|
| |
|
|
Systematika a biogeografie užovek rodu Platyceps se zvláštním důrazem na druhy Blízkého a Středního Východu
Velenská, Doubravka ; Šmíd, Jiří (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent)
Rod Platyceps patří k jedné z nejstarších linií podčeledi Colubrinae (Serpentes, Colubridae). I přes to, že byl rod často zařazován do fylogenetických studií čeledi Colubridae, nejsou fylogenetické vztahy mezi jednotlivými druhy dosud uspokojivě rozhřešeny. Hlavní vinu nese nedostatečné pokrytí druhů v genetických analýzách. V této práci jsem analyzovala 90 jedinců z celkem čtrnácti druhů, z nichž některé druhy nebyly v žádné předchozí analýze zastoupeny. Celkově jsme osekvenovala čtyři mitochondriální (12S rRNA, cyt b, COI, ND4) a dva jaderné (cmos, NT3) geny, což mi umožnilo získat obsáhlou fylogenezi rodu. Moje výsledky potvrzují monofýlii rodu a zároveň ho rozdělují do tří velkých kladů - Indický klad (P. bholanathi, P. gracilis, P. ladacensis, P. ventromaculatus a P. sp_central_asia), Západoasijský klad (P. karelini, P. rogersi, P. saharicus a P. rhodorachis) a Disperzní klad (P. plinii, P. josephi, P. florulentus, P. taylori, P. najadum, P. collaris, P. elegantissimus, P. manseri, P. sinai, P. variabilis). K velkým změnám došlo u několika druhů. Zatímco Platyceps thomasi vychází jako barevná forma P. variabilis, poddruh P. variabilis manseri naopak povyšuje na samostatný druh. Platyceps atayevi a Platyceps schmidtleri byly recentně povýšeny z poddruhů P. najadum na samostatné druhy. Moje...
|
|
|
Fylogeografie gekonů rodu Bunopus (Squamata, Gekkonidae) na Arabském poloostrově
Pola, Lukáš ; Šmíd, Jiří (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent)
Arabský poloostrov představuje most mezi třemi kontinenty, Evropou, Asii a Afrikou a zároveň mezi dvěma zoogeografickými oblastmi, Palearktickou a Afro-tropickou (Etiopskou). Je proslulý svou bohatostí a endemicitou nejen mezi gekony, ale mezi šupinatými plazy obecně. Vedle impozantních endemických druhů v horách jsou i takové, které jsou hojně rozšířeny napříč celým Arabským poloostrovem (pan-arabské rozšíření) a z hlediska výzkumu zůstávají opomíjenými. Mezi arabskými gekony jsou ideálním příkladem gekoni rodu Bunopus, jejichž systematika a taxonomie je problematická, ačkoli se vyskytují široce po celém poloostrově. Ve snaze odpovědět na otázku možné kryptické diverzity těchto gekonů na Arabském poloostrově byla zrekonstruována fylogenetická pozice více než 80 vzorků pokrývajících převážnou část arabského areálu rozšíření, na základě sekvencí fragmentů dvou mitochondriálních (12S rRNA a COI) a dvou jaderných (RAG2 a c-mos) genů. Pro vizualizaci genealogických vztahů byly ze sekvencí jaderných genů zrekonstruovány haplotypové sítě. Výsledky fylogenetických analýz ukazují, že v porovnání s kryptickou diverzitou, jež byla dříve zjištěna na členitém území Íránu, je celý Arabský poloostrov obýván pouze dvěma liniemi, které v obou studovaných jaderných genech sdílí alely. Relativní genetickou...
|
|
|
Tělní povrchy plazů jako projekční plátna evoluce
Abramjan, Andran ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent) ; Šulc, Michal (oponent)
Dizertace se zabývá zejména zbarvením (a také ošupením) u vybraných druhů plazů a sleduje, jaké evoluční či ekologické souvislosti indikují vlastnosti těchto povrchových znaků. Hlavní tematické okruhy lze zhruba rozdělit na dvě skupiny: antipredační signály a efekty partenogeneze. Dominantní metodou, použitou ve většině studií je vizuální modelování. Práci tvoří následující případové studie. 1) Scinkové rodu Tiliqua používají v ohrožení svůj nápadně modrý jazyk k zastrašení potenciálních predátorů. Zjistili jsme, že jazyk má zároveň poměrně vysokou reflektanci v UV spektru, tedy v barvě často používané ještěry k vnitrodruhové komunikaci. Pomocí vizuálních modelů jsme zjišťovali, jak modrý jazyk vnímají soukmenovci a predátoři tilikvy (draví ptáci). V obou vizuálních modelech se UV-modrý jazyk jeví proti přírodnímu pozadí nápadnější, než jazyk růžový. V modelu soukmenovců se navíc jeho odstín částečně překrývá s odstíny UV-modrých skvrn, které jsou pohlavně selektovaným znakem u různých druhů ještěrek. UV-modrý jazyk tedy zřejmě přispívá k efektivitě deimatického signálu při antipredačním chování a nelze vyloučit ani jeho případnou roli ve vnitrodruhové komunikaci. 2) U gekončíka nočního (Eublepharis macularius) jsme detekovali UV reflektanci nepigmentovaných ploch kůže. Ty tvoří na ocase, kterým...
