|
|
Jazykové prostředky v japonštině odpovídající infinitivu v češtině
Řezníčková, Adéla ; Tirala, Martin (oponent) ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce)
Práce sleduje tyto cíle: 1. Podat syntaktickou charakteristiku infinitivu v češtině jako slovně druhové formy plnící primární a sekundární funkce při tvorbě výpovědí a textu. 2. Vytvořit korpus příkladů užití infinitivu v českém literárním textu přeloženém do japonštiny a podat přehled překladových ekvivalentů infinitivu v japonštině, která tento gramatický jev postrádá. 3. Na základě analýzy stanovit, které syntaktické funkce infinitivu jsou v českém textu frekventní a jaké jazykové prostředky použil japonský překladatel k adekvátnímu vyjádření. 4. Vyvodit konkrétní závěry pro výklad infitinivu a jeho překladu. Práce si dává za úkol sledovat charakteristiku českého textu z hlediska překladu do jazyka japonského. Jejím těžištěm budou kapitoly, v nichž jsou uvedeny překladové ekvivalenty infinitivů, porovnávány varianty a vyhodnocovány. Celkovým cílem je přispět k hlubšímu porozumění principů a kontrastů v češtině a japonštině, k objasnění problematiky překladu v českém jazyce frekventovaného jevu.
|
|
|
Srovnání vybraných her nó s dramaty Williama Shakespeara - s historickým úvodem
Vlachová, Nela ; Tirala, Martin (oponent) ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce)
Když v dnešní době zatouží člověk po návštěvě divadla, může si vybírat konkrétní hru z téměř nekonečného repertoáru. Volí mezi různými žánry, rozhoduje se, zda dá přednost modernímu nebo klasickému pojetí. Často si zvolí představení, v němž vystupuje jeho oblíbený, či alespoň obecně známý herec. V neposlední řadě si však potenciální divák vybírá hru podle jejího autora. Drama se v různém pojetí rozšířilo do všech koutů známého světa, tedy není divu, že se můžeme rozhodovat mezi tak odlišnými styly dramatiků jako byl například např. Anton Pavlovič Čechov, Moliére, Friedrich Schiller, Alexandr Sergejevič Puškin, Henrik Ibsen nebo Oscar Wilde. Kdo je však tím opravdovým velikánem? Na čí hry přichází lidé do divadel na celém světě? Kdo je tím nejpopulárnější, potažmo i nejznámějším dramatikem na Zemi? Pokud dnes člověka něco zajímá, dumá-li nad otázkou, na níž jsou knihy krátké, využije moderní techniky a "vygoogluje" si daný problém na internetu. Autorce pomohla anglická verze wikipedie, která potvrdila její odhad. Tento virtuální zdroj uvádí skromně jako MOŢNÁ nejlepšího autora divadelních her osobnost Williama Shakespeara. Každé malé dítě o něm ví minimálně to, že je autorem Romea a Julie a pak "té hry, v níž se říká 'Být nebo nebýt…'". Shakespearova díla splňují vše, co divák od dramatu očekává. Mají...
|
|
| |
|
|
Japonská příslovce vyjadřující míru
Jandejsková, Viola ; Tirala, Martin (oponent) ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce)
Práce pojednává japonské příslovce míry vyjadřující vysokou míru z hlediska morfologického, sémantického i syntaktického. Nejprve uvádím základní informace o japonských příslovcích obecně. U jednotlivých příslovcí pak vysvětluji význam pomocí přímého překladu i opisu, určuji morfologický typ a komentuji nejčastější typ rozvíjeného výrazu ze sémantického hlediska. Dále uvádím korpus příkladových vět s překladem do češtiny. U každé příkladové věty komentuji sémantický typ rozvíjeného výrazu. Na konci shrnuji poznatky o souvislosti mezi významem příslovce a sémantickým typem rozvíjeného výrazu.
