|
|
Wnt/beta-catenin and mTOR signaling in regulation of T-cell phenotype and cytotoxic activity for adoptive cellular immunotherapy of cancer.
Stakheev, Dmitry ; Smrž, Daniel (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent) ; Říhová, Blanka (oponent)
(CZ) Adoptivní buněčná imunoterapie (ACI; z angl. Adoptive Cellular Immunotherapy), která je založená na ex vivo přípravě T buněk, je moderní léčebnou metodou nádorových onemocnění. Ex vivo příprava T buněk s vysokým terapeutickým potenciálem není však doposud úspěšně zvládnuta. Wnt/β-cateninová a mTOR signalizace ovlivňují jak nádorové, tak i imunitní buňky. Modulace těchto signalizačních drah může být tudíž slibnou cestou k přípravě T buněk s vyšší terapeutickou účinností. Cílem projektu bylo zjistit, jak zásah do Wnt/β-cateninové a mTOR signalizace může zlepšit ex vivo přípravu T buněk s požadovaným a ustáleným fenotypem, který by byl vhodný pro protinádorovou ACI. V první části studie jsme se zaměřili na inhibici Wnt/β-cateninové signální dráhy pomocí molekuly XAV939 a vliv této inhibice na eliminaci nádorových buněk pomocí lymfocytů pacinetů s lokalizovaným biochemickým rekurentním nádorem prostaty (BRPCa; z angl. localized biochemically recurrent prostate cancer). Zjistili jsme, že ošetření lymphocytů BRPCa pacientů 5µM XAV939 urychlilo eliminaci LNCaP a PC3 nádorových buněk během následné kokultivace. Nicméně během opakované kokultivace s čerstvými LNCaP a PC3 nádorovými buňkami ošetřené lymphocyty již nebyly nádorové buňky schopny dále eliminovat. K eliminaci však došlo, pokud byly...
|
|
|
Identifikace prognostických ukazatelů pro imunoterapii karcinomu ovaria
Quaiserová, Lenka ; Palich Fučíková, Jitka (vedoucí práce) ; Říhová, Blanka (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
Karcinom ovaria patří mezi gynekologické malignity s nejhorší prognózou, která vyplývá z pozdní diagnózy onemocnění a omezených terapeutických možností. Přes nesporný pokrok v chirurgické a chemoterapeutické léčbě je mortalita tohoto nádorového onemocnění stálé vysoká. Z tohoto důvodu se řada preklinických i klinických studií zabývá identifikací nových léčebných postupů včetně imunoterapie a charakterizací nových prognostických a prediktivních ukazatelů, které by pomohly určit vývoj klinického stavu pacientek či jejich odpověď na léčbu. Cílem této práce byla charakterizace imunitního infiltrátu nádorového mikroprostředí (TME, z angl. tumor microenvironment) high-grade serózního karcinomu ovaria (HGSC, z angl. high-grade serous carcinoma) a stanovení jeho případné prognostické role v léčbě pacientek. Z našich výsledků vyplývá, že přítomnost aktivovaných DC-LAMP+ dendritických buněk v TME je asociováno s indukcí protinádorové Th1 (z angl. T helper type 1) imunitní odpovědi s významnou cytotoxickou aktivitou CD8+ T lymfocytů (CTL, z angl. cytotoxic T lymphocyte). Výsledná efektorová aktivita přítomných CTL není oproti očekávání blokována přítomností inhibičních molekul PD-L1 (z angl. programmed death-ligand 1), PD- 1 (z angl. programmed cell death 1), CTLA-4 (z angl. cytotoxic T-lymphocyte-associated...
|
|
|
Imunogenní buněčná smrt a její význam pro biologii a terapii nádorových onemocnění
Truxová, Iva ; Špíšek, Radek (vedoucí práce) ; Říhová, Blanka (oponent) ; Kalina, Tomáš (oponent)
Potenciál nádorových buněk stimulovat imunitní reakci závisí na řadě faktorů, z nichž nejdůležitější je především antigenní repertoár nádorových buněk a schopnost sekretovat, uvolňovat nebo vystavovat na buněčném povrchu molekuly asociované se stresem či poškozením, tzv. DAMPs v průběhu imunogenních forem buněčné smrti. Tyto molekuly souhrnně aktivují buňky imunitního systému, zejména dendritické buňky (DCs), které následně stimulují protinádorovou imunitní reakci. V uplynulých letech bylo popsáno několik induktorů imunogenní buněčné smrti (ICD). Příspěvkem mé dizertační práce do této problematiky byla charakterizace apoptotických drah aktivovaných vysokým hydrostatickým tlakem (HHP), který byl dříve identifikován naší skupinou jako induktor ICD. HHP indukuje rychlou buněčnou smrt nádorových buněk spojenou s uvolněním klíčových DAMPs (zejména kalretikulinu (CRT), HSP70, HSP90, HMGB1 a ATP), dále charakterizovanou nadprodukcí kyslíkových radikálů (ROS) zahajující rozvoj integrovaného buněčného stresu. Aktivace signalizační dráhy zahrnující osu ROS-PERK-eIF2α-kaspáza 2-kaspáza 8 je důležitá pro vystavení CRT na povrch nádorových buněk v průběhu buněčné smrti indukované HHP, a zásadně tedy ovlivňuje imunogenní potenciál těchto buněk. Význam konceptu ICD byl potvrzen také in vivo. V naší práci jsme...