|
|
|
Multikomponentní signalizace u želv a šupinatých plazů
Brejcha, Jindřich ; Kleisner, Karel (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent) ; Carazo, Pau (oponent)
Multikomponentní signály jsou komplexní podněty, sestávající se z mnoha součástí, vnímané pouze jedním smyslovým orgánem. Barevné vzory na tělech živočichů mohou fungovat právě jako multikomponentní signály. Tato práce zahrnuje výsledky studií zabývající se způsoby produkce barvy na povrchu těl želv a šupinatých plazů společně s poznámkami o relativistickém pojetí funkce takových barevných povrchů těl živočichů. Výsledky ukazují, že zbarvení želv, kterému byla do současnosti věnována pouze malá pozornost, je pod vlivem působení pohlavního výběru. Zbarvení želv je stejně jako zbarvení šupinatých plazů výsledkem upořádání různých typů pigmentových buněk v kůži. Želvy však mohou produkovat barvu svých těl také pomocí uspořádání vláken kolagenu v kůži, což je jev známý pouze u ptáků a savců. Mezi zkoumanými druhy se mechanismy produkce barvy povrchu těla výrazně liší, přestože jsou jednotlivé složky utvářející zbarvení mezi těmito druhy sdílené. Na příkladu polymorfních ještěrek je ukázáno, že kategorické rozdíly v barvě jednotlivých morf vznikají ve skutečnosti na základě kvantitativních rozdílů v obsahu jednotlivých pigmentů. Kvantita těchto pigmentů je však regulována dvěma konzervativními úseky DNA, které jsou sdílené mezi barevnými morfami napříč různými druhy. Želvy a plazi nabízejí užitečný...
|
|
|
Sociální interakce a morfometrická analýza u vybraných populací tilikvy obrovské (Tiliqua gigas)
Jachnická, Kristýna ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent)
Tiliqua gigas je vzácný, s oblibou chovaný druh velkého scinka. Sociální struktura tohoto charismatického druhu však zůstává téměř neznámá. Vzh- ledem k vysoké agresivitě tohoto druhu a jeho obtížnému studiu v přírodě, se experiment založený na pachové diskriminaci jeví jako vhodný nástroj k jejímu lepšímu pochopení. Naše výsledky ukázaly, že reakce na pachový stimul je obecně slabá a má silně individuální charakter. Zájem jedince vzbuzují především látky produkované skrze kůži v oblasti hřbetu a nezdá se, že by pach jiného jedince vedl k útěkové reakci. Behaviorální analýza byla také doplněna o podrobnou analýzu hlav druhů T. gigas a T. scincoides. Je známo, že tyto druhy se dělí na několik diferencovaných poddruhů, které jsou dále tvořeny geograficky odlišnými populacemi. Zajímalo nás, zda se jednotlivé populace dají od sebe rozlišit na základě geometrické mor- fometrie a zda je dané rozdělení v souladu s jejich příbuzností. Ukázalo se, že po sloučení do větších skupin na základě genetické příbuznosti, se populace jeví jako distinktní, a jsou tím podpořeny výsledky fylogenet- ické analýzy. Nicméně zdá se, že tvar hlavy se neliší mezi pohlavími a nepoukazuje tak na pohlavní dimorfismus ve...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Analýza stanovištních preferencí obojživelníků v severovýchodní části okresu Třebíč
Jeřábková, Lenka ; Švátora, Miroslav (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent)
7 ABSTRAKT V severovýchodní části okresu Třebíč bylo opakovaně monitorováno 108 vodních ploch v letech 2004 a 2005 a prokázáno rozmnožování 11 druhů. U Bombina bombina, Bufo bufo, Bufo viridis, Hyla arborea, Pelobates fuscus se jednalo o potvrzení předešlých údajů, naopak druhy Triturus cristatus, Triturus vulgaris, Rana temporaria, Rana dalmatina, Rana esculenta synklepton byly na sledovaném území objeveny nově. Výrazně vyšších hodnot frekvence výskytu jednotlivých druhů dosáhly BufBuf (60,2 %), RanEscSyn (78,7 %) a HylArb (48,1 %). Naproti tomu druhy TriCri, TriVul, BufVir, RanArv, RanDal byly ve sledovaném území zastoupeny s frekvencí nižší. Byla zjištěna pozitivní korelace podílu litorální, natantní a submerzní vegetace a průhlednosti vodního sloupce a naopak negativní korelace míry zastavěného území s počtem druhů obojživelníků rozmnožujících se na vodní ploše. Redundanční analýzou (RDA) byl stanoven statisticky průkazný vliv environmentálních proměnných (podíl litorální vegetace, průhlednost, velikost vodní plochy a počet dalších vodních ploch v okruhu 500 m) na výskyt obojživelníků na vodních plochách a byly navrženy "ideální rozmnožovací plochy" pro jednotlivé druhy. Nebyly zjištěny žádné rozdíly vlivu environmentálních faktorů na druhovou diverzitu při použití souborů dat s různým počtem druhů....
|
host ::
RSS.