|
|
Fragmentation and Disjointedness in Samuel Beckett's Plays
Halášková, Lucie ; Pilný, Ondřej (vedoucí práce) ; Armand, Louis (oponent)
Tato práce zkoumá různé úrovně fragmentace a nespojitosti v dramatických dílech Samuela Becketta Endgame, Krapp's Last Tape, Happy Days a Play. Nejdříve označí určité koncepty jako fragmentované; v souvislosti s fragmentací a nespojitostí zkoumá koncepty jazyka, času, identity a reality. Motivací této části výzkumu bylo odhalení subjektivity a mnohotvárnosti daných konceptů a zjišťování, jakým způsobem jsou zastoupeny ve zkoumaných dramatech. Práce dále zkoumá Beckettovo užití fragmentace a rozštěpenosti ve vzájemné souvislosti s neúplností. Všímá si přitom důležitosti toho, co je v dílech přítomno, ale i toho, co absentuje. Ve druhé kapitole práce zkoumá vztah formy a funkce jazyka a zabývá se jednotlivými faktory ovlivňujícími jedincovo vnímání jazyka. Jazyk je nahlížen z pohledu subjektivního, kontextuálního a sociálního. Postavy zkoumaných děl dokazují, že jazyk je komplexní vyjadřovací formou, která nezřídka vede ke komunikačním neshodám. Třetí kapitola zkoumá fragmentaci a subjektivitu času, identity a reality. Čas je nahlížen ve vztahu k postavám děl: zkoumá se, jak postavy vnímají minulost a přítomnost a odhaluje se subjektivita času. Čas je dále nahlížen jako spouštěč fragmentace identity, která se tak v čase proměňuje. Fragmentace identity je potom zkoumána ve vztahu k rozporům těla a...
|
|
|
The Language and Subjectivity of a Portrait
Dudešek, Štěpán ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
James Joyce v Portrétu umělce v jinošských letech opouští tradiční objektivní vyprávění a přiklání se k subjektivnějšímu způsobu psaní. Čtenář může vnímat příběh a postavy nejen prostřednictvím toho, co je napsáno, ale i jak je to napsáno. Joyce používá různé jazykové prostředky, aby tak ukázal různé styly, které vytváří pocit z různých hlasů. Je možno rozlišit čtyři hlavní registry: dětský jazyk, lyrický jazyk 19. století, jazyk katolické církve a složitější styl poslední kapitoly. Hlavní prostředky nastiňující dětský jazyk představují repetici, dětské výrazy, použití modality a otázky. Lyricky jazyk napodobuje Byrona a další básníky 19. století na příklad nadužíváním adjektiv, přehnanými metaforami a dalšími standardními básnickými figurami. Církevní jazyk se odráží v rituálních repeticích, archaických či biblických výrazech a těžkopádné dikci. Jazyk poslední kapitoly využívá přesných technických termínu k nápodobě tomistických a dalších scholastických textů. Zároveň využívá mnoho prvků z předešlých jazykových stylů, často však za účelem sebeironie. Všechny tyto prostředky z části nahrazují tradiční objektivní způsob vyprávění a pomáhají vytvořit různé subjektivity, které dávají zakusit jednotlivé postavy v Portrétu, především Štěpána Dedala.
|
|
|
"The Dead" - A critical compilation of existing interpretations
Fíl, Lukáš ; Pilný, Ondřej (vedoucí práce) ; Armand, Louis (oponent)
Bakalářská práce si klade za cíl zkompilovat a rozebrat několik pohledů na povídku 'Nebožtíci' ze sbírky Dubliňané (1914) od Jamese Joyce. Povídka se zde považuje za velmi vhodnou ke kreativnímu čtení a subjektivní interpretaci, může dokonce být nahlížena jako platforma pro různé diskursy, skryté a nedokončené příběhy, historické výpovědi, aj. Tato esej obhajuje názor, že 'Nebožtíci' úspěšně dramatizují samotný proces literární interpretace. V práci se zároveň uvažuje nad těsnou vazbou mezi povídkou a jejím autorem, jeho osobností, životní historií a tím, jak se celá povídka odvíjí z Joyceovy celkové skepse vůči svým krajanům v Dublinu. Kapitola "Biografické čtení" rozebírá samotného autora jako jeden z principů pro interpretaci povídky. Reflektuje na esej Richarda Ellmanna "Podklady k 'Nebožtíkům'" a všímá si jejích kladů, zároveň ale bere na vědomí negativa přístupu, který se v kapitole nazývá biografická metoda čtení povídky. Další kapitola "Projekt Dubliňané" v úvodu vymezuje dva protilehlé čtenářské pohledy na povídku, které si ovšem neodporují, naopak se vzájemně obohacují. První se na povídku dívá jako na individuální text, zatímco druhý jako na nedílnou součást samotné sbírky. Kapitola zmiňuje koncept paralýzy, která celou sbírku prostupuje, i to, jak se projevuje v 'Nebožtících'. Pozornost...
