|
|
Literatura a nelidské. Texty Alaina Robbe-Grilleta a posthumanistické myšlení o literatuře
Sýkora, Ondřej ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tato práce vychází z četby textů Alaina Robbe-Grilleta v kontextu posthumanistického myšlení o literatuře a umění. Záměrem bylo překročit uzavřený kontext hnutí "nového románu" směrem k širším estetickým a filosofickým souvislostem, zvlášť s francouzským strukturalismem a poststrukturalismem. Dvě části práce představují dva pohledy, které na sebe vzájemně míří a doplňují se. První část, "Pohled a ne-lidský objekt umění", se zabývá kritikou humanismu a existencialismu a vizuálními aspekty Robbe-Grilletových textů. Robbe-Grilletova kritika antropomorfní metafory a Barthesův "nulový stupeň rukopisu" jsou dány do souvislosti s modernistickým konceptem "odlidštěného umění" Ortegy y Gasseta. Srovnání Žárlivosti se Sartrovou Nevolností přibližuje Robbe-Grilletovo pojetí odosobněného popisu. Od vztahu řeči, rétoriky a ontologie (ve Foucaultově interpretaci Roussela) a vztahu Deleuzovy "struktury Druhého" a procesu čtení se text dostává k technice literárního a filmového pohledu a obrazu. Závěrečná kapitola interpretuje robbegrilletovskou "scénu", na základě srovnání s Duchampovým dílem Je-li dáno, jako silně vizualizovaný objekt, který proměňuje vnímání a přístup k textu. Tématem druhé části, "Literatura, smrt, technika", je myšlení o literatuře v dílech M. Blanchota, M. Foucaulta, R. Barthese či Deleuze a...
|
|
|
Žánr fantasy v české literatuře po roce 1990
Hloušková, Zuzana ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Janáček, Pavel (oponent)
Tato diplomová práce mapuje rozvoj nového literárního žánru fantasy v posledních dvou dekádách. Práce ve své první cásti tento žánr vymezuje z literárne teoretického hlediska, definuje jeho hlavní znaky, narativní postupy a žánrové varianty. Popisuje historickou genezi, duvody vzniku i soucasné trendy tohoto žánru v rámci svetové literatury. Druhá cást je zamerena na rozvoj tohoto žánru v kontextu ceského literárního prostredí od 90. let 20. století, zejména vliv Ceskoslovenského fandomu na ceskou literární produkci. Práce obsahuje analýzu nástroju kultivace autoru a zprostredkovane i ctenáru, jako jsou literární souteže, žánrove zamerená periodika ci recenze. Prínosem této práce je prehled nejvýznamnejších ceských autorek a autoru vc. jejich publikovaných del a také ucelený prehled antologií ceské fantazy prózy publikovaných v letech 1990 - 2007.
|
|
| |
|
|
Stopy (v) textu
Mihálik, Jakub ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Autor popisuje a kriticky reflektuje vybrané aspekty diskusí o literárním textu a jeho interpretaci. Těžiště práce tvoří úvahy nad koncepcemi Stanleyho Fishe (1938), které autor nahlíží na pozadí tradičnějších - "formalistických" a "novokritických" modelů interpretace. Autor si klade otázku, do jaké míry můžeme text samotný a jeho význam chápat jako objektivně daný, a do jaké míry se jedná spíše o produkt kulturně či institučně podmíněných interpretačních postupů.
|
|
|
Literární teorie Umberta Eca a minimalistický narativ
Kuzmičová, Anežka ; Pokorný, Martin (oponent) ; Bílek, Petr (vedoucí práce)
Tento text je výsledkem setkání dvou témat, dvou otázek: a: Co je to minimalistický narativ? b: Jaké metodologické možnosti skýtají literárněsémiotické teorie Umberta Eca? Obě je třeba alespoň stručně zdůvodnit a upřesnit. Ad a: Pojem "minimalismus" je dnes v kruzích zabývajících se literaturou nadužíván, a ztrácí tak svůj smysl. Neexistuje pro něj definice. Názory na to, co všechno ještě je a co už není "minimalistické" vyprávění, se rozcházejí. Dokonce spolu ani nekomunikují. Nestřetávají se. Řečeno přesněji tedy "minimalismus" v běžném úzu není pojmem, nýbrž nadmíru nepřesným lidovým výrazem, po němž ti, kdo píší o literatuře, sahají v okamžiku slovní nouze. Za "minimalistický" dnes bývá označován kdejaký román - u žánru románu zůstaneme pro přehlednost až dokonce, neboť mi nejde o "minimalistický tvar" či "rozsah", nýbrž o "minimalistický narativ" -, který je nějak "redukován". V jakém ohledu a ve srovnání s čím je redukován, už většinou nikdo nevysvětluje. Následující stránky představují pokus učinit z výrazu pojem. Nebude mě zajímat, proč je narativ, který osobně považuji za minimalistický - román L'appareil-photo (1988) Jeana-Philippa Toussainta -, napsán zrovna tak, jak je napsán. Přesto budu ve svém čtení brát trvalý zřetel na literární historii. Bude mě zajímat, jak je napsán. Bude mě zajímat,...
