|
|
Specifika ruské fenomenologie a její význam pro interpretaci literárního textu
Šimák, Petr ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Dohnal, Josef (oponent) ; Müller, Richard (oponent)
Cílem disertační práce je upozornit na vratkou pozici literární historie a dalších literárněvědných disciplín. Historie literatury popisuje literární texty jako mrtvé historické objekty. Ačkoli se tedy jedná o humanitní vědu, vyřazuje ze svého výkladu lidskou existenci a její žitý svět a kategorizuje historická a technická data literárních textů do skupin. Tento přístup je čistě vědecký. Historie literatury a další odvětví literární vědy řeší své vlastní abstraktní problémy skrze teorie, které nemají žádný záměr interpretovat literární text jakožto zvláštní zkušenost se světem. Naším cílem je upozornit, jak scientistní přístup k literárnímu textu neumožňuje interpretovat konkrétní literární text ve smyslu, který má pro lidskou existenci. Představujeme metodu fenomenologické filosofie a ukazujeme její potenciál pro interpretaci. Interpretace ve fenomenologickém smyslu slova znamená, že interpret se skrze literární text pokouší porozumět žitému světu. Dále sledujeme stopu fenomenologického myšlení v tradici pražského strukturalismu. Zvláště se potom zaměřujeme na specifika ruské fenomenologie, a to zejména u ruských myslitelů, kteří se zabývali interpretací uměleckých děl (J. Golosovker, B. Engelgardt, G. G. Špet, M. Bachtin ad.). V závěru předkládáme vlastní vymezení fenomenologické interpretace a komparací...
|
|
|
Cikánství a jeho vztah k "naší" vesnici v české literatuře 19. století
Soukup, Daniel ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent) ; Svatoň, Vladimír (oponent)
Mgr. Daniel Soukup Cikánství a jeho vztah k "naší" vesnici v české literatuře 19. století (abstrakt) Práce analyzuje postavy "cikánů" v české literatuře 19. století jakožto nemimetické výtvory. Opačný přístup, jenž pokládá "cikány" za zkreslená zobrazení skutečných Romů, je kriticky rozebrán v kap. 1.3. Další kapitoly se zaměřují na koncepty "konstruované cizosti", marginality a numinózna (1.4); rozličné kulturní vrstvy, jež utvářejí cikánský stereotyp (1.5); a sémantiku tohoto stereotypu (1.6). Na tento teoretický nástin navazují interpretace čtyř literárních děl (kap. 1.7-1.10), která zastupují archaickou (démonizující), romantickou a moderní (ironickou) vrstvu cikánství. Zvěda Zatrána vystupujícího v Lindově historickém dramatu Jaroslav Šternberg v boji proti Tatarům lze pokládat za příklad démonizovaného cikána. Máchovi Cikáni a Heydukovy "Cigánské melodie" zpodobují romantickou touhu po identifikaci s cikánstvím i nemožnost jejího dosažení. Čechova povídka "Cikánka" představuje ironickou dekonstrukci cikánského stereotypu. Druhá část práce zahrnuje šíře pojaté kontextuální interpretace cikánství ve vesnických prózách V. Hálka, K. Světlé a J. Holečka. V těchto kapitolách po zevrubném rozboru zobrazení "české vesnice" v díle daného autora následuje podrobné čtení povídky (Hálek: "Bajrama", Světlá:...
