Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 8 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Tektonický a metamorfní vývoj jednotky Tokar-Barka (východoafrický orogen)
Hořenínová, Marie ; Verner, Kryštof (vedoucí práce) ; Peřestý, Vít (oponent)
v českém jazyce Tato bakalářská práce shrnuje tektonický a metamorfní vývoj jednotky Tokar-Barka v jižní části Arabsko-nubijského štítu. Kompilace obsahuje informace o regionálním členění, litologickém vzoru, stáří, deformačních strukturách a záznamech metamorfního vývoje, zejména v kontextu východoafrických orogenních procesů. Hlavní epizody geodynamického vývoje jsou stručně diskutovány v regionálním kontextu. Klíčová slova: Východoafrický orogen; Arabsko-núbijský štít; jednotka Tokar-Barka; tektonika; metamorfóza; deformace
Úhlové diskordance z pohledu strukturní geologie
Pešata, Ondřej ; Peřestý, Vít (vedoucí práce) ; Rez, Jiří (oponent)
Vztah mezi vrstvami hornin, které na sebe stratigraficky, strukturně, sedimentárně nebo paleontologicky vzájemně nenavazují, se označuje jako diskordance. Konkrétně tímto označením poukazujeme na plochu, která mezi jednotlivými nesouhlasně uloženými vrstvami hornin je přítomna. Rovněž má odkazovat na procesy, jež vedly ke změně celkového prostředí minimálně regionálního měřítka. Tato rešeršní práce se věnuje stručné historii o zavedení termínu diskordance, vzniku diskordantních ploch působením erozních činitelů, jejich klasifikaci a důležitosti diskordancí z pohledu strukturní geologie. Věnuje se zejména úhlovým diskordancím, které jsou v terénu považovány za snadno identifikovatelné a zároveň nesou zcela zásadní tektonický význam. Úhlové diskordance představují důležité povrchy při identifikaci orogenních událostí, jelikož poukazují na vícegenerační deformační minulost vrstev starších (uložených pod diskordantním povrchem) na rozdíl od vrstev mladších. K charakteristikám diskordancí neodmyslitelně patří eroze. Ta vytváří reliéfy, jež slouží jako nové úložné plochy pro mladší vrstvy hornin. V textu zavádím pojmy pravá a nepravá úhlová diskordance. Pravá skutečně odkazuje na orogenní událost, zatímco nepravá orogenní událost nezaznamenává. Přítomnost samotného erozního povrchu na výchoze neznamená,...
Stáří metamorfózy a geodynamické souvislosti vývoje veporské jednotky v centrálních Západních Karpatech
Rajmonová, Eliška ; Jeřábek, Petr (vedoucí práce) ; Peřestý, Vít (oponent)
Západní Karpaty jsou charakteristické svou složitou geologickou stavbou a nejistou tektogenezí. Pro lepší pochopení souvislostí mezi geologickou stavbou a vývojem je klíčové datování horninových celků a porovnávání s geochemickými daty. Datování může přinášet výsledky stáří hornin jako takových, nebo jejich jednotlivých minerálů. A jelikož všechny minerály nevznikají v hornině ve stejný okamžik, lze datovat určitou událost, která je spjata se vznikem konkrétního minerálu a tím i s určitou geologickou stavbou. S ohledem na výsledky datování a pozorování lze následně vytvořit model o geologickém vývoji dané oblasti a podpořit tak ucelenou představu o konkrétním geologickém období. Předmětem zkoumání této bakalářské práce je veporská jednotka v centrálních Západních Karpatech. Datované horniny (ortoruly a kvarcity) obsahují granáty, které jsou produktem metamorfózy a jsou tak výrazně mladší než protolit. Cílem práce bylo zjistit stáří metamorfózy, při které granáty vznikly a použita k tomu byla metoda datování pomocí Lu-Hf. Na základě starších prací je stáří metamorfózy odhadováno na hranici spodní a svrchní křídy. Práce přihlíží také k chemickému složení granátů a makroskopické stavbě hornin, ve kterých se granáty nacházejí. Klíčová slova: datování granátu, přehled geochronologie, veporská jednotka,...