|
|
| |
|
| |
|
|
Směrovaná polymerní léčiva u karcinomů v oblast hlavy a krku
Betka, Jaroslav ; Říhová, Blanka (vedoucí práce) ; Prausová, Jana (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
Nádorová onemocnění jsou po kardiovaskulárních chorobách druhou nejčastější příčinou úmrtí ve vyspělých státech. Počet nově diagnostikovaných pacientů se zhoubným nádorem neustále stoupá, průměrně o 2,5% ročně. Tento trend se týká i spinocelulárního karcinomu hlavy a krku, který je 6. nejčastější onkologické onemocnění. Jeho výskyt nejvíce ovlivňuje přítomnost dvou zevních rizikových faktorů: kouření a abusu alkoholu; poslední výzkumy naznačují, že pro vznik neoplazie je rozhodující nejen množství a délka užívání škodlivé látky, ale i doba jejího podání či psychická závislost na ní. V poslední době navíc roste incidence spinocelulárního karcinomu hltanu u nekuřáků a mladších věkových skupin ve spojitosti s výskytem HPV infekce v nádoru. Dosud nejčastěji používané formy protinádorové terapie (chirurgie, radioterapie, chemoterapie) i přes pokroky v posledních desetiletích vedou k významnému zlepšení přežívání pouze u některých typů rakoviny, ale například v případě spinocelulárního karcinomu hlavy a krku je celková pravděpodobnost pětiletého přežití stále nízká, přibližně 40%. Proto se pozornost obrací k novým formám terapie, například k cílené terapii s použitím monoklonálních protilátek nebo polymerních nosičů cytostatických léčiv. Dalším trendem současného výzkumu v této oblasti je možnost využít...
|
|
|
Glykobie nádorů hlavy a krku
Valach, Jaroslav ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Dřízhal, Ivo (oponent) ; Říhová, Blanka (oponent)
ii Abstrakt Glykobiologie představuje progresivně se rozvíjející obor buněčné biologie. Interakce protein- sacharid nemá jenom organizační a podpůrnou funkci, ale je kódujícím a selektivním faktorem. Galektiny, skupina živočišných lektinů (proteinů vázajících sacharidy), které mají vysokou afinitu k ß-galaktosidům, se v buňce podílejí na široké škále dějů. Galektiny ovlivňují mezibuněčné interakce, transmembránovou signalizaci, apoptózu, sestřih pre-mRNA a jejich přítomnost byla potvrzena i v celé řadě nádorů. Ve stromatu nádorů vycházejících z dlaždicového epitelu je galektin-1 exprimován ve vysoké míře. V předchozích studiích jsme prokázali, že přechod fibroblastů na myofibroblasty, kromě už známého TGF-ß, je indukován i galektinem-1. Studovali jsme vztah mezi expresí galektinu-1, přítomností myofibroblastů a genovou expresí vybraných genů v klinickém materiálu získaném peroperačně z dlaždicových karcinomů hlavy a krku. Prokázali jsme zvýšenou expresi galektinu-1 ve stromatu nádorů, které obsahovaly myofibroblasty oproti nádorům bez jejich přítomnosti. Pomocí genomického přístupu za použití mikrochipové analýzy byl vyhodnocen transkriptom na celogenomové úrovni u tumorů s vysokou expresí galektinu-1 a u tumorů bez tohoto lektinu. Pozornost se soustředila na geny spojené se špatnou prognózou vývoje...
