|
|
Ikonografie svatých bojovníků křesťanského východu a západu
Hořínková, Marina ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Jančárková, Julie (oponent) ; Hlaváčková, Jana Hana (oponent)
Skupina svatých vojínů je jednou z nejvíce uctívaných skupin světců ve východním křesťanství. Svatí vojíni byli, podle hagiografické literatury, vojáci římského vojska, kteří uvěřili v Krista a pro svou víru byli umučeni. Díky svému vojenskému postavení, byli tito světci v Byzantské říši uctívaní jako ochránci a spojenci ve válkách, jako patroni válečníků i panovníků a jejich rodů. Kult svatých vojínů však nebyl omezen na Byzanc samotnou, ale byl silný i ve všech zemích, které spadaly pod byzantský vliv. Vzývání svatých vojínů ve válečných konfliktech se omezovalo na poměrně malý počet světců. V modlitbách byli oslovováni především ti nejznámější a nejuctívanější z nich. Zázraky připisované svatým vojínům se týkají nejčastěji sv. Jiří, sv. Demetria, sv. +eodora Stratelata a sv. +eodora Terona. Popisy jejich intervencí v bitvách se v pramenech stávají topoi. Během bojů se vždy daný svatý vojín objevil nečekaně ve zbroji, na bílém koni, dopomohl vojsku k vítězství a poté náhle zmizel. Úcta k byzantským svatým vojínům se na Západ příliš nerozšířila. Výjimkou je však sv. Jiří, jehož kult zažil v západním středoevropském světě až překvapivý rozkvět. Během válečných konfliktů se četné země utíkaly pod jeho ochranu. Zájem o svaté vojíny, či svaté rytíře (jak bývají na Západě častěji nazýváni) souvisí v západních...
|
|
|
Vývoj ikonografie Posledního soudu v katolickém a pravoslavném náboženství
Nagatkina, Darja ; Hlaváčková, Jana Hana (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent)
Bibliografická citace Vývoj ikonografie Posledního soudu v katolickém a pravoslavném náboženství: diplomová práce / Darja Nagatkina; vedoucí práce: PhDr. Jana Hana Hlaváčková -- Praha, 2014. -- 85 stran. Anotace Tématem mé diplomové práce je vývoj ikonografie Posledního Soudu, a to od dob jeho vzniku po převzetí tohoto námětů, jak východní, tak západní církví. Počátky zobrazování Posledního Soudu sahají do IV. století (nejdříve se zobrazoval jako oddělení oveček od kozlů). Úplná kompozice se objevuje od VIII. století v Byzanci a od té doby se námět šíří v systému nástěnných maleb jak v Byzanci, tak v Rusku a na západě. Ve své diplomové práci bych se ráda zaměřila na vývoj ikonografie tohoto námětu a hlavně na jeho pozdější transformace způsobené kulturními zvyky východu a západu a mentalitou či náboženstvím leč křesťanských, ale tak odlišných národů. Cílem mé práce bude porovnání a podrobnější rozbor ikonografie Posledního Soudu zobrazovaného katolíky a pravoslavnými. Klíčová slova Poslední soud, had мытарств, Ohnivý tok, Gehanna, pyr aionios, ikonografie, Byzanc, Kristus, archanděl Michael, ikona.
|
|
|
Středověká nástěnná malba v hradních kaplích v Čechách
Čechová, Lucie ; Hlaváčková, Jana Hana (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent)
Malírsky vyzdobených stredovekých hradních kaplí v Cechách se dochovalo pouze nekolik. Práce se snaží postihnout, a to v pozitivním a prípadne i v negativním smyslu, existenci predevším tematické spojnice jejich výzdoby, vysledovat, zda-li existuje nejaká zobecnitelná typologie jejich malírské výzdoby. Jako specifickou skupinu se jí snaží postihnout i priložený katalog. Hradními kaplemi pak v práci rozumím pouze kaple integrované do organismu stredovekého hradu, nikoliv kaple prilehlé, s hradem pouze sousedící.1 Problematiku nástenné malírské výzdoby hradních kaplí nelze chápat izolovane bez vazby kaple k vlastnímu organismu hradu. Prestože vlastní typologie architektur kaplí není predmetem predkládané práce, je pro hlubší pochopení problematiky malírské výzdoby více než podstatná.2 Architektura je pak v neposlední rade také nositelkou probíraných maleb. Vedle toho nám pevné spojení maleb s konkrétní stavbou a místem nabízí pomerne dobré vodítko k urcení jejich možného objednavatele. Tím snad byl témer vždy práve majitel hradu. V rámci práce si pak bylo treba stanovit horní casovou mez pro probíranou skupinu památek. Pozdne gotické malby lze totiž casto z hlediska slohového klasifikovat i jako malby renesancní, nebot slohový prechod byl prirozene pozvolný a nejednoznacný. Stejne tak nelze stanovit - a...