Strukturní vývoj rozhraní suprastruktury a infrastruktury v orogenech
Peřestý, Vít ; Lexa, Ondrej (vedoucí práce) ; Franěk, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá strukturním a reologickým vývojem kůry v průběhu orogeneze s důrazem kladeným na procesy probíhající na rozhraní suprastruktury a infrastruktury. V prvních fázích vývoje orogenu se v nejsvrchnější suprastruktuře vytvářejí subvertikální planární stavby, které setrvávají téměř nezměněny po celou dobu vývoje orogenu. Naproti tomu v hlouběji položené infrastruktuře dochází postupně k nárůstu teploty a aktivaci duktilního toku, který transponuje starší strmé stavby na ploše uložené planární struktury. Protože vývoj rozhraní úzce souvisí s přechodem z křehkého do duktilního pole deformace, vychází současný pohled na koncept suprastruktury a infrastruktury z reologických vlastností kůry. Reologická rozhraní jsou často oblasti vysokých gradientů přemístění. Konvenční teorie příkrovové stavby akomoduje napětí na rozhraní vytvořením plochy detachmetnu, což však znamená ztrátu mechanické komunikace mezi sousedními vrstvami, které poté vystupují nezávisle. Alternativou je, že vrstvy zůstávají alespoň částečně propojeny a mohou přenášet napětí z jedné vrstvy do druhé v širší deformační zóně. Z tohoto předpokladu vychází teorie spojek, která popisuje mechanismy propojení na rozhraních a podporuje argumenty, že orogenní oblasti jsou spíše systémy řízené zdola než ze stran. V další části jsou...
The role of deformation partitioning on the tectonic evolution of the superstructure-infrastructure transition in the Teplá-Barrandian domain
Peřestý, Vít ; Lexa, Ondrej (vedoucí práce) ; Konopásek, Jiří (oponent) ; Grasemann, Bernhard (oponent)
Svrchní část orogenní kůry neboli suprastruktura má značně odlišný strukturní a metamorfní záznam než spodní část kůry, neboli infrastruktura. Toto základní pozorování bývá vysvětlováno přerušením společného vývoje v důsledku mechanického odlepení horké duktilní infrastruktury od křehké a chladné suprastruktury v určitých fázích vývoje orogenu. Přechodná zóna mezi suprastrukturou a infrastrukturou je reologicky podmíněná oblast strmého gradientu deformace a metamorfózy spjatá s polyfázovým strukturním záznamem. Pochopení deformačního členění v reologicky proměnlivém prostředí hraje klíčovou roli v propojení jednotlivých deformačních stádií ve svrchní a spodní části kůry. Přechodná zóna mezi nemetamorfovanou raně variskou suprastrukturou (tepelsko-barandienskou oblastí) a pozdně variskou vysoce metamorfovanou infrastrukturou (saxothuringikem) je odkrytá v tepelském krystaliniku a mariánskolázeňském komplexu. Tato oblast představuje kontinuální řez střední až spodní kůrou s raně variským vývojem, který je naložen na předvariskou tektonickou událost. Tato práce si klade za cíl rozklíčovat jednotlivá deformační stadia, zhodnotit jejich projevy v různých korových úrovních a přinést nový jednotící tektonický model vývoje oblasti. Tato práce je založena na detailním multidisciplinárním přístupu, který...
The role of deformation partitioning on the tectonic evolution of the superstructure-infrastructure transition in the Teplá-Barrandian domain
Peřestý, Vít ; Lexa, Ondrej (vedoucí práce) ; Konopásek, Jiří (oponent) ; Grasemann, Bernhard (oponent)
Svrchní část orogenní kůry neboli suprastruktura má značně odlišný strukturní a metamorfní záznam než spodní část kůry, neboli infrastruktura. Toto základní pozorování bývá vysvětlováno přerušením společného vývoje v důsledku mechanického odlepení horké duktilní infrastruktury od křehké a chladné suprastruktury v určitých fázích vývoje orogenu. Přechodná zóna mezi suprastrukturou a infrastrukturou je reologicky podmíněná oblast strmého gradientu deformace a metamorfózy spjatá s polyfázovým strukturním záznamem. Pochopení deformačního členění v reologicky proměnlivém prostředí hraje klíčovou roli v propojení jednotlivých deformačních stádií ve svrchní a spodní části kůry. Přechodná zóna mezi nemetamorfovanou raně variskou suprastrukturou (tepelsko-barandienskou oblastí) a pozdně variskou vysoce metamorfovanou infrastrukturou (saxothuringikem) je odkrytá v tepelském krystaliniku a mariánskolázeňském komplexu. Tato oblast představuje kontinuální řez střední až spodní kůrou s raně variským vývojem, který je naložen na předvariskou tektonickou událost. Tato práce si klade za cíl rozklíčovat jednotlivá deformační stadia, zhodnotit jejich projevy v různých korových úrovních a přinést nový jednotící tektonický model vývoje oblasti. Tato práce je založena na detailním multidisciplinárním přístupu, který...
