|
|
Vědecký realismus a přirozený svět
Joseph, Jacques ; Palkoska, Jan (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent)
Jacques Joseph Vědecký realismus a přirozený svět Diplomová práce Abstrakt Práce se zabývá vztahem přirozeného světa a světa přírodních věd a dále vztahem obou těchto světů k naší koncepci externí reality "tak, jak doopravdy je". Práce čerpá především ze současné anglosaské analytické filosofie vědy (konkrétně z debaty o vědeckém realismu), zvláštní oddíl je však věnován také Husserlově koncepci vztahu přírodních věd a přirozeného světa (jak ji popisuje v Krizi). Cílem práce je snaha poukázat na filosofickou neudržitelnost vědeckého realismu a následně formulovat přijatelnou alternativu. Neudržitelnost plyne především z implicitních předpokladů, z nichž do značné míry čerpají i odpůrci realismu, alternativní teorie tak bude muset být zcela odlišná. Měl by jí být "přirozený ontologický postoj" (NOA), předložený Arthurem Finem, jenž se pokouší zachovat intuice, z nichž realismus vycházel. V této práci je NOA v návaznosti na texty W. V. O. Quina a D. Davidsona rozpracovaná jako minimalistická metafyzika silně vázaná na jazyk, přesto však (nebo snad právě proto) zprostředkovávající vztah k realitě.
|
|
|
The (in)depence of elementary propositions in early Wittgenstein
Fořtová, Zuzana ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
Tématem mé diplomové práce je závislost a nezávislost elementárních vět v raném Wittgensteinově díle, především v Traktátu a v Some Remarks on Logical Form. Zatímco v Traktátu Wittgenstein zastává tezi, že elementární věty jsou vzájemně nezávislé, v SRFL tuto tezi opouští s poukazem na skutečnost, že alespoň některé elem. věty jsou vzájemně závislé, především pak na základě vzájemného vztahu exkluze. Otázkou, kterou se v práci pokouším zodpovědět, je, zda uznání závislosti (některých) elementárních vět narušuje nutně celou traktátovskou koncepci logické analýzy (jakožto postupu, který vede k elementárním větám). Má odpověď na danou otázku je nakonec záporná, přičemž se pokouším ukázat, že jakkoli Wittgenstein v Traktátu nezávislost elem. vět postuluje, není pro tuto nezávislost v rámci traktátovské koncepce logické analýzy žádný nutný důvod.
|
|
|
Vinculum substantiale
Kohout, Ondřej ; Palkoska, Jan (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Ve své bakalářské práci se soustředím na hypotézu substanciálního pouta ("vinculum substantiale") v Leibnizově pozdní filozofii. Diskutuji celou Leibnizovu koncepci substance - hlavní definice a nutné implikace, které mají klíčovou roli v mé práci. Po této ontologické expozici pokračuji interpretací křesťanského mystéria eucharistie. Toto mystérium je pro mou práci velmi důležité, jelikož úkolem substanciálního pouta bylo též vyřešení problému transsubstanciace. Po těchto přípravných diskuzích se snažím uvést nejdůležitější aspekty a interpretace substanciálního pouta. Výsledkem mé práce je důkladné vysvětlení této hypotézy.
|
|
| |
|
|
"Scire Deum esse". Scotův důkaz Boží existence jako vrcholný výkon metafyziky jakožto aristotelské vědy
Novák, Lukáš ; Sousedík, Stanislav (vedoucí práce) ; Karfíková, Lenka (oponent) ; Palkoska, Jan (oponent)
Vydali jsme se pátrat po tom, co to pro Dunse Scota znamená, vědět, že Bůh je. Naše zkoumání nám ukázalo, že pro Dunse Scota přirozené, vědecké poznání Boha, které jediné může aspirovat na titul vědění, nelze oddělit od poznání jsoucna jakožto jsoucna - ale nejen to: ani poznání jsoucna jakožto jsoucna nelze dosáhnout nezávisle na poznání Boha. Shrňme nyní nejdůležitější aspekty tohoto vztahu ontologicky pojatého metafyzického zkoumání a poznání Boha, jak se nám v průběhu práce vyjevily. Především se ukázalo, že vědecké poznání Boha není pro člověka dosažitelné v rámci jiné vědy, než je věda o jsoucnu jakožto jsoucnu: pouze v rámci této vědy je totiž možné získat pojmy, které lze na Boha vůbec aplikovat: totiž transcendentální pojem jsoucna, jeho atributy, a pojmy čistých dokonalostí, jejichž bytostná přináležitost do rámce metafyzického zkoumání se ukázala teprve v okamžiku, kdy plně vyšla najevo role, jakou v této vědě hraje poznání Boha. Dále, při zkoumání našich možností pokud jde o vědecké poznání povahy a atributů jsoucna jakožto jsoucna vyšlo najevo, že pro důkaz skutečně transcendentálního rozsahu pojmu jsoucna, tj. pro důkaz jeho indiference vůči konečnosti a nekonečnosti, se neobejdeme bez důkazu existence nekonečného jsoucna, tedy bez důkazu existence Boží - nedisponujeme totiž žádnou jinou...