|
|
|
Středověké nástěnné malby v kostele sv. Apolináře na Novém Městě pražském
Skalický, Petr ; Hlaváčková, Jana Hana (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent)
Kolegiátní kapitula sv. Apolináre byla roku 1364 prenesena do Prahy na Nové Meste ze Sadské u Nymburka. Dosavadní bádání zduraznovalo pro založení roli císare Karla IV. Domnívám se, že je potreba pro život kapituly spíše zduraznit roli pražských arcibiskupu. Nástenné malby v kostele nepochybne objednal nebo aspon z cásti ideove koncipoval tretí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Ten patrí mezi nejvýznamnejší latinsky píšící autory stredoveku v Cechách. Skrze jeho literární tvorbu mužeme porozumet také originální ikonografii nástenných maleb v kostele. Malby ovšem nejsou ilustrací jeho literární tvorby, ale partnerem, který specifickou výtvarnou recí rozvíjí. Základní myšlenkou je jednotná církev s jedinou její hlavou Kristem. Jeho zástupcem na zemi byl sv. Petr a jeho následníci na papežském stolci. Malby jsou v jádru hluboce dogmatické. Zajímavá je i jejich výtvarná stránka. Jejich sloh vychází v jádru z tvorby malíru pracujících na hrade Karlštejne. Vedle toho ovšem malby odrážejí i dvorskou tvorbu konce 70. a pocátku 80. let 14. století. Proto je mužeme nejlépe datovat do první poloviny 80. let 14. století. Jsou dokladem tzv. prechodného slohu. Po dvorských realizacích (Karlštejn, Emauzy, katedrála) patrí k tomu nejkvalitnejšímu, co v domácí malbe vzniklo.
|
|
|
Recepce teologie ikony v myšlenkovém kontextu sakrálního umění západu
Bucková, Jana ; Lyčka, Milan (vedoucí práce) ; Hlaváčková, Jana Hana (oponent)
Práce je ve své první polovině shrnutím problematiky vzniku a vývoje ikon, přičemž jde především o rekapitulaci historicko - teologicko filosofických souvislostí ikonoklastických sporů. Vlastním smyslem práce je polemika s předpoklady Leonida Uspenského, (významný představitel teologie ikony), které autor používá pro zdůvodnění nadřazenosti pravoslavného umění ve vztahu k umění Západu. Ve snaze nalézt příčiny rozdílů Východního a Západního umění, je připomenut historicko společenský vývoj Východu a Západu (hledisko sociologické, historické, ekonomické, politické), jímž jsou následně zdůvodněny i odlišnosti v oblasti uměleckohistorické. Práce logicky otevírá jak otázky týkající se ontologického statutu ikony, tak otázky týkající se podstaty a smyslu umění. Jednoznačné řešení ontologického statutu ikony je v práci představeno jako sporné, respektive je poukázáno na existující rozpor mezi myšlením Jana Damašského a pozdějších představitelů východního ikonodulství. Otázka podstaty a smyslu umění je v práci zodpovězena v kontextu myšlení předních evropských filozofů, I. Kanta a G. F. Hegela. Jejich závěry jsou v přímém protikladu k požadavkům, které na umění ikony vznáší pravoslaví. Stanoviska Leonida Uspenského jsou zhodnocena jako stanoviska ovlivněná ruským nacionálním cítěním, které od konce 19. století...
|
|
|
Díla rodiny Vivariniů v Národní galerii v Praze v kontextu s jejich dílnou v Itálii
Třešňáková, Alena ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Hlaváčková, Jana Hana (oponent)
Paintings by the Vivarinis in the National Gallery in Prague in the context with their art workshop in Italy In the National Gallery in Prague is artistic represented Muranese school in the works of Antonio Vivarini da Murano, which cooperated with his brother-in-law Giovanni d'Alemagna on the Polyptych with Adoration in 1447 and on the Crucifixion around 1448, for Franciscan church of San Francesco in Padua. They worked on the decoration of Ovetari Chapel here. Giovanni d'Alemagna died in 1450, after that Antonio cooperated with his younger brother Bartolomeo Vivarini da Murano on the Polyptych for main altar of the Church San Francesco in Padua in 1451. Parts of polyptych are found in the National Gallery in Prague, in Kunsthistorisches Museum in Vienna, in private collection of Vittorio Sgarbi in Ferrara and two parts are lost today. Alone Antonio pinxit one figure of St Nicholas of Bari in the Pseudo-polyptych with twelve saints, that is attribution to Lovro Dobričević now. Paintings by the Vivarinis got off into the Prague from d'Este collection in Konopist, which works acquired from inheritance of Tommaso degli Obizzi of Catajo near Padua in 1805. Keywords: Vivarini da Murano, d'Alemagna, Padua, Crucifixion, Adoration, Pseudo-polyptych.
