|
| |
|
|
Phylogeography and adaptive evolution of the grey wolf
Veselovská, Lenka ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Fornůsková, Alena (oponent)
Vlk dravý je vysoko mobilný vrcholový predátor, kľúčový a dáždnikový druh v rámci ekosystémov po celom holarktickom areáli. Výskyt jeho populácií je ovplyvňovaný glaciálnou históriou, environmentálnymi podmienkami a ľudskou činnosťou. V súčasnej dobe sa vlci vracajú do človekom pozmenenej krajiny, kde boli vyhubení a prispôsobujú sa na život v nej. Ľudia sa veľkou časťou pričinili o jeho vyhynutie v mnohých oblastiach po svete, čo malo za následok pokles genetickej diverzity. Vďaka rôznym životným podmienkam vzniklo mnoho odlišných línií, ktoré sa dajú rozlíšiť na základe morfologických a hlavne genetických analýz. Klimatické podmienky môžu podmieniť vznik ekotypov, ktoré sa stanú dedičné a geneticky odlíšiteľné. Cieľom práce je poskytnúť ucelený prehľad o fylogeografii a adaptívnej evolúcii vlka dravého v kontexte kombinácie genetických, geografických a morfologických dát. Kľúčové slová: vlk dravý, Canis lupus, fylogeografia, ekotypy, adaptívna evolúcia
|
|
|
Ochranářská genetika vlka obecného a levharta sněžného: vliv krajiny na mikroevoluci populační struktury
Benešová, Markéta ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Kreisinger, Jakub (oponent)
Přístupy krajinné genetiky umožňují zkoumat vliv krajiny na mikroevoluci populací. Krajina může ovlivňovat genový tok i u velkých šelem s dobrými disperzními schopnosti. Pochopení vlivu krajiny na genový tok mezi populacemi je zásadní pro ochranu druhů, obzvlášť jedná-li se o druhy s nízkou populační hustotou. Cílem práce bylo popsat genetickou strukturu populací vlka obecného (Canis lupus) a levharta sněžného (Panthera uncia) ve vybraných územích a zjistit, jaký vliv mají na pozorovanou strukturu vlastnosti krajiny. Byly analyzovány neinvazivní genetické vzorky levhartů sněžných z Nepálu a neinvazivní i invazivní vzorky vlků obecných ze střední Evropy. Populační struktura byla určena a posteriori pomocí Bayesiánských přístupů, které integrují genetická a geografická data, a srovnána s modely konektivity krajiny. Populační struktura sněžných levhartů je nejvíce ovlivněna přítomností lidí a frekventovaných cest, které pro ně představují disperzní bariéru. Habitat vhodný pro tento druh je výrazně omezen nadmořskou výškou, přesto jsou během disperze schopni překonat i oblasti s vyšší nadmořskou výškou, než jaká je pro ně optimální. Byla nalezena výrazná genetická odlišnost mezi vlky ze středoevropské nížinné a z karpatské populace, přestože mezi nimi není přímá bariéra genového toku. Tuto roli hraje...
|
|
|
Výskyt velkých šelem ve vybraných oblastech moravských a slovenských Západních Karpat
Greguš, Štefan
Práce Výskyt velkých šelem ve vybraných oblastech moravských a slovenských Západních Karpat se zaměřuje na terénní monitoring velkých šelem medvěda hnědého (Ursus arctos), vlka obecného (Canis lupus) a rysa ostrovida (Lynx lynx) v NP Velká Fatra a v NP Malá Fatra. Terénní kontroly byly zahájeny v srpnu 2014 a trvaly do února 2016. Celkem bylo provedeno 23 akcí, z toho devět v NP Velká Fatra a čtrnáct v NP Malá Fatra. Během nich bylo zaznamenáno celkově dvanáct pobytových znaků od všech tří šelem. Nejčastěji byly nalezeny důkazy o přítomnosti medvěda. Pozitivní nález po pobytu vlka a rysa se vyskytl ve stejném počtu případů. V lokalitě NP Velká Fatra však nebyl zaznamenán žádný pobytový znak rysa. Dle odhadů z terénu a na základě konzultací s odborníky především z řad ochránců, strážců a pracovníků Správy NP Velká Fatra a NP Malá Fatra lze v současné chvíli odhadnout, že na území NP Velká Fatra žije přibližně deset jedinců vlka ve třech smečkách, asi 73 kusů medvěda a kolem třinácti jedinců rysa. V NP Malá Fatra působí dvě vlčí smečky s pěti až osmi jedinci, tři samci a pět samic rysa ostrovida a přibližně 65 kusů medvěda.