|
|
|
Stolen generation in Australia
Valentová, Zuzana ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Kolinská, Klára (oponent)
Hlavním tématem této bakalářské práce je australská "Ukradená generace". Tento termín se týká dětí Austrálců a obyvatel ostrovů Torres Strait, které byly v letech 1909 - 1969 násilím odtrženy od svých rodin. Toto časové rozmezí je ale pouze neoficiální, a je známo, že k těmto násilným odtržením docházelo jak před, tak i po tomto časovém období. Záměrem byla asimilace Austrálců a jejich převýchova podle britských způsobů. Tento postup byl činem krutosti a zneužití, neboť děti byli brány od rodin a umisťovány do státních ústavů nebo do pěstounské péče za účelem potlačení jejich kultury. Záměrem této bakalářské práce je zachytit vývoj Austrálské kultury; počínaje situací před britskou kolonizací a konče současnou situací v Austrálii. Tato práce analyzuje jak situaci během kolonizace tak i po ní, protože proces kolonizace způsobil další změny. Vysvětluje neschopnost původních obyvatel přizpůsobit se novému životnímu stylu. Po kolonizaci byli Austrálci zbaveni půdy a jejich tradiční kultury. Nejhorším postupem byla odtržení takzvaných míšených dětí z jejich rodin, které nebyly ničím jiným než násilným oddělením, která byla prováděna bez jakéhokoli souhlasu jejich rodičů. Jádrem této práce je pojem "Ukradená generace", který odkazuje na děti násilně oddělené od svých rodin. Většina těchto dětí nebyla...
|
|
|
Abstract expressionism and Raymond Roussel in the poetry of John Ashbery
Peková, Olga ; Quinn, Justin (vedoucí práce) ; Armand, Louis (oponent)
Abstraktní expresionismus a Raymond Roussel v poezii Johna Ashberyho John Ashbery jako vzorový příklad postmoderního autora zahrnuje do své tvorby řadu vlivů. Ty tvoří nedílnou součást pochopení a ocenění jeho poezie, ale také říkají mnoho o Ashberyho přístupu k literárnímu kánonu, přesněji řečeno jsou důkazem jeho zaujetí pro avantgardu a okrajové, nedoceněné či neortodoxní autory. Dva z těchto vlivů byly v práci podrobeny bližšímu zkoumání. Za prvé je to tvorba abstraktních expresionistů druhé generace, kteří byli během padesátých let minulého století úzce spjatí s prostředím takzvané "newyorské školy", jejímž významným zástupcem se Ashbery stal. Za druhé je to francouzský protosurrealista Raymond Roussel. Práce srovnává několik rysů Ashberyho poetiky s odpovídajícími rysy technik těchto dvou inspiračních zdrojů, aby tak přiblížila postupy a ideje skryté pod povrchem Ashberyho neotřelého stylu. Abstraktní expresionisté byli vybráni se zřetelem na Ashberyho dlouholeté působení jako kritika výtvarného umění a na již zmíněnou skutečnost, že spolu s ním sdíleli prostředí newyorské školy. Srovnání, které vychází z článku Charlese Altieriho "John Ashbery and the Challenge of Postmodernism in the Visual Arts", vyděluje dvě paralely mezi možnostmi jazykového a vizuálního materiálu: způsob zacházení s jazykem,...
|
|
|
Copy, imitation, forgery as an artistic principle in the novel Chatterton by Peter Ackroyd
Labanczová, Johana ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Roraback, Erik Sherman (oponent)
Práce se zabývá různými druhy opakování, které je možno v neobyčejně hojné míře pozorovat v románu Chatterton od britského prozaika Petera Ackroyda, a to v nejrůznějších rovinách knihy: v tematickém a motivickém plánu, struktuře textu i rovině metatextové. Konkrétně jde například o opakování určitých motivů, případně citace a narážky. Různé druhy opakování jsou v úvodní kapitole nejprve popsány, aby mohly být co nejpřesněji rozlišeny jeden od druhého, jakož i vztaženy k pasážím z románu, v nichž se vyskytují. Takováto opatrnost je na místě obzvlášť z toho důvodu, že angličtina rozlišuje mezi třemi výrazy pro padělatelství, a sice "to counterfeit" - padělat něco tak, aby byl výsledek co možná nejpodobnější originálu, "to forge" - padělat něco tak, že si autor nejprve vymyslí fiktivního autora padělku anebo napodobí styl autora skutečného a stvoří další z "jeho" děl. Poslední z výrazů, kterými je v angličtině možno označit činnost padělatelství je "to plagiarise," kdy se již padělatel neskrývá v cizí identitě, ale veřejně si přivlastňuje díla druhých. Práce dále popisuje, jak princip opakování pomáhá vytvářet intertextuální dimenzi Ackroydova románu, který se vztahuje nejenom k mnoha textům literární a filosofické tradice, ale také sám k sobě. Pro jasnější orientaci v problému je uvedena základní terminologie...
