|
|
Srovnání pojetí demokracie v díle Jean-Jacques Rousseaua a Hanse Kelsena
Habrová, Klára ; Šimsa, Martin (vedoucí práce) ; Franěk, Jakub (oponent)
Hlavním úkolem této práce je najít společné znaky v konceptu demokracie u Hanse Kelsena a Jean-Jacques Rousseaua. Dále se tato práce zabývá návazností Kelsenova díla na dílo Jean- Jacques Rousseaua. Aby bylo možné tyto návaznosti nalézt, prostudovala autorka díla O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva a O příčinách a původu nerovnosti mezi lidmi u Jean-Jacques Rousseaua a O podstatě a hodnotě demokracie u Hanse Kelsena. Dále autorka oba autory podrobila kritice. Kritiku autorka podložila dílem Boženy Komárkové, Jürgena Habermase a Charlese Taylora u Jean-Jacquese Rousseaua a díle Carla Schmitta u Hanse Kelsena. Aby se autorka mohla věnovat i kritice těchto autorů, byla potřeba zaměřit se i na jiné oblasti než jen na téma demokracie, ale např. i na téma lidských práv u Boženy Komárkové. V hlavní části práce jsou nejprve detailně popsány jednotlivé koncepty demokracie u jednotlivých autorů. V průběhu práce jsou jednotlivá díla podrobně rozebírána a autorka hledá společné rysy Kelsenovy a Rousseauovy demokracie. V závěru autorka shrnuje veškeré poznatky, ke kterým v průběhu psaní této bakalářské práce došla a dále se věnuje opodstatněnosti kritiky obou autorů ze strany výše uvedených kritiků.
|
|
|
Hranice svobody slova v liberální demokracii
Zícha, Lukáš ; Kučera, Rudolf (vedoucí práce) ; Franěk, Jakub (oponent)
Autor si v této práci klade za cíl vytvořit obecný hodnotící politicko-filosofický princip omezení svobody projevu v liberální demokracii, jenž by mohl při rozhodování v konkrétních případech pomoci určit, zda je daný projev stále možné (nutné) tolerovat, či zda už svým obsahem či formou překročil mez únosnosti, a je tedy nezbytné jej omezit. Práce se nejprve věnuje funkcím, jež svoboda projevu ve společnosti plní a přibližuje její význam v historii Evropy počínaje starověkým Řeckem. Dále jsou představeny možné přístupy politické filosofie k jejímu omezení a následně identifikovány dva, jež jsou relevantní pro současnou západní liberální demokracii. Těmito přístupy jsou princip ublížení J. S. Milla a princip obtěžování J. Feinberga. Po jejich detailním rozboru je vytvořen jednotný hodnotící princip, na jehož základě lze posuzovat konkrétní případy v praxi. Výsledný politicko-filosofický princip je následně aplikován na případ rozpuštění Dělnické strany Nejvyšším správním soudem. Autor podrobně přibližuje politickou činnost strany i samotnou metodu, podle níž soud došel ke svému závěru. Obě metody, politicko-filosofickou i právní, následně porovná a zdůrazní podobnosti i rozdíly. V obou případech je činnost Dělnické strany jednoznačně vyhodnocena tak, že je neslučitelná s hodnotami liberální...
