|
|
Helminti jako původci nádorových onemocnění obratlovců
Schreiber, Manfred ; Horák, Petr (vedoucí práce) ; Kolářová, Iva (oponent)
Opisthorchis viverrini, Clonorchis sinensis a Schistosoma haematobium byli Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny klasifikováni jako karcinogeny 1. skupiny. Infekce opisthorchidními motolicemi může vést ke vzniku cholangiokarcinomu jater a v případě schistosom může vznikat spinocelulární karcinom močového měchýře. Spojitost mezi infekcí helminty a vznikem karcinomů je potvrzena, avšak přesné mechanismy jejich indukce jsou teprve nyní intenzivně studovány. Existují i další druhy helmintů, u nichž se uvažuje o asociaci s nádorovými onemocněními, avšak přímá stimulace karcinogeneze zatím nebyla prokázána. Ke vzniku nádorů může dojít také maligní transformací totipotentních buněk parazitů, které pak metastázují do různých částí těla hostitele. Některé druhy helmintů však mohou mít i opačný efekt a vykazují proti nádorovou aktivitu. Tato práce se věnuje především helmintům asociovaným se vznikem nádorových onemocnění a dosud popsaným mechanismům karcinogeneze způsobené takovými infekcemi.
|
|
|
In vitro kultivace tasemnice Hymenolepis diminuta - 2
Jandura, Dominik ; Vokřál, Ivan (vedoucí práce) ; Raisová Stuchlíková, Lucie (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra farmakologie a toxikologie Student: Dominik Jandura Školitel: PharmDr. Ivan Vokřál, Ph.D. Název diplomové práce: In vitro kultivace tasemnice Hymenolepis diminuta - 2 Náplní této diplomové práce bylo získat cysticerkoidy tasemnice krysí (Hymenolepis diminuta), excystovat je a najít podmínky pro maximální dobu inkubace in vitro. Jako mezihostitel byl užit potemník moučný (Tenebrio molitor) infikován potkaním trusem obsahujícím vajíčka tasemnice. Excystace byla prováděna prostřednictvím L-cysteinu a tauroglykocholátu sodného. Excystované larvy byly in vitro kultivovány (37 řC, 5 % CO2) v médiu RPMI 1640 obohaceném o další látky vybrané na základě předchozích metod. Jednalo se zejména o extrakty z potkaních, myších a ovčích jater, případně v kombinaci s kvasnicovým extraktem a ovčí žlučí. Vliv testovaných látek na kultivaci byl hodnocen měřením nárůstu tasemnic. Nejlepší vliv mělo médium obsahující sérum, kvasnicový extrakt a extrakt z ovčích jater, kde tasemnice k 16. dni dosahovaly velikosti 1561 µm. Další růst byl limitován výskytem patologických útvarů.
|
|
|
Tasemnice parazitující v zažívacím traktu rejnoků Amblyraja radiata na Svalbardu
PADALÍKOVÁ, Petra
Tato bakalářská práce se zabývá tasemnicemi rejnoka Amblyraja radiata. Tito rejnoci žijí v arktických oblastech, včetně Svalbardu. Dosud je známo asi 5000 druhů tasemnic parazitujících u všech skupin obratlovců. Nejvyšší počet řádů tasemnic se nachází u paryb a ryb. Dospělce nacházíme v trávicí soustavě obratlovců. V získaných vzorcích jsem identifikovala 3 rody tasemnic: Grillotia, Pseudanthobothrium, Echeneneibothrium. Mým úkolem bylo určit jejich druh, výsledky porovnat s literárními zdroji a charakterizovat společenstvo tasemnic rejnoků Amblyraja radiata na Svalbardu. Tasemnice byly identifikovány na základě morfologických znaků. Morfologické znaky (př. rozdíly v apolýze, maximální šířce strobily, délky cirrového vaku, počtu varlat a tvaru háčků.) Tyto znaky jsme získali pomocí barvení, světelné mikroskopie a elektronové mikroskopie. Provedli jsme barvení karmínem jednotlivých vzorků tasemnic. Díky tomuto barvení jsme dosáhli lepšího zviditelnění vnitřních orgánů zejména pohlavních. Povrch vzorku jsme pozorovali skenovací elektronovou mikroskopií.
|
|
| |
|
|
Molekulárně-fylogenetická charakteristika izolátu Hymenolepis diminuta udržovaného v laboratorních podmínkáh
ŘEŽÁBKOVÁ, Lucie
Hlavním cílem této práce bylo potvrdit možnost kryptické diverzity v rámci druhu tasemnic Hymenolepis diminuta. Vnitrodruhová variabilita pěti izolátů H. diminuta byla charakterizována za využití molekulárně-fylogenetických analýz. Dále byl náš izolát H. diminuta, který je testován pro účely helmintoterapie, porovnávaný s dalšími izoláty získanými ze spolupracujících institucí. Výsledky neprokázaly kryptickou diverzitu u těchto porovnávaných izolátů. Bylo potvrzeno, že náš izolát, doposud charakterizovaný pouze na základě morfologie, je skutečně H. diminta.
