|
|
Morfogeneze a vzájemné ovlivňování bakteriálních kolonií
Rieger, Tomáš ; Markoš, Anton (vedoucí práce) ; Rulík, Martin (oponent) ; Kuthan, Martin (oponent)
Tato disertace navazuje svým zaměřením na další práce naší skupiny (Rieger T. et al., 2008, dále Cepl J. et al., 2010 a Patkova I. et al., 2012), kde jsme se věnovali studiu morfogeneze bakteriálních kolonií Serratia marcescens za různých inokulačních podmínek na nutričně bohatých agarech. Bakterie S. marcescens dokáží, pokud rostou v dostatečné izolaci na misce s živným agarem obohaceném o glukózu, vytvářet barevné strukturované kolonie, jež jsme nazvali "fontánka" (F). Díky schopnosti reagovat na proměny okolních podmínek změnou struktury či barevnosti, se tento fenotyp stal ideálním organismem pro další studia vzájemného ovlivňování bakteriálních kolonií. Všimli jsme si, že při standardním výsevu se bakteriální kolonie rostoucí v těsné blízkosti vybarvují dříve než kolonie rostoucí na misce izolovaně. Zjišťovali jsme, za jakých podmínek a jakým způsobem se toto ovlivňování děje. Prokázali jsme, že různé druhy bakteriálních makrokolonií (S. marcescens-fenotyp M, S. rubidea a E. coli) vysílají skrze živný agar informační agens, po jehož přijetí na ní dokáží recipientní fontánkové kolonie S. marcescens reagovat vždy stejným způsobem (X struktura). Jde tedy patrně o jakousi univerzální reakci na látku vysílánou různými druhy Enterobakterií. Růst kolonií fenotypu F na definovaném agaru je pomíněn...
|
|
|
Evolution of light detection in chordates
Pergner, Jiří ; Kozmik, Zbyněk (vedoucí práce) ; Markoš, Anton (oponent) ; Musilová, Zuzana (oponent)
1 Abstrakt Vnímání světla je jednou ze základních vlastností živočichů. Světelné signály jsou pro ně důležité např. pro udržování cirkadiárních rytmů, regulaci rozmnožovacích cyklů, provedení změn v pigmentaci a pravděpodobně nejdůležitěji ze všeho pro vidění. Většina zvířat vnímá světlo za pomocí opsinů, členů proteinové superrodiny G protein spřažených receptorů. Kopinatec je zástupcem bezlebečných, nejbazálnějšího podkmene strunatců. Díky jejich fylogenetické pozici, morfologii a fyziologii se bezlebeční stali nejlépe použitelným modelovým organizmem pro porozumění evoluce obralovců a jejich specifických znaků. Během svého vývoje kopinatec vykazuje mnoho různorodých reakcí na světlo. Tato dizertační práce se zabývá studiem světločivných orgánů a opsinů v kopinatci. Do větší hloubky je zde probrán repertoár opsinových genů ve dvou druzích kopinatce, kopinatci floridském (Branchiostoma floridae) a kopinatci plžovitém (Branchiostoma lanceolatum) a jejich porovnání zejména s opsiny v obratlovcích. Dále jsou prezentována data ukazující pozoruhodnou podobnost na úrovni genové exprese mezi vizuálním orgánem kopinatce, tzv. předním okem, a neurony a pigmentovým epitelem v oku obratlovců. Tato data potvrzují dlouho předpokládanou homologii mezi předním okem kopinatce a okem obratlovců. Celkově předložená...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Transgenerační epigenetická dědičnost u savců
Dostálová, Veronika ; Švorcová, Jana (vedoucí práce) ; Markoš, Anton (oponent)
Transgenerační epigenetická dědičnost u savců je diskutované téma v současné biologii. Epigenetické modifikace jsou molekuly, které hrají zásadní roli v regulaci genové transkripce. Epigenetické modifikace regulují ustavování jiných epigenetických modifikací a na celkovém procesu epigenetického stavu se podílí vnitřní i vnější buněčné nebo organismální prostředí. Jelikož jsou tyto molekuly schopny regulovat genovou transkripci v odpovědi na prostředí, podílí se tak na fenotypových projevech organismu. Je důležité zmínit, že epigenetické procesy jsou ovlivňovány také buněčnou či organismální historií. Vyvstává otázka, zda mohou tyto molekuly předávat informaci skrze savčí pohlavní linii do dalších generací. Existuje transgenerační dědičnost u savců? Experimentální data ukazují, že je tomu tak. Jaký to může mít dopad na naše vnímání evoluce? Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Fenomén symbiózy a jeho význam pro teoretickou biologii