|
|
|
Divadlo a politika: Výmarská republika 1927-1933
Rudý, Jakub ; Kučera, Jan (vedoucí práce) ; Franěk, Jakub (oponent)
Práce se zaměřuje na avantgardní divadelní scénu německé Výmarské republiky, jmenovitě na režiséra Erwina Piscatora a dramatika Bertolda Brechta, stejně jako na charakteristiku politických a společenských podmínek Výmarské republiky. Myšlenkové těžiště pak leží v otázkách vzájemného vztahu divadla a politiky. Časově je práce vymezena lety 1927 - 1933, nicméně k úplnému zasazení obou divadelníků do kontextu Výmarské republiky jsou rozebírány i širší souvislosti poválečného Německa. Práce se dělí na tři části. První z nich se věnuje kulturnímu, politickému a společenskému prostředí Výmarské republiky, důraz je kladen na otázky cenzury, kulturní politiky a politického prostředí Výmarské republiky. V druhé části je rozebrán Erwin Piscator, principy jeho práce a jeho konkrétní působení mezi lety 1927 - 1933, stejně jako přijetí, kterého se mu dostalo. Podobně je třetí část věnována Bertoldu Brechtovi, vedle principů jeho dramatické práce, jsou rozebrána dvě dramata, napsaná mezi lety 1927 - 1933 a reakce, které Brechtova práce vyvolávala. Vztah divadla a politiky, šíře pak umění a politiky, je jednak nahlížen z pohledu Výmarské republiky, její kulturní a cenzurní politiky, v druhé řadě pak z pohledu obou divadelníků, kteří svým uměleckým působením nepochybně sledovali jisté politické cíle.
|
|
|
Mechanizmy frakturace granitoidních masivů a jejich implikace pro vznik zlatonosných žil na ložisku Mokrsko
Švagera, Ondřej ; Lexa, Ondrej (vedoucí práce) ; Franěk, Jan (oponent)
Koncept napětí v geologii je hojně využíván k popisu a analýze tektonických událostí. Tyto je možné dokumentovat jak v terénu, tak pomocí laboratorních zkoušek a následnou interpretací získaných výsledků. Projevy křehké tektoniky a geologické události s nimi spojené jsou mnohdy důležitým vodítkem k pochopení procesů dávajícím zkoumaným lokalitám svoji podobu. Vznik zlatonosného žilkování na ložisku Mokrsko je výsledkem dlouhotrvajících tektonických procesů, při nichž se vytvořily až 4 generace křehkých struktur. Příčinou těchto jevů byly variské horotvorné procesy. V jejich syn-orogenní fázi intrudoval Sázavský pluton. V jeho Slapském výběžku došlo vlivem kontaktní metamorfózy k cirkulaci fluid využívajících ke svému pohybu ploch dříve vzniklých VZ puklinových systémů. Následná precipitace minerálů bohatých Bi-Te-Cu dala vzniknout části místního hojného zlatonosného zrudnění. To je částečně vázáno i na křemenné žilky sledované na ložisku Mokrsko-Západ, jejichž mocnosti se pohybují převážně v submilimetrovém měřítku s velmi pravidelnými vzájemnými vzdálenostmi.
|
|
|
Globalizace a kosmopolitní teorie demokracie
Vařeková, Petra ; Šimsa, Martin (vedoucí práce) ; Franěk, Jakub (oponent)
Tato práce se zabývá možností kosmopolitního přístupu k demokracii ve světě pozměněném globalizačními procesy. Problematika globalizace je rozebrána z pohledu tří současných sociologů - Ulricha Becka, Anthonyho Giddense a Jana Kellera. Bude ukázáno, jakým způsobem ekonomická, kulturní a politická globalizace mění pravidla světové politiky. Moderní koncept demokracie tradičně předpokládal rámec národního státu, nicméně národní státy samy o sobě již nedokážou adekvátně reagovat na globální rozměr současných světových problémů. Tato skutečnost poté umožní otevřít téma kosmopolitismu jako konceptu, který si klade ambice rozšířit demokratické vládnutí i na globální úroveň. Nejdříve bude představen Kantův kosmopolitní návrh zákonného mezinárodního uspořádání - federace svobodných států. Věčného míru může být podle Kanta dosaženo skrze realizaci veřejného práva ve třech sférách: státoobčanské právo, mezinárodní právo a světoobčanské právo. Na Kanta navázalo několik autorů, kteří různou měrou rozšiřují jeho kosmopolitní představu. John Rawls v Právu národů navrhuje politickou koncepci práva a spravedlnosti, která zůstává pevně v rámci norem mezinárodního práva. Naopak kosmopolitní autoři jako David Held a Daniel Archibugi navrhují takovou reformu mezinárodních institucí, jejímž konečným důsledkem by mohlo být...