|
|
|
Migrace a patogenita neurotropních helmintů
Pech, Václav ; Chanová, Marta (oponent) ; Horák, Petr (vedoucí práce)
Neurotropismus helmintů lze pozorovat v jejich mezihostitelích, paratenických a definitivních hostitelích. Tito helminti využívají nervovou soustavu k migraci tělem hostitele, mohou zde také dospívat a rozmnožovat se. Neurotropní helminty lze najít jak mezi motolicemi (Diplostomum baeri, D. phoxini, Ornithodiplostomum ptychocheilus, Trichobilharzia regenti) a tasemnicemi (Taenia multiceps, T. solium), tak hlísticemi (Angiostrongylus cantonensis, Elaphostrongylus cervi, Parelaphostronglus tenuis, Baylisascaris procyonis). Přítomnost těchto helmintů v NS způsobuje (často s podílem imunitního systému hostitele) neurologické či jiné patologické změny. Nakažení hostitelé pak často hynou. Někteří neurotropní helminti (A. cantonensis, B. procyonis, T. solium, T. multiceps) mohou nakazit i člověka.
|
|
|
Vliv tasemnice (Hymenolepis diminuta) na bioakumulaci zinku v těle hostitele (Rattus norvegicus)
Sloup, Vladislav ; Jankovská, Ivana (vedoucí práce)
V práci je zjišťována schopnost tasemnice krysí (Hymenolepis diminuta) akumulovat zinek ve své tkáni a ovlivňovat jeho příjem i exkreci hostitelem (laboratorním potkanem). Zinek byl hostiteli podáván potravou ve dvou formách: 1) ve směsi standardního krmiva ST1 s hyperakumulující rostlinou huseníčkem hallerovým (Arabidopsis halleri) 2) ve směsi ST1 s přidaným mléčnanem zinečnatým, jenž je běžně používaný jako suplement krmiva pro zvýšení obsahu zinku a také je často obsažen v doplňcích stravy pro člověka. Pro ověření rozdílu byla do pokusu zahrnuta kontrolní skupina potkanů krmená pouze ST1.
Potkani byli rozděleni do šesti skupin (OO, OT, RT, RO, MO a MT). Tři skupiny byly infikované tasemnicí krysí (OT, RT, MT) a tři skupiny tasemnici ve střevě neměly (OO, RO, MO). Skupiny OO a OT byly kontrolní a byly krmeny pouze ST1. Skupiny RO a RT byly krmeny ST1 s příměsí hyperakumulující rostliny Arabidopsis halleri a skupiny MO a MT byly krmeny ST1 s přidaným mléčnanem zinečnatým.
Během pokusu byla potkanům odebírána 2x týdně moč a výkaly. Moč i výkaly byly každý den váženy (měřena). Samotní potkani byli váženi každý týden. Na konci bilanční fáze experimentu byli potkani euthanizováni a bylo jim odebráno sedm vybraných tkání (játra, ledviny, slezina, tenké střevo, varlata, svalovina a kost). U infikovaných jedinců byla také vyjmuta tasemnice. Potkanům byla odebrána i krev.
Z dosavadních výsledků vyplynulo, že skupiny potkanů infikované tasemnicí měly nižší koncentrace tohoto kovu ve většině analyzovaných tkání, s výjimkou sleziny, kde koncentrace u skupin s tasemnicí i bez tasemnice byla v podstatě totožná. Tasemnice má dle výsledků také vliv na průběh vylučování zinku jak výkaly, tak močí.
|
|
|
Vliv anthelmintických návnad na prevalenci Echinococcus multilocularis u lišek obecných v ČR
Brožová, Adéla ; Jankovská, Ivana (vedoucí práce) ; Bejček, Vladimír (oponent)
V roce 2012 byla v několika vybraných oblastech Karlovarského kraje zjišťována přítomnost tasemnice měchožila bublinatého (Echinococcus multilocularis) u přirozeně infikovaných lišek. Od ledna do prosince 2013 byly v daných oblastech s nejvyšší prevalencí tohoto parazita rozmisťovány návnady obsahující anthelmintikum (80 g rybího masa + 50 mg Praziquantel- Drontal plus flavour) v množství 50 ks/km 2. V roce 2014 bylo provedeno kontrolní šetření a následné srovnání prevalence této tasemnice ve sledovaných oblastech v letech 2012 a 2014, tj. před a po podání návnad s anthelmintiky. Zjištěná prevalence měchožila bublinatého byla u lišek před podáním 80 % (12/15), po podání návnad 10,5 % (2/19) Kromě toho byla provedena analýza střevní tkáně lišek infikovaných a lišek neinfikovaných měchožilem bublinatým pro stanovení koncentrace vybraných prvků (Cd, Cr, Cu, Fe, Mn, Ni, Pb, Zn). Lišky napadené touto tasemnicí vykazovaly ve sliznici tenkého střeva vyšší hladinu následujících prvků: chrom (Cr), měď (Cu), železo (Fe), mangan (Mn), nikl (Ni), zinek (Zn). Naopak koncentrace primárně toxických prvků (Cd a Pb) byla ve střevní sliznici lišek napadených měchožilem bublinatým nižší než ve střevě lišek bez tohoto parazita.
