|
|
Leishmania development in sand flies during bloodmeal digestion
Pružinová, Kateřina
Tato práce se zabývá trávením krve u flebotomů a jeho vlivem na vývoj leishmanií v přenašeči. V první části práce jsme studovali různé parametry trávení u čtyř druhů flebotomů lišících se ve vnímavosti k infekci Leishmania donovani, abychom posoudili jejich vliv na vektorovou kompetenci. U obou přirozených přenašečů L. donovani (Phlebotomus orientalis a P. argentipes) byla zaznamenána nižší trypsinová aktivita a pomalejší tvorba peritrofické matrix (PM) v porovnání s druhy, které jsou vůči L. donovani resistentní (P. papatasi a Sergentomyia schwetzi). Zajímavé je, že průběh trávení krve se výrazně lišil i mezi P. orientalis a P. argentipes. U P. orientalis bylo pozorováno velmi pomalé trávení s nízkými vrcholy proteolytických aktivit trypsinu a chymotrypsinu. K defekaci docházelo až okolo pátého dne po sání krve. Naproti tomu samice P. argentipes trávily krev o poznání rychleji, vrchol chymotrypsinové aktivity dosahoval vysokých hodnot, PM byla přítomna pouze krátkou dobu a defekace byla ukončena již třetí den po sání. Na základě našich výsledků předpokládáme, že jedním z klíčových faktorů, které ovlivňují uchycení leishmanií ve flebotomech, je doba mezi degradací PM a defekací (tj. čas, kdy se leishmanie přichytávají ke střevnímu epitelu, aby nebyly vyloučeny spolu se zbytky nestrávené krve). U...
|
|
|
Effect of abiotic and biotic factors on Leishmania development in sand fly vectors
Hlaváčová, Jana
Práce je věnována vývoji leishmanií v jejich přenašečích flebotomech, se zaměřením na faktory, které mohou tento vývoj ovlivňovat. Za jeden z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících šíření leishmaniózy, jsou považovány globální změny klimatu, a proto byla první část práce věnována vlivu teploty na vývoj leishmanií ve flebotomech. Tři druhy leishmanií byly studovány ve dvou rozdílných teplotách (20 a 26 řC); L. infantum v přirozených přenašečích Lutzomyia longipalpis a Phlebotomus perniciosus a dva blízce si příbuzné druhy z podrodu Viannia, L. braziliensis a L. peruviana v Lu. longipalpis. Leishmania peruviana se vyvíjela dobře pouze v nižší z testovaných teplot, ve vyšší teplotě téměř všechny infekce vymizely mezi dnem 2 a 8 po sání, tj. v době, kdy dochází k defekaci strávené krve. Domníváme se proto, že L. peruviana, jakož to druh vyskytující se v Andách, je adaptována na pomalejší metabolismus přenašečů žijících v nižších teplotách. Naopak, druhy L. infantum a L. braziliensis se úspěšně vyvíjely za obou sledovaných teplot, což by mohlo mít význam pro jejich další šíření do nových oblastí. Dále jsme studovali vliv gregariny Psychodiella sergenti na vývoj L. tropica v přenašeči Phlebotomus sergenti. Gregariny jsou u flebotomů běžně nacházeny a je navíc známo, že u komárů mohou ovlivnit vývoj...
