|
|
Čtenářské překážky (Český snář a Dotazník)
Bůžková, Dominika ; Špirit, Michael (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Bakalářská práce se na látce Českého snáře od Ludvíka Vaculíka a Dotazníku od Jiřího Gruši zabývá takovými potížemi rozumění, které lze vnímat jako "překážky", jež musí čtenář překonávat při čtení obou textů. Pohledem čtenáře, který čte obě díla jakoby poprvé, se práce pokouší evidovat taková místa v textu, jež rozumění ztěžují nebo zpomalují, a popisuje jejich možné významy, resp. cestu, jak takové "překážky" překonávat. Rozbor vychází z osobních zkušeností se čtením těchto dvou textů a s neporozuměním, které jejich kompozice, styl a jazyk vyvolaly. Klíčová slova: čtenář, překážka, čtení, vypravěč, autor, Český snář, Dotazník
|
|
|
Tělesnost v lidové písni (Perspektiva etnolingvistiky a kognitivní poetiky)
Zudová, Tereza ; Vaňková, Irena (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
(česky) Tato mezioborová práce se zabývá vztahem lidové slovesnosti a somatismů - slov označujících části lidského těla. Tématu se věnuje na základě etnolingvistiky, a to konkrétně teorie pojmových profilů, která se zabývá otázkou, do jakých sémantických kontextů somatismy vstupují a jaké významové odstíny jsou pro ně v textech lidových písních dominantní. Práce se nejdříve zaměřuje na obecnější výklad k lidové poezii, přičemž se blíže zaměřuje na ty básnické prostředky a charakteristiky, které mají souvislost s naším tématem. Další kapitola je zaměřena na etnolingvistiku a vysvětlení jejích metod a teorií - konkrétně na vztah jazyka a kultury, jazykový stereotyp a především na teorii pojmových profilů. Těžiště práce leží v kapitole věnované somatismům ruce, oči, krev, líčka, huba, ústa a tvář. Na základě studia sbírek Prostonárodní české písně a říkadla K. J. Erbena a Moravských národních písní F. Sušila stanovuje významové profily, ve kterých blíže popisuje, v jakých užších významech se zmíněné pojmy v lidových písních objevují.
|
|
|
Různé způsoby rozbití hegemonie jazyka v románech Elfriede Jelinekové, Ingeborg Bachmannové a Thomase Bernharda
Jakešová, Markéta ; Činátlová, Blanka (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
česky Tato diplomová práce srovnává romány Elfriede Jelinekové, Ingeborg Bachmannové a Thomase Bernharda na základě toho, jak autorky a autor chápou jazyk a jeho hranice. První část je věnována charakteristice románů z hlediska toho, co mi na nich připadá typické: Bachmannové Malina (1971) popisuje a předvádí hledání (nenásilného) jazyka, Jelinekové Pianistka (1983) využívá násilný jazyk jako zbraň proti násilí a Bernhardovy romány problematizují otázku pravdy a objektivity pomocí vypravěčů v první osobě a do sebe zapouzdřených svědectví. Druhá část práce využívá chápání jazyka Romana Jakobsona jako kombinaci metafory a metonymie a ukazuje, jakým způsobem mohou romány zdůrazňovat jeden nebo druhý pól a jak a co to vypovídá o jazyce jako celku. Důležitými metodologickými východisky zejména pro interpretaci textů Bachmannové a Jelinekové jsou feministické teorie: teorie jazyka a výrazových prostředků (Drucilla Cornellová, John Berger), teorie kulturní podmíněnosti těla (Simone de Beauvoir, Iris Marion Youngová) a texty, které v rámci feminismu tělo a jazyk spojují (Beatrice Hanssenová). Naopak koncepce počítající s genderovou esencializací (Luce Irigarayová) se v samotných románech projevují spíše jako nefunkční.
|
|
| |
|
|
Obraz ženy v japonské populární kultuře.
