Filosofický ústav

Filosofický ústav Nalezeno 537 záznamů.  předchozí11 - 20dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Melancholické duše. Sociální dysfunkce a sociální fobie v české literatuře přelomu 19. a 20. století
Řezníková, Lenka
Příspěvek se zabývá inscenacemi sociálních dysfunkcí v české dekadentní literatuře poslední dekády 19. století. V období, kdy se v jiných proudech české literatury prosazuje jako téma davová společnost a davové jednání, se neoromantická, dekadentní a symbolistická literatura obrací naopak k reflexi extrémních forem individualismu. Inscenace patologických úzkostí se tu stává součástí široké dobové debaty o vztahu individualismu a modernizující se konzumní, konformní a manipulovatelné společnosti, který v průběhu a zejména na sklonku 19. století tematizovala pod různými hlavičkami i dobová psychologie. Patologický individualismus není v novoromantické, dekadentní a symbolistické literatuře inscenován ani jako něco, co si máme povinnost zvolit, ani jako cíl emancipačních snah, nýbrž jako stav, ke kterému jsou někteří jedinci v důsledku konkrétních a zcela neovlivnitelných faktorů „odsouzeni“. \n
Nástroje rozvíjení etické kultury v české státní správě 2020+
Urban, Petr ; Koubová, Alice ; Hvorecký, Juraj
Souhrnná výzkumná zpráva aplikovaného projektu “Nástroje rozvíjení etické kultury v české státní správě”, jehož cílem bylo zmapovat situaci v oblasti etiky státních zaměstnanců na Ministerstvu dopravy a předložit sadu doporučení ke zlepšení a dalšímu rozvíjení etické kultury v prostředí tohoto úřadu. Obecné závěry a poznatky shrnuté ve zprávě jsou využitelné i v kontextu dalších úřadů české státní správy.
Literární tvorba na jezuitské akademii v Olomouci v letech 1597-1598 a její odraz v tiskařské produkci
Vaculínová, Marta
V letech 1597-1598 pozorujeme v olomoucké tiskařské produkci velký nárůst jazykově latinských tisků. Jejich autoři jsou většinou spojeni s jezuitskou akademií v Olomouci. Už v minulosti si vědci tohoto zvláštního fenoménu povšimli, ale dosud nebyl dostatečně prozkoumán. Úkolem článku je najít příčiny této nezvyklé tvůrčí vlny. Velmi pravděpodobně je za ní u nás dosud spíše neznámá osobnost, kterou známe lépe díky výzkumům polských badatelů – jezuitský profesor poesie Johann Clingerius z Durynska (1557?–1610), který učil v té době na olomoucké jezuitské akademii. Z jeho iniciativy a s finanční podporou biskupa Stanislava Pavlovského bylo vydáno více než třicet básnických tisků u Jiřího Handla a dědiců Fridricha Milichthalera. Sám Clingerius publikoval své básně anonymně, pod pseudonymy nebo pod jmény jiných. Neprofiloval se jen jako básník, ale ovládal grafické techniky a ovlivnil tak výzdobu olomouckých tisků té doby. V příloze článků je bibliografie latinské poezie vydané v Olomouci v letech 1597-1598.
Diskusní příspěvek
Bednář, Miloslav
Mezinárodnost a nadstátnost nesmí být nad individuálními národy.
„Truchlohra obrácená naruby”: ochotnická parodistická opereta a její místo v lidové zábavě
Čadková, Daniela
Článek pojednává o žánru ochotnické parodistické operety, jehož provozování bylo ve druhé polovině 19. století běžnou součástí spolkových zábav, ochotnických vystoupení a masopustních i silvestrovských merend. Jeho oblibu, specifické rysy, inscenační praxi a parodické postupy demonstrujeme na příkladu parodistické operety Edip král. Tuto parodii Sofoklova Oidipa krále napsal Augustin Nevšímal a zhudebnil ji Roman Nejedlý i Karel Kovařovic.
