|
|
Sartrův ateismus
Feigl, Marek ; Noble, Ivana (vedoucí práce) ; Kranát, Jan (oponent)
Jean-Paul Sartre (1905-1980) bývá v dějinách moderního myšlení zpravidla definován jako představitel ateistického existencialismu. Předložená diplomová práce se zabývá zejména čtyřmi filosofickými texty tohoto autora, ve kterých je ateistické téma explikováno se zvláštní názorností. Pokouší se postihnout filosofickou relevanci Sartrova ateismu, jeho vývoj od fenomenologických souvislostí "Bytí a nicoty" (1943) přes kladení problému do roviny praxeologie a etiky v přednášce "Existencialismus je humanismus" (1945) a Sartrův záměr inspirovat zdůvodnění ateismu interpretací "Descartových filosofických koncepcí" (Karteziánská svoboda, 1946). Na konci života pak Sartre po zkušenosti s marxistickým humanismem přehodnocuje ateismus v textu "Naděje nyní" (1980, spoluautor B. Lévy). Úkolem práce je zachytit nejen diskontinuitu mezi různými zdůvodněními ateismu v Sartrových spisech, ale také případné společné motivy. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Člověk jako součást stvoření v teologii Dumitru Stăniloae
Miencil, Petr ; Noble, Ivana (vedoucí práce) ; Bauerová, Kateřina (oponent)
Ve své bakalářské práci se věnuji vybraným tématům teologie stvoření a člověka, tedy teologické kosmologie a antropologie v díle rumunského pravoslavného teologa Dumitru Stăniloae. Po vykreslení životní dráhy, teologického díla a historického kontextu práce Dumitru Stăniloae se podrobněji zabývám vlastností stvořeného světa a člověka, jako je racionalita světa, jeho transparence vůči Bohu, teologický význam času, prostoru, tvárnosti a konečnosti stvoření. Část mé práce je věnována tématu theose člověka a světa v chápání Dumitru Stăniloae. Teologie Dumitru Stăniloae vykazuje pozoruhodnou koherenci s moderním přírodovědně-filosofickým konceptem antropického principu. Kosmologie a antropologie Dumitru Stăniloae je charakteristická svým zakotvením v patristické inspiraci, a to zejména v kontinuitě s dílem Maxima Vyznavače. Pro Dumitru Stăniloae platí bytostná jednota přirozené teologie s teologií založené na zjevení. V díle Dumitru Stăniloae lze vypozorovat důraz na jednotu člověka se stvořením, které člověk reprezentuje před Bohem. V člověku stvoření dosahuje vědomí, a v tomto smyslu je člověk součástí maximovského konceptu logoi-Logos, který Dumitru Stăniloae dále rozvíjí a předkládá do současné teologické diskuse o stvoření. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Výhody a meze demokratizace mystiky Dorothee Solle
Ivaschiv, Nicolai ; Noble, Ivana (vedoucí práce) ; Hošek, Pavel (oponent)
Tato bakalářská práce "Výhody a meze demokratizace mystiky Dorothee Sölle" si klade za cíl představit program demokratizace mystiky protestantské teoložky Dorothee Sölle, naznačit jeho potenciální přínosy i omezení. Pro sledovaný cíl jsem se rozhodl představit teologická východiska autorky od začátku jejího působení až po konec autorčina života. Na ukázkách teologického vývoje Sölle, které zahrnují etapy teologie smrti Boha, politické teologie, teologie osvobození nebo feministická teologie, ukazuji předpoklady pro pojem "demokratizace mystiky", se kterým se u autorky setkáváme v jejím pozdním díle Mystika a vzdor. Tato kniha tvoří ideový podklad pro podstatnou část práce, která se zabývá vztahem mystiky a občanského aktivismu. Pojem demokratizace tu bude promýšlen jak ve vztahu k politickému jednání člověka, tak ve vztahu k mystice, která je podle Sölle přístupná všem a není výsadou duchovních elit v žádném smyslu. Na úplném konci shrnuji možné výhody a nevýhody tohoto originálního konceptu.
|
|
| |
|
|
Pohled na Písmo a hermeneutická východiska pro jeho výklad v různých křesťanských tradicích
Holeka, Matouš ; Noble, Ivana (vedoucí práce) ; Hošek, Pavel (oponent) ; Hábl, Jan (oponent)
Disertace Matouše Holeky zkoumá rozmanité vykladačské metody Písma, na nichž se podílejí teologové z římskokatolické, pravoslavné a protestantské tradice. Jejich způsoby interpretace se nejvýrazněji projevují ve vztahu Písma a tradice, v historicko-kritické metodě a v politicko- kulturním čtení biblických textů. Tato témata pak v disertaci představují různé způsoby společného kritického čtení, kterým je vedle historicko-kritické metody také předkritická a ideologická kritika. Rozmanitost čtení disertace ozřejmuje nejprve na dokumentech Světové rady církví. Ukazuje, že rozdílný pohled na Písmo již dnes není příliš spojen s pohledem jednotlivých tradic, ale že ke společným/rozdílným čtením dochází spíše napříč nimi. Křesťané v rámci tradic také odkazují na své vlastní zdroje, u římských katolíků se jedná o církevní dokumenty, u pravoslavných o církevní otce a u protestantů o konfese. Jejich recepce ale v každé tradici zase potvrzuje rozmanitost. Stejně je tomu u teologické interpretace Písma, obracející se k minulým interpretacím a jejich regulaci, a u teologie osvobození a postkoloniální teologie, pro které je důležitá konkrétní situace každého čtenáře a které podporují neomezené výklady. Zde se ukazuje, že důležitou roli hraje zvláště kontext útisku, protože nad společným čtením se tu setkávají...
|
|
|
Teologie hry ve dvacátém století - Hugo Rahner a Jürgen Moltmann: slepá cesta?