|
|
|
Pancířníci jako mezihostitelé tasemnic
Farkašová, Lucie ; Jankovská, Ivana (vedoucí práce) ; Burešová, Eva (oponent)
Bakalářská práce "Pancířníci jako mezihostitelé tasemnic" je zaměřena na výskyt tasemnic a jiných helmintů vyskytujících se převážně u ovcí a koz, sledování prevalence, intenzity infekce parazitů a význam těchto endoparazitů hospodářských zvířat pro člověka. Tito paraziti představují pro člověka problém po celém světě a to hlavně z hospodářského hlediska. Jsou zde popsány nejčastější tasemnice čeledi Anoplocephalidae, které jsou široce rozšířenými parazity plazů, ptáků a savců. Dospělé tasemnice se vyskytují většinou v tenkém střevě definitivního hostitele. Tato čeleď je druhově bohatá skupina s kosmopolitním výskytem. Tyto tasemnice jsou stále významnější skupinou pro veterinární parazitologii, protože spousta druhů způsobuje svým hostitelům zdravotní problémy. Nejznámější z této čeledi je tasemnice ovčí (Moniezia expansa). Jediné tasemnice čeledi Anoplocephalidae vyskytující se u člověka jsou dva druhy: Bertiella studeri a Bertiella mucronata, každá s odlišným geografickým rozšířením. Bertiella mucronata se vyskytuje v Jižní Americe
a na Kubě, Bertiella studeri se vyskytuje v Africe a Asii.
Tasemnice mají vždy dva hostitele: jednoho mezihostitele a jednoho definitivního hostitele. Jako mezihostitelé zde působí roztoči řádu pancířníci (Oribatida), ale nejsou vyloučené ani pisivky (Psocoptera) nebo chvostoskoci (Collembola). K nákaze dojde pozřením mezihostitele infikovaného cysticercoidy. Za účelem snížení prevalence těchto parazitů je nutné provádět pravidelná odčervení pomocí anthelmintik nebo rostlinných extraktů a pravidelné odklízení výkalů, které jsou zdrojem vajíček infekčních
pro mezihostitele v tomto případě pancířníky. V pancířnících pak vzniká cystycercoid, který je infekční pro definitivního hostitele (ovce). Pro eliminaci tasemnic rodu Moniezia z chovu ovcí (koz) je nutné eliminovat tyto mezihostitele. Což je veliký problém.
|
|
|
Parazitární onemocnění australských druhů papoušků
Rasochová, Karolína ; Jankovská, Ivana (vedoucí práce) ; Husák, Tomáš (oponent)
Australské druhy papoušků mohou být hostiteli mnoha druhů parazitů. Parazitární onemocnění postihuje papoušky chované v lidské péči i papoušky ve volné přírodě. Tato práce zpracována formou literární rešerše slouží jako přehled většiny parazitů, jejichž výskyt byl u australských druhů papoušků potvrzen. Mnoho druhů parazitů bylo u papoušků objeveno teprve nadávno. Výskyt některých nových druhů je potvrzen i v chovech australských papoušků ve střední Evropě (kokcidie Sarcocystis calchasi) a na území České Republiky (prvok Leucocytozoon spp., škrkavka Ascaridia platyceri).
Parazitární infekce mohou být detekovány vyšetřením vzorků (trusu, krve, tkáňe) u žijicích papoušků nebo pitvou u uhynulých jedinců (histopatologie). U papoušků se setkáváme s protozoálními infekcemi způsobené prvoky (kmen Metamonada a Apicomlexa), mezi nejčastěji se vyskytující patří giardióza, kokcidióza, kryptosporidióza
a krevní parazité (Plasmodium spp., Leucocytozoon spp., Haemoproteus spp.). Australské druhy papoušků jsou nejčastějšími hostiteli hlístic, především škrkavek (Ascaridia spp.) a kapilárií (Capillaria spp.). Z kmene hub (Fungi) je u papoušků potvrzený výskyt Encephalitozoon hellem způsobující mikrosporidiózu, která se primárně vyskytuje u lidí se získanou imunodeficiencí. Jedná se tak o potencionálně zoonotické onemocnění.
Z ektoparazitů jsou uvedeny nejvýznamnější zástupci z mnoha parazitujících druhů roztočů a hmyzu. U jednotlivých parazitů je popsán jejich životní cyklus, patogenita, cesty přenosu, klinické příznaky u infikovaných jedinců, diagnóza, možnosti prevence a léčby.
|
host ::
RSS.