|
|
|
Komparativní přístupy Karla Krejčího v jeho pojetí české a polské literatury
Matějková, Veronika ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Svatoň, Vladimír (oponent) ; Trávníček, Jiří (oponent)
Dizertační práce zachycuje a interpretuje střety mezi literárněvědnými dobovými diskurzy na jedné straně a jednotlivcem v postavě bohemisty, slavisty a komparatisty Karla Krejčího (1904- 1979) na straně druhé. Na základě autorových literárněhistorických a komparatistických studií i jeho účasti v soudobých metodologických diskusích dizertace analyzuje, jak se tyto střety promítaly do jeho pojetí literárněvědné metody i práce literárního historika a komparatisty obecně. Vychází přitom z rozporuplné recepce Krejčího vědecké tvorby: zatímco je uznáván jako veličina slavistických studií, tak v celkovém kontextu české literární vědy zaujímá marginální pozici "outsidera". Dizertace sleduje, jak autor stál se svými metodologickými stanovisky v opozici vůči převládajícímu trendu. Jako adept slavistiky kritizoval její tzv. vlivologii a pozitivistické metody; v meziválečném období se přiklonil k sociologii literatury, přestože si nezískala popularitu; přes zaujetí fenomenologií i formalismem hájil svou "historicko-sociologickou" pozici vůči prosazujícímu se strukturalismu; v padesátých letech napsal "marxistické dějiny polské literatury", nikdy se ovšem s marxistickou vědou zcela neztotožnil; tvořil komparatistické studie v době, kdy byla komparatistika ještě odsuzována jako "kosmopolitní vlivologie"....
|
|
|
Specifika ruské fenomenologie a její význam pro interpretaci literárního textu
Šimák, Petr ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Müller, Richard (oponent) ; Dohnal, Josef (oponent)
Cílem disertační práce je promyslet možnosti interpretace, které nabízejí tradiční nástroje literární historie a dalších literárněvědných disciplín. Historie literatury popisuje literární texty jako historické objekty.Ačkoli se tedy jedná o humanitní vědu, vyřazuje ze svého výkladu lidskou existenci a její žitý svět a kategorizuje historická a technická data literárních textů do skupin. Tento přístup je čistě vědecký. Historie literatury a další odvětví literární vědy řeší své vlastní abstraktní problémy skrze teorie, které nemají žádný záměr interpretovat literární text jakožto zvláštní zkušenost se světem. Naším cílem je upozornit, jak scientistní přístup k literárnímu textu neumožňuje interpretovat konkrétní literární text ve smyslu, který má pro lidskou existenci. Představujeme metodu fenomenologické filosofie a ukazujeme její potenciál pro interpretaci. Interpretace ve fenomenologickém smyslu slova znamená, že interpret se skrze literární text pokouší porozumět žitému světu. Dále sledujeme stopu fenomenologického myšlení v tradici pražského strukturalismu. Zvláště se potom zaměřujeme na specifika ruské fenomenologie, a to zejména u ruských myslitelů, kteří se zabývali interpretací uměleckých děl (J. Golosovker, B. Engelgardt, G. G. Špet, M. Bachtin ad.). V závěru předkládáme vlastní vymezení...
|
|
|
Koncepce lyrického subjektu v poezii českých dekadentů v srovnávacím aspektu
Ivanova, Dimana ; Kubíček, Tomáš (vedoucí práce) ; Svatoň, Vladimír (oponent) ; Vojvodík, Josef (oponent)
RESUMÉ Dizertační práce Koncepce lyrického subjektu v poezii českých dekadentů v srovnávacím aspektu uvažuje o tématu subjektivity ve vztahu k sexualitě a náboženství ve třech literaturách modernismu - v bulharské, české a francouzské. Dizertační práce se skládá z šesti základních kapitol: Subjekt a subjektivita modernismu, Dandysmus fin-de- siècle. K teoretizaci problému, Lyrický subjekt a homosexualita, Lyrický subjekt a láska, Podoby narcismu a stylizace lyrického subjektu v Narcise v poezii modernismu, Lyrický subjekt a náboženství, Závěr a dosažené cíle dizertační práce. Text dává podrobné příklady z básnických (někdy i prozaických) děl českých, bulharských a francouzských autorů: Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček, Stanislav Kostka Neumann, Viktor Dyk, Charles Baudelaire, Arthur Rimbaud, Paul Verlaine, Stéphane Mallarmé, Pejo K. Javorov, Teodor Trajanov, Emanuil Popdimitrov, Trifon Kunev a jiné. První kapitola dizertační práce Subjekt a subjektivita modernismu je úvodní a má za cíl vymezit problematiku práce a základní teoretické cesty, které práce sleduje, aby dokázala své koncepce o problematice subjektivity v moderní poezii. Kapitola začíná vysvětlením základních pojmů, ve vztahu k nimž bude lyrický subjekt zkoumán a základní teoretické texty, jenž často tyto pojmy vysvětlují....
