|
|
Moravský markrabě Jan Jindřich a jeho manželka Markéta Opavská
Nemravová, Lenka ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Zilynská, Blanka (oponent)
Předkládaná bakalářská práce pojednává o společném životě moravského markraběte Jana Jindřicha Lucemburského a jeho manželky Markéty Opavské. Jejich manželství hrálo svoji úlohu i v dynastické politice Karla IV., který dokázal využít všechny členy svého rodu. Práce vychází hlavně z pramenů, v nichž se vyskytuje moravská markraběnka, ať už to jsou zápisy z kronik, listiny či účty. Po kapitole věnované obecné terminologii, která se týká sňatku a manželství, následuje stručný popis předchozího života Jana Jindřicha s první manželkou Markétou Korutansko-Tyrolskou. Stejně tak je objasněno, z jaké rodiny pocházela Markéta Opavská. Poté se práce věnuje jejich sňatku, o kterém nemůžeme říci téměř nic určitého, a následně téměř chronologicky probírá další prameny. Snaží se prozkoumat rodinný život markrabat, kde sídlili, jak vypadal jejich dvůr nebo jaké byly osudy jejich dětí. V závěru je řešena otázka Markétiny smrti a shrnuty jsou další manželství, které Jan Jindřich uzavřel. Klíčová slova: Jan Jindřich Lucemburský, Markéta Opavská, 14. století, manželství, Brno
|
|
|
Osobnost Jana Sádla z Miličína a ze Smilkova
Vančurová, Silvie ; Zilynská, Blanka (vedoucí práce) ; Šimůnek, Robert (oponent)
Diplomová práce se zabývá osobností Jana Sádla ze Smilkova, šlechtice v královských službách, který žil na přelomu 13. a 14. století. Práce se snaží postihnout základní aspekty jeho života, které určovaly jeho vývoj a osobnost, doplnit chybějící informace o jeho rodině a majetkové základně, zjistit, v jakých společenských kruzích se pohyboval a s jakými lidmi se stýkal, a jak tito mohli ovlivnit jeho osobnost. Práce se dále věnuje jeho kariéře, zejména jeho působení na královském dovře Václava IV., kde se vypracoval na poměrně vlivnou osobnost, která zasáhla do politického vývoje v zemi během počátků husitského hnutí, až po jeho pád a násilnou smrt v roce 1421. Životní osudy Jana Sádla, které v tomto případě sloužily jako určitý prototyp drobného šlechtice, který se přízní osudu dostal do výnosných funkcí, jež mu umožnily částečně i uplatňovat svůj osobní vliv na vývoj v zemi. Klíčová slova nižší šlechta, dvůr Václava IV., pozemková držba, stoupenci Jana Husa, mistr královské komory
|
|
|
Táborské kostelní počty z let 1509-1510
Vandrovcová, Jitka ; Zilynská, Blanka (vedoucí práce) ; Kůrka, Pavel (oponent)
Tábor byl bohaté a prosperující město se širokou majetkovou základnou a vzkvétající řemeslnou výrobou, zejména soukenictvím. Od roku 1452, kdy se poddal zemskému správci Jiřímu z Poděbrad, byl věrným služebníkem českých králů až do roku 1547, kdy se přidal ke stavovskému povstání proti Ferdinandovi I. Po prohře povstání byl Tábor potrestán odnětím velké části majetků a dosazením královského rychtáře. Od husitské revoluce začal vzrůstat laický vliv na správu zádušního jmění, protože církvi byl odebrán její majetek. O zádušní hospodaření se starali kostelníci, v první polovině 16. století převzali jejich funkci úředníci a kostelníkům zůstala jen péče o kostel. Zprávy o záduší měly být zaznamenávány do zádušní knihy, kde byly zapsány příjmy a výdaje záduší, seznam bohoslužebných předmětů, zápisy pamětního a správního charakteru. Příjmy záduší plynuly z petic (ofěr), z pohřbů v kostele a na hřbitově, ze zvonění, z úroků z domů, lesů, zahrad, polí, vinic, vsí atd. Nejčastějšími výdaji byly platy faráři, varhaníkovi, zvoníkovi, kuchařce, za opravy v kostele a na faře, za otop na faru, za potraviny, víno aj. Hlavním tématem mé práce je rozbor táborských kostelních počtů z let 1509-1510. Jsou zapsány na šesti foliích a uloženy v Okresním archivu v Táboře. Počty vedli kostelníci Mikuláš sladovník a Jan Malšický....