|
|
|
Civilní náboženství. Bilance a aktualizace
Jüptner, Jan ; Kučera, Rudolf (vedoucí práce) ; Franěk, Jakub (oponent) ; Hrubec, Marek (oponent)
Dizertace bilancuje kariéru myšlenky civilního náboženství a navrhuje teoretické rozhraní, které zahrnuje všechny její dosavadní konceptualizace (Rousseau, Bellah, Cristi, Parsons, Luhmann, Lübbe). Civilní náboženství je pochopeno jako soustava referenčních bodů, kterou společnost v procesu svého sebepopisu projektuje do periferií své autopoietické reality (minulosti, budoucnosti, věčnosti), aby dodala své existenci stabilitu a vážnost. Vztahováním se k těmto referencím vzniká diskurz, který je charakteristický přítomností silných významů a dovoluje komunikovat společnosti o svých počátcích, koncích a svém účelu. Ve své civilní konfiguraci jde o diskurz pluralitní a aktéři do něj vstupují jen zdrženlivě. Model dovoluje analyzovat závažnou symbolovou komunikaci aktérů (silná slova, náboženské symboly, nacionalismus, konspirační teorie, politická korektnost) v jednom kontextu, jakož i předpoklady této komunikace. Analyzován je krizový diskurz vzniklý v USA po 11. září 2001 a dále české reálie. V Česku je identifikován minoritní diskurz civilního náboženství, který je soustředěn kolem polosekularizovaných referencí Pravdy a Spravedlnosti. Klíčová slova: civilní náboženství, interpretativní sociologie, autopoiesis, Rousseau, Bellah, ideograf
|
|
|
Geodynamické aspekty vmístění granitoidů typu Eisgarn (Moldanubický batolit)
Paclíková, Jana ; Verner, Kryštof (vedoucí práce) ; Franěk, Jan (oponent)
Předkládaná diplomová práce se zabývá především identifikací magmatických (resp. magnetických) staveb, geodynamickým aspektům vmístění a geochronologii granitoidů typu Eisgarn, konkrétně na příkladu klenovského a mrákotínského plutonu, které se nacházejí ve východní části modanubického batolitu. V rámci této práce byla provedena petrologická a mezoskopická analýza okolních metamorfovaných hornin včetně zjištění P-T podmínek hlavní minerální asociace. Dále to pak byla petrologická, geochemická a mezoskopická analýza staveb klenovského a mrákotínského plutonu včetně využití anizotropie magnetické susceptibility, analýza krystalizačního stáří klenovského plutonu a tíhová charakteristika studované oblasti společně se zjištěním orientace hustotních rozhraní v různých hloubkách. Granitoidy klenovského i mrákotínského plutonu na základě geochemických analýz patří čistě mezi granitoidy S-typu, které vznikly parciálním tavením původně metasedimentárního protolitu. Z analýz je také patrné, že klenovský pluton zaznamenává relativně nižší stupeň frakcionace granitového magmatu než mrákotínský pluton. Vmístění a krystalizace granitoidů obou těles byly úzce spojeny s vývojem regionálních metamorfních staveb, které vznikaly mezi 329 a 327 Ma. V tomto období došlo k rychlé exhumaci metamorfovaných hornin v...
|
|
|
Dvě cesty Machiavelliho z italské krize ( Vladař a Rozpravy )
Liška, Jan ; Kučera, Rudolf (vedoucí práce) ; Kučera, Jan (oponent) ; Franěk, Jakub (oponent)
Bakalářská práce Dvě cesty Machiavelliho z italské krize (Vladař a Rozpravy) se zabývá dvěma hlavními díly Niccola Machiavelliho Vladařem a Rozpravami o prvních deseti knihách Tita Livia jako reakcí na soudobou politickou krizi v Itálii přelomu 15. a 16. století. Itálie, kde právě vrcholila renesance, byla v té době ekonomicky a kulturně nejvyspělejší oblastí Evropy, přesto se velká část poloostrova ocitla pod nadvládou cizích panovníků, což velice trápilo florentského a italského patriota Niccola Machiavelliho. Spisy Vladař a Rozpravy nabízí každý zcela jiný způsob jak se s italskou krizí vypořádat. Zatímco ve Vladaři hledá Machiavelli cestu z krize pomocí vlády jediného vladaře jedinečných schopností, v Rozpravách dává přednost republikánskému zřízení, ve kterém osobnost výjimečného vladaře de facto nahrazují pevné republikánské instituce a zákony. Cílem této práce je za pomocí komparace obou spisů zasazené do historicko-politického kontextu představit obě Machiavelliho cesty z italské krize a posoudit, které on sám nakonec dával přednost.