|
|
|
Transmission and epidemiology of visceral leishmaniasis
Spitzová, Tatiana ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Antoniou, Maria (oponent) ; Dujardin, Jean-Claude (oponent)
IN CZECH Viscerální leishmanióza (VL) je onemocnění působené prvoky Leishmania donovani a Leishmania infantum. Zatím co v Indii je lidská VL působená Le. donovani považována za antroponózu, ve východní Africe se diskutuje o zapojení zvířat jako rezervoárových hostitelů. První část mé dizertační práce je zaměřená na detekci leishmánií v hlodavcích a netopýrech odchycených v různých oblastech Etiopie. Celkově bylo na Leishmania spp. pozitivních 8.2 % hlodavců a 4.9 % netopýrů. Následná sekvenace odhalila parazity z komplexu Le. donovani u 10 % hlodavců, u netopýrů infekce Le. donovani nebyla detekována. Všichni hlodavci pozitivní na Le. donovani byli odchyceni v oblastech jihozápadní Etiopie, kde je výskyt lidské VL a jejích potenciálních vektorů známý. Naše výsledky naznačují možnou účast hlodavců v koloběhu VL v Etiopii. V průběhu sání flebotomové injikují do rány imunogenní slinné proteiny, které vyvolávají druhově specifickou protilátkovou odpověď. Protilátky proti slinám mohou být využity jako ukazatelé expozice hostitele flebotomům a v oblastech s endemickým výskytem leishmanióz jako ukazatelé rizika infekce leishmániemi. S cílem objasnit, zda domácí zvířata (pes, koza, ovce, kráva a osel) ze severní a severozápadní Etiopie mohou hrát úlohu v přenosu VL, jsme měřili hladiny protilátek proti...
|
|
|
Transmission and epidemiology of visceral leishmaniasis
Spitzová, Tatiana
IN CZECH Viscerální leishmanióza (VL) je onemocnění působené prvoky Leishmania donovani a Leishmania infantum. Zatím co v Indii je lidská VL působená Le. donovani považována za antroponózu, ve východní Africe se diskutuje o zapojení zvířat jako rezervoárových hostitelů. První část mé dizertační práce je zaměřená na detekci leishmánií v hlodavcích a netopýrech odchycených v různých oblastech Etiopie. Celkově bylo na Leishmania spp. pozitivních 8.2 % hlodavců a 4.9 % netopýrů. Následná sekvenace odhalila parazity z komplexu Le. donovani u 10 % hlodavců, u netopýrů infekce Le. donovani nebyla detekována. Všichni hlodavci pozitivní na Le. donovani byli odchyceni v oblastech jihozápadní Etiopie, kde je výskyt lidské VL a jejích potenciálních vektorů známý. Naše výsledky naznačují možnou účast hlodavců v koloběhu VL v Etiopii. V průběhu sání flebotomové injikují do rány imunogenní slinné proteiny, které vyvolávají druhově specifickou protilátkovou odpověď. Protilátky proti slinám mohou být využity jako ukazatelé expozice hostitele flebotomům a v oblastech s endemickým výskytem leishmanióz jako ukazatelé rizika infekce leishmániemi. S cílem objasnit, zda domácí zvířata (pes, koza, ovce, kráva a osel) ze severní a severozápadní Etiopie mohou hrát úlohu v přenosu VL, jsme měřili hladiny protilátek proti...
|
|
|
Biogeneze a funkce peroxisomů se zaměřením na parazitické prvoky
Kočířová, Eliška ; Hrdý, Ivan (vedoucí práce) ; Novák, Lukáš (oponent)
Peroxisomy jsou eukaryoryotické buněčné organely oválného tvaru obalené jednoduchou membránou. Peroxisomy neobsahují DNA ani ribosomy a všechny peroxisomální proteiny jsou kódovány v jádře. Peroxisomální proteiny jsou do peroxisomů importovány posttranslačně pomocí skupiny peroxisomálních biogenetických faktorů zvaných peroxiny. Mezi nejčastější peroxisomální funkce patří beta-oxidace mastných kyselin, detoxifikace reaktivních forem kyslíku, metabolismus purinů a syntéza éterových lipidů. Některé specializované funkce nalézáme v odvozených peroxisomech - glykosomech, glyoxysomech a Woroninových tělískách. Do glykosomů vyskytujících se u skupiny Kinetoplastida je lokalizována podstatná část glykolýzy, Woroninova tělíska nacházející se u vláknitých hub mají mechanickou funkci a v rostlinných glyoxysomech probíhá glyoxylátový cyklus. Dříve se peroxisomy spolu s glyoxysomy a glykosomy označovaly názvem mikrotělíska. Klíčová slova: peroxisom, Pex proteiny, glykosom, Trypanosoma, Leishmania
|
|
|
Způsoby vývoje leishmanií ve flebotomech
Nováková, Julie ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Tato práce si klade za cíl zmapovat způsoby vývoje leishmanií (rod Leishmania) ve flebotomech (Phlebotominae). Tři hlavní skupiny leishmanií (podrody Leishmania, Viannia a Sauroleishmania) se ve svých vektorech vyvíjejí mírně odlišnými způsoby, z nichž nejméně známý je vývoj sauroleishmanií. Vývoj podrodu Leishmania ve flebotomovi je lokalizován výhradně do mesenteronu a stomodea, zatímco druhy podrodu Viannia se vyskytují i v proctodeu (byť nezbytnost této fáze pro dokončení vývoje a nákazu obratlovčího hostitele je zpochybňována) a podrod Sauroleishmania se dle většiny dostupných informací vyvíjí výhradně v proctodeu. Poměrně málo prozkoumaným rodem, co do jeho vývoje v přenašeči, je rovněž rod Endotrypanum, který dle fylogenetických dat tvoří vnitřní skupinu leishmanií. Ve své bakalářské práci shrnuji dosavadní poznatky týkající se typů vývoje leishmanií ve flebotomech a možných příčin vedoucích k tomuto vývoji.
