|
|
Ruská účast na Florentském koncilu a odmítnutí cirkevní unie
Linhartová, Monika ; Picková, Dana (vedoucí práce) ; Suchánek, Drahomír (oponent)
Ferrarsko-florentský koncil se řadí k velkým událostem světových dějin. Byla zde uzavřena církevní unie, která alespoň na několik let vytvořila iluzi, že došlo k sjednocení křesťanské církve. Dále se podařilo definitivně odstranit rozkol mezi západními křesťany poté, co abdikoval vzdoropapež Felix v. l O historii ferrarsko-florentského koncilu bylo publikováno velké množství vědecké literatury, a to jak západních, tak východních badatelů. Valná většina z nich však nereflektuje prameny ruské provenience, které byly napsány členy ruské pravoslavné delegace. Nezabývají se ani tím, jaký dopad měla církevní unie na Rus. Uzavření unie ve Florenci považuji za důležitý moment, který způsobil změny ve struktuře ruské církve. V literatuře však toto téma chybí nebo je mu věnován jen omezený prostor. To se stalo impulsem k tomu, abych se touto problematikou začala zabývat. Tématem diplomové práce Ruská účast na florentském koncilu a odmítnutí církevní unie jsou jednání ferrarsko-florentského koncilu v letech 1438-1439 s důrazem na důsledky, které vyplynuly z jejích ustanovení pro ortodoxní církev a pravoslavné křesťany. Svoji pozornost jsem zaměřila především na účast ruského poselstva, vedeného metropolitou kyjevským a vší Rusi Isidorem.2 Pokusila jsem se vysvětlit jaké důvody vedly velikého knížete Vasilije II. k...
|
|
|
Životní styl a kultura každodenního života ruské společnosti pozdního středověku očima Západoevropanů
Vavřinová, Valburga ; Picková, Dana (vedoucí práce)
Záměrem předložené disertační práce bylo prozkoumat zprávy, které zanechali cizinci, přijíždějící na Rus v 15. až 16. století, z aspektu poznávání a vnímání reálií a všedního života země a osvětlit jejich reflexi lidmi, kteří pocházeli z odlišného kulturního prostředí. Pro lepší osvětlení vnímání specifické reality pozdně středověké Rusi a její interpretace západoevropskými návštěvníky bylo nezbytné zařadit jejich díla do obecněji koncipovaného rámce dějin ruského státu v době, kdy byl "znovuobjevován" západní Evropou, a připomenout vývoj jeho vztahu s jednotlivými západoevropskými subjekty. Práce je rozdělena do následujících částí. V první kapitole Rus a Západ v 15. a 16. století byl nastíněn vývoj událostí, které byly stěžejní pro formování moskevského státu v tomto období a jeho prvotní "otvírání okna do Evropy". Druhá kapitola Západoevropané jako zdroj informací o Rusi představuje rozsáhlejší a tematicky širší rozbor použitých pramenu. Jejím cílem je seznámit s autory, kteří napsali ve sledovaném období práci, v níž se zabývali Rusí a životem jejích obyvatel. Pozornost je věnována okolnostem, za jakých tuto zemi navštívili, nebo zda psali pouze z doslechu, charakteru a kvalitě jejich díla, prvním vydáním tiskem. Vlastní jádro práce představuje třetí kapitola Životní styl a kultura každodenního života...
|
|
|
Životní styl a kultura každodenního života ruské společnosti pozdního středověku očima Západoevropanů
Vavřinová, Valburga ; Picková, Dana (vedoucí práce) ; Krejčík, Tomáš (oponent) ; Stellner, František (oponent)
Zámerem predložené disertacní práce bylo prozkoumat zprávy, které zanechali cizinci, prijíždející na Rus v 15. až 16. století, z aspektu poznávání a vnímání reálií a všedního života zeme a osvetlit jejich reflexi lidmi, kterí pocházeli z odlišného kulturního prostredí. Pro lepší osvetlení vnímání specifické reality pozdne stredoveké Rusi a její interpretace západoevropskými návštevníky bylo nezbytné zaradit jejich díla do obecneji koncipovaného rámce dejin ruského státu v dobe, kdy byl "znovuobjevován" západní Evropou, a pripomenout vývoj jeho vztahu s jednotlivými západoevropskými subjekty. Práce je rozdelena do následujících cástí. V první kapitole Rus a Západ v 15. a 16. století byl nastínen vývoj událostí, které byly stežejní pro formování moskevského státu v tomto období a jeho prvotní "otvírání okna do Evropy". Druhá kapitola Západoevropané jako zdroj informací o Rusi predstavuje rozsáhlejší a tematicky širší rozbor použitých pramenu. Jejím cílem je seznámit s autory, kterí napsali ve sledovaném období práci, v níž se zabývali Rusí a životem jejích obyvatel. Pozornost je venována okolnostem, za jakých tuto zemi navštívili, nebo zda psali pouze z doslechu, charakteru a kvalite jejich díla, prvním vydáním tiskem. Vlastní jádro práce predstavuje tretí kapitola Životní styl a kultura každodenního života...