Lhotský, Josef ; Markoš, Anton (vedoucí práce) ; Neustupa, Jiří (oponent) ; Krajčovič, Juraj (oponent)
Absrakt ' Symbióza je historicky definovaná jako jakéko|i ýzicky blízkésoužitídvou či vícejedincůpatřícíchk ruzným druhům,a to bez ohledu na to, zda výslednouasociaci označímejako vztah mufualistický, komenzální či paraziticý.,Díky renesanci konceptusymbiózy v druhépolovině dvacátéhostoletí(endosymbiotická teorie Lyrrn Margulisové, rozvijející se obor ekologie mikroorganismů) se postupně začalo lkazovat, že symbiotickésvazky jsou zcela zásadníjak pro porozuměníinterakcím evolučním,tak ekologickým' Jako tematický celek se proto úzce doýkají centrální otrízkyteoretickébiologie, tj. jak v úplnostipopsat a pochopit strukfurua fungování biosfery. V souvislosti s exponenciálním nárustem poznatků dí|číchbiologichých diciplín a faktu, že otěaky souvisejícíse symbiotickým soužitímorganismůse dnes ýkají vpodstatě každéhotakového oboru a umožňujínám krom toho úspěšně překačovat bariérymezi nimi, lze konstatovat,žerostepotřebapro rozsáhlou ana|ýzu celéhokoncepfu a jeho obecnéhoi speciálního ýznamu - a to zvláště v biolosii teoretické'která si k|adeza ci!být oboremintegrativním.
|
|
|
Lingvistické schopnosti nonhumánních živočichů
Čadková, Lucie ; Markoš, Anton (vedoucí práce) ; Nekovářová, Tereza (oponent) ; Faltýnek, Dan (oponent)
Lucie Čadková: Lingvistické schopnosti nonhumánních živočichů 1 ABSTRAKT Dvacáté století znamenalo obrovský posun ve znalosti komunikačního chování nonhumánních živočichů. Zatímco se etologům díky využití moderní techniky začalo dařit dekódovat přirozenou komunikaci zvířat, psychologové snažící se naučit člena jiného živočišného druhu určité formě jazyka zaznamenali první úspěchy. Neočekávané výsledky těchto studií zpochybnily zažité představy o naprosté výlučnosti jazykových schopností člověka a vyvolaly u mnohých potřebu redefinovat lidský jazyk, aby ochránili jeho výsadní postavení. Jednou z nejvlivnějších definic, která zaručovala vyloučení nonhumánních živočichů z pojmu jazyka a priori, se stal Hockettův seznam charakteristických znaků jazyka. Nekritické přijímání Hockettovy definice, která je i přes značný posun v myšlení v lingvistických disciplínách a řadu klíčových objevů na poli kognitivní etologie dodnes používána, a to většinou bez jakékoliv kritické reflexe, na podporu tvrzení, že člověk je jediným živočichem vládnoucí jazykem, se stalo motivací k napsání této práce. Ta se jednak snaží zmapovat historický vývoj otázky po lingvistických schopnostech nonhumánních živočichů a seznamuje čtenářem s průkopnickými pracemi na poli kognitivní etologie a v oblasti mezidruhové komunikace, jednak podrobuje...
|
|
|
Evolution of life - the RNA world
Čvirik, Rastislav ; Markoš, Anton (vedoucí práce) ; Kalous, Martin (oponent)
Vznik a evolúcia života v prírodných vedách predstavuje komplexnú a doposiaľ nevyriešenú otázku. Jedno z možných vysvetlení ponúka hypotéza "sveta RNA". Jej hlavnou myšlienkou je, že molekula RNA môže fungovať ako nositeľ genetickej informácie a zároveň aj ako katalyzátor chemických reakcií. Rovnako predpokladá, že v skorej fáze vývoja života na Zemi bola genetická kontinuita zaistená replikáciou molekuly RNA, proteíny a DNA sa vynorili až neskôr. Z recentných výskumov sa vynárajú stále silnejšie dôkazy ktoré podporujú existenciu tohoto sveta. Zostáva však stále množstvo problémov a nevyriešených paradoxov spojených prebiotickou chémiou. Aj keď táto teória priamo nevysvetľuje vznik života, ponúka zaujímavú alternatívu ako k tejto udalosti mohlo dojsť na primitívnej Zemi. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.