|
|
|
Rekombinantní vakcíny proti solidním a hematologickým nádorům: vývoj a stanovení jejich účinnosti
Babiarová, Katarína ; Němečková, Šárka (vedoucí práce) ; Říhová, Blanka (oponent) ; Mikyšková, Romana (oponent)
K. Babiarová Dizertační práce ABSTRAKT Nádorová buňka je charakteristická produkcí nádorových antigenů, čímž se odlišuje od normální somatické buňky a stává se cílem efektorových mechanizmů protinádorové imunity. Předložená práce byla zaměřena na vývoj a především studium buněčné imunitní odpovědi rekombinantních vakcín namířených proti několika nádorovým antigenům, specifickým pro hematologické a solidní nádory. Stanovení účinnosti těchto vakcín probíhalo na myším modelu, především pomocí testu ELISPOT-IFNγ. V první části jsem se soustředila na vývoj a stanovení účinnosti genetických a peptidových vakcín proti WT1+ nádorům. Jako nejefektivnější se ukázaly peptidové vakcíny aplikované intradermálně (i.d.) tetováním, podávané společně s nemetylovanými CpG motivy a protilátkou neutralizující TGFβ v nádoru. Dále jsem sledovala protinádorovou imunitní odpověď na vakcíny nesoucí sekvenci ze spojové oblasti fúzního proteinu BCR-ABL, charakteristického pro chronickou myeloidní leukemii. V laboratoři Doc. Forstové byly připraveny vakcíny na bázi partikulí podobných myšímu polyomaviru (MPyV-VLP), v naší laboratoři jiné typy vakcín (rekombinantní virus vakcinie (rVACV), DNA). Vakcíny nebyly účinné, jelikož protein BCR-ABL není vhodný imunogen, jak se ukázalo později nejen z této studie. V poslední části dizertační...
|
|
|
Imunologicko-biologické aspekty spinocelulárních karcinomů v oblasti hlavy a krku
Bouček, Jan ; Říhová, Blanka (vedoucí práce) ; Fučíková, Terezie (oponent) ; Šlapák, Ivo (oponent)
Vznik nádorového onemocnění je podmíněn změnou či sérií změn na genové úrovni. Rozvoj nádorového onemocnění je do značné míry touto změnou předznamenán, ale velmi významnou roli zde hrají další okolnosti. V případě solidních nádorů se jedná hlavně o nádorové mikroprostředí. Zde se setkávají samotné nádorové buňky s buňkami okolního stromatu, zejména fibroblasty, a s buňkami imunitního systému. Zde se také zásadním způsobem formuje charakter a intenzita protinádorové imunitní odpovědi. Spinocelulární karcinom hlavy a krku je 6. nejčastější onkologické onemocnění postihující každoročně celosvětově více než půl milionu pacientů. Přes pokroky a zlepšení ve všech léčebných modalitách nedosahuje terapie ani v západních zemích uspokojivých hodnot a již několik desetiletí setrvávají na přibližně stejných hodnotách. V současné době je pravděpodobnost přežití 5 let, bez ohledu na lokalizaci a stádium onemocnění, jen přibližně 40%. V předložené práci jsou diskutovány imunologické a biologické aspekty spinocelulárních karcinomů hlavy a krku shrnující poslední poznatky o molekulární podstatě chování nádorových buněk, o vlivu a významu regulace imunitního systému pro klinický průběh onemocnění, a o moderních terapeutických přístupech.
|
|
|
Imunogenní buněčná smrt a její aplikace v imunoterapeutických protokolech
Fučíková, Jitka ; Špíšek, Radek (vedoucí práce) ; Říhová, Blanka (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
Jeden z největších úspěchů imunologie a moderní medicíny představuje eradikace neštovic zavedením preventivních očkovacích programů roku 1798 Edwardem Jennerem (Ada, 2001). Ačkoliv je primární funkcí imunitního systému ochrana před patogeny, úspěch vakcinace proti infekčním chorobám vedl ke snahám o využití imunitního systému také v boji proti nádorovým onemocněním. Poznání klíčové role dendritických buněk v procesu zahájení imunitní reakce a možnost jejich přípravy ve velkém množství in vitro vedly k úvahám o jejich využití v imunoterapii nádorových onemocnění. Zavedení buněčné terapie do klinické praxe však podléhá řadě legislativních opatření, celý postup přípravy musí probíhat v podmínkách správné výrobní praxe na základě schválení regulačními autoritami. Přestože jsou teoretické předpoklady nejlepší účinnosti v časných stádiích onemocnění, v klinické praxi se aplikace imunoterapie, jakožto nové léčebné metody, omezuje spíše na pokročilá stádia onemocnění. V těchto případech je pak potřeba kombinovat imunoterapii s chemoterapií, která je standardem léčebné péče. Ukazuje se však, že imunoterapie a chemoterapie mohou být navzájem potencující se modality. Příspěvkem mé dizertační práce do problematiky protinádorové imunoterapie je optimalizace protokolu výroby dendritických buněk z krevních monocytů za...
|
host ::
RSS.