|
|
| |
|
|
Livonský stát a Moskevská Rus na přelomu 15. a 16. století
Smrž, Pavel ; Picková, Dana (oponent) ; Prokop, Miloš (oponent)
Tématem rigorózní práce Livonský stát a Moskevská Rus na přelomu 15. a 16. století jsou diplomatické vztahy mezi Livonskem a ruskými zeměmi v letech 1471 až 1505. Jejím cílem je zachytit zásadní kvalitativní změnu rusko-livonských vztahů, ke které došlo v období dokončování procesu nazývaného ruskou historiografií "sobiranije russkich zemel". Na vrcholu tohoto procesu stál moskevský veliký kníže Ivan III. (1462-1505), jenž byl definitivním podmaněním Velikého Novgorodu v roce 1478 a nabytím značného vlivu v dosud formálně samostatném Pskově nevyhnutelně zatažen do problematiky diplomatických a obchodních vztahů v baltském prostoru. Sílící ruský stát, jehož zrod je ruskou historiografií kladen do roku 1478, se stal bezprostředním sousedem Livonska, což se nemohlo neprojevit na charakteru ruskolivonských vztahů. Cílem práce je postihnout hlavní rysy Ivanovy baltské politiky, priority, které v ní sledoval, a prostředky, jimiž dosahoval svoje politické cíle. Zároveň jsem se snažil zachytit postoj představitelů livonského řádu, duchovenstva a měst k procesu, který probíhal na východ od livonské hranice, a jejich politiku vůči ruským zemím, jež byla ovlivňována komplikovanou situací uvnitř livonského státu. Ruskolivonské vztahy byly pojednány v širším rámci mezinárodních vztahů soudobé severovýchodní Evropy s...
|
|
|
Uherská politika Habsburků v 15. století
Černíková, Helena ; Drška, Václav (oponent) ; Picková, Dana (vedoucí práce)
V prosinci 1437 byl uherským králem zvolen Albrecht II. Habsburský. Poprvé v historii rodu dosáhli Habsburkové na svatoštěpánskou korunu. Jednalo se o důležitý mezník na cestě této dynastie za ovládnutím středoevropského prostoru a vybudováním kompaktního soustátí v podunajské oblasti, které zamýšleli vytvořit z habsburských dědičných zemí, uherského a českého království. Úspěch Albrechta II. byl sice značný, nicméně dočasný. Po jeho předčasné smrti byly pozice Habsburků ve střední Evropě na čas oslabeny. Obnova silného podunajského soustátí se tak stala konstantou jejich zahraniční politiky v následujících desetiletích. Tlak Habsburků na znovuzískání uherské a české koruny se neustále stupňoval a byl úspěšně završen před čtyřmi sty osmdesáti lety, v roce 1526. Zisk svatoštěpánské a svatováclavské koruny v tomto roce, jak ukázal následující vývoj, byl již ziskem trvalým, přesněji řečeno dlouhodobým. Habsburkové na téměř čtyři sta let ovládli středoevropský prostor, což tento rod díky císařskému titulu a španělským državám stavělo do role nejmocnější vládnoucí dynastie v Evropě.
|
|
|
Ostrogóti a "renovatio imperii" císaře Justiniána I.
Adamčík, Petr ; Suchánek, Drahomír (oponent) ; Picková, Dana (vedoucí práce)
Gótové patřili mezi největší a nejdůležitější germánská etnika období stěhování národů. Díky početnosti a bojovnosti byli schopni udržet svou jednotu ve dvou velkých skupinách, které později vytvořily říše - vizigótskou a ostrogótskou. Podařilo se jim udržet vědomí své identity a odolat asimilačním tendencím dalších mocných kmenů. Naopak jejich úspěšnost lákala příslušníky jiných kmenů, aby se snažili získat podíl na gótské kořisti, a rozšiřovali tak řady "etnických" Gótů. Vedle Franků můžeme Góty považovat za nejvýznamnější germánské etnikum, které se zformovalo v neklidné době stěhování národů. Významně se podíleli na rozkladu západořímské říše. Na konci vlády Theodoricha Velikého nemohl žádný mocenský faktor v Evropě ohrozit gótské říše obklopené systémem vazalských států. Až nástupci Theodoricha dopustili rozklad těchto vazeb a umožnili císaři Justiniánovi 1. realizovat jeho program renovatio imperii. Tento pokus o obnovu římské říše v původních hranicích nemohl mít dlouhé trvání. Výsledkem gigantických tažení, která finančně zruinovala východořímský stát, bylo nakonec jen ovládnutí severní Afriky a Sicílie. Stát Vandalů byl zničen stejně jako ostrogótské impérium nástupců Theodoricha, které v Itálii zanedlouho nahradili Langobardi. Vizi gótská říše se sice udržela, ale její síla dále klesala až do roku...