|
|
|
Consciousness and the Self: the theories of John Searle and Antonio Damasio
Šebešová, Petra ; Palkoska, Jan (oponent) ; Hill, James (vedoucí práce)
Diplomová práce se zabývá vztahem vědomí a "já" v pojetí teorií vědomí Johna Searla a Antonia Damasia. Oba autoři pojímají vědomí jako bytostně subjektivní jev, a jako takový je zkoumán. Současně však dle nich tvoří vědomí přirozenou část fyzikálního světa. Nejprve jsou v práci rozebrány a vystaveny námitkám Searlovy argumenty ve prospěch subjektivní povahy vědomí a možnosti zkoumat ho vědecky. Poté je představeno Searlovo pojetí "já". Toto pojetí dle autorky nedokáže podrobněji vysvětlit subjektivitu. Následuje představení Damasiovy teorie vědomí, které doplňuje Searlovo pojetí. Dle Damasia představuje pocit "sebe" nezbytnou součást vědomí, která je přítomná předreflexivně a objevuje se ve formě pocitu. Autorka se v práci přiklání k tomuto pojetí "já", protože umožňuje lepší porozumění fenomenální stránce vědomí a zároveň tvoří základ pro možný vědecký výzkum. Damasiova biologická hypotéza o vyvstání subjektivity je nicméně v práci kritizována, neboť předpokládá to, co má teprve vysvětlit, totiž subjekt.
|
|
|
Osobní identita a paměť (Lockova teorie osobní identity a její kritická interpretace v analytické filosofii)
Kollmann, Jan ; Palkoska, Jan (oponent) ; Hill, James (vedoucí práce)
Tématem diplomové práce jsou vazby mezi Lockovou teorií osobní identity, její klasickou kritikou, kterou provedli Butler a Reid a její kritickou recepcí mezi vybranými představiteli analytické filosofie (Grice, Quinton, Perry, Shoemaker). V první části je Locke ukázán jako zakladatel tradice, která klade důraz na fundamentální vazbu mezi identitou osoby v průběhu času a její pamětí nebo vědomím. Zároveň je odlišena identita osoby a člověka, což znamená, že osoba je chápána jako identická potud, pokud sahá její vědomí, nezávisle na identitě hmotné a/nebo nehmotné substance, v níž spočívá identita člověka. V této části jsou také diskutovány vážné problémy Lockova pojetí jako jsou amnézie a paramnézie. Ve druhé části jsou analyzovány klasické námitky proti Lockově pozici - Reidův "paradox statečného důstojníka" a Butlerova námitka petitio principii a Reidovo a Butlerovo pojetí rozdílu identity osoby a ostatních jsoucen. Ve třetí části jsou diskutovány dvě koncepce současných autorů (Grice, Quinton), kteří obhajují Lockovu pozici proti klasickým námitkám a kteří tvrdí, že osobní identita spočívá v určitém druhu psychologické kontinuity (zdůrazněna je kontinuita paměti nebo charakteru). Je však ukázáno, že tyto koncepce stále podléhají námitce petitio principii. Ve čtvrté části jsou tedy diskutovány koncepce...