|
|
|
Salivary proteins of sand flies and the immune aspects of Leishmania transmission
Vlková, Michaela ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Schwarz, Alexandra (oponent) ; Remoue, Franck (oponent)
Flebotomové jsou z medicínského hlediska významní jako přenašeči leishmaniózy. Jejich sliny obsahují antihemostatické a imunomodulační složky, které podstatně ovlivňují přenos a rozvoj leishmaniózy. Proteiny slin flebotomů jsou ale zároveň i silně immunogenní a imunita vyvolaná opakovaným sáním chrání hostitele proti přenosu leishmaniózy. Mnohé studie prokázaly, že za tento protektivní efekt je zodpovědná specifická buněčná imunita. Výsledky našich pokusů však naznačují, že protektivní imunita navozená sáním flebotomů má určité limity. U myší, které byly vystaveny sání flebotomů dlouhodobě, jsme zaznamenali tvorbu specifické imunity, nicméně tato imunita neposkytovala ochranu proti leishmanióze. Můžeme se proto domnívat, že u této skupiny myší se nám v jisté míře podařilo navodit desenzitizaci. Protektivní imunita dále nebyla dosažena u skupiny myší, které byly sice imunizovány slinami flebotomů krátkodobě, avšak mezi imunizací a následnou infekcí došlo k patnácti týdennímu prodlení. Výsledky naší studie proto naznačují, že právě tyto aspekty navození protektivní imunity by v endemických oblastech mohly rozhodovat o tom, že lidé i zvířata běžně vystaveni sání neinfikovaných flebotomů nejsou proti leishmanióze chráněni. Opakované sání flebotomů vyvolává i tvorbu humorální imunity a hladiny...
|
|
|
Salivary proteins of sand flies and the immune aspects of Leishmania transmission
Kindlová, Michaela
Flebotomové jsou z medicínského hlediska významní jako přenašeči leishmaniózy. Jejich sliny obsahují antihemostatické a imunomodulační složky, které podstatně ovlivňují přenos a rozvoj leishmaniózy. Proteiny slin flebotomů jsou ale zároveň i silně immunogenní a imunita vyvolaná opakovaným sáním chrání hostitele proti přenosu leishmaniózy. Mnohé studie prokázaly, že za tento protektivní efekt je zodpovědná specifická buněčná imunita. Výsledky našich pokusů však naznačují, že protektivní imunita navozená sáním flebotomů má určité limity. U myší, které byly vystaveny sání flebotomů dlouhodobě, jsme zaznamenali tvorbu specifické imunity, nicméně tato imunita neposkytovala ochranu proti leishmanióze. Můžeme se proto domnívat, že u této skupiny myší se nám v jisté míře podařilo navodit desenzitizaci. Protektivní imunita dále nebyla dosažena u skupiny myší, které byly sice imunizovány slinami flebotomů krátkodobě, avšak mezi imunizací a následnou infekcí došlo k patnácti týdennímu prodlení. Výsledky naší studie proto naznačují, že právě tyto aspekty navození protektivní imunity by v endemických oblastech mohly rozhodovat o tom, že lidé i zvířata běžně vystaveni sání neinfikovaných flebotomů nejsou proti leishmanióze chráněni. Opakované sání flebotomů vyvolává i tvorbu humorální imunity a hladiny...