|
|
|
Litva, Polsko a moskevský stát na konci 15. století
Kettner, Josef ; Stellner, František (oponent) ; Picková, Dana (vedoucí práce)
Na konci 15. století dostávaly do té doby několik desetiletí poklidné vztahy mezi Litvou a Polskem na jedné straně a moskevským státem na straně druhé silně konfrontační ráz. Právě počáteční období střetů těchto zemí, které pak probíhaly s menšími přestávkami i ve století následujícím, jsem si zvolil za téma své práce. Pokusil jsem se v ní nastínit jednak obraz vzájemných vztahů panovníků těchto států před i po konfliktu a hlavně v jeho průběhu a také jejich přístup k němu. Vše je vylíčeno v širších souvislostech, neboť různé postoje okolních států z východní a také střední Evropy měly svůj dopad na výsledek první litevsko-moskevské války. Práce je psána v chronologické posloupnosti a rozčleněna do pěti kapitol. Úvodní kapitola (Litva, Polsko a moskevský stát v průběhu staletl) je věnována vývoji litevského státu a ruských zemí od 12. století až do roku 1485. Pozornost byla soustředěna hlavně na události, které ovlivňovaly dění v daných zemích a jejich vztahy. Těžištěm práce jsou následující čtyři kapitoly. Druhá (Počátek pohraničních srážek 1486-1490) a třetí (Nepokoje ve stínu války o uherský trůn 1490-1492) popisují vzájemné vztahy mezi Litvou a Moskvou v letech 1486-1492, tedy v době neutuchajících pohraničních konfliktů. Čtvrtá kapitola (Litevskomoskevská válka 1492-1494) zachycuje dění od chvíle, kdy...
|
|
|
Livonský stát a Moskevská Rus na přelomu 15. a 16. století
Smrž, Pavel ; Stellner, František (oponent) ; Picková, Dana (vedoucí práce)
Na počátku 13. století se v severovýchodním Pobaltí začal rodit stát, který do dějin vstoupil pod názvem Livonsko. Díky systematickému dobývání, christianizaci a osídlování země se v průběhu několika desítek let vytvořil svébytný státní útvar, jenž se skládal z držav řádových rytířů, duchovenstva a bohatých hanzovních měst. Od prvních let se západní křesťané střetávali při podmaňování Pobaltí s rusky mluvícím pravoslavným obyvatelstvem a Livonsko se na dlouhou dobu stalo nejvýchodněji položenou výspou latinského Západu, která bezprostředně sousedila s ruskými zeměmi. Po dobu několika století, od zrodu livonského státu až do jeho zániku na počátku livonské války, udržovalo Livonsko čilé kontakty s ruskými zeměmi, které reprezentovala města Veliký Novgorod a Pskov. V mírových dobách byla tato města jeho hlavními diplomatickými a obchodními partnery a ve válečných konfliktech se stávala cílem útoků řádového vojska. Tématem diplomové práce Livonský stát a Moskevská Rus na přelomu 15. a 16. století j sou diplomatické vztahy mezi Livonskem a ruskými zeměmi v letech 1471 až 1505. Jejím cílem je zachytit zásadní kvalitativní změnu rusko-livonských vztahů, ke které došlo vobdobí dokončování procesu nazývaného ruskou historiografií "sobiranije russkich zemel". Na vrcholu tohoto procesu stál moskevský veliký kníže...
|
|
|
Vrchol otonsko-sálského systému říšské církve. (Vztahy imperia a sacerdotia na přelomu prvního a druhého tisíciletí)
Suchánek, Drahomír ; Picková, Dana (vedoucí práce) ; Semotanová, Eva (oponent) ; Bláhová, Marie (oponent)
Cílem této práce je přispět k diskusi o problémech vztahů imperia a sacerdotia na přelomu 1O. a ll. století a pokusit se na základě zohlednění všech důležitých zdrojů primární i sekundární povahy nalézt adekvátní odpověď na otázku, zda je možné hovořit o existenci systémového budování říšské církve. Tento problém je nahlížen pod úhlem profilujícího a výjimečného postavení panovníka, v němž hrála ústřední roli sakrální praxe saských císařů. Právě zde je totiž do značné míry skryta podstata závěrů a interpretací, skrze něž je nahlíženo celé období soužití světské a duchovní moci. Východiskem bude především období vlády posledních dvou císařů liudolfinské dynastie Oty III. a Jindřicha II., tj. ten úsek dějin, který historická věda vnímá jako dovršení budování královské říšské církve. Ambicí autora je prokázat, že mapované období v sobě zahrnuje prvky zlomu i kontinuity, aniž by nutně musely stát v příkrém protikladu vůči sobě. V tomto ohledu by bylo do jisté míry možné nahlížet otázku po existenci systému říšské církve jako irelevantní a případnou odpověď tak učinit závislou na zvoleném úhlu pohledu. Vedle prvků strukturálních je totiž nutno zohlednit i hlediska osobnostních specifik. V úplnosti tak platí slova německého historika Theodora Schieffera, že člověk ll. století neměl vztah k církvi, ale vždy stál...
|
host ::
RSS.