|
|
Ontologie prostoru a času v Bezúčelné procházce
Fonar, Alexej ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Španihelová, Magda (oponent)
Tato práce detailně zkoumá na rovině prostoru a času veškeré momenty v díle Alexandera Hackenschmieda Bezúčelná procházka, ve které se fotografický obraz stává filmovým a naopak. Cílem této práce je odhalit, jaký vliv má tento intermediální vztah na zobrazování reality v prostoru díla. Pomocí neoformalistické analýzy je ukázáno, do jaké míry může divák na základě výše zmíněných vztahů vnímat objekt transformovaný do mediálního prostoru jako realistický nebo iluzivní. Analýza je prováděna na čtyřech různých rovinách, a to na použití kamery, filmové montáže, využití prostoru a času. Z analýzy těchto prvků vyplývá, že fotografický obraz, zadržený v trvání, vzdorující času žitého světa a věrohodný ve své reprezentaci, je v kontextu filmového dispozitivu determinován jako prvek realističnosti. Věrohodnost fotografického obrazu je však možnostmi střihové skladby a kamerových postupů, které berou v potaz i časovost reality, možné zpochybňovat a díky nim je tvůrci na rovině díla umožněno vytvářet nové více či méně iluzivní prvky. Replikace hlavního hrdiny prostřednictvím střihu je skvělým příkladem toho, že jakmile je obraz rozpohybován, pouhé rozeznávání totožnosti modelu z žitého světa a portrétu (de facto prostoru reprezentace) nestačí k tomu, aby bylo možné jej považovat za věrohodnou "výpověď"...
|
|
|
Videomapping jako film. Filmové postupy v tvorbě skupiny Macula
Bezucha, Ondřej ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Španihelová, Magda (oponent)
Videomapping se na našem území začal v širší míře objevovat až v posledních deseti letech. Jedná se o vizuální proces, kdy je na povrch reálných objektů promítaná projekce pohyblivé- ho obrazu, která s tímto povrchem kreativním způsobem pracuje. Z prostředí interiérových galerijních instalací a klubových vystoupení se tento fenomén velmi rychle rozrostl až do současného stavu, kdy je velkoplošná mappingová projekce na fasádu běžnou součástí nejrůz- nějších brandingových kampaní nebo městských slavností. Cílem této bakalářské práce je ukázat, jakým způsobem k nám videomapping promlouvá, jaký je jeho vztah k filmu, jaké jsou jejich společné rysy a odlišnosti, případně jaké stylové prvky videomapping používá. Odpovědi na tyto otázky bude práce hledat zejména v tvorbě české vizuální skupiny Macula, konkrétně pak v jejich projekcích z let 2009-2014, kdy ve skupině působili jako hlavní autoři Amar Mulabegović, Dan Gregor a Ondřej Skala. Samo- statná kapitola bude věnována historickému kontextu videomappingu a jeho vztahu k dalším formy pohyblivého obrazu. Těžištěm práce bude analýza jednotlivých mediálních rovin a po- stupů spojených s videomappingem. Práce bude vycházet z veřejně dostupných pramenů - ze záznamů jednotlivých představení, z dosud publikovaných odborných prací, z rozhovorů nebo dostupných...
|
|
|
Seriálová adaptace jako intersémiotický překlad: převod románu M. Atwood The Handmaid's Tale do televizního seriálu
Franková, Alžběta ; Kalivodová, Eva (vedoucí práce) ; Svatoňová, Kateřina (oponent)
Diplomová práce zkoumá seriálovou adaptaci, kterou chápe jako druh intersémiotického překladu. Zasazuje se o interdisciplinární přístup k adaptacím a kombinuje postupy translatologie, adaptačních studií, naratologie a filmové vědy. Analyzuje převod dystopického románu Margaret Atwood The Handmaid's Tale do první řady stejnojmenného televizního seriálu. Jako nástroj analýzy používá translatologicko-naratologicko-adaptační model Kateriny Perdikaki a s jeho pomocí sleduje a interpretuje posuny, k nimž při převodu dochází. Model kombinuje s přístupy Lindy Hutcheon a soustředí se na filmové prostředky (dialogy, voice-over, zvuk a hudbu, obraz, druhy záběru, pohyby a úhly kamery, střih, barvy, hloubku pole, světlo, narativní a fikční čas, herce, mizanscénu), jimiž seriál ztvárňuje významy v románu vyjádřené verbální narací.
