problémů, s nímž se musíme vyrovnat při studiu "básní o toulkách po nesmrtelnosti", je úzké vymezení žánrů de facto vždy jen na konkrétní básnickou formu, přičemž vztahy mezi různými formami jsou přehlíženy. Tento přístup, hluboce zakořeněný v čínské literární historii, brání pohledu na konkrétní literární díla v širších souvislostech poezie, či dokonce literatury, jako takové. Při svém zkoumání poezie věnované "toulkám po nesmrtelnosti" jsem se pokusila překonat tuto překážku a vedle sebe pojednávám jak díla v...
|
|
|
Hakuin Ekaku: Rozličné příběhy z nočního člunu Jednota a jinakost lékařského diskursu tokugawské doby
Sálová, Dita ; Říhová, Milada (vedoucí práce) ; Král, Oldřich (oponent) ; Hrdličková, Věnceslava (oponent)
121 ZÁVĚREM V této práci jsme se v hledání odpovědí na otázky, jaká byla Hakuinova doba z pohledu vzájemných vztahů mezi západní a sinojaponskou medicínou a do jaké míry byl Hakuin součástí této doby, popsat přelom 17. a 18. století v tokugawském šógunátu. Každá doba je určená vzájemným předivem událostí, přesahující daný okamžik přítomnosti. Hakuin žil v době probíhající relativizace dosavadního poznání. Nové poznatky zprostředkované holandskou vědou, proměna anatomicko-fyziologického paradigmatu v lékařství ovlivnila i další oblasti (umění například). Hakuin se stal svědkem dobíhajícího rozpadu relativně jednolitého korpusu sinojaponské medicíny do jednotlivých škol a pravděpodobně vzhledem k vlastní nemoci byl přímo účasten nově se etablujících diskursů o nemoci - zdraví - léčení. Putování po provinciích stejně jako pobyt v hlavním městě formovalo Hakuinovu "veřejnou" tvář, která se projevuje v jeho angažované tvorbě žánru slova dharmy (kana hógo). Obdobně se projevuje i Hakuinovo putování k sobě samému, které započalo citlivou recepcí obrazu pekla z Lotosové sútry a vyvrcholilo krizí zenové nemoci. Synkreze neokonfuciánských hodnot se zenovým postulátem nahlédnutí buddhovské podstaty spolu s praktickým naplňováním odstraňování utrpení v buddhistickém slova smyslu tvoří základ, na němž Hakuin postavil...
|
host ::
RSS.