|
|
|
Fenomén smrti v české literatuře 20. století
Záborcová, Milada ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Papoušek, Vladimír (oponent) ; Med, Jaroslav (oponent)
Disertační práce se zabývá analýzou sémantických rovin tematizace motivu smrti v literárním spektru české poezie a prózy 20. století. V úvodních dvou kapitolách je zvolen přístup zaměřený na širší interpretaci vývoje pojetí smrti se zřetelem k filozofickým, psychologickým, lékařským, etickým a duchovním přístupům. Vzhledem k obsažnosti materiálu jsou rámcově nastíněny jednotlivé modifikace postojů k otázkám umírání v rámci evropského středověkého kontextu s odkazy na dochovaná díla českého písemnictví. Filozofické roviny problematiky se dotýká rozbor prací vybraných autorů, jejichž koncepty měly vliv na českou literární tvorbu v průběhu 20. století, nebo byly prostřednictvím této tvorby přímo či latentně reflektovány. Literární obraz smrti v české literatuře 20. století je v disertační práci interpretován v členění, které reflektuje výrazné literárně-historické mezníky souvisejících s proměnami vnímání smrti i s proměnami jejího obrazu. Klasifikace je v souvislosti s jednotlivými sémantickými aspekty tohoto vývoje provedena do pěti základních oblastí, v nichž se tematizace smrti projevuje v literárních dílech jakožto dominantní prvek architektoniky jednotlivých textů. První skupinu děl vyznačujících se ve vztahu ke ztvárnění toposu smrti jistými specifiky tvoří katolicky zaměřená poezie a próza, jejíž...
|
|
|
Dvě století srbského románu
Doležal, Jan ; Bílek, Petr (vedoucí práce)
Tato disertace je první komplexní prezentací srbského románu devatenáctého a dvacátého století. Zachycuje dynamiku vývoje od jeho vzniku do roku 2000 a vytváří jeho ucelený obraz na základě stručných analýz 165 románů. Ukazuje, jakým způsobem si srbští autoři přisvojovali univerzální stylové formace (sentimentalismus, realismus, moderna, expresionismus, surrealismus, "nový román", postmodernismus) a zaměřuje se i na autochtonní směry srbské prózy (zenitismus, neonaturalismus, nacionální realismus). Přesvědčuje o kvalitách srbského románu, ale zároveň poukazuje na jeho stinné stránky i slepé uličky. Těžiště disertace je vymezeno léty 1961-2000, protože toto období ještě nebylo systematizováno, ačkoli právě v posledních dvou pětinách dvacátého století získává román dominantní postavení v rámci srbské literatury. Nejvýraznějším rysem srbského románu, který poměrně dlouho (do dvacátých let 20.století) hodnotově zaostával za romány velkých literatur, je jeho úzké sepětí s bouřlivou historií národa na pomezí antagonistických kultur, náboženství i společensko-politických systémů. Bez ohledu na poetickou příslušnost k tradičnímu nebo inovativnímu diskursu vyprávění uvažují spisovatelé nad smyslem dějin a ve svobodném světě fikce posuzují epochální dějinné zvraty a problémy. Nezřídka je osvětlují z avantgardních...
|
|
|
Jurij Lotman - sémiotika kultury a pojem textu
Kacetlová, Klára ; Bílek, Petr (oponent) ; Heczková, Libuše (vedoucí práce)
Obsahem této práce jsou překlady osmi studií ruského literárního vědce a kulturologa Jurije Michajloviče Lotmana, které pojednávají o kultuře (obecně i kultuře ve smyslu umění) jako sémiotickém fenoménu. Kultura je pojímána jako soubor nestejnorodých, často i extrémně protikladných, vždy však přísně hierarchicky uspořádaných jevů, které se v průběhu věků různě přeskupují, mění svou pozici, mizí a znovu se objevují. Velký význam zde má komunikace mezi jednotlivými prvky, na níž je fungování kultury založeno. S kulturou úzce souvisí pojem textu (slovesného, ale také vyjádřeného jinými způsoby), tedy něčeho, co je z hlediska dané kultury třeba uchovat. Ve vybraných studiích se Lotman zabývá především funkcí textů a vztahy mezi texty a kulturou, texty a jejich výrazem, texty a příjemci z jedné kultury i z kultur různých. Součástí práce je i komentář k překladu, který vysvětluje složitější pojmy, nesnadno přeložitelné, nebo ty, které Lotman užívá v jiném významu, než bývá obvyklé, a také pojmy z ruské kulturní tradice, které nemusejí být v českém prostředí známy. Kromě komentáře je připojen i úvod věnovaný tartusko-moskevské sémiotické škole, jejímž nejznámějším představitelem je právě J. M. Lotman. Zaměřuje se především na pojetí kultury a textu, na jeho proměny.
|
|
| |
|
|
Jak interpretovat Kafku? Kritika české recepce Kafkova díla a pokus o nový přístup.
Soukup, Jiří ; Bílek, Petr (oponent) ; Pokorný, Martin (vedoucí práce)
Východiskem práce je detailní zkoumání Kafkových raných časopiseckých publikací a s nimi spojené nejranější německé recepce. Česká recepce, která následuje teprve první Kafkovu knižní publikaci, je zde zkoumána v několika krocích: v úplnosti je popsána česká recepce za Kafkova života (1913-1923), zevrubně období do Února (1924-1948) a ve shrnující kapitole se věnujeme osudům Kafkovy české recepce do dnešních dnů (1948-2010). Typologická část práce pak detailně rozebírá dva odlišné filosofické přístupy ke Kafkovi: nepřesvědčivé pojetí Calassovo a originální uchopení Matěje Krále. Cílem je skrze důkladný rozbor a kritiku vytyčit produktivní linie filosofické interpretace Kafky.
|
host ::
RSS.