|
|
Koncept jeskyně a teorie spojených umění
Petrasová, Taťána
Text vychází ze známé skutečnosti, že v 18. století došlo k prolnutí zahradní a architektonické teorie a klade si otázku jak se teorie architektury a teorie zahrad propojily. Podle autorky ke sbližování obou teorií přispěla dobová snaha vytvořit univerzální teorii všech umění, tak jak ji prosazoval J. W. Goethe.
|
|
|
"Kamenný strážce slavné minulosti" Proměny vnímání hradu Karlštejna Čechy a Němci v Čechách v 19. a na počátku 20. století
Venclík, David ; Vlnas, Vít (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent) ; Petrasová, Taťána (oponent)
Ve své práci jsem se pokusil zachytit proměny obrazu Karlštejna v historickém vědomí české a německé společnosti na pozadí širších politicko-kulturních souvislostí. Čeští vlastenci hrad pokládali za symbol osudů českého národa, který prožil období největší slávy za vlády císaře Karla IV., ovšem v současnosti zůstával spíše opomíjený a zanedbávaný. Mezi německými učenci se v první polovině 19. století šířila romantická představa, podle níž byl Karlštejn vybudován podle vzoru bájného hradu, který byl vylíčen v rytířských legendách o svatém Grálu. Chátrající středověká stavba se v osmdesátých až devadesátých letech 19. století dočkala důkladné rekonstrukce, na které se podíleli významní architekti té doby, Friedrich Schmidt a Josef Mocker. Česká politická reprezentace obnovu Karlštejna prosazovala v souvislosti se státoprávními požadavky, které měly být završeny právě opravou středověkého hradu a královskou korunovací rakouského císaře svatováclavskou korunou. Středověká stavba byla totiž mylně považována za místo původního uložení korunovační insignie. Zatímco v historickém vědomí německé společnosti Karlštejn zůstal památkou slávy Svaté říše římské a důkazem umu německých středověkých stavitelů a malířů, česká společnost ho vnímala jako kamenného strážce české královské koruny. Karlštejnský symbol...
|
|
|
Výzdoba pražské obytné budovy od šedesátých let 19. století do první světové války
Šámal, Petr ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Petrasová, Taťána (oponent) ; Macek, Petr (oponent)
Disertační práce Výzdoba pražské obytné budovy od šedesátých let 19. století do první světové války je věnována tématu plastické a malířské výzdoby staveb, primárně sloužících obytným účelům. Obytné hledisko je v této práci zvoleno proto, aby se jím vyjádřila odlišnost od staveb veřejného určení. Místem zkoumaného vzorku staveb je město Praha, avšak nikoliv pouze ve svém dobovém rozsahu, ale ve smyslu pozdější "Velké Prahy". Jednotlivé její části byly už v době, kterou se tato práce zabývá, intenzivně propojeny po kulturní, společenské a také výtvarné stránce. Pro veřejné budovy v éře historismů, secese a moderny byla sochařská a malířská výzdoba klíčovým prvkem. Její význam byl v zásadě dvojí - výzdoba svým bohatstvím a kvalitou reprezentovala svého stavebníka, dále pak svým obsahem a symbolikou vyjadřovala ideje, význam a poselství vlastní budovy nebo její instituce. Sochařská a malířská výzdoba se ve výrazné míře pěstovala nejen na stavbách veřejných, ale i soukromých, tj. veskrze obytných. Také tyto budovy obsahovaly svá poselství ve výzdobě. Disertační práce se zaměřuje výhradně na tu část staveb, jejichž dekor obsahoval významovou složku. Ta byla buď přímo určena ke "čtení" divákem, nebo obsahovala významy natolik individuální ve vztahu k soukromého objednavateli budovy, že je nezasvěcený...
|
|
|
Evropský kontext k ztvárnění figury v českém malířství druhé třetiny 19. století. Ideové a formální zázemí tvorby Josefa Mánesa
Řezáč, Jan ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Petrasová, Taťána (oponent) ; Machalíková, Pavla (oponent)
Disertační práce Jana Řezáče s názvem: "Evropský kontext k ztvárnění figury v českém malířství druhé třetiny 19. století. Ideové a formální zázemí tvorby Josefa Mánesa", synteticky stanovuje základní metodologické postupy k problematice středoevropského figurálního malířství kolem roku 1850, v užším smyslu se pak zabývá tvorbou českého malíře Josefa Mánesa. V této době dochází ve figurálním umění sice stále k formálnímu napodobování historických vzorů prostřednictvím studia na Akademiích i v mimoakademickém provozu, současně je ale figura nově výtvarně instrumentalizována jako identifikační prvek širšího sociálního celku, především tehdy se ustanovujících národů. Také emancipování se umělců a jejich konceptuální sebereprezentační snahy, se odráží v jimi zpodobované figurální formě. Malířství pozdního romantismu se vyznačuje mimo jiné recepcí Michelangelovského a manýristického ztvárnění lidského těla, a to nad rámec dobově stále ještě oblíbené Raffaelovské klasické, vrcholně renesanční figury. Josef Mánes byl ale nucen v tomto smyslu pracovat převážně pouze s grafickými předlohami. Autor se v této disertační práci dále snaží analyzovat Mánesovy antropomorfizace, stejně jako jeho snahy, směřující k výtvarnému deformování anatomické substance jím traktovaných figur. Tyto Mánesovy tendence mají širší sociální,...
