|
|
3D zobrazovací metody myšího mozku se zaměřením na projasnění tkáně
Novák, Jaromír ; Drbal, Karel (vedoucí práce) ; Němec, Pavel (oponent)
1 ABSTRAKT Mikroskopické techniky jsou stěžejními metodami pro zkoumání tkání jak ve výzkumu, tak v klinické praxi. Vzhledem k tomu, že většina tkání je v silnějších vrstvách neprůhledné, je nesnadné přímo zkoumat jejich trojrozměrnou strukturu světelnou mikroskopií. Ta je však vnitřně spjatá s biologickými funkcemi buněk a jimi tvořených tkání a orgánů. Nejčastějším způsobem zkoumání je rozřezání vzorků na tenké plátky, jejich nasnímání a následná digitální rekonstrukce trojrozměrné struktury. Jinou možností je projasnění celých vzorků pomocí postupného ošetření sérií činidel. Tím je umožněno zobrazovat je vcelku, bez potřeby jejich fyzického řezání. Přesto, že tato technika byla využita už před více než stoletím, její výraznější rozvoj nastal až v posledních několika letech. Došlo tak k objevu množství vhodných látek a několika nových principů jimiž lze projasnění vzorku dosáhnout. Metodiky se rozvíjí směrem k projasňování čím dál větších objemů, automatizaci celého procesu, lepšímu zachování co nejpřirozenějšího stavu tkáně a k co největší kompatibilitě s různými druhy značení, zvláště pak s barvením pomocí protilátek a fluorescenčních barviv. Rozvoj projasňovacích metodik jde ruku v ruce s novými technikami na poli fluorescenční mikroskopie, jako je například SPIM ("single plane illumination...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Evoluce velikosti mozku a encefalizace u ptáků
Straková, Barbora ; Němec, Pavel (vedoucí práce) ; Landová, Eva (oponent)
Obratlovci vykazují vysokou mezidruhovou variabilitu ve velikosti mozku. Nezávisle na sobě se vyvinuly velké mozky u ptáků a savců. Přes mnohé zásadní rozdíly v jejich anatomické stavbě recentní studie ukazují, že rozsáhlé oblasti koncového mozku ptáků jsou homologické palliu savců. Relativní velikost ptačího mozku je srovnatelná s tímtéž u savců a mnohem větší než relativní velikost mozku nelétajících plazů. Přesto konkrétní selekční tlaky, jež jsou spjaty s evolucí velkého mozku, zůstávají stále neobjasněné. Komparativní analýzy identifikovaly mnoho různých znaků jako je velikost těla, rychlost metabolizmu, maternální investice, rodičovská péče, prodloužení růstu, pářící systém a migrace, jako důležité koreláty relativní velikosti mozku. Naopak socialita pravděpodobně není u ptáků spjata s vývojem velkého mozku. Ukazuje se také, že některé behaviorální znaky, jako je zpěv či skladování potravy korelují s velikostí těch částí mozku, jež se na těchto typech chování podílejí. Budoucí studie by měli nejen hledat nové, ale i zahrnout již známé koreláty velikosti mozku a modelovat průběh evoluce pomocí moderních statistických nástrojů. Jen tak bude možné rozluštit složitou spleť vzájemných vztahů mezi proměnnými a odhalit jejich efekt na evoluci mozku ptáků. Klíčová slova: inteligence, evoluce mozku,...
|
|
|
Brains of African mole-rats in numbers: Data for testing the social brain hypothesis
Kverková, Kristina ; Němec, Pavel (vedoucí práce) ; Pavelková, Věra (oponent)
Hypotéza sociálního mozku (SBH) předpokládá, že složité sociální prostředí je zásadním selekčním tlakem na kognitivní schopnosti vedoucím v evoluci ke zvětšování mozku. Původně byla navržena jako vysvětlení mimořádných kognitivních schopností primátů, později však byla rozšířena i na další skupiny obratlovců a získala si značnou popularitu. Empirická data však přinášejí nesourodé výsledky prakticky v každé skupině živočichů, u níž byla hypotéza testována. V této diplomové práci je SBH testována u rypošů (Bathyergidae). Rypoši sdílejí podzemní způsob života a ekologii, ale pokrývají přitom celé sociální spektrum, od solitérně žijících po "eusociální". Počet neuronů je považován za lepší aproximaci míry inteligence než prostá relativní nebo absolutní velikost mozku. Proto jsme pomocí moderní metody, izotropní frakční homogenizace, stanovili počty neuronů a ostatních buněk v pěti částech mozku (čichové laloky, mozková kůra, mozeček, mezimozek a bazální ganglia, mozkový kmen) u jedenácti druhů rypošů. To současně umožnilo sledovat, zda a jak se mozky rypošů odlišují od pravidel buněčného škálování platných pro ostatní hlodavce. V rozporu s očekáváním jsme zjistili, že se rypoši obecně těmto pravidlům nevymykají, ale objevuje se u nich několik výjimek. Mají vyšší hustotu neuronů v čichových lalocích a...
