|
|
Svoboda a mravnost; Hegelovo pojetí svobody v Základech filosofie práva
Zelenda Kupcová, Adéla ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Sobotka, Milan (oponent)
Práce se zaměřuje na pojetí svobody v praktické filozofii G. W. F. Hegela a jejím vztahem k etice, konkrétně k moralitě a mravnosti. Zkoumán je i vztah svobody a společenských struktur, v nichž jedinec žije a svou svobodu nejen realizuje, ale i získává. Cílem práce je zohlednit možný vliv Hegelova pojetí svobody na současné otázky a problémy a k jejich reflexi v politické filozofii a sdělit, jaký přínos může mít Hegelova praktická filosofie pro současnou filozofii i společenské vědy jako takové. Práce vychází zejména z Hegelova spisu Základy filosofie práva, ale přihlíží i k jeho Filosofii dějin a Fenomenologii ducha. KLÍČOVÁ SLOVA: politická filosofie; Hegel; svoboda; etika; moralita; mravnost
|
|
|
Hegelova kritika Německé historickoprávní školy ve Filozofii práva
Holý, Václav ; Sobotka, Milan (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent)
Tato práce se zabývá otázkou dějin a dějinnosti člověka, společnosti a práva. Hegel je završitelem dlouhé tradice, a z ní se též, promítaje původní pojmový rámec do historického času, snaží vysvětlovat uvedené jevy a jejich proměny. Jádrem tohoto vysvětlení je uchopení světa jako rozumného - svět je výtvorem absolutní ideje. A více, dějiny jsou rozvojem téže ideje k sebeuskutečnění a následnému sebeuvědomění ve světě. Hegel se na tento proces dívá ze stanoviska "konce dějin", a díky tomuto předpokladu může porozumět všem zákonitostem, jež ho ovládají. Hegel nazývá svoji filozofii rád vědou či systémem a jako takovou ji lze pak ospravedlnit jen na základě jejího vlastního vysvětlovacího potenciálu. Ustředními pojmy Hegelova rozumění společnosti jsou svoboda, vůle, osoba, osobnost, jež jsou opět jen výrazy jediné ideje rozumu. Práce se zabývá jejich pojetím v Hegelově filozofii a jejich funkcí při objasňování vývoje lidské společnosti směrem k rozumnému stavu. Hegel vidí historickoprávní školu jako odpůrce tohoto vývoje, jako pokus zachránit minulé. Snažili jsme se ukázat, že historickoprávní škola je jevem mnohem složitějším. Hugo a Savigny usilovali o to zachytit tytéž změny, totéž zrození dějin a dějinnosti jako Hegel. Jejich metoda snad nebyla tak dokonalá jako Hegelova, leč poskytovala pevný základ pro...
|
|
|
Kant, Husserl and Berkeleyan Idealism
Zeman, Milan ; De Santis, Daniele (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent)
Jak Kant, tak Husserl se ve zralé fázi svého myšlení dopracovali k určitým idealistickým naukám. které si jsou vzájemn velmi podobné a dokonce i nesou stejné jméno, totižě transcendentální idealismus. Ačkoliv jsou tyto dvě stejnojmenné nauky ve skutečnosti podstatně odlišné, v jednom bodě se zcela překrývají: obě totiž byly jejich autory úzkostlivě odlišovány od Berkeleyho materiálního idealismu, to jest, od oné kontroverzní nauky z 18. století, která popírá na mysli nezávislou existenci materiálního světa. Cílem této práce je ukázat, že Kant a Husserl jsou, navzdory jejich neoblomnému nesouhlasu, jednoznačně Berkeleyovskými či, jinými slovy, materiálními idealisty, a že argumenty, jimiž se vůči tomuto výkladu hájí, jsou buď neudržitelné, anebo irelevantní vzhledem k otázce ontologické orientace jejich idealismu. Argumentace pro pozitivní tezi této práce se v obou případech zakládá na samotném jádru té které formy idealismu: v práci je tudíž ukázáno, že v případě Kanta je materiální idealismus celistvě obsažen již v jeho nauce transcendentální estetiky, a že v případě Husserla totéž platí pro jeho princip relativity.