|
|
|
Hra změn, diferencí, nenávazností a trhlin. Vidění filmového znaku Seijuna Suzukiho prostřednictvím filosofie Jacquese Derridy
Slavík, Benjamin ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tématem bakalářské práce je vztah myšlení francouzského post-strukturalistického filosofa Jacquese Derridy a filmové teorie, resp. filmového média. Teze předkládané studie zní: Filmový znak, podobně jako jiné znaky, nevykazuje koherentní strukturu; místo ní je naplněn změnami, zlomy, puklinami či trhlinami. První část textu se zaměřuje na analýzu některých Derridových pojmů: suplementu, diferӓnce, hymen a iterabilní struktury znaku. Navazující druhá část Derridovu teorii vztahuje k diskurzu mediální filosofie, konkrétně k myšlení německého filosofa Dietera Mersche. Třetí část pojednává o povaze filmového suplementu, tedy o vztahu mezi filmem realitou, či reprezentování reality filmem. Vyústěním této části je klíčová kapitola nahrazující film-analogon filmem-vpisem. Závěrečná část je věnována dekonstrukci japonského snímku Tokyo nagaremono (1966), jenž byl zvolen jako praktický příklad v předchozím textu rozvinuté teorie - struktury změn, zlomů, puklin či trhlin. Klíčová slova Dekonstrukce, mediální filosofie, Jacques Derrida, Dieter Mersch, post-strukturalismus, Seijun Suzuki
|
|
|
Hluboký čas Země: Aguirre, hněv boží
Sirůček, Jiří ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Otřes, který způsobilo zjištění, že Země přesahuje svou existencí lidi o miliardy let, byl po Koperníkově heliocentrismu dalším radikálním narušením představy člověka jako centra světa i vesmíru. Přestože koncept hlubokého času, a s ním i zpochybnění jedinečnosti subjektu, byl na poli exaktní vědy přijat relativně brzy, v řadě oblastí humanitních disciplín přetrvalo dualistické, teleologické a antropocentrické uvažování do jisté míry dodnes. Skrze motiv hluboké temporality Země sleduje bakalářská práce filozofické myšlenkové proudy, které "zrazují" pokantovskou tradici uvažování a snaží se reflektovat vnější svět ležící za hranicemi subjektivity, obracet pozornost k ne-lidskému a pokoušet se představit si jeho kvality, i když s nutným vědomím, že se vždy jedná "pouze" o spekulaci. Text nejdříve seznamuje čtenáře s některými z tendencí současné kontinentální filozofie, především spekulativním realismem, objektově orientovanou ontologií nebo novým materialismem, a propojuje je s pracemi z oblasti geologie, které zvažují možnosti, jak kognitivně pojmout rozsáhlou zemskou časovost. Poznatky tohoto myšlení bakalářská práce následně aplikuje na film Wernera Herzoga Aguirre, hněv Boží a ukazuje, jak může kinematografie díky specifickým vlastnostem filmového média přivádět pozornost ke vzdálené ne-lidské...
|
|
|
Science fiction VR: Technologická imaginace kyberpunkové filmové fikce
Purkrábková, Noemi ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Malečková, Dita (oponent)
Bakalářská práce vychází primárně ze dvou impulzů, které se těšily zvýšené pozornosti už v 90. letech, kdy se navzájem výrazně proplétaly na nové půdě kyberkultury. Tím prvním je všeobecný zájem o fikci, a zejména science fiction (SF), patrný především v rámci současných myšlenkových tendencí spekulativního realismu a akceleracionismu. Druhý pak představuje nedávný "návrat" technologie virtuální reality (VR) do společenského povědomí. Text provazuje uvažování nad důležitostí fikce s diskurzem rané technologie VR, který ukazuje jako v mnoha ohledech výrazně projektivní, a zároveň zdůrazňuje konstitutivní roli filmové kyberpunkové fikce v utváření některých představ o potenciálu technologie. Práce postupně kontextualizuje uvažování nad vztahem SF a teorie, ukazuje, že fikce tvoří podstatnou součást našich poznávacích procesů, a ani SF tedy nemusí být pouze žánrovou kategorií, ale lze ho pojímat jako specifický typ spekulativní fikce o budoucnosti, jež má řadu styčných bodů s teoretickým uvažováním, a může se tak stát cenným nástrojem filosofie, a to především pokud usiluje o nahlédnutí něčeho zatím neznámého nebo radikálně nového. Konceptuální projekce, kterou SF vykonává, však nepředstavuje pouze pasivní zrcadlo společenských problémů nebo metodologický nástroj, ale do jisté míry i přímo aktivní...