|
|
|
Popáleniny v oční traumatologii s důrazem na chemická poleptání
Farský, Lukáš ; Němec, Pavel (vedoucí práce)
Popáleniny očního bělma, spojivky, rohovky a očního víčka patří mezi poranění předního segmentu oka. Poranění očí popálením jsou klasifikována jako poranění chemická (kyseliny, zásady) a poranění radiační energií (tepelným, UV zářením). Chemická poranění oka představují jeden ze skutečně akutních stavů v oftalmologii. Zatímco téměř všechny chemikálie mohou způsobit oční podráždění, závažná poškození jsou následkem působení silných zásad a kyselin. Poranění zásadami jsou běžnější a bývají i více devastující. Oboustranné postižení očí chemikálií je obzvláště devastující a vede ke kompletní oboustranné slepotě. Okamžitý, důkladný výplach následovaný časnou agresivní léčbou a dlouhodobým sledováním je nezbytný k podpoře vyléčení očního povrchu a poskytnutí nejlepší a největší příležitosti k rehabilitaci visu.
|
|
|
Buněčné složení mozku zoborožců, šplhavců a srostloprstých ptáků
Stehlík, Patrik ; Němec, Pavel (vedoucí práce) ; Kratochvíl, Lukáš (oponent)
Recentní srovnávací studie ukazují, že mozky ptáků, ačkoliv malé, disponují vysokou procesní kapacitou. Mozky papoušků a pěvců mají vyšší hustoty neuronů než mozky savců, a zejména velcí papoušci a krkavcovití ptáci konkurují či dokonce předčí počtem neuronů v koncovém mozku primáty. Ukazuje se však, že se procesní kapacita mozku ptáků významně liší mezi různými fylogenetickými liniemi. Bazální skupiny jako hrabaví mají mnohem nižší absolutní počty neuronů a nižší hustoty než pěvci a papoušci. V této diplomové práci jsem pomocí metody izotropní frakční homogenizace stanovil počty neuronů a non-neurálních buněk ve vybraných částech mozku u 19 druhů z tradičně uznávaných řádů zoborožců (Bucerotiformes), šplhavců (Piciformes) a srostloprstých ptáků (Coraciiformes). Mozky zoborožců i šplhavců (nikoliv však srostloprstých) mají počty neuronů srovnatelné se stejně velkými mozky pěvců a papoušků. Škálování neuronů u těchto skupin je podobné a signifikantně se liší od téhož pro holuby (Columbiformes) a hrabavé (Galliformes). U korunových skupin můžeme pozorovat podobné trendy jako je vysoká míra encefalizace, proporčně větší koncový mozek a rostoucí procento neuronů koncového mozku. U holubů a hrabavých můžeme pozorovat trendy zcela opačné, tedy nízkou míru encefalizace, proporčně menší koncový mozek a...
|
|
|
Ošetřovatelská péče o pacienta s akutním infarktem myokardu
Němec, Pavel ; Sojková, Monika (vedoucí práce) ; Burišková, Klára (oponent)
Bakalářská práce se zabývá problematikou onemocnění akutního infarktu myokardu v kontextu přednemocniční a následné nemocniční péče. V teoretické části práce jsou popisovány specifické klinické příznaky akutního infarktu myokardu, diagnostické postupy a v neposlední řadě i léčba. Důraz je kladen na význam prevence rozvoje kardiovaskulárních onemocnění. V souvislosti s přednemocniční a nemocniční péčí je poukazováno na specifika a úskalí. V každé této oblasti jsou popisovány rozdíly nejenom v ošetřovatelské a léčebné péči, ale i při úkonech s péčí související a práce všeobecných sester o pacienta v akutním stádiu. Praktická část sumarizuje data přednemocniční urgentní péče v Plzeňském kraji a zaměřuje se na zjištění četnosti diagnózy pacientů s akutním infarktem myokardu. Dále jsou popisovány dvě podrobné ošetřovatelské kazuistiky, kde je kladen důraz na srovnání rozdílů mezi péčí přednemocniční a nemocniční. Kazuistiky rovněž popisují adekvátní ošetřovatelské postupy u pacientů s akutním infarktem myokardu. Klíčová slova: akutní infarkt myokardu, intervenční léčba, ošetřovatelské diagnózy, ošetřovatelská péče, pacient
|
host ::
RSS.