|
|
|
Methods for Leishmania parasite detection and quantificatio as a tool for study of the pathogen-vector-host interactions
Kobets, Tetyana ; Lipoldová, Marie (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent) ; Kopecký, Jan (oponent)
Metody detekce a kvantifikace parazitů rodu Leishmania jako nástroj pro studium vzájemného působení patogenu, vektoru a hostitele Leishmaniáza je u lidí působena 21 druhem vnitrobuněčného jednobuněčného parazita rodu Leishmania, který je přenášen přibližně 30 druhy flebotomů. Kromě člověka jsou leishmánie schopné infikovat celou řadu obratlovců. Hlavní hostitelskou buňkou, v níž se parazit množí, je makrofág; posléze leishmánie buňku ničí a infikují další buňky. Nakažené monocyty a makrofágy cirkulují v periferní krvi a roznášejí parazita do dalších orgánů a tkání. V závislosti na infikované část těla jsou rozlišovány tři typy leishmaniázy: kožní, kožně-slizniční a viscerální. Pro léčbu leishmaniázy stále ještě chybí účinné, dostupné a jednoduše aplikovatelné léky. Zanedbaná je také diagnostika a monitorování onemocnění. Tato disertační práce shrnuje výsledky několika projektů, ve kterých byly použity různé přístupy k určení množství parazitů v myším modelu leishmaniázy, včetně dvou metod, které byly vyvinuty a optimizovány v naší laboratoři. Detekce a kvantifikace patogenů patří k hlavním tématům výzkumu různých infekčních chorob. Tento parametr je nezbytný pro potvrzení diagnózy, charakterizaci imunitní odpovědi hostitele a komplexních patologických změn v nakaženém organismu, a také pro posouzení...
|
|
|
Trávení krve u flebotomů a jeho vliv na vývoj leishmanií
Pružinová, Kateřina ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Šobotník, Jan (oponent)
Vývoj leishmanií v zažívacím traktu vektora je úzce spojen s trávicími procesy, které následují po nasátí krve. Tato práce se zabývá faktory, které ovlivňují trávení, vývoj vajec a vývoj leishmanií u samic flebotomů. V první části práce jsme zjišťovali rozdíly při trávení savčí (králičí) a ptačí (kuřecí) krve. Ve střevech samic Phlebotomus duboscqi jsme po sání na kuřeti naměřili dvakrát nižší koncentraci proteinů a signifikantně nižší trypsinovou aktivitu než po sání na králíkovi. Rozdíl v trypsinové aktivitě byl patrný nejvíce v průběhu prvních 24 h, kdy po sání kuřecí krve byla aktivita o 40 - 55 % nižší než po sání králičí krve. Významný rozdíl mezi skupinami byl zaznamenán i ve vývoji vajec. U samic sátých na kuřeti se vejce vyvíjela pomaleji a byla v průměru o 10 % kratší než u samic sátých na králíkovi. Ve druhé části práce jsme testovali vliv komářího hormonu TMOF na trypsinovou aktivitu a vývoj vajec u Lutzomyia longipalpis. Samice sály králičí krev s přidaným TMOF (28 mg/ml) přes membránu. Přidaný hormon snížil trypsinovou aktivitu o 15 - 35 %, přičemž nejvýraznější pokles byl zaznamenán po 18 a 24 h po sání krve. TMOF měl částečný vliv i na vývoj vajec, u pokusné skupiny se vyvinulo zhruba o 30 % vajec méně než u kontrolní skupiny a navíc vejce byla o 12 - 24 % kratší. Přidání TMOF do...
|
host ::
RSS.