|
|
|
Sjezdy stavů podobojí v Nymburce v 15. století
Vančurová, Silvie ; Zilynská, Blanka (vedoucí práce) ; Bobková, Lenka (oponent)
Práce je věnována třem sjezdům stavů podobojí v Nymburce v letech 1439, 1440 a 1444, zejména jejich regionálnímu významu pro město samotné. Snaží se rozkrýt charakteristiky jednotlivých účastníků sjezdu v roce 1440, jejich společenské postavení a jejich vliv na dění v Boleslavském kraji. Dalším předmětem zkoumání je, v jakých prostorách se mohly tyto sjezdy v Nymburce odehrávat s využitím pramenů, literatury a komparace s jinými městy, ve kterých se konaly sjezdy obdobného významu
|
|
|
Role ženy v díle M. Jana Rokycany
Vandrovcová, Lenka ; Zilynská, Blanka (vedoucí práce) ; Nejedlý, Martin (oponent)
Tématem mé práce je role ženy v díle Jana Rokycany, proto bych nejprve chtěla napsat pár informací o jeho životě. O Rokycanově mládí se mnoho informací nezachovalo, ale od roku 1415, kdy se stal bakalářem svobodných umění, už existuje mnoho doložených zpráv, které se pojí s jeho životem. Při studiích na pražské univerzitě se Rokycana seznámil s Mistrem Jakoubkem ze Stříbra, kterého po jeho smrti vystřídal v čele umírněných husitů. Třicátá léta XV. století se velmi významně zapsala do Rokycanova života. Nejprve se stal mistrem svobodných umění, poté obhajoval na basilejském koncilu artikul o nezbytnosti podávání pod obojí způsobou laickému lidu, pokračovaly jeho zvolením do funkce pražského arcibiskupa a skončily Rokycanovým odchodem z centra dění a uchýlením se do Hradce Králové. Jeho pobyt ve východních Čechách je spojen s Hyncem Ptáčkem z Pirkštejna a Jiřím z Poděbrad, díky nimž se dočkal své restaurace na pozici pražského arcibiskupa a duchovního vůdce všech husitů. Hlavními úkoly Rokycanova života byly obhajoba přijímání pod obojí laickým lidem a vytvoření organizované husitské církve, která by existovala vedle obecné církvi. V jejich prosazování mu byla největším soupeřem obecná církev, kterou nebyl Rokycana nikdy uznán ve funkci pražského arcibiskupa a která neuznala basilejská kompaktáta, jenž mimo...
|
|
|
Církevní poměry na Sedlčansku ve druhé polovině 14. a v 15. století
Měrková, Jana ; Zilynská, Blanka (vedoucí práce) ; Doležalová, Eva (oponent)
Ve své práci, s názvem "Církevní poměry na Sedlčansku ve druhé polovině 14. a v 15.století", se snažím zmapovat celkovou církevní situaci v tomto období ve vymezené části vltavského děkanátu. Vybrala jsem 10 lokalit, z nichž největší důraz kladu na město Sedlčany. V první kapitole představuji město Sedlčany ze všech úhlů pohledu, od jejich vzniku až do poloviny 15. století. Součástí této kapitoly je také část věnovaná církevním památkám města. V další kapitole přicházím k stěžejnímu bodu práce, a sice popisu jednotlivých far ve vymezených lokalitách, k soupisu kněží působících na místních beneficiích (farách a při oltářích), a celkovému vyhodnocení církevního stavu na Sedlčansku před husitskou revolucí. Pro přehlednost jsem vypracovala tabulky s údaji vyhledanými v konfirmačních knihách, soudních aktech, erekčních knihách a v registrech papežských desátků. V další kapitole popisuji epochu husitství a jeho vliv na město Sedlčany. V poslední kapitole se zabývám místní husitskou pověstí zvanou "Rosa". Rozebírám její pravdivý i smyšlený původ a popisuji její průběh. V této kapitole se snažím poukázat na stálou aktuálnost a důležitost dobových slavností. Součástí mé práce je také obrazová příloha, obsahující mapy, znak města a fotografie staveb. Doufám, že jsem ve své práci a na tak malém prostoru postihla...
|
|
|
Odraz komunikačního systému Rožmberků v korespondenci Oldřicha II. (1418-1462)
Motl, Jaroslav ; Zilynská, Blanka (vedoucí práce) ; Bláhová, Marie (oponent)
Cílem práce je objasnení aspektu komunikace šlechtického rodu Rožmberku v 15. století. Pozornost je venována obecnému fenoménu komunikace v období vrcholného stredoveku, instituci poslu, která hrála hlavní roli v prenosu zpráv. Nastínením života a politické aktivity Oldricha II. z Rožmberka v širším kontextu dejin je poukázáno na osobnost, jejíž korespondence je stredem našeho zájmu. Následující kapitoly jsou venovány analýze informací obsažených v edici listu a listin zaznamenaných rožmberskou kancelárí. Na základe poznatku nacerpaných studiem materiálu obsažených v edici a literatury venující se rožmberskému prostredí, práce sleduje, jakým zpusobem probíhala komunikace, kdo se jí úcastnil a jaké prekážky byly predávání zpráv kladeny.