|
|
|
Naše (krásné, zdravé, moderní a národní) tělo: vizuální reprezentace fyzické kultury a sportu v kontextu formování národní identity v meziválečném Československu
Španihelová, Magda ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Švácha, Rostislav (oponent) ; Heczková, Libuše (oponent)
Magda Španihelová Naše (krásné, zdravé, moderní a národní) tělo: vizuální reprezentace fyzické kultury a sportu v kontextu formování národní identity v meziválečném Československu Abstrakt Tato práce se zabývá vizuální reprezentací dílčích aspektů fyzické kultury a sportu v meziválečném Československu. Ve čtyřech ústředních kapitolách, a prostřednictvím symbolických postav, které jsou v oblasti dobové vizuální produkce exponovány jako různé tělesné typy, je sledován obecnější fenomén společenské afiliace a národní identifikace. Vedle tělocvičného spolku Sokol a jeho pokusu o formulaci národního těla, je to postava zápasníka Gustava Frištenského jako nositele nejen tradičních obsahů zdraví a krásy, ale také odpovědného moderního občanství. Tanečnice Milča Mayerová poskytuje rámec pro expozici taneční kultury jakožto příznačného dobového fenoménu kultivace ženského těla pohybem, který zároveň zprostředkovává a zviditelňuje určité procesy modernity. Atletka Zdena Koubková završuje evokace národních těl moderní atletickou figurou krajních schopností. Disertační práce tak prostřednictvím křížení dvojí tematické osy - vizuální reprezentace těla a sportovní tělesnosti v československé meziválečné kultuře a procesu národní afiliace - nahlíží na dynamiku tohoto vzájemného vztahu. Diskurzivní analýza dobového...
|
|
|
Afekt, výraz, performance: Transformace melodramatického excesu v díle Wernera Schroetera
Anger, Jiří ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Svatoňová, Kateřina (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá možnými cestami, jakými lze stylistická vyjádření emocí v melodramatickém modu reinterpretovat v kontextu experimentálního filmu, (nejen) na příkladu tvorby režiséra Wernera Schroetera. Východisko tvoří dvě vzájemně provázané myšlenky. Zaprvé, melodramatickému modu jakožto nadžánrové kategorii je vlastní specifický exces, určitý repertoár výrazových prostředků sloužící k vyjádření krajních emocionálních stavů či situací. Tento druh excesu se typicky uplatňuje v momentech intenzivního vzplanutí, kdy děj ustrne ve statickém a symbolickém uspořádání buď skrze živý obraz, nebo detail tváře, a vše se soustředí na gesta a pózy hrdinů, již situaci vstřebávají, ještě než jsou schopni adekvátně zareagovat. Zadruhé, určité experimentální snímky dokážou tento exces pomocí tzv. expresivních a performativních operací s prostorem, časem a tělesností přeměnit z roviny exteriorizace rozpoznatelných emocí do podoby afektivní. Afekt lze přitom chápat jako určitý druh ozvláštnění emocí, jenž vyjevuje, jakým způsobem se těla zasažená patosem mohou měnit, aniž by se ustálila v rozpoznatelných gestech či symbolech. Mezi melodramatickým excesem a afektem (či šířeji afektovou teorií) lze potom rozehrát tzv. dvousměrný pohyb: na jedné straně existují experimentální filmová díla, která...
|
|
| |
|
|
Televizní drama v československém odborném diskursu 50. a 60. let.
Jiřiště, Jakub ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Klimeš, Ivan (oponent)
Magisterská diplomová práce se věnuje základním tendencím a předpokladům estetického vývoje československého televizního dramatu 50. a 60. let prostřednictvím jeho dobové odborné reflexe. Metodou diskurzivní analýzy aplikované na oblast estetiky a inspirované koncepty Michela Foucaulta a Achima Landwehra mapuje lokálně a časově podmíněné pole diskursu o televizním dramatu a proniká pod povrchové vztahy mezi jednotlivými subdiskursy (televizní kritika, televizní teorie, institucionální vlivy) s cílem postihnout formativní řád diskursu. Základní osu analýzy představuje vývoj konceptu televizní specifičnosti (televiznosti), který bude sledován skrze stěžejní dobové diskuze. Na nich se odráží postupné přehodnocování původních předpokladů o formální emancipaci i legitimitě televizního umění. Dalším krokem analýzy bude vzájemná komparace řešení, k nimž tyto diskuze na základě různých hledisek i metod dospěly, čímž bude naplněn druhý cíl diskursivní analýzy - určit základní jednotu diskursu. Tu představuje soubor společně prosazovaných předpokladů o ideální formě televizního dramatu, který je možné považovat za implicitní poetiku československého televizního dramatu 50. a 60. let. Klíčová slova Československá televize, televizní drama, televizní inscenace, televizní teorie, televizní kritika, estetika...
|
host ::
RSS.