|
|
|
Giongo, gitaigo v prozaických dílech Mijazawy Kendžiho
Stachová, Pavlína ; Weber, Michael (oponent) ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce)
Práce pojednává o onomatopoických slovech vyskytujících se v prozaických dílech Mijazawy Kendžiho. Nejprve je uvedena základní charakteristiku japonských onomatopoických slov a to jak z pohledu morfologického, tak také syntaktického a sémantického. V praktické části je pak použit korpus excerptů z prozaické sbírky Mléčná dráha. U jednotlivých onomatopoických slov je vysvětlen význam pomocí přímého překladu. Dále jsou u každého onomatopoického slova určny jeho syntaktické a sémantické kategorie. Jako zvláštní skupina je vydělena skupina onomatopoických slov typických pro dílo Mijazawy Kendžiho. U této skupiny je podrobně vysvětlen význam jednotlivých onomatopoických slov. Na závěr jasou analyzována onomatopoická slova vyskytující se v díle Mléčná dráha z pohledu syntaktického a sémantického. Pak následuje úvaha nad významem onomatopoických slov pro dílo Mijazawy Kendžiho.
|
|
|
Iruikon'intan: příběhy partnerství lidí a zvířat v japonské literatuře v minulosti a současnosti
Procházková, Kateřina ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Tirala, Martin (oponent)
Vnímavý čtenář moderní japonské literatury si nemůe nevimnout hojného uití mytických motivů a odkazů na klasickou japonskou literaturu. V povídce Joimoto Banany Stín měsíčního svitu se setkáváme s tradiční japonskou dichotomií snu (jume ) a reality (ucucu), se symbolem řeky dělící svět ivých (konojo) od světa mrtvých (anojo), se známým starojaponským toposem jume no ukihai1, plovoucím mostem na pomezí reality a snu.2 Nacházíme zde také postavu obdařenou nadpřirozenými schopnostmi připomínající intoistickou amanku miko , nebo motiv rituálního oblékání se do roucha zesnulého3, které má přivolat dui mrtvého na tento svět.4 Co lze v současné literatuře jen stěí přehlédnout, jsou postavy zvířat, jejich stopy nás často dovedou a k animistickým počátkům japonské kultury. Hrdinky a hrdinové současné autorky Kawakami Hiromi si vyrazí na rande s medvědem (Kamisama), posedí v hospodě s muem-chobotnicí (Hokusai), lápnou v křoví na hada, který se jim nastěhuje do bytu (Hebi o fumu). Tawada Jóko pracuje s motivy pohádky o psím enichovi (Inu muko iri), v Kakato o nakuite nechá z tajemného manela hrdinky vyklubat sépii.
|
|
|
Rakugo - tradiční vypravěčský žánr
Brandejsová, Silvie ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Hrdličková, Věna (oponent)
Japonské slovo wagei (~!55:t) označuje umění mluveného slova. Umění, ve kterém účinkující obratným vyjadřováním a technikou mluvy baví posluchače. Mezi tato japonská umění mluveného slova se řadí vedle vypravěčského žánru rakugo i rókjoku U!ll:B=B, příběhy vyprávěné zpěvem) nebo vyprávění kódan (~lU~). Rakugo se od ostatních umění mluveného slova liší především tím, že jeho příběhy jsou vyprávěny převážně formou dialogu. Vypravěč tak zaujímá úlohu herce mnoha rolí. V doslovném překladu termín rakugo (~~!) znamená "padající slova". Příběhy rakugo mají spád, slova, ze kterých jsou poskládány, jakoby padala jedno po druhém. Tento druh umění možná nedosahuje takového věhlasu jako třeba divadlo nó nebo kabuki, avšak své místo v japonském kulturním světě zcela jistě zaujímá. Tradičním místem, kde posluchači mohou rakugo slyšet, jsou malá divadla jase. Ozawa Šóiči ve své knize Jase no sekai (Svět divadel jose) vzpomíná: "V padesátých letech 20. století byla tato divadla a představení, která se v nich odehrávala považována za něco podřadného. V té době by nikoho ani nenapadlo, že by se vypravěč rakuga mohl stát ,žijícím národním pokladem'." Tohoto ocenění se v roce 1995 dostalo vypravěči Janagija Kosanovi V. Deset let poté se příběhy klasického rakuga dostávají v zábavné formě, lehce srozumitelné mladému publiku na...
