|
| |
|
|
Jinakost a identita
Žáčková, Kristýna ; Kouba, Petr (vedoucí práce) ; Soukup, Martin (oponent)
Práce Jinakost a identita se zabývá diskursem Gillese Deleuze (Différence et répétition, 1968) a Deleuze ve spolupráci s Félixem Guattarim (Capitalisme et schizophrénie: L'Anti-Oedipe, 1972, Mille plateaux, 1980, Qu'est-ce que la philophie?, 1991), na jehož základě je konstruován proces individuace, který je nejprve zasazen do deleuzovského časoprostoru. Proces individuace je založen na principu vnitřní diference, která je chápána jakožto princip generativní, tedy "tvořící rozdíl". V tomto smyslu představuje individuace koncept jinakosti oproti konceptu konstrukce identity. První dvě části práce slouží k představení základních principů myšlení Deleuze a Guattariho. Ve třetí části práce je v díle Deleuze a Guattariho lokalizován princip identity, který autoři pojímají jakožto vznikající prostřednictvím tzv. ilegitimního užití syntéz nevědomí. Na tomto základě je zde představena kritika psychoanalytické reprodukce represivní oidipální struktury a tato struktura je ve své reprodukční funkci rovněž demonstrována jakožto princip konstrukce pohlavní identity. Čtvrtá část práce se věnuje konfrontaci názorových motivací, hledisek a strategií Deleuze a Guattariho a Judith Butler. V páté části práce jsou nejprve stanoveny některé souvislosti mezi různými pojmy z dílů Kapitalismu a schizofrenie. Dále je zde...
|
|
|
O původu geometrie ve fundamentální ontologii
Kovář, Vojtěch ; Kouba, Petr (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
Následující text se pokouší promyslet výzvu Edmunda Husserla z jeho textu O původu geometrie. Interpretací fundamentální ontologie vypracované Martinem Heideggerm ve spise Bytí a čas je získáno pole myšlení, na kterém je možné se pokusit odpovědět na otázku po původu geometrie. Ten je pochopen jako zcela jedinečná ontologická možnost, jež svou podstatou je s to ručit za vysvětlení smyslu geometrie.
|
|
|
Organický a organizovaný
Šarkadyová, Lucie ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Kouba, Petr (oponent)
Anotace: Práce Organický a organisovaný má dvě hlavní části a nejdříve pojednává o vztahu jedinečného a obecného, o možnostech poznání jedinečného a jeho vymezení se vůči obecnému, a to zejména na poli medicíny. Ptát se budeme, jak můžeme vůbec poznat a popsat organické, které je jedinečné, na které nemůžeme aplikovat obecná pravidla a zákony. Tuto otázku můžeme ještě více generalizovat. Pokud připustíme jedinečnost živého organismu, musíme se ptát, co z toho plyne pro vědu samotnou, která se ho snaží poznat. A druhým cílem práce bude zodpovědět nebo se alespoň přiblížit k odpovědi, tážeme-li se, co je tím, co dělá z organismu jedinečný organismus, a co z toho posléze plyne pro vědění o tomto jedinečném. Autoři, ze kterých bude práce vycházet, jsou především francouzští filosofové věnující se ve své filosofické práci medicíně a sami jsou přitom i lékaři: George Canguilhem, Julien Offray de La Mettrie, Claude Bernard.
|
|
|
Mnohost bytí: Ontologie Alaina Badioua
Pivoda, Tomáš ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Kouba, Petr (oponent) ; Pechar, Jiří (oponent)
Tomáš Pivoda, Mnohost bytí: ontologie Alaina Badioua Disertační práce Abstrakt Práce představuje poprvé v českém prostředí ontologii francouzského filosofa Alaina Badioua, jak ji podal ve svém základním díle Bytí a událost (L'être et l'événement, 1988). Nejprve ukazuje východiska Badiouvy filosofie a důvody, proč Badiou identifikuje ontologii s teorií množin, a poukazuje na jeho význam pro současnou filosofii, obzvláště proud tzv. spekulativního realismu, zformovaný kolem Quentina Meillassouxe. Hlavní osu práce tvoří výklad čtyř základních Badiouvých "Idejí": mnohosti, události, pravd a subjektu, v jejichž rámci se postupně ukazuje, jak Alain Badiou buduje svůj pojmový aparát na základě jednotlivých axiomů teorie množin, vycházeje přitom ze základního formálního vymezení množiny pomocí operátoru . V rámci Ideje mnohosti∈ práce s odkazem k M. Heideggerovi a Platónovi vykládá Badiouvu transpozici pojmové dvojice jedno/mnohé na dvojici jsoucno/bytí a definuje základní pojmy Badiouvy ontologie jako situaci, prezentaci, reprezentaci a prázdno, s jejichž pomocí ilustruje Badiouvo pojetí přírody. V souvislosti s událostí se práce dále věnuje tzv. historickým situacím, jež vycházejí z intervenčního pojmenování lokálně situované události. Z pojmu "věrnosti události" pak vyvozuje Badiouvo pojetí tzv. generických...