|
|
| |
|
|
Geografická analýza výskytu velkých šelem v moravských Karpatech - aplikace pro environmentální výchovu
Šťovíčková, Kateřina ; Romportl, Dušan (vedoucí práce) ; Matějček, Tomáš (oponent)
Velké šelmy představují významné indikátory kvality a struktury prostředí. Jejich současný stálý výskyt v České republice je téměř výlučně vázán na rozsáhlé komplexy horských lesů s nízkou intenzitou antropogenního rušení. Moravské Karpaty představují klíčovou oblast výskytu všech našich velkých šelem - rysa ostrovida, vlka obecného i medvěda hnědého. Zároveň se jedná o území zásadního významu z hlediska propojení stávajících populací a možností potenciálního šíření jedinců do dalších vhodných oblastí. Geografická analýza výskytu všech tří druhů velkých šelem v moravských Karpatech prokázala výběr lesnatých horských oblastí při hranicích se Slovenskem. Kromě preference krajinného pokryvu a charakteru reliéfu byla řešena i otázka antropogenního vlivu na výskyt šelem. Bylo zjištěno, že rys, vlk i medvěd se v zásadě vyskytují v oblastech s nízkou hustotou zástavby a komunikací. Jejich další potencionální rozšíření závisí na zachování průchodnosti mezi jednotlivými lokalitami. Proto tato práce poukazuje i na problém fragmentace krajiny prostorovými a liniovými bariérami, jejímž důsledkem je snižování genetické variability druhů a ztráta biodiverzity. Návrat původních predátorů našich lesů je možný pokud se změní celková koncepce výstavby nových silničních a dálničních koridorů i postoj místních obyvatel, kteří...
|
|
|
Populační struktura vlka obecného (Canis lupus)
Říhová, Jana ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Pivnička, Karel (oponent)
Vlk obecný (Canis lupus) je historicky nejrozšířenější šelmou, jehož původní areál zahrnoval většinu severní polokoule. Ambivalentní vztahy člověka k tomuto predátorovi vyústily na jednu stranu ve vyhubení tohoto druhu na velké části jeho areálu, ne druhou stranu vedly k evoluci psa, unikátního domestikanta s obrovskou fenotypovou variabilitou. Snahy ochranářské biologie v posledních desetiletích vedly ke změně vnímání role velkých šelem v ekosystémech, v jejichž důsledku vlk rekolonizuje mnoho oblastí, z nichž byl vytlačen, včetně České republiky. To sebou nese zvýšení zájmu o tento taxon mezi odbornou i laickou veřejností. Předkládaná literární rešerše má za cíl shromáždit publikované literární údaje týkající se distribuce, fylogeografie, populační struktury, sociálního a prostorového chování vlka obecného. Součástí jsou i kapitoly o domestikaci psa a jeho hybridizaci s jeho divokým předkem.
|
|
|
Reintrodukce vlka obecného do USA
Myslivcová, Markéta ; Fiala Šebková, Naděžda (vedoucí práce) ; Chmelíková, Eva (oponent)
Bakalářská práce Reintrodukce vlka obecného do USA je rešeršního charakteru. Ve své první části shrnuje doposud známé informace o druhu vlk obecný (Canis lupus). Zabývá se problematikou taxonomického zařazení, poddruhy vlka obecného, výskytem a popisem přirozeného prostředí výskytu vlků, morfologií, sociálním chováním a strukturou smečky, etologií, rozmnožováním a výchovou mláďat, způsobem lovu, potravním chováním a nakonec také soužitím vlků a lidí.