|
|
|
Koncept upája v Japonsku raného středověku. Využití schopnosti výběru vhodných prostředků (upája) v průběhu dramatických proměn tzv. nových kamakurských škol buddhismu
Vrba, Petr ; Heřman, Robin (oponent) ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce)
Obecně se píše, že během období Kamakura (1185-1333) došlo k radikální proměně na scéně japonského buddhismu. Tato proměna však byla možná jen díky souhře mnoha faktorů, které umožnily, že doba, respektive společnost, byla "zralá" na změnu. Faktem je, že právě během těchto 150 let se objevily na scéně charismatické osobnosti (Hónen, Šinran, Dógen, Ničiren), které založily směry, jež jsou dnes v Japonsku nejpočetnější. Nicméně někteří badatelé věrohodně ukazují, že drtivá většina tzv. nových prvků se objevuje už několik desetiletí, někdy i století před Kamakurou a stejně tak vymezování tzv. nových směrů vůči tradičním (a jejich údajný úpadek) vykazuje podezřelé trhliny. V jejich vztahu k ostatním školám hrálo roli i využití tradičního buddhistického konceptu o schopnosti ve výběru vhodného prostředku k dosažení buddhovství (sa. upája, jap. hóben). Dalším pozoruhodným společným rysem je, že tito zakladatelé všichni tvrdili, že pro dosažení spásy stačí "nic než" jediná (jimi vybraná) technika. K tomu však nikdy před kamakurským období ani nikdy po něm na japonské půdě nedochází. V této práci se pokusím primárně odpovědět na klíčovou otázku: "Jaké faktory tuto výjimečnou situaci umožnily?" Postupovat budu od představení konceptu upája (jap. hóben) a pro tuto práci důležitých témat japonského tradičního...
|
|
|
Téma lásky a estetický ideál dokonalého milovníka v heianských příbězích s básněmi
Tirala, Martin ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Löwensteinová, Miriam (oponent) ; Líman, Antonín Václav (oponent)
Práce se zabývá problematikou tématu lásky a estetického ideálu dokonalého milovníka v heianských příbězích s básněmi (monogatari) z poloviny období Heian (7941185). Nejprve seznamuje s historickými a společenskými podmínkami, které měly vliv na vznik těchto děl. Značná část práce je vyhrazena obzvláště instituci manželství a povaze lásky v této době. Dále následuje rozbor tématu milostné poezie v císařské básnické antologii Kokinwakašú a jejímu milostnému diskursu. Seznamuje se základními estetickými ideály doby Heian a hledá jejich pravý význam v kontextu klasické literatury. Hlavní část práce je věnována rozboru díla Ise monogatari (Příběhy z Ise) z hlediska jeho datace, způsobu vniku, autorství a významu názvu tohoto textu, rovněž tak se ale zabývá i způsobem výstavby celého díla. Na to pak navazuje zamyšlení nad osudy předpokládaného hrdiny tohoto literárního textu, Ariwara no Narihiry, a nad problematikou interpretace jeho osoby na základě středověkých komentářů díla Ise monogatari. V závěrečné kapitole pak práce ukazuje způsob, jakým se téma lásky a estetický ideál dokonalého milovníka vyvíjely v dalších příbězích žánru monogatari. Práce se takto snaží doložit, že Ise monogatari je pravděpodobně základním textem (master narativem) celé japonské literatury.
|
|
| |
host ::
RSS.