|
|
Prostor a čas v knežských denících českého baroka (příspěvek ke studiu jednoho typu pramene)
Wolf, Jiří ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Svatoš, Martin (oponent) ; Mikulec, Jiří (oponent)
Zdá se mi pochopitelnou radost jednoho z největších historiků 20.století Fernanda Braudela nad těmi rukopisy, které před ním nikdo nebo skoro nikdo nestudoval./1/ Lásku k neprozkoumaným manuskriptům s ním sdílel také jiný velký historik Johann Huizinga, jenž se sice vyznal ze svého okouzelní netištěným pramenným materiálem, neodpustil si však do knihy "Wege der Kulturgeschichte" vložit také varování před nezřízeným pronikáním v málo známé prameny, bez jasné představy toho, co v nich má být vlastně zkoumáno.!2/ Tohoto nebezpečí (které pro mne vždy bylo a stále vskutku je nebezpečím) jsem se snažil vyvarovat důrazem na teoretickou podloženost své práce