|
| |
|
| |
|
|
Přehled karyotypových ras slepců rodů Spalax a Nannospalax a jejich geografické rozšíření
Kučerová, Šárka ; Zima, Jan (vedoucí práce) ; Šťáhlavský, František (oponent)
Slepci se rozdělují na dva rody, Spalax a Nannospalax, které žijí na území jihovýchodní Evropy a Blízkého východu. V rodě Spalax bylo nalezeno 5 různých karyotypových sad, které je možné přiřadit k jednotlivým taxonomicky uznávaným druhům. V rodě Nannospalax bylo dosud popsáno 83 karyotypových ras nebo cytotypů, které se liší v základních charakteristikách sady chromosomů (2n, NF). Diploidní počet chromosomů se pohybuje od 36 do 62, počet autosomálních ramen od 62 do 120 a počet ramen všech chromosomů sady samice od 68 do 124. Karyologicky přitom nelze jednoznačně rozlišit tři nejčastěji uznávané druhy (Nannospalax leucodon, N. xanthodon, N. ehrenbergi).
|
|
|
Fylogeneze vybraných druhů letounů Afriky na základě cytogenetického a molekulárního přístupu
Koubínová, Darina ; Zima, Jan (vedoucí práce) ; Macholán, Miloš (oponent) ; Martínková, Natália (oponent)
Fylogenetické vztahy byly zkoumány ve vzorku obsahujícím 248 netopýrů patřících do 19 druhů a čtyř čeledí (Hipposideridae, Rhinolophidae, Molossidae a Vespertilionidae) ze Senegalu (západní Afriky) s použitím multilokusových sekvenčních dat a nediferenciálně obarvených chromosomů. Karyotypy Hipposideros ruber, H. tephrus, H. jonesi a H. cyclops byly popsány poprvé. Standardní formule rodu Hipposideros byla zaznamenána u H. tephrus, H. jonesi a H. ruber (2n = 32, FNa = 60, FN = 64). Karyotypy H. cyclops (2n = 36, FN = 66) a H. gigas (2n = 52, FN = 64) se nápadně lišily od této typické chromosomální sady. Rhinolophus landeri a R. fumigatus měli shodný diploidní počet chromosomů (2n = 58), ale lišili se jejich morfologií (R. fumigatus - FNa = 60, FN = 64; R. landeri - FNa = 64, FN = 68). Rhinolophus landeri se karyotypově odlišoval od ostatních afrických populací, což může signalizovat přítomnost kryptických forem v rámci tohoto druhu. Karyotypy Chaerephon pumilus a Mops condylurus obsahovaly 48 chromosomů (FN = 54), což odpovídá standardní sadě nalézané u příslušníků této čeledi. Chromosomy, Bayesiánské metody, maximální pravděpodobnost a analýza genetických distancí naznačily existenci kryptických forem u pěti z deseti vyšetřených druhů západoafrických vespertilionidních netopýrů - Pipistrellus...
|
|
|
Neutral genetic variability and structure in chamois populations in Slovakia
Hájková, Andrea ; Zima, Jan (vedoucí práce) ; Kotlík, Petr (oponent)
Kamzík vrchovský tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica) je endemickým poddruhom horského kopytníka vyskytujúceho sa na území Vysokých Tatier na Slovensku (a čiastočne v Poľsku). V druhej polovici 20. storočia sa na Slovensku uskutočnilo niekoľko introdukcií kamzíkov: kamzík vrchovský tatranský (z Vysokých Tatier) bol introdukovaný do Nízkych Tatier, zatiaľ čo kamzík vrchovský alpský (R. r. rupicapra) bol introdukovaný do Veľkej Fatry a Slovenského raja. Vysokotatranská populácia prekonala niekoľko výrazných poklesov početnosti (bottleneckov) a všetky ostatné slovenské populácie vznikli len z niekoľkých jedincov a teda boli vystavené efektu zakladateľa. Keďže Nízke Tatry, Veľká Fatra a Slovenský raj sú susediace pohoria, existuje možnosť migrácie a potenciálnej hybridizácie medzi poddruhmi. Cieľom tejto práce bolo štúdium neutrálnej genetickej variability a genetickej štruktúry populácií kamzíkov na Slovensku, so zameraním na detekciu prípadnej hybridizácie. Pre analýzy sme použili 18 mikrosatelitových lokusov a 193 vzoriek (95 tkanív a 5 vzoriek krvi, 88 vzoriek trusu a 5 vzoriek srsti). Vo všetkých populáciách bola zistená nízka genetická variabilita, pričom najnižšie hodnoty boli zaznamenané vo Vysokých Tatrách. Vysoké hodnoty fixačného indexu, počet privátnych alel, ako aj faktoriálna...
|
|
|
Socialita a ekologie zemních veverek tribu Marmotini.
Matějů, Jan ; Vohralík, Vladimír (vedoucí práce) ; Macholán, Miloš (oponent) ; Zima, Jan (oponent)
disertační práce Autor: Jan Matějů Název: Socialita a ekologie zemních veverek tribu Marmotini Zemní veverky (triby Marmotini a Xerini) tvoří parafyletickou skupinu hlodavců čeledi Sciuridae, pro něž je typický semi-fossoriální způsob života v otevřeném prostředí. Zemní veverky mají relativně podobný způsob života, rozmnožují se obvykle jednou ročně, mají výhradně denní aktivitu a jsou omnivorní. Naopak výrazně odlišná je jejich socialita. To činí tuto skupinu ideálním modelem pro testování ekologických hypotéz spjatých s evolucí sociality. Právě vztah sociality a velikostního pohlavního dimorfismu, respektive sociality a velikosti mozku u zemních veverek je řešen v první část disertační práce. Nejprve jsme na základě předpokladu, že s odlišnou úrovní sociality je spojena i odlišná intenzita pohlavního výběru působící na samce, testovali vliv sociality na velikostní pohlavní dimorfismus. Zároveň jsme zjišťovali přítomnost závislosti mezi tělesnou velikostí a mírou velikostního pohlavního dimorfismu - tzv. Renschovo pravidlo. Dále jsme testovali hypotézu "sociálního mozku", tj. zda úroveň sociality ovlivňuje relativní a absolutní velikost mozku zemních veverek. Dle předpokladů by relativní velikost mozku měla být větší u druhů, kde existují dlouhodobé pevné sociální vazby než u druhů samotářských....
|
|
| |
|
|
VÝVOJ MIKROSATELITŮ U NEMODELOVÝCH DRUHŮ ŽIVOČICHŮ
ZIMA, Jan
Předkládaná dizertační práce je kompilací šesti publikací, popisujících mikrosatelitové markery čtyř druhů savců a pěti druhů hmyzu. Většinou se jedná o druhy ohrožené a cílem vývoje mikrosatelitů pro tyto druhy bylo jejich následné využití v ochranářsko-genetických studiích. Práce tak představuje obohacení dostupných metodických nástrojů k výzkumu ohrožených živočichů. K vývoji lokusů bylo využito různých postupů, včetně moderního pyrosekvenování, které představuje trend v analýzách DNA s celou řadou praktických aplikací. Tento text mimo jiné dokumentuje vzrůstající dostupnost nejmodernějších metod molekulární biologie a jejich využití v klasických biologických oborech jako je zoologie, botanika a ekologie.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.