|
|
|
Komparace společenské smlouvy u Thomase Hobbese a Johna Locka
Veselý, Tomáš ; Kučera, Rudolf (vedoucí práce) ; Franěk, Jakub (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá teorií společenské smlouvy, konkrétně pojetími společenské smlouvy dvou významných anglických filozofů 17. století, Thomase Hobbese a Johna Locka. Teorie společenské smlouvy je jedno z nejvýznamnějších paradigmat Západní civilizace, které vysvětluje vznik státu a fungování společnosti. Thomas Hobbes i John Locke jsou jedni z prvních myslitelů, kteří přišli s ucelenou teorií společenské smlouvy. Prvním cílem práce je představit pojetí společenské smlouvy obou autorů. Z jakých předpokladů vycházejí, jaký je stav společnosti před uzavřením smlouvy, jakým způsobem společenská smlouva vzniká a zaniká, které státní zřízení preferují a proč, jaké je Hobbesovo a Lockovo pojetí státní moci, jaká jsou práva a povinnosti panovníka a občanů státu a také jakým způsobem je ovlivnila politická situace, ve které žili. Druhým cílem je vzájemné srovnání jejich teorií. Ve spoustě bodů se jejich koncepce společenské smlouvy shodují, v mnoha se naopak diametrálně liší. Práce je rozdělena do tří hlavních oddílů doplněných stručným úvodem a závěrem. První dvě části se zabývají každá jedním ze zmíněných filozofů. Třetí část obsahuje samotné srovnání. Thomas Hobbes i John Locke patří bezesporu k nejvýznamnějším filozofům své doby. Jejich dílo ovlivnilo politické myšlení následujících generací.
|
|
|
Strukturní vývoj rozhraní suprastruktury a infrastruktury v orogenech
Peřestý, Vít ; Lexa, Ondrej (vedoucí práce) ; Franěk, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá strukturním a reologickým vývojem kůry v průběhu orogeneze s důrazem kladeným na procesy probíhající na rozhraní suprastruktury a infrastruktury. V prvních fázích vývoje orogenu se v nejsvrchnější suprastruktuře vytvářejí subvertikální planární stavby, které setrvávají téměř nezměněny po celou dobu vývoje orogenu. Naproti tomu v hlouběji položené infrastruktuře dochází postupně k nárůstu teploty a aktivaci duktilního toku, který transponuje starší strmé stavby na ploše uložené planární struktury. Protože vývoj rozhraní úzce souvisí s přechodem z křehkého do duktilního pole deformace, vychází současný pohled na koncept suprastruktury a infrastruktury z reologických vlastností kůry. Reologická rozhraní jsou často oblasti vysokých gradientů přemístění. Konvenční teorie příkrovové stavby akomoduje napětí na rozhraní vytvořením plochy detachmetnu, což však znamená ztrátu mechanické komunikace mezi sousedními vrstvami, které poté vystupují nezávisle. Alternativou je, že vrstvy zůstávají alespoň částečně propojeny a mohou přenášet napětí z jedné vrstvy do druhé v širší deformační zóně. Z tohoto předpokladu vychází teorie spojek, která popisuje mechanismy propojení na rozhraních a podporuje argumenty, že orogenní oblasti jsou spíše systémy řízené zdola než ze stran. V další části jsou...
|
host ::
RSS.