|
|
|
Jan III. z Rožmberka, generální převor johanitského řádu v Čechách a vladař rožmberského domu
Kotlárová, Simona ; Zilynská, Blanka (vedoucí práce) ; Čechura, Jaroslav (oponent) ; Šimůnek, Robert (oponent)
Práce zachycuje předního představitele johanitského řádu, působícího v první polovině 16. století, Jana III. z Rožmberka. Jde o příslušníka významného českého rodu, který ovlivňoval po 600 let politické dění českého státu a postavení šlechty v něm. Již nejstarší příslušník Vítkovců, Vítek z Prčice, byl přítomen u panovnického dvora a jeho potomci také plnili nejednou diplomatické úkoly z pověření českých králů. Za své zásluhy získávali na panovnicích privilegia, která je postavila do špičky českého panstva až do vymření tohoto rodu. Vítkovci však zároveň svou sňatkovou politikou získávají majetky v rakouském příhraničí a tím se stávají nezávislými na českých panovnících. Právě tento fakt je také staví do poněkud výjimečné pozice i v prostředí české šlechty. Nejednou stanuli v zápase o emancipaci panské špičky i proti králi. Vítkovci uměli využít momentu, kdy v českých zemích nevládla silná panovnická moc, ve svůj prospěch, jako tomu bylo za Jana Lucemburského, kdy půjčkami získali větší část královského majetku do zástavy. Po nástupu cílevědomého Karla se pak přirozeně dostali do sporu s panovnickou autoritou. Naopak, další Rožmberk, Jindřich, neváhal zapojit se do vzpoury proti králi a dokonce jej věznit na svém panství. Další generace následující po Oldřichovi ll. z Rožmberka se již tak výrazně vůči...
|
|
|
Jan III. z Rožmberka, generální převor johaitského řádu v Čechách a vladař rožmberského domu
Kotlárová, Simona ; Zilynská, Blanka (vedoucí práce) ; Čechura, Jaroslav (oponent) ; Šimůnek, Robert (oponent)
Práce zachycuje předního představitele johanitského řádu, působícího v první polovině 16. století, Jana III. z Rožmberka. Jde o příslušníka významného českého rodu, který ovlivňoval po 600 let politické dění českého státu a postavení šlechty v něm. Již nejstarší příslušník Vítkovců, Vítek z Prčice, byl přítomen u panovnického dvora a jeho potomci také plnili nejednou diplomatické úkoly z pověření českých králů. Za své zásluhy získávali na panovnicích privilegia, která je postavila do špičky českého panstva až do vymření tohoto rodu. Vítkovci však zároveň svou sňatkovou politikou získávají majetky v rakouském příhraničí a tím se stávají nezávislými na českých panovnících. Právě tento fakt je také staví do poněkud výjimečné pozice i v prostředí české šlechty. Nejednou stanuli v zápase o emancipaci panské špičky i proti králi. Vítkovci uměli využít momentu, kdy v českých zemích nevládla silná panovnická moc, ve svůj prospěch, jako tomu bylo za Jana Lucemburského, kdy půjčkami získali větší část královského majetku do zástavy. Po nástupu cílevědomého Karla se pak přirozeně dostali do sporu s panovnickou autoritou. Naopak, další Rožmberk, Jindřich, neváhal zapojit se do vzpoury proti králi a dokonce jej věznit na svém panství. Další generace následující po Oldřichovi ll. z Rožmberka se již tak výrazně vůči...
|
|
|
Symbolika zvířat v Nové radě Smila Flašky z Pardubic
Petrová, Markéta ; Zilynská, Blanka (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
V této práci jsem se pokusila jsem se soustředit na výpovědní hodnotu literárních pramenů, jejichž jednajícími aktéry jsou zvířata s lidským chováním. Hlavním podkladem pro tuto práci mi byla Nová rady Smila Flašky z Pardubic, dílo v literatuře sice často pojednávané kvůli různým sporným otázkám, které se k němu váží, u kterého však téma samotné zvířecí symboliky zůstávalo dosud bez využití. Pro naplnění cíle zobrazení vybraných zvířecích charakterů jsem využila i další prameny 14. století tak, aby výsledný obraz zvířecího typu odpovídal lépe dobovému chápání a nebyl zobrazen jednostranně. V úvodu vytyčený dvojí cíl práce - pojednat o symbolice zvířat a o vazbách Nové rady na události 14. století - se mi doufám podařilo naplnit. Viděli jsme, že zvířecí typy orla, lišky, psa a opice jsou v literárních pramenech 14. století zmiňovány poměrně hojně, a že jsou skutečně nositeli svébytných vlastností. Orel je především duchovním symbolem, liška je proslulá svojí lstivostí, uvážlivým lichocením a sháňkou po jídle. Pes bývá zobrazen z dvojího pohledu - jako oddaný strážce, ale zároveň náruživý lovec. Opice pak je všetečná, sice zvídavá, ale pošetilá. V 16. století se s těmito zvířaty setkáváme v již poněkud změněném významu, posun nastává zejména u orla a opice, když jsou oba akcentováni více podle svých...
|
host ::
RSS.