|
|
|
Proměny duchovnosti na Rusi XI.-XII. století
Hrazdírová, Jana ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Milko, Pavel (oponent)
Křesťanství se pro schopnost sjednotit rozdrobené kmeny východních Slovanů v pevnější svazek stalo jedním z pilířů formování raně feudálního státu XL-XILstoletí. Proces christianizace byl velice zdlouhavý a o plné evangelizaci ruského národa lze hovořit až v době tatarské nadvlády, kdy napomohlo odolat síle cizích nájezdníků. Tradice národů, které obývaly území pozdější Kyjevské Rusi a vliv přilehlých významných starokřesťanských středisek zanechaly na raném křesťanství východních Slovanů svůj vliv. Byly to misie antiochijského patriarchátu, vycházející z tradic helenizovaného židovství, které christianizovaly nejstarší církevní sbory v oblasti. Arménská a gruzínská církev a na jihu církev gótská tuto tradici uchovaly pro mladší církevní sbory. Významná byla přítomnost palestinské formy askeze, která se zde později utvrdila rovněž vlivem athoské-palestinské askeze mezi pečerskými monachy. Církev se vyrovnávala s hluboce zakořeněnou vírou pohanů, přičemž do sebe křesťanství na Rusi některé prvky slovanského pohanského kultu přejalo. Sklon konkretizovat křesťanská dogmata a vytvářet obrazné formy podání křesťanského učení byl charakteristickým rysem raných forem ruského křesťanství. Výběr bohosloveckých systémů uvnitř křesťanství byl pohanstvím rovněž ovlivněn. Docházelo proto ke střetům s řeckým klérem,...
|
|
|
Pohádka jako fenomén (srovnávací výklad pohádek)
Vrtbovská, Petra ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Kratochvíl, Zdeněk (oponent) ; Hrbata, Zdeněk (oponent)
Naším hlavním tématem je však porozumění obsahu a významu kouzelné pohádky a objevování příčin shody pohádek vyskytujících se v mnoha geograficky i kulturně vzdálených zemích světa. Hledání odpovědi na otázku: O čem je kouzelná pohádka je společným jmenovatelem všech kapitol. Východiskem byla jednoduchá hypotéza: Pohádka (možná) vypovídá o hlubokých základních lidských zkušenostech a existenciálních situacích. Je však třeba pátrat po tom, jestli se zakládá na pravdě a o jaké lidské zkušenosti a existenciální situace se jedná. Zároveň je pohádka (možná) živým prostředníkem interakce mezi dospělými a také mezi dospělými a dětmi, která pomáhá sdílet základní lidské zkušenosti. Vyprávění a společné prožívání pohádky je autentickým rituálem sdílení hlubokých pravd.