|
|
|
The problem of solipsism and ontic reality of not-I in Fichte
Dubovec, Marcel ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Sobotka, Milan (oponent)
DUBOVEC, Marcel. Problematika solipsizmu a ontickej reálnosti Nie-Ja u Fichteho (Bakalárska práca). Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav filosofie a religionistiky Vedúci práce: Dr. phil. habil. (PD) Jindřich Karásek, Dr. Bakalárska práca pojednáva o Fichteho filozofii v spojitosti so zásadami vedoslovia. Tie sú často mylne spájané s koncepciou solipsizmu. Úlohou práce je poprieť solipsistické chápanie Fichtovho idealizmu. Dosahuje sa toho skúmaním troch textov: Hölderlinovej kritiky, prvých dvoch zásad zo Základu celého vedoslovia a Druhého úvodu do vedoslovia. Popretím solipsistickej pozície sa nastoluje otázka chápania konceptu absolútneho Ja. Na jednej strane sa naskytá tradičná transcedentálne-logická interpretácia absolútneho Ja. Na druhej strane je prostredníctvom Heideggerovej ontologickej diferencie vyslovená hypotéza o chápaní absolútneho Ja ako bytia a Nie-Ja ako súcna. Autor sa pokúša nazerať tieto dve interpretácie v jednote.
|
|
|
Hlas rozumu. Studie ke Kantově kritické filosofii
Pech, Robin ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Sirovátka, Jakub (oponent) ; Koblížek, Tomáš (oponent)
Filosofie se tradičně vymezuje proti rétorice. Tradiční rozdíl mezi filosofií a rétorikou se zakládá na rozlišení mezi pravdivou a přesvědčivou řečí. Dějiny filosofie nabízejí řadu historických příkladů, jak vztah mezi pravdou a přesvědčivostí pojmout. Tradičně se tento vztah pojímal tak, aby na jeho základě bylo možné filosofii vymezit proti rétorice. Toto pojetí nacházíme také v kritických textech Immanuela Kanta. Kantův projekt kritické filosofie lze tudíž z tohoto hlediska interpretovat jako pokus o purifikaci filosofie a její oddělení od rétoriky. Když ale Kant vymezuje filosofii vůči rétorice, upadá do zjevného rozporu. Kritická filosofie totiž napomáhá uskutečnit ideje osvícenství. Pomáhá šířit hlas rozumu. Šíření všeobecné osvěty však vyžaduje účinné propojení filosofie s rétorikou, pravdy s přesvědčivostí. Protože je kritická filosofie orgánem osvícenství, získává tím specifickou rétorickou dimenzi. Bližší zkoumání rétorické dimenze Kantovy kritické filosofie, které dosud představuje jisté desideratum odborného kantovského bádání, otevírá zcela nové badatelské a interpretační možnosti.
|
|
|
Pojetí vkusu v Kantově estetice
Krapchatova, Marina ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Matějčková, Tereza (oponent)
(česky) Tato práce se soustředí na Kantovo pojetí vkusu v "Kritice soudnosti". Cílem práce je zkoumání tohoto pojetí v estetické zkušenosti, v níž předmětům připisujeme predikát "krásný", totiž v soudech vkusu. Soud vkusu je estetický reflexivní soud, s jehož pomocí připisujeme předmětu predikát "krásný" a určujeme vlastní vnitřní cit spjatý s aktem posuzování formy daného předmětu. Práce se věnuje analýze příslušných soudů za účelem určení podmínek, za kterých je soud vkusu považován za čistý, a dedukce soudů vkusu, kde se prokazuje platnost a nutnost daných soudů, a to specifického rázu - intersubjektivního. Pomocí daného přístupu je možné definovat vkus jako autonomní schopnost soudit předměty estetického zalíbení, jejíž princip spočívá v subsumpci mohutností, obrazotvornosti a rozvažování ve stavu svobodné hry.
|
|
|
The Young Marx: Process of Production and Formation of the Common Powers
Svatík, Adam ; De Santis, Daniele (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent)
V Marxových raných spisech je lidská smyslovost chápána na základě pojmu bytostních sil a jejich předmětů. Marxova myšlenka, že lidské smysly jsou v kapitalistické společnosti ochuzeny, značí, že tato společnost zapříčiňuje redukci smyslovosti na vlastnění a sil na jedinou pracovní sílu. Odcizení interpretuji jako reálný proces této redukce. Jde o produkci bytostí, kterých esence uskutečňuje redukci smyslů a sil. Takto chápána produkce nemá produktivní vnějšek ve smyslu svobodné nebo neodcizené produkce, ale vnějšek politický či destruktivní. Osvobození lidských smyslů je tedy dvojí proces, ve kterém destrukce koinciduje s invencí sil.