|
|
|
John Locke - primární a sekundární kvality
Štambachová, Lucie ; Palkoska, Jan (oponent) ; Hill, James (vedoucí práce)
Mé zkoumání se v této práci zaměřuje na Lockovu Esej o lidském rozumu (An Essay concerning Human Understanding) z roku 1689, zvláště pak na Lockovo stanovisko k problematice primárních a sekundárních kvalit. Řekněme si však na úvod alespoň základní informace o samotném Lockovi a jeho životě. Locke se narodil roku 1632 jako syn právníka. Studoval na Christ Church College v Oxfordu, kde roku 1658 získal titul mistra svobodných umění. Locke pracoval jako soukromý učitel, lékař, ale také ve státních službách. Mezi jeho díla, kromě výše zmíněné Eseje, patří například Dvě pojednání o občanské vládě (Two Treatises of Civil Government), Myšlenky o vychování (Thoughts concerning Education), Listy o snášenlivosti (A Letter on Toleration) atd. Ze skladby jeho děl je patrné, že Locke byl velmi všestranný myslitel a kromě otázek epistemologických a ontologických se soustředil rovněž na politickou filosofii a na podmínky výchovy a vzdělání. Locke byl zastáncem a jedním z tvůrců tzv. novověkého empirismu, což byl směr vymezující se vůči racionalismu, jehož zakladatelem byl René Descartes. Obě tyto školy si kladly shodné otázky, ale odpovědi, které na ně dávaly, byly různé. Zásadní rozdíl tkví v tom, že empiristé hledali pravdu ve zkušenosti, racionalisté v rozumu. Z těchto protikladných východisek se odvíjejí odlišné...
|
|
|
Berkeley's approach to Newtonian dynamics
Mihálik, Jakub ; Palkoska, Jan (oponent) ; Hill, James (vedoucí práce)
Práce se týká Berkeleyho reakce na newtonovskou dynamiku. Berkeley na jednu stranu obdivuje užitečnost, jednoduchost a obecnost Newtonových pohybových zákonů, na druhou stranu si ale uvědomuje jejich možné nežádoucí ontologické implikace. Pokud totiž interpretujeme Newtona v realistickém duchu, jeho nauky, zdá se, implikují, že fyzické předměty jsou aktivní. Proto je realisticky chápaná Newtonova nauka v příkrém rozporu s Berkeleyho názorem, že jedinými zdroji aktivity v univerzu jsou duchové. Berkeley se pokouší vyřešit tento konflikt tím, že nabízí koncept síly jako matematické hypotézy. Pokud totiž sílu chápeme takto, zdá se že jsme se zbavili nepřijatelných metafyzických závazků. Podle autora je mezi jednotlivými tvrzeními, která Berkeley činí o síle ve spise O pohybu jisté napětí a navrhuje interpretaci Berkeleyho koncepce, která se má tomuto napětí vyhnout. Podle této interpretace má Berkeleyho koncept síly instrumentalistický charakter. Závěrem se pak autor zabývá vybranými aspekty Berkeleyho konceptu síly jako matematické hypotézy a tvrdí, že i přesto, že by se mohlo toto pojetí zdát být v nesouladu s Berkeleyho metafyzickým stanoviskem, tento zdánlivý nesoulad se rozplyne, vezmeme-li v úvahu sémantickou koncepci představenou v Berkeleyho Alkifrónu.
|
|
|
Aristotelská nauka o potencích z hlediska současné teorie dispozičních predikátů
Peroutka, David ; Sousedík, Stanislav (vedoucí práce) ; Novák, Lukáš (oponent) ; Palkoska, Jan (oponent)
Tématem přítomné práce jsou schopnosti či - podle soudobé terminologie - dispozice. Připisování dispozice - např. k účinku - může být nahrazeno dispozičním kondicionálem typu "jestliže by x bylo příslušným způsobem testováno, x by vykázalo ". Jelikož ne-modální analýza dispozic se nezdá být proveditelná, je třeba při formalizaci příslušných dispozičních kondicionálů použít modalitu nutnosti. Avšak potřebná nutnost nemůže být vysvětlena pouze prostředky formální logiky. Proto přistupujeme k ontologickým úvahám o schopnostech. Jelikož chování věcí vysvětlujeme jejich kategorickými vlastnostmi (kvalitami), dispozice, které by nebyly identické se svými kategorickými bázemi, by byly nadbytečné. Schopnosti (dispozice) jsou tudíž jen konceptuálně odlišné od svých kvalitativních bází. Poznáváme kategorické vlastnosti věcí, avšak poznáváme je díky jejich kauzálním potencialitám čili schopnostem. Schopnost tudíž patří k esenci odpovídající kvality. Patří k ní jako její vztah k jistému (možnému) účinku. Jestliže však schopnosti patří k esenci kvalit, kvalifikovaná věc, nakolik nese dané kvality, nutně obnáší odpovídající schopnosti. A jelikož připisování schopnosti může být nahrazeno podmínkovou větou, můžeme formulovat následující tvrzení: Nutně (v každém možném světě): kvalifikovaná věc je testována ohledně...
|
host ::
RSS.