|
|
|
Veniamin a Juraj Križanić v Rusku
Příhoda, Marek ; Pelikán, Jan (vedoucí práce) ; Svatoň, Vladimír (oponent)
Práce je formálně rozdělena na dvě samostatné části - "Juraj Križanié v Rusku" a "Veniamin v Rusku". Podobný přístup je dán faktem, že oba zkoumaní autoři žili v různých dějinných epochách a jejich díla vznikala v rozdílné historické situaci a s jiným záměrem. Přes tyto odlišnosti jsme přesvědčeni, že psát o nich v rámci jedné práce má svoje opodstatnění a svůj smysl. Oba působili v Rusku v obdobích jeho historie, která můžeme charakterizovat jako přechodná. V případě Veniamina v údobí vymezeném ukončením formální závislosti moskevského vládce na tatarských chánech (1480), sjednocením velké části severovýchodní Rusi do jednoho celku s centrem v Moskvě a dobou Ivana IV. Hrozného (1547 - 1584). U Križaniée se jednalo o dobu mezi tzv. Smutou (1584 - 1613) a nástupem nové dynastie Romanovců ( 1613) na jedné straně a reformami Petra I. (1689 - 1725) na straně druhé. Jejich názory se utvářely zcela pod vlivem tradice evropského Západu, přesto se oba (každý vlastním způsobem) stali součástí duchovnosti staré Rusi a reagovali na situaci, v níž se moskevský stát jejich doby nacházel. Oba s sebou na Východ přinesli nové impulsy a oba (byť v odlišných podmínkách a rozsahu) ovlivnili (nebo se o to vědomě pokusili) politický a myšlenkový vývoj Moskevské Rusi. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Specifika ruské fenomenologie a její význam pro interpretaci literárního textu
Šimák, Petr ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Dohnal, Josef (oponent) ; Müller, Richard (oponent)
Cílem disertační práce je upozornit na vratkou pozici literární historie a dalších literárněvědných disciplín. Historie literatury popisuje literární texty jako mrtvé historické objekty. Ačkoli se tedy jedná o humanitní vědu, vyřazuje ze svého výkladu lidskou existenci a její žitý svět a kategorizuje historická a technická data literárních textů do skupin. Tento přístup je čistě vědecký. Historie literatury a další odvětví literární vědy řeší své vlastní abstraktní problémy skrze teorie, které nemají žádný záměr interpretovat literární text jakožto zvláštní zkušenost se světem. Naším cílem je upozornit, jak scientistní přístup k literárnímu textu neumožňuje interpretovat konkrétní literární text ve smyslu, který má pro lidskou existenci. Představujeme metodu fenomenologické filosofie a ukazujeme její potenciál pro interpretaci. Interpretace ve fenomenologickém smyslu slova znamená, že interpret se skrze literární text pokouší porozumět žitému světu. Dále sledujeme stopu fenomenologického myšlení v tradici pražského strukturalismu. Zvláště se potom zaměřujeme na specifika ruské fenomenologie, a to zejména u ruských myslitelů, kteří se zabývali interpretací uměleckých děl (J. Golosovker, B. Engelgardt, G. G. Špet, M. Bachtin ad.). V závěru předkládáme vlastní vymezení fenomenologické interpretace a komparací...
|
|
|
Specifika ruské fenomenologie a její význam pro interpretaci literárního textu
Šimák, Petr ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Müller, Richard (oponent) ; Dohnal, Josef (oponent)
Cílem disertační práce je promyslet možnosti interpretace, které nabízejí tradiční nástroje literární historie a dalších literárněvědných disciplín. Historie literatury popisuje literární texty jako historické objekty.Ačkoli se tedy jedná o humanitní vědu, vyřazuje ze svého výkladu lidskou existenci a její žitý svět a kategorizuje historická a technická data literárních textů do skupin. Tento přístup je čistě vědecký. Historie literatury a další odvětví literární vědy řeší své vlastní abstraktní problémy skrze teorie, které nemají žádný záměr interpretovat literární text jakožto zvláštní zkušenost se světem. Naším cílem je upozornit, jak scientistní přístup k literárnímu textu neumožňuje interpretovat konkrétní literární text ve smyslu, který má pro lidskou existenci. Představujeme metodu fenomenologické filosofie a ukazujeme její potenciál pro interpretaci. Interpretace ve fenomenologickém smyslu slova znamená, že interpret se skrze literární text pokouší porozumět žitému světu. Dále sledujeme stopu fenomenologického myšlení v tradici pražského strukturalismu. Zvláště se potom zaměřujeme na specifika ruské fenomenologie, a to zejména u ruských myslitelů, kteří se zabývali interpretací uměleckých děl (J. Golosovker, B. Engelgardt, G. G. Špet, M. Bachtin ad.). V závěru předkládáme vlastní vymezení...
|
host ::
RSS.