Polyfázový strukturní vývoj rozhraní suprastruktury a infrastruktury v orogenních zónách
Peřestý, Vít ; Lexa, Ondrej (vedoucí práce) ; Pitra, Pavel (oponent)
Polyfázový strukturní vývoj rozhraní suprastruktury a infrastruktury v orogenních zónách Proterozoické horniny tepelsko-barrandienské oblasti (TBU) jsou heterogenně ovlivněny dvěma hlavními tektonometamorfními cykly. V centrální a JZ části dominují projevy kadomského orogenního cyklu, zatímco na západním okraji v oblasti tepelského krystalinika (TCC) je na prevariské stavby naložena polyfázová svrchně devonská deformace a metamorfóza. Profil podél řeky Střely v severní části TCC odkrývá kontinuální řez kůrou od velmi slabě metamorfovaných fylitů (v blízkosti biotitové izogrády) ve východní části území, po vysoce metamorfované pararuly kyanitové zóny na kontaktu s vysokotlakým metabazitovým mariánsko-lázeňským komplexem (MLC). V oblasti byly vyčleněny 3 hlavní deformační události, které vykazují systematický prostorový gradient v metamorfních podmínkách a strukturním stylu a jsou interpretovány ve smyslu konceptu suprastruktury a infrastruktury. Během prevariské události D1 se utvořila plochá foliace S1 s normální metamorfní zonalitou dosahující podmínek minimálně granátové zóny. Stavba S1 byla při variské události D2 S-J penetrativní kliváží S2, která se vyvinula jako osní kliváž sevřených vrás F2 mapového měřítka. Strmý průběh stavby S2 odráží maximální ztluštění TBU a je zachován pouze ve...
Strukturní vývoj rozhraní suprastruktury a infrastruktury v orogenech
Peřestý, Vít ; Lexa, Ondrej (vedoucí práce) ; Franěk, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá strukturním a reologickým vývojem kůry v průběhu orogeneze s důrazem kladeným na procesy probíhající na rozhraní suprastruktury a infrastruktury. V prvních fázích vývoje orogenu se v nejsvrchnější suprastruktuře vytvářejí subvertikální planární stavby, které setrvávají téměř nezměněny po celou dobu vývoje orogenu. Naproti tomu v hlouběji položené infrastruktuře dochází postupně k nárůstu teploty a aktivaci duktilního toku, který transponuje starší strmé stavby na ploše uložené planární struktury. Protože vývoj rozhraní úzce souvisí s přechodem z křehkého do duktilního pole deformace, vychází současný pohled na koncept suprastruktury a infrastruktury z reologických vlastností kůry. Reologická rozhraní jsou často oblasti vysokých gradientů přemístění. Konvenční teorie příkrovové stavby akomoduje napětí na rozhraní vytvořením plochy detachmetnu, což však znamená ztrátu mechanické komunikace mezi sousedními vrstvami, které poté vystupují nezávisle. Alternativou je, že vrstvy zůstávají alespoň částečně propojeny a mohou přenášet napětí z jedné vrstvy do druhé v širší deformační zóně. Z tohoto předpokladu vychází teorie spojek, která popisuje mechanismy propojení na rozhraních a podporuje argumenty, že orogenní oblasti jsou spíše systémy řízené zdola než ze stran. V další části jsou...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.