Křivánková, Anna ; Sýkora, Jan (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent) ; Tirala, Martin (oponent)
Práce navazuje na předchozí studium moderní japonské společnosti a populární kultury, tentokrát s přihlédnutím k genderovým stereotypům, konkrétně k negativní stereotypizaci žen. Silná konfuciánská tradice spolu se snahou o modernizaci země dala v Japonsku ve 2. polovině 19. století vzniknout ideálu "dobré ženy, moudré matky" (rjósai kenbo), jehož duch v japonské společnosti dodnes přežívá v podobě značného tlaku na dodržování genderových rolí; ještě na přelomu tisíciletí čelily ty japonské ženy, které se tlaku společnosti odmítly podvolit, nejrůznějším formám skryté i otevřené diskriminace, jejíž součástí byla též intenzivní negativní stereotypizace. Jelikož v utvrzování (ale též narušování) stereotypů obecně hrají velkou roli média a populární kultura, zaměří se tato práce na analýzu dobových popkulturních médií (zejména komiksu) a pokusí se odhalit, zda japonská populární kultura 20. století pomáhala udržovat ideologický status quo, či zda dokázala na dominantní ideologii odpovídat narušováním zavedených stereotypů. Klíčová slova: genderové stereotypy, Japonsko, populární kultura, komiks, rjósai kenbo, manga
|
|
|
Problémy poetismu. Poezie v pojetí Karla Teigeho a E.F. Buriana
Rozbořilová, Adéla ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tématem předkládané práce je charakteristika poetismu v pojetí E. F. Buriana na kontrastním pozadí Teigeho koncepce. Klíčový je Burianův důraz na zvukovost a tonalitu v protikladu k tradiční teigovské vizualitě. Cílem práce je zachytit Burianovy vize avantgardní teoreticko- estetické koncepce se zaměřením na Burianovo pojetí poezie, tak jak se promítala v Burianově díle (Idioteon, Polydynamika ad.) a její aplikace v soudobé kultuře. S tím souvisí snaha objasnit Burianův pojem polydynamiky, která tvoří základ jeho koncepce. Klíčová slova: Emil František Burian, Karel Teige, poetismus, tonalita, vizualita, optická báseň, voiceband, polydynamika
|
|
|
Vlasta a Libuše. Mytické reprezentace ženy v eposech Julia Zeyera
Schödelbauerová, Viktorie ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Bakalářská práce se věnuje zvoleným ženským hrdinkám kruhu epických básní Vyšehrad Julia Zeyera, a snaží se za pomoci vybraných definic mýtu a patosu postihnout principy, které jsou prostřednictvím těchto postav vyjadřovány, a způsoby, jimiž jsou jejich role konstruovány. Poté, co se v úvodních kapitolách seznámíme s hlavními rysy mýtu a rolí patosu, a ve zkratce se podíváme na život autora, vznik samotného cyklu, kontext, do nějž tematicky dílo zapadá a dobovou recepci, zaměříme se ve stěžejní části práce nejdříve na problematiku ženských postav v díle Julia Zeyera obecně, a následně v analýze textu na popis a výklad Vlasty a Libuše konkrétně. Srovnáním těchto dvou hrdinek se daří rehabilitovat postavu Vlasty, jejíž tradiční pojetí jako záporné figury není v případě Zeyerova eposu platné. Význam této práce leží především v zájmu o zkoumání méně obvyklých typů ženských postav v české literatuře, to jest ženy - bojovnice, a zároveň v možnosti nahlédnout na fenomén kněžny Libuše z odlišné perspektivy.
|
|
|
Karel Teige, Jan Mukařovský a Bohuslav Brouk jako teoretikové surrealismu
Kuchařová, Markéta ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tato práce se zabývá surrealistickým objektem a jeho reflexemi u českých teoretiků. V první části práce je představena problematika surrealistického objektu a subjekt-objektových vztahů v surrealismu. Představeno je zde Bretonovo filosofické uchopení surrealistického objektu, též jeho pojetí krize objektu. V rámci první části práce je nastíněna podstata nalezeného objektu, koncept křečovité krásy a Dalího paranoicko-kritická metoda jako jeden z dalších zdrojů surrealistické obraznosti. Druhá část práce se zaměřuje na reflexi předmětnosti surrealismu a na vztahy umění a skutečnosti v myšlení Jana Mukařovského. Třetí část práce konceptualizuje estetiku Bohuslava Brouka ve světle surrealismu. V této části je stručně naznačen rámec Broukova pojetí subjekt-objektových vztahů, též jeho interpretace surrealistického objektu. Poslední část naznačuje Teigeho pojetí surrealistické tvorby vzhledem ke zdrojům surrealistické obraznosti.
|
|
|
Technika morbidního v pohádkách
Prokopová, Eliška ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
(česky) Diplomová práce se věnuje specifickému pojetí těla a tělesnosti v pohádkách, zejména prvkům morbidním, které bývají často reflektovány jako nepohádkové. Pozornost je zaměřena na pohádky Karla Jaromíra Erbena, Hanse Christiana Andersena a Oscara Wildea. Práce zároveň uvádí do českého prostředí teorii švýcarského badatele Maxe Lüthiho, kterou zformuloval v European Folktale: Form and Nature.. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická nejprve podává komplexní explikaci teorie pohádky Maxe Lüthiho. Postupuje po hlavních termínech, které Lüthi pro pohádku vymezil: jednorozměrovost, plošnost, abstraktní styl, izolace a univerzální propojení, sublimace a všezahrnující charakter pohádky. Následně rámec této teorie rozšiřuje i do pole pohádky autorské. Věnuje se rozdílům i styčným bodům těchto dvou subžánrů na příkladu moderní pohádky Příběh nejstarší princezny. V praktické části se práce věnuje relevantním strategiím práce s tělem a tělesností v pohádkách. Poslední část se věnuje morbidním technikám porušování povrchu těla pohádkových postav, vnitřní destrukci těla a prvkům na pomezí. Vše bohatě ilustruje konkrétními příklady primárního materiálu. Práce ukázala, že teorie Maxe Lüthiho je nosná i mimo omezení na lidové pohádky. Zároveň ukazuje nutnost zkoumání pohádkového žánru...
|
|
| |
host ::
RSS.