|
|
Tělesnost v lidové písni (Perspektiva etnolingvistiky a kognitivní poetiky)
Zudová, Tereza ; Vaňková, Irena (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
(česky) Tato mezioborová práce se zabývá vztahem lidové slovesnosti a somatismů - slov označujících části lidského těla. Tématu se věnuje na základě etnolingvistiky, a to konkrétně teorie pojmových profilů, která se zabývá otázkou, do jakých sémantických kontextů somatismy vstupují a jaké významové odstíny jsou pro ně v textech lidových písních dominantní. Práce se nejdříve zaměřuje na obecnější výklad k lidové poezii, přičemž se blíže zaměřuje na ty básnické prostředky a charakteristiky, které mají souvislost s naším tématem. Další kapitola je zaměřena na etnolingvistiku a vysvětlení jejích metod a teorií - konkrétně na vztah jazyka a kultury, jazykový stereotyp a především na teorii pojmových profilů. Těžiště práce leží v kapitole věnované somatismům ruce, oči, krev, líčka, huba, ústa a tvář. Na základě studia sbírek Prostonárodní české písně a říkadla K. J. Erbena a Moravských národních písní F. Sušila stanovuje významové profily, ve kterých blíže popisuje, v jakých užších významech se zmíněné pojmy v lidových písních objevují.
|
|
|
Různé způsoby rozbití hegemonie jazyka v románech Elfriede Jelinekové, Ingeborg Bachmannové a Thomase Bernharda
Jakešová, Markéta ; Činátlová, Blanka (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
česky Tato diplomová práce srovnává romány Elfriede Jelinekové, Ingeborg Bachmannové a Thomase Bernharda na základě toho, jak autorky a autor chápou jazyk a jeho hranice. První část je věnována charakteristice románů z hlediska toho, co mi na nich připadá typické: Bachmannové Malina (1971) popisuje a předvádí hledání (nenásilného) jazyka, Jelinekové Pianistka (1983) využívá násilný jazyk jako zbraň proti násilí a Bernhardovy romány problematizují otázku pravdy a objektivity pomocí vypravěčů v první osobě a do sebe zapouzdřených svědectví. Druhá část práce využívá chápání jazyka Romana Jakobsona jako kombinaci metafory a metonymie a ukazuje, jakým způsobem mohou romány zdůrazňovat jeden nebo druhý pól a jak a co to vypovídá o jazyce jako celku. Důležitými metodologickými východisky zejména pro interpretaci textů Bachmannové a Jelinekové jsou feministické teorie: teorie jazyka a výrazových prostředků (Drucilla Cornellová, John Berger), teorie kulturní podmíněnosti těla (Simone de Beauvoir, Iris Marion Youngová) a texty, které v rámci feminismu tělo a jazyk spojují (Beatrice Hanssenová). Naopak koncepce počítající s genderovou esencializací (Luce Irigarayová) se v samotných románech projevují spíše jako nefunkční.
|
|
| |
|
|
Obraz ženy v japonské populární kultuře.
Křivánková, Anna ; Sýkora, Jan (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent) ; Tirala, Martin (oponent)
Práce navazuje na předchozí studium moderní japonské společnosti a populární kultury, tentokrát s přihlédnutím k genderovým stereotypům, konkrétně k negativní stereotypizaci žen. Silná konfuciánská tradice spolu se snahou o modernizaci země dala v Japonsku ve 2. polovině 19. století vzniknout ideálu "dobré ženy, moudré matky" (rjósai kenbo), jehož duch v japonské společnosti dodnes přežívá v podobě značného tlaku na dodržování genderových rolí; ještě na přelomu tisíciletí čelily ty japonské ženy, které se tlaku společnosti odmítly podvolit, nejrůznějším formám skryté i otevřené diskriminace, jejíž součástí byla též intenzivní negativní stereotypizace. Jelikož v utvrzování (ale též narušování) stereotypů obecně hrají velkou roli média a populární kultura, zaměří se tato práce na analýzu dobových popkulturních médií (zejména komiksu) a pokusí se odhalit, zda japonská populární kultura 20. století pomáhala udržovat ideologický status quo, či zda dokázala na dominantní ideologii odpovídat narušováním zavedených stereotypů. Klíčová slova: genderové stereotypy, Japonsko, populární kultura, komiks, rjósai kenbo, manga
|
|
|
Problémy poetismu. Poezie v pojetí Karla Teigeho a E.F. Buriana
Rozbořilová, Adéla ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tématem předkládané práce je charakteristika poetismu v pojetí E. F. Buriana na kontrastním pozadí Teigeho koncepce. Klíčový je Burianův důraz na zvukovost a tonalitu v protikladu k tradiční teigovské vizualitě. Cílem práce je zachytit Burianovy vize avantgardní teoreticko- estetické koncepce se zaměřením na Burianovo pojetí poezie, tak jak se promítala v Burianově díle (Idioteon, Polydynamika ad.) a její aplikace v soudobé kultuře. S tím souvisí snaha objasnit Burianův pojem polydynamiky, která tvoří základ jeho koncepce. Klíčová slova: Emil František Burian, Karel Teige, poetismus, tonalita, vizualita, optická báseň, voiceband, polydynamika
|
|
|
Vlasta a Libuše. Mytické reprezentace ženy v eposech Julia Zeyera
Schödelbauerová, Viktorie ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Bakalářská práce se věnuje zvoleným ženským hrdinkám kruhu epických básní Vyšehrad Julia Zeyera, a snaží se za pomoci vybraných definic mýtu a patosu postihnout principy, které jsou prostřednictvím těchto postav vyjadřovány, a způsoby, jimiž jsou jejich role konstruovány. Poté, co se v úvodních kapitolách seznámíme s hlavními rysy mýtu a rolí patosu, a ve zkratce se podíváme na život autora, vznik samotného cyklu, kontext, do nějž tematicky dílo zapadá a dobovou recepci, zaměříme se ve stěžejní části práce nejdříve na problematiku ženských postav v díle Julia Zeyera obecně, a následně v analýze textu na popis a výklad Vlasty a Libuše konkrétně. Srovnáním těchto dvou hrdinek se daří rehabilitovat postavu Vlasty, jejíž tradiční pojetí jako záporné figury není v případě Zeyerova eposu platné. Význam této práce leží především v zájmu o zkoumání méně obvyklých typů ženských postav v české literatuře, to jest ženy - bojovnice, a zároveň v možnosti nahlédnout na fenomén kněžny Libuše z odlišné perspektivy.