|
|
|
Mezi barokem a klasicismem. Tendence a vlivy v české architektuře 1751-1790
Biegel, Richard ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Petrasová, Taťána (oponent) ; Preiss, Pavel (oponent)
Architektura druhé poloviny 18. století má v kontextu českého dějepisu umění poněkud zvláštní roli. Jako svědkyně doby přerodu byla střídavě vnímána buď jako vyznění silné domácí barokní tradice, nebo jako nesmělý nový začátek nového slohu, a to podle toho, ze kterého "břehu" ji ten který badatel nahlížel. Při pohledu z hlediska baroka, se tak většinou hovoří o rokokovém zjemnění či pozdně barokním vyznívání. Ze zpětného pohledu 19. století je to naopak projev neobratného hledání nového slohu, který jinde v Evropě již suverénně vítězil, a jehož přijetí prý u nás bránila zase ona zmíněná silná domácí tradice. Cílem této práce je pokusit se dobu "mezi barokem a klasicismem" nahlížet bez těchto předurčených scénářů, které si z umělecké produkce nutně vybíraly jen to, co se jejich "příběhu" týkalo. Jak ale zároveň uvidíme dále, zcela nezaujatý postoj vlastně není možný, neboť dosavadní bádání i pojmy jím používané determinují naše chápání minulosti více, než si často chceme nebo dokážeme připustit. Při popisu vývoje jednotlivých stavebních typů v Čechách druhé poloviny 18. století jsem se tak pokusil o určitý kompromis, který zohledňuje jak vývoj v chápání architektury tohoto nejednoznačného období, tak značnou proměnlivost křehkých uměleckohistorických pojmů. Nesnažil jsem se vytvořit jasné vývojové linie, ale...
|
|
|
Mezi barokem a klasicismem. Tendence a vlivy v české architektuře 1751-1790
Biegel, Richard ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Petrasová, Taťána (oponent) ; Preiss, Pavel (oponent)
Architektura druhé poloviny 18. století má v kontextu českého dějepisu umění poněkud zvláštní roli. Jako svědkyně doby přerodu byla střídavě vnímána buď jako vyznění silné domácí barokní tradice, nebo jako nesmělý nový začátek nového slohu, a to podle toho, ze kterého "břehu" ji ten který badatel nahlížel. Při pohledu z hlediska baroka, se tak většinou hovoří o rokokovém zjemnění či pozdně barokním vyznívání. Ze zpětného pohledu 19. století je to naopak projev neobratného hledání nového slohu, který jinde v Evropě již suverénně vítězil, a jehož přijetí prý u nás bránila zase ona zmíněná silná domácí tradice. Cílem této práce je pokusit se dobu "mezi barokem a klasicismem" nahlížet bez těchto předurčených scénářů, které si z umělecké produkce nutně vybíraly jen to, co se jejich "příběhu" týkalo. Jak ale zároveň uvidíme dále, zcela nezaujatý postoj vlastně není možný, neboť dosavadní bádání i pojmy jím používané determinují naše chápání minulosti více, než si často chceme nebo dokážeme připustit. Při popisu vývoje jednotlivých stavebních typů v Čechách druhé poloviny 18. století jsem se tak pokusil o určitý kompromis, který zohledňuje jak vývoj v chápání architektury tohoto nejednoznačného období, tak značnou proměnlivost křehkých uměleckohistorických pojmů. Nesnažil jsem se vytvořit jasné vývojové linie, ale...
|
|
| |
|
|
Gabriel Max a Praha
Šimek, Michal ; Petrasová, Taťána (oponent) ; Prahl, Roman (vedoucí práce)
Vytvarny odkaz Gabriela Maxe zanechal vyznamnou stopu nejen v ceskem vytvarnem umenf poslednf ctvrtiny 19. stoletf, ale take v dobove ceske vytvarne kritice. Tato pnice se pokousf na zaklade sestaveneho katalogu textu, tykajfcich se Gabriela Maxe a jeho vytvarnych del, ozrejmit vztah mezi ume1cem a jeho rodnym mestem.
|
|
|
Loajalita jako téma umělecké strategie
Petrasová, Taťána
Tato studie vychází z teze, že kulturní loajalita je odvozena z vojenských rituálů, i když specifický akt přísahy může být nahrazen jiným mechanismem. Analyzuje dobové texty o Myslbekově soše Oddanost nebo Německo-české výstavě v Liberci 1906.
|
|
| |
host ::
RSS.