Autor/ka a kód
Kreuzzieger, Milan
Kapitola vychází z předpokladu, že každé historické období je spojeno s určitou etapou rozvoje technologií a se specifickým způsobem vizuální reprezentace. Z této perspektivy se zaměřuje na vztah tzv. nových médií ke konceptu autora, případně autorky a na potřebu nového chápání role umělce/umělkyně. V úvodu je uvedena stručná rekapitulace pojetí autora/ky v 19. a ve 20. století, po níž následuje pojednání o změněné roli umělce/umělkyně v prostředí globálně propojené digitální sítě a o dopadech na akviziční, kurátorskou a pedagogickou práci. Jako příklad jsou uvedeny umělecké projekty Federica Díaze (Outside itself) a Jakuba Jansy (Zóna 1 – 3).
Technika, autonomie a etika: ke stému výročí Čapkova dramatu R. U. R.
Drozenová, Wendy
Čapkovo drama R.U.R., které je spíše sociální dystopií než science fiction (není zde řešena otázka fungování robotů, ale především jeho dopady na lidstvo), ukazuje dvojí tvář techniky: Sen o „osvobození lidské práce“ se snadno zvrtne ve svůj protiklad a ve zničení lidstva v důsledku toho, že úspěch techniky je bezohledně využíván pro sobecké ekonomické a militaristické zájmy. „Autonomní technika“, jejíž rozvoj se již neřídí lidskými cíli, ale svou vlastní zákonitostí, se stává důležitým tématem i pro filosofii a etiku techniky (např. v dílech L. Winnera, J. Ellula, H. Jonase), která má varovnou roli. Dnes Průmysl 4.0 a proces robotizace přináší nové přísliby, ale i nové problémy. Dědictví Karla Čapka obsahuje hodnoty humanismu a porozumění pro názory a potřeby jiných lidí, což je důležité pro rozvíjení etiky techniky v demokratické společnosti.
Nové poznatky o českých středověkých mendikantských konventech
Sommer, Petr
Historický, archeologický a uměleckohistorický výzkum probíhající desítky let v areálech českých mendikantských klášterů přináší stále nové poznatky o jednotlivých lokalitách a tím stále rozšiřuje naše znalosti o těchto klášterech a o jejich vztazích ke středověkému městu a společnosti.
Sociální čas a jeho reprezentace ve výkonové společnosti 19. století: liberalizace - monetizace - diferenciace
Řezníková, Lenka
Jedním ze znaků přechodu předmoderní stavovské společnosti k moderní společnosti občanské, jak se (alespoň v ideové rovině) realizoval v průběhu 19. století, bylo zvýznamňování času a jeho transformace v sekulární nástroj liberální ideologie. Monetizace času, kterou vyjádřil Benjamin Franklin známou formulí „čas jsou peníze“ (příslušný text vyšel v českém překladu 1838), umožňovala představit čas jako faktor sociálního vzestupu. Na rozdíl od stavovských privilegií, jež zaručovala sociální status na a priori daných selektivních principech, čas byl dán každému a jeho vhodné využití mohlo i jedinci z nižších sociálních vrstev zajistit společenský vzestup. Čas se tak stává klíčovou komponentou nového liberálního biografického projektu společenského vzestupu nejen ve smyslu biologickém, ale též ve smyslu strukturace sociálního jednání. Objevuje se množství návodů (i beletristických), jak čas řádně využít a proměnit jej v hmotný zisk. Spolu se zvýznamňováním času roste i funkce lhůt a termínů a sílí nutnost synchronizace a správného načasování, neboť každý aktér nyní disponuje vlastním časem, který není vždy kompatibilní s časy jiných aktérů. Studie se pokouší ukázat, jak je nový sekularizovaný čas v rodící se výkonové společnosti reprezentován a jaké konsekvence měla monetizace času mimo tento optimistický liberální diskurs u modernistické generace přelomu 19. a 20. století.
Moderní technologie a historická metoda
Sommer, Petr
Současná tendence zapojování nových technologií a metod do historické práce vede k mimořádnému rozšíření zpracovatelských možností velkých souborů pramenů, stále je však nutné formulovat jasné badatelské otázky a očekávané cíle.

Filosofický ústav : Nalezeno 537 záznamů.   předchozí11 - 20dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.