|
|
Elektrické podniky hlavního města Prahy a filmová avantgarda
Krejčová, Kateřina ; PETŘÍČEK, Miroslav (vedoucí práce) ; VOJTĚCHOVSKÝ, Miloš (oponent)
Cílem diplomové práce, která vychází z výzkumu archivního materiálu a dobových periodik, je popsat vztah mezi Elektrickými podniky hlavního města Prahy a československou avantgardou ve 20. a 30. letech 20. stol. Elektrické podniky hlavního města Prahy daly formou pravidelně zadávaných reklamních zakázek vzniknout několika výjimečným filmovým a intermediálním projektům, jako např. filmu Praha v záři světel (1928), světelně-kinetické plastice Zdeňka Pešánka (1930) nebo krátkému experimentálnímu filmu Světlo proniká tmou (1931). V podnikovém archivu se kromě produkční dokumentace nachází několik nerealizovaných scénářů, které vypovídají mnohé o vztahu mezi reklamou a uměním v meziválečném období. Autorka kriticky analyzuje roli Elektrických podniků coby mecenáše avantgardy, zdůrazňuje obecně rozšířenou dobovou fascinaci elektrifikací, osvětleným velkoměstem a novými formami veřejně sdíleného prostoru.
|
|
| |
|
| |
|
|
Filmový fenomén
Ghebremichael, Asmara ; PETŘÍČEK, Miroslav (vedoucí práce) ; ROSENZVEIG, Eric (oponent)
Diplomová práce pojednává o filmu jako o fenomenálním aspektu skutečnosti. Zaměříme se na myšlenku ?filmu? jako kinematografického zjevení; jako na objekt, který souběžně vytváří a posuzuje vědomí a vědení světa. Analýza dějin filmu nám poskytne nástroj k pochopení našeho světa; jak jej vnímáme, jak na něj působíme, jak jej reflektujeme. V závěru prozkoumáme kinematografii z obou možných pohledů; jednak jako produktu ale rovněž i jako zprostředkovatele vědomí.
|
|
|
Svoboda proti programní formě totality
Mocňák, Michal ; PETŘÍČEK, Miroslav (vedoucí práce) ; POSPISZYL, Tomáš (oponent)
Zkoumání "svobodného software" na základě pokusu jeho vymezení vůči ideologiím a totalitním principům. S ohledem na defi- nici termínu svobody obecně. Svobodného v rámci a aktu osvobození, ale i principu demaskování a znevažování podstaty své vlastní exis- tence. Poodkrývání svobodného software v jeho historickém, socio- technologickém kontextu, respektive jeho vztahu k vývoji.
|
|
|
Vnitřek a vnějšek: zahrada jako strategie tvořivosti
Moralesová, Alexandra ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Vojtěchovský, Miloš (oponent)
Předkládaný esej je zamyšlením nad významem zahrady v evropském kontextu, zejména té okrasné, kterou zde zkoumáme jako akt reprezentace. Proměnlivost modelů ideálních zahrad může být nahlížena jako přímý výraz proměň paradigmatu, který je vždy nevyhnutelně spjat se způsobem reprezentace vyjadřující vládnoucí přesvědčení (politika i estetika tvoří spojité nádoby). V této perspektivě je pojednána například barokní francouzská zahrada nebo v reakci na ni vzniklý anglický park. Vzápětí na to však vyvstávají hned dvě podstatné otázky a to, zda-li se spíše než o akt reprezentace nejedná o akt narace, a zda-li existuje způsob umožňující vnímat zahradu nepojmově jako možnou strategii tvořivosti. Poslední možnost v práci otevíráme a uvádíme některá díla jako případy, kdy lze autorovu tvořivost nahlédnout v představě zahrady.
|
|
|
Divadlo jako domov
Golubovič-Dragin, Biljana ; Pilátová, Jana (vedoucí práce) ; Makonj, Karel (oponent) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Dias, Pavel (oponent)
Tato disertační práce sleduje divadlo jako místo osobního i profesního růstu a prostor, odkud je možné odpovídat realitě. Jmenuje se Divadlo jako domov s podtitulem Identita, paměť, prostor.rvní kapitola, Divadlo a alchymie, pojednává o mé stáži u Mina Tanaky a o transformačním potenciálu divadla, o zasvěcování pohybem v rozpětí mezi tradičním obděláváním země a sublimovaným tanečním pohybem butó, v němž si tělo a krajina odpovídají. Tato současná taneční technika čerpá ze specifické kulturní paměti i specické dějinné situace, a tím mi ukázala, že propojení života a tance není jen sen a může být nástrojem odhalování identity.
|
|
| |
|
| |
|
|
Za hranice (klasické) adaptace
Jindřichová, Markéta ; Mravcová, Marie (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Filmové adaptace se velmi často potýkají s výtkou, že deformují, redukují nebo nepřesně ztvárňují literární předlohu. Film byl a mnohdy stále je tradičně pojímán jako ilustrace literární předlohy, a tím je a priori odsouzen k tomu být vždy horší než originál. Ve své práci se zaměřuji na takový druh filmové adaptace, která je svébytným uměleckým dílem a která neparazituje na literární předloze, ale je spíše její mutací v jiném (audiovizuálním) médiu. Na třech konkrétních adaptacích, které se podle mého názoru z těchto kritérií vymaňují, ukazuji, jakými postupy filmoví tvůrci transformují původní text do svébytného a originálního filmového díla. Tyto tři zmíněné adaptace plně využívají svého potenciálu (tj. možnosti nového uspořádání času, prostoru, rytmu, postav atd.) a zároveň reprezentují určitou míru metamorfózy, interpretace, aktualizace a nezávislosti na originálním textu.
|
host ::
RSS.