|
|
|
Karel Teige, Jan Mukařovský a Bohuslav Brouk jako teoretikové surrealismu
Kuchařová, Markéta ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tato práce se zabývá surrealistickým objektem a jeho reflexemi u českých teoretiků. V první části práce je představena problematika surrealistického objektu a subjekt-objektových vztahů v surrealismu. Představeno je zde Bretonovo filosofické uchopení surrealistického objektu, též jeho pojetí krize objektu. V rámci první části práce je nastíněna podstata nalezeného objektu, koncept křečovité krásy a Dalího paranoicko-kritická metoda jako jeden z dalších zdrojů surrealistické obraznosti. Druhá část práce se zaměřuje na reflexi předmětnosti surrealismu a na vztahy umění a skutečnosti v myšlení Jana Mukařovského. Třetí část práce konceptualizuje estetiku Bohuslava Brouka ve světle surrealismu. V této části je stručně naznačen rámec Broukova pojetí subjekt-objektových vztahů, též jeho interpretace surrealistického objektu. Poslední část naznačuje Teigeho pojetí surrealistické tvorby vzhledem ke zdrojům surrealistické obraznosti.
|
|
|
Technika morbidního v pohádkách
Prokopová, Eliška ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
(česky) Diplomová práce se věnuje specifickému pojetí těla a tělesnosti v pohádkách, zejména prvkům morbidním, které bývají často reflektovány jako nepohádkové. Pozornost je zaměřena na pohádky Karla Jaromíra Erbena, Hanse Christiana Andersena a Oscara Wildea. Práce zároveň uvádí do českého prostředí teorii švýcarského badatele Maxe Lüthiho, kterou zformuloval v European Folktale: Form and Nature.. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická nejprve podává komplexní explikaci teorie pohádky Maxe Lüthiho. Postupuje po hlavních termínech, které Lüthi pro pohádku vymezil: jednorozměrovost, plošnost, abstraktní styl, izolace a univerzální propojení, sublimace a všezahrnující charakter pohádky. Následně rámec této teorie rozšiřuje i do pole pohádky autorské. Věnuje se rozdílům i styčným bodům těchto dvou subžánrů na příkladu moderní pohádky Příběh nejstarší princezny. V praktické části se práce věnuje relevantním strategiím práce s tělem a tělesností v pohádkách. Poslední část se věnuje morbidním technikám porušování povrchu těla pohádkových postav, vnitřní destrukci těla a prvkům na pomezí. Vše bohatě ilustruje konkrétními příklady primárního materiálu. Práce ukázala, že teorie Maxe Lüthiho je nosná i mimo omezení na lidové pohádky. Zároveň ukazuje nutnost zkoumání pohádkového žánru...
|
|
| |
|
|
Románové adaptace pro mládež
Položijová, Jana ; Špirit, Michael (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Tato práce se zaměřuje na adaptace literárních děl a jejich vztah k původním textům. Nejprve je zmíněno téma adaptací jako literárního žánru a stručného vývoje převypravování klasických děl pro děti v české literatuře. V hlavní části se práce věnuje srovnání tří románů Julese Vernea Patnáctiletý kapitán, Dvacet tisíc mil pod mořem a Tajuplný ostrov a jejich adaptací napsaných Ondřejem Neffem. V případě románu Patnáctiletý kapitán Ondřej Neff z velké části zachovává dějovou linii, přičemž hlavní úpravy se týkají závěrečné pasáže románu, kam jsou vneseny nové zápletky a rozuzlení. Následující kniha, Dvacet tisíc mil pod mořem, je ze zmíněných románů modifikována nejvíce. Neff zde vytváří nové dějové linky, které se stávají hlavní "páteří" románu, a výrazně pozměňuje charakter některých postav, včetně hlavních jako např. kapitán Nemo. Naopak román Tajuplný ostrov je měněn střídmě, Neffovy úpravy se týkají převážně zkracování a vypouštění popisných pasáží, které on sám považoval zřejmě za statické. V závěru práce jsou pak prezentovány výsledky dotazníkového šetření, které se primárně zaměřuje na smysl a funkčnost adaptací a na postoj dětského čtenáře k nim.
|
host ::
RSS.