|
|
|
Biomoc a autonomismus
Poppr, Martin ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Kouba, Petr (oponent)
Martin Poppr : Biomoc a autonomismus (abstrakt bakalářské práce) Hlavním tématem této práce je poměr jedince a společnosti. Kladu si otázku po původu společenské autority, péče o společnost, a snahy o kontrolu jejího fungování. Dále se zabývám vztahem vědění a moci, a také nakolik má u obou dvou smysl otázka násilí. Ve své práci vycházím z filosofie Michela Foucaulta, z jeho archeologie vědění a filosofického zkoumání, jak fungují lidské společnosti, a jak je lidské vědění podrobeno svým vlastním diskursům. Lidské diskursy jsou totiž jistým výrazem společenské moci. Nakolik je jedinec takovouto mocí, uplatňovanou na něm společenskými institucemi, i skrze jeho vlastní myšlení, zasažen, a jak se to na jeho životě projevuje, na to se chci zaměřit především. Tohoto tématu se pokusím udržet i při zkoumání prací několika dalších autorů. Foucaultův fenomén biomoci nechám rozvést Gillem Deleuze, který biomoc na foucaultovském půdorysu dovádí do podoby více odpovídající dnešní situaci, a jelikož Foucault sám si myslí, že dobrým způsobem, jak biomoc zkoumat, je zaměřit se na snahu život před biomocí chránit, pokusím se zmapovat, jak biomoci čelí filosofie autonomismu.
|
|
| |
|
|
Normální a abnormální
Šarkadyová, Lucie ; Kouba, Petr (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Práce se snažila zodpovědět otázku po tom, zda je možné nějakým pozitivním způsobem vyplnit pojem normality, aniž bychom toto pojetí vnímali jako normativní. Důležité zde bylo vyhnout se normalizačním pravidlům a pojetí normality jako naplňování společenských norem. Důraz byl naopak kladen na normy z hlediska individuality, které nám umožňují uchopit normalitu specifickým způsobem. Nebudou zde žádná determinující pravidla, ale pouze naše rozhodnutí a norma zde bude řádem, který je podmíněn aktuální situací a který se může proměňovat. Tento řád nemusí být nijak univerzální a je podmíněn pouze naší existencí, která ho nějakým způsobem určuje.
|
|
|
Řeč jako etika podle Lévinase
Bierhanzl, Jan ; Kouba, Petr (oponent) ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce)
Řeč je pro Emmanuela Lévinase čistou komunikací s exterioritou, předcházející jazyk jako systém diferencí a referencí. Zde předložená práce se snaží interpretovat tento primát čisté komunikace jako předpoklad takové teorie významovosti, jež by představovala alternativu vůči převládajícímu strukturalistickému přístupu k jazyku jako odosobněnému systému. Korelace mezi významovostí a etikou, jak by bylo lze také popsat podstatu řeči podle Lévinase, navíc implikuje jistý skepticismus vůči čistě teoretickému diskursu, jenž filozofa přivádí k pojetí filozofie jako moudrosti lásky. V závěru práce pak přinášíme výbor z díla filozofa s mentálním postižením Yvesa Aulase, jenž, jak se pokusíme ukázat, pozoruhodným způsobem exemplifikuje lévinasovskou metodu etické redukce teorie.
|
|
|
Moc: Je třeba bránit Foucaulta?
Švantner, Martin ; Kouba, Petr (vedoucí práce) ; Marcelli, Miroslav (oponent)
Práce se zabývá dílčímy tématy v práci Michela Foucaulta a to především s ohledem na téma, které podle Foucaultových slov "reaguje mezi řádky jeho knih, jakoby napsáno citronovou šťávou", tedy téma moci. V úvodu práce poukazuje na "naivní postoj" některých (zejména empiricko analytických) odvětví politologie, která jakožto "věda o moci" častokrát téma moci nechává stranou, či se omezuje na pozitivistické analýzy. Je zde naznačen pro celou práci klíčový vztah moci, diskursu, vyloučení a zprostředkování, který strukturuje celou další úvahu. A to jednak v rovině estetické a etické - je totiž otázkou "jak máme vlastně psát", když "myšlení" (diskurs, řeč) je "násilím", je prodchnuto mocí a dále pak v rovině kritické (co je relevantní kritika v době "nepřehlédnutelnosti"). K tomu abychom ale lépe porozuměli mocenským vztahům, je třeba provést rozsáhlý exkurs do myšlenkového světa M. Foucaulta, který je obsahem dalších kapitol (s přihlédnutím k dalším autorům a komentářům). V závěru se práce zabývá, pro její již v tomto stavu možná přehnanou obsáhlost (avšak jak podotýká P. Sloterdijk, je vždy lepší pedantství, než rozvolněnost kritiky), alespoň v náznacích spojení východisek M. Foucaulta a U. Becka. Toto spojení totiž přináší mnoho nových pohledů na téma vztahu moci a diskursu v pozdně moderní společnosti.
|
host ::
RSS.