Vlci jsou velmi významnou součástí přirozeného ekosystému a velká část této bakalářské práce se zabývá právě benefity, které vlci ekosystému přinášejí. Těmito benefity je například zvýšení biodiverzity a udržení přirozené rovnováhy. Ve své druhé části se rešerše zaměřuje na vlky v USA, podrobně popisuje historii výskytu vlků ve spodních 48 státech USA, popisuje průběh i příčiny jejich eradikace a následný návrat vlků na původní území, který je doprovázený značnou kontroverzí. Zabývá se programy návratu vlka stepního, vlka Mexického a zaměřuje se detailně na návrat vlků do severních Skalistých hor. Navrácení vlků do míst jejich původního výskytu bylo spuštěno schválením nového zákona na ochranu ohrožených druhů v roce 1973. Samotným účelem tohoto zákona je vytvořit plán pro znovuobnovení populace druhu uvedeného na seznamu ohrožených druhů a stejně tak ochraňovat ekosystém, na kterém je přežití takového druhu závislé. Zařazení vlka obecného na seznam ohrožených druhů v roce 1974 spustilo vznik plánu jejich reintrodukce. Tato práce se podrobně zabývá průběhem a dopady této reintrodukce a zároveň popisuje současný stav populace vlků, problémy které výskyt vlků přináší a jejich management.
|
|
|
Monitoring velkých šelem (Lynx lynx, Canis lupus, Ursus arctos) a odhad jejich početnost ve vybraných oblastech západních Karpat
Greguš, Štefan
ABSTRAKT Monitoring velkých šelem v Západních Karpatech Bakalářská práce se zabývá monitoringem velkých šelem v oblastech Západních Karpat. Samotný monitoring začal v listopadu 2012 a pokračoval aţ do dubna 2014. V jeho průběhu bylo prozkoumáno území od NP Malá Fatra přes CHKO Beskydy aţ na hranice Vizovických vrchů a Bílých Karpat. V průběhu práce byly pořízeny záznamy pobytových znaků velkých šelem. Pozornost byla zaměřena nejvíce na rysa ostrovida (Lynx lynx). Ostatní šelmy, jako je medvěd hnědý (Ursus arctos) a vlk obecný (Canis lupus), nemají u nás stálou populaci a jen těţko se najdou jejich pobytové znaky. Dále bylo porovnáváno vyuţití migračních koridorů velkými savci v oblasti Lidečka a Střelné. Nakonec se pomocí fotopasti podařilo zmapovat tříletého rysího samce jménem Olda.
|
|
|
Zhodnocení chovu vlka (Canis lupus) v ČR
PRŮŠOVÁ, Zdenka
Cílem mé práce bylo vyhodnocení chovů vlka obecného Canis lupus v lidské péči na území ČR na základě ročenek Unie českých a slovenský zoologických zahrad (UCSZOO) a z údajů z jednotlivých zoo. Po zpracování údajů z ročenek z let 1973 2012, jsem navštěvovala a hodnotila jednotlivé chovy z hlediska velikosti výběhu, potravy a možnosti tvořit smečku. V České republice jsou nebo byly chovány poddruhy C. l. lupus, C. l. pambasileus, C. l. occidentalis, C. l. arctos, C. l. signatus a jedinci bez určení poddruhu. První chovaný vlk na území ČR byla samice C. l. lupus (jménem Lota) v Zoologické zahradě hl. m. Prahy a to již v roce 1931. V současné době chová vlky 9 zoo na území ČR (2 nejsou v UCSZOO) a 3 slovenské zahrady, které jsou součástí UCSZOO. Počet chovaných jedinců stoupá a k 1. 1. 2013, bylo chováno 102 jedinců (87 u rámci UCSZOO, 7 mimo a 8 v soukromých chovech). Počet vlků chovaných v hodnocených zoo v roce 2013 tvořil 12% vlků chovaných v lidské péči v Evropě a 7% vlků v lidské péči na světě. K tomuto datu nejvíce vlků chovala zoo Olomouc (48), která zároveň jako jediná chová 3 poddruhy vlka. V současné době je nejčastěji chovaných poddruhem C. l. arctos, který chovají z unijních zoo jen Olomouc a Brno a to až od roku 2006. V období 1984 2012 bylo zaznamenáno 93 porodů druhu Canis lupus v zoo v rámci UCSZOO se 74% úspěšností odchovů.
|
host ::
RSS.