|
|
|
Literary semiotics in the early works of Harry Mathews
Stankovianska, Veronika ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Roraback, Erik Sherman (oponent)
P·redkl¶adan¶a pr¶ace se zab¶yv¶a ran¶ymi pracemi americk¶eho spiso- vatele Harryho Mathewse, speci¶aln·e liter¶arn¶ s¶emiotikou Mathewsova rom¶anu The Sinking of the Odradek Stadium. Pr¶ace t¶e·z pojedn¶av¶a o vztahu Math- ewse k avantgardn¶mu seskupen¶ Oulipo (Ouvroir de litt¶erature potentielle) a jejich spole·cn¶eho projektu form¶aln¶ho experimentov¶an¶. K \potenci¶aln¶ li- teratu·re," zpracov¶avan¶e jako funkce znakov¶ych syst¶emu, se p·ristupuje po- moc¶ komparativn¶ anal¶yzy struktur a vztahu vyskytuj¶c¶ch se ve zd¶anliv·e nepropojen¶ych matematick¶ych disciplin¶ach.
|
|
|
The self versus the other: an exposition of an individual's condition in the technological society based on Anthony Burgess's novels A clockwork orange, M/F and The doctor is sick
Lauer, Martin ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
Jedním ze stěžejních témat novel Anthonyho Burgesse Mechanický pomeranč, M/F a Doktor je nemocný je konflikt jedince a jeho osobních záměrů a projevů svobody se společností a její snahou tyto výrazy osobní svobody omezit. Burgess v uvedených knihách rozvádí dialektiku mezi subjektem, jeho vnímáním reality a právem na svobodnou volbu a ostaními objekty, jejich objektivní realitou, právem a etikou ustanovenou kvůli zajištění koexistence lidí ve společnosti. I přes urputné vzdorování Burgessových jedinců tlakům společnosti a jejím snahám je konformizovat, jsou nakonec donuceni se většině podvolit a musí přehodnotit své postoje ke světu a k ostatním. Jelikož hlavní postavy Burgessových románů svádí bitvy jak s kulturními vzorci, které definují chování člověka ve společnosti, tak se samotnou biologickou podstatou člověka, jsou nakonec donuceni uznat oba vlivy, přirozených i vštípených dispozicí jejich jednání. Radikální individualismus, který hlavní postavy Burgessových děl obhajují, se stává jejich zhoubou. Obzvláště v novelách Mechanický pomeranč a Doktor je nemocný jsou hrdinové redukováni na pouhou věc určenou k manipulaci ostatními. V podmanění Burgessových hrdinů hraje zásadní roli technologie a technologické myšlení. Zvážením antropologických a filosofických pojednání Arthura Bradleyho a Louise Armanda o...
|
|
|
Shapes of writing in modern American poetry and art: Ashbery, Andre, Twombly
Hovorka, Jakub ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Quinn, Justin (oponent)
Diplomová práce "Tvary psaní v moderní americké poezii a umění" se zaměřuje na analýzu psaného jazyka jako vizuálního a materiálního prvku v poezii a výtvarném umění v období padesátých až sedmdesátých let 20. století. Oproti předchozím směrům jako byl například abstraktní expresionismus ze čtyřicátých let, se toto období v americkém umění a poezii vyznačuje protínáním mezi slovem a obrazem a kombinací různých médií v jednotlivých dílech. Pop art, konceptuální umění, minimalismus, konkrétní poezie, Fluxus a happeningy jsou jen několika směry, které mají v šedesátých letech své kořeny a které částečně po vzoru avantgardních hnutí ze začátku dvacátého století vnímají umění jako spolupráci a kombinaci napříč různými formami a médii. Pokud o dvacet let dříve americký kritik Clement Greenberg hlásil, že všechna umění byla doslova "nahnána" ke svým specifickým médiím - poezie k jazyku jako psychologickému médiu a výtvarné umění k plochému kanvasu jako fyzickému médiu, tak tato doba se vyznačuje nikoli překračováním těchto hranic, ale prozkoumáváním prostoru, kde se jednotlivá média protínají, a efektů, které toto protínání a kombinování může vytvářet. Médium jako náležitý prostor a nástroj každého umění je postupně vyměněn za intermédia. Slovo a psaný jazyk v této době již není vnímáno jako cizí výtvarnému umění,...
|
|
|
Joyce against theory
Vichnar, David ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Procházka, Martin (oponent)
This work sets out to map the genealogy of a possible location of "Joyce" and "theory" in the present-day Joyce studies, and, equally important, to think of the meanings of the copulative conjunction and which separates/unites the two. The phenomenon of the contagious "Joyce and…" to be found in a plethora of book-, and even more so, paper-titles is significant in its own right, bespeaking as it does not so much a lack of imagination on the part of the scholarly community, as a central tendency of Joyce's writing, variously described as (all-) inclusiveness. Joyce's writing process, itself based on addition and expansion, produced texts whose semantic reference, more than in the case of any other writer, is extra-textual as much as intertextual, deferring its meaning to the lived experience of a specific historical reality no more than to other texts. This tendency, in turn, solicits a repetition in the response of Joyce's readership (from the project of textual annotation of the earliest to the complex genetic examinations of avant-textes of the contemporary Joycean scholarship), whether of the individual exegete, or- again, to a degree paralleled by no other writer-of a reading group. Joyce's texts, from the floating signifiers of "paralysis," "gnomon," and "simony" in the first paragraph of 'The Sisters'...
|
host ::
RSS.