Lamser, Jan ; Noble, Ivana (vedoucí práce) ; Jandejsek, Petr (oponent) ; Kaplánek, Michal (oponent)
Tato disertační práce se věnuje otázce hry, resp. hraní ve všech jejích podobách z pohledu systematické teologie. Podrobně představuje dvě doposud nejucelenější teologie hry, prezentované v práci Hugo Rahnera Der Spielende Mensch a práci Jűrgena Moltmanna Die Ersten Freigelassenen der Schopfung a souvisejících textech. V kontextu doby, rámce teologických prací i akademických a společenských aktivit jednotlivých autorů je podrobně popsáno, jakým způsobem oba chápou hru jako hru a jaké jí následně přisuzují teologické významy. Dogmatické pojetí obou teologií je vyloženo jako schematický celek, pozornost je věnována i podrobnému výkladu klíčových důrazů a souvislostí obou teologií hry. Práce věnuje pozornost i okolnostem vzniku a inspiračním zdrojům obou teologií hry, přijetí a působení obou děl. Práce závěrem předkládá srovnání pojetí hry obou autorů, konstatuje, že obě teologie hry jsou si v mnoha ohledech blízké svým eschatologickým a soteriologickým vyústěním, stejně jako východisky, zdůrazňujícími svobodu, radost a kreativitu, které se s hrou vždy pojí. Pozornost je věnována teologickému chápání lidské identity a porozumění světu skrze hru u obou autorů. V závěru se práce podrobně věnuje kritické otázce, nakolik je na místě, a pokud ano, tak jakým způsobem, Kristovu smrt na kříži interpretovat v...
|
|
|
Obnova augustiniánského laického společenství v Čechách po roce 1989
Šárová, Marie ; Noble, Ivana (vedoucí práce) ; Křišťan, Alois (oponent)
Tématem práce Obnova augustiniánského laického společenství v Čechách po roce 1989 je vývoj komunit augustiniánských laiků na území České republiky po obnově řeholního života koncem 20. století. Tento vývoj práce sleduje v kontextu událostí ve společnosti a církvi. Ve stručnosti je zde představen řád svatého Augustina, jeho historie, řehole a spiritualita včetně jeho laické komunity. K porozumění procesu obnovy je využito komparace situace v Čechách se situací na území Itálie, kde řeholní život probíhal kontinuálně.
|
|
|
Filosofie naděje N. A. Berďajeva
Múčka, Jakub ; Matějčková, Tereza (vedoucí práce) ; Noble, Ivana (oponent)
Křesťanskému pojetí naděje bývá často vytýkáno, že je vůči našemu přítomnému světu asketické, rezignující a pasivně očekávající příchod Božího království v "budoucím věku". Eschatologie v křesťanské filosofii N. A. Berďajeva oproti tomu mluví o nutnosti aktivního přetváření světa člověkem, které je podmínkou příchodu Božího království. Úkolem diplomové práce je proto analýza tohoto pojetí naděje ve vztahu ke světu, který je ve stavu odcizení a objektivace, a následné vztažení do kontextu podobně eschatologicky zaměřené Filosofie naděje Ernsta Blocha, Politické teologie J. B. Metze a Teologie naděje J. Moltmanna. Práce se pokusí nahlédnout, nakolik může být Berďajevovo myšlení stále nosné i pro současné debaty o křesťanské filosofii naděje. Klíčová slova: křesťanská filosofie, personalismus, filosofie naděje, filosofie dějin, křesťanská eschatologie, politická teologie
|
|
|
Jak orientovat sociální vztahy v době krize?
Littmann, Petr ; Noble, Ivana (vedoucí práce) ; Křišťan, Alois (oponent)
Tato práce s názvem Jak orientovat sociální vztahy v době krize? se zabývá dílem tří vybraných autorů evropské fenomenologické filosofické tradice dvacátého a dvacátého prvního století, a sice Poláka Zygmunta Baumana, v Evropě déle žijícího Korejce Byung-Chula Hana a Češky Anny Hogenové. Práce postupuje podle jednotného schématu pro všechny tři autory, kdy krátce u každého uvádí život a dílo, následují v obsažnější podobě jejich důležité pojmy a myšlenky a také recepce jejich díla u vybraných autorů jak tuzemských, tak zahraničních. Důležité pojmy a myšlenky z jejich díla pak mají dále naznačovat způsob jejich možného napomáhání a službě sociální práci. Jejich definice v práci slouží k popisu, analýze, možnému dalšímu vývoji a případných východisek problémů, které vznikají v době krize či - jak je řečeno se Zygmuntem Baumanem - v době tekuté. Práce je napsána v rámci studijního oboru Křesťanská krizová a pastorační práce - Diakonika, proto obsahuje také odkazy k tomuto oboru. Práce čerpá z děl již uvedených autorů, jednak i z děl autorů dalších, její důležitou součástí je práce s Písmem.
|
|
| |
host ::
RSS.