|
|
|
Stredověké nástěnné malby v hradní kapli v Bečově nad Teplou: ikonografie obrazu Umučení 10.000 rytířů
Hynek, Aleš ; Hlaváčková, Jana Hana (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent)
V šumavských Kašperských Horách a okolí jsem se poprvé setkal s námetem Umucení 10.000 rytíru, který mne zaujal svou neobvyklou ikonografií. Krátce nato jsem zacal domácí materiál s námetem Umucení 10.000 rytíru cílene shromaždovat s myšlenkou, že toto ikonografické téma v budoucnu pojmu monograficky jako téma své diplomové práce. Materiál se však natolik rozširoval a ruznil místem, kvalitou i dobou vzniku, že solidní monografie tématu se mi zdála preci jen nad mé síly. Nad síly alespon v prípade, že jsem téma nechtel pretížit nadbytecnými stranami textu, který má za cíl pouze dodržet pocet predepsaných stran diplomní práce. Rešení, aniž bych téma zásadne opustil, se mi po konzultacích s paní PhDr. Hanou Hlaváckovou nabízelo spojením tématu Umucení 10.000 rytíru s katalogem lokalit, kde se téma vyskytuje, a s monografickým zpracováním jedné z techto lokalit. Naštestí se mezi lokalitami objevila doslova jako hozená rukavice hradní kaple Navštívení Panny Marie v Becove nad Teplou. Nejenže se totiž jedná v domácím prostredí o nejstarší dochovaný príklad Umucení 10.000 rytíru, ale becovské malby nebyly doposud de facto ani detailne monograficky zpracovány a jejich datace dosud nebyla ješte vyjasnena.1 Behem práce na malbách v Becove jsem pochopitelne notne poopravil mnohé své starší apriorní predstavy o Umucení...
|
|
| |
|
|
Dílo Fabiána Puléře
Svitáková, Kristina ; Hlaváčková, Jana Hana (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent)
Diplomová práce se zabývá pražským iluminátorem 2. poloviny 16. století Fabiánem Puléřem a jeho dílnou na Starém Městě pražském. Základním tématem jsou graduály a zlomky těchto rukopisů, které vyšly z jeho dílny nebo které jsou jeho dílně připisovány (Graduál metropolitního chrámu sv. Víta, Čáslavský graduál, Žlutický graduál, trojice iluminací ze sbírky Grafiky a kresby NG v Praze, dvoudílný graduál při chrámu sv. Valentina na Starém Městě pražském, tzv. Křížovnický, zlomky Kaňkovského graduálu, Lounský graduál Jana Táborského z Klokotské Hory, Českobrodský graduál), jejich kodikologický popis a katalogové zpracování. Kromě kritického zhodnocení dosavadní literatury o tématu, sleduje práce také životopis Fabiána Puléře s ohledem na archivní prameny a vlivy a podněty v jeho tvorbě. Práce také obsahuje důležitou kapitolu věnující se ikonografii utrakvistických hudebních rukopisů a literátským bratrstvům, jakožto objednavatelům těchto zpěvních knih.
|
|
|
Přínos profesora N. P. Kondakova pro výzkum ikon
Smrčková, Jitka ; Jančárková, Julie (vedoucí práce) ; Hlaváčková, Jana Hana (oponent)
Diplomová práce je věnována působení významného byzantologa, kunsthistorika a archeologa Nikodima Pavloviče Kondakova (1844-1925). V předkládané práci jsme si kladli za cíl konkretizovat přínos N. P. Kondakova k výzkumu ikon, a to na základě rozboru jeho činnosti pedagogické, publikační, organizační a zároveň také popisu činnosti badatelské, a prokázat jeho vliv na další generace ruských i českých badatelů i na kulturní veřejnost v Rusku a Československu. Přínos v oblasti uměnovědné teorie a metodologie byl rozebrán především na základě jeho publikační a pedagogické činnosti, praktický zohlednil působení N. P. Kondakova v kulturních institucích obou zemí. Diplomová práce byla rozdělena do dvou částí. První část je věnována působení N. P. Kondakova v Rusku a je rozdělena na jeho pedagogické působení na ruských univerzitách, vědecké expedice a kulturně-organizační činnost. Druhá část se věnuje jeho působení a odkazu v Československu, a to zejména jeho přednáškové činnosti a vzniku Seminaria Kondakoviana. Svou pedagogickou činností navazoval N. P. Kondakov na svého učitele F. I. Buslajeva, jehož znalosti i odborné postupy dále rozpracovával a zdokonaloval spolu se svými žáky, kterým touto cestou předával výsledky svého bádání. Z metodologického hlediska byl popsán vznik tzv. ikonografické metody a její...
|
host ::
RSS.