|
|
|
Teorie poznání Rudolfa Steinera
Kasper, Vojtěch ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Předložená diplomová práce se zabývá filosofickým dílem rakouského myslitele Rudolfa Steinera (1861-1925). Soustřeďuje se přitom především na jeho epistemologické myšlení, neboť si za hlavní cíl klade vyložit jeho teorii poznání. Práce je strukturována do čtyř kapitol. Nejprve seznamuje čtenáře se Steinerovým životem, myšlenkovým vývojem a dílem, a to zejména tím, jež spadá do první, tj. právě filosofické (a nikoli ještě theosoficko- anthroposofické) fáze jeho tvůrčího života. Poté pojednává o jeho vztahu k J. W. Goethovi, jehož myšlenkový (a zvláště přírodovědecký) odkaz mu byl hlavním pramenem inspirace, a zároveň také načrtává základní podobu Goethovy vědecké metody a jejího epistemologického pozadí, totiž jeho empirického a současně objektivního idealismu, který Steinera hluboce oslovil a motivoval k sepsání prvního svého filosofického spisu: Grundlinien einer Erkenntnistheorie der Goetheschen Weltanschauung (1886). Tomuto dílu, v němž vlastně popsal a pojal svou teorii poznání zároveň jakožto teorii poznání Goethovu, je věnována třetí kapitola. Analyzovány a interpretovány jsou jeho hlavní tři na sebe navazující oddíly, ve kterých formuluje své pojetí zkušenosti, myšlení a poznání. Poslední kapitola pak podává výklad noetické části Steinerova filosofického operis magni: Die Philosophie der...
|
|
|
Language and Memory in Hegel's Conception of History
Formanová, Josefina ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Matějčková, Tereza (oponent)
Tato práce si klade za cíl vyložit dva koncepty, které sehrávají nezanedbatelnou roli v Hegelově filosofii života a dějin: totiž jazyk a paměť. Práce má spíše kontemplativní povahu a je rozdělena do tří částí. V první části zkoumám trojí vztah: mezi jazykem a myšlením, myšlením a skutečností a skutečností a jazykem. Domnívám se, že jazyk sdílí s myšlením a skutečností logickou strukturu a sám v tomto trojvztahu vystupuje jako performativní princip (či aktér) tvořící skutečnost jakožto nástroj externalizace pohybu myšlení, bez něhož by nebyl žádný vývoj Ducha možný. Druhá část práce se soustředí na pojem paměti a její funkce v rámci myšlení a aktivity sebevědomí. Jazyk zde má podobu a funkci moderního pojetí diskurzu, a to s ohledem na jeho aktivní roli ve vytváření skutečnosti. Paměť je pojímána zásadním způsobem vztažena k materii či materiální objektivitě, která si v paměti žádá své pojmenování, své uchopení v jazyce. Paměť je princip zvnitřňování a jazyk je princip zvnějšňování, přičemž oba termíny jsou pevně ukotveny v tzv. noci já, či noci sebevědomí každého ducha. Druhou část uzavírá objasnění vztahu mezi subjektem a objektem na pozadí konceptu paměti. Třetí část práce se přímo zabývá procesem sebevyjádření v rámci dějin, rozdílem mezi dějinami a pamětí co do jejich obsahu a v závěru...
|
|
|
Language and Memory in Hegel's Conception of History
Formanová, Josefina ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Matějčková, Tereza (oponent)
Tato práce si klade za cíl vyložit dva koncepty, které sehrávají nezanedbatelnou roli v Hegelově filosofii života a dějin: totiž jazyk a paměť. Práce má spíše kontemplativní povahu a je rozdělena do tří částí. V první části zkoumám trojí vztah: mezi jazykem a myšlením, myšlením a skutečností a skutečností a jazykem. Domnívám se, že jazyk sdílí s myšlením a skutečností logickou strukturu a sám v tomto trojvztahu vystupuje jako performativní princip (či aktér) tvořící skutečnost jakožto nástroj externalizace pohybu myšlení, bez něhož by nebyl žádný vývoj Ducha možný. Druhá část práce se soustředí na pojem paměti a její funkce v rámci myšlení a aktivity sebevědomí. Jazyk zde má podobu a funkci moderního pojetí diskurzu, a to s ohledem na jeho aktivní roli ve vytváření skutečnosti. Paměť je pojímána zásadním způsobem vztažena k materii či materiální objektivitě, která si v paměti žádá své pojmenování, své uchopení v jazyce. Paměť je princip zvnitřňování a jazyk je princip zvnějšňování, přičemž oba termíny jsou pevně ukotveny v tzv. noci já, či noci sebevědomí každého ducha. Druhou část uzavírá objasnění vztahu mezi subjektem a objektem na pozadí konceptu paměti. Třetí část práce se přímo zabývá procesem sebevyjádření v rámci dějin, rozdílem mezi dějinami a pamětí co do jejich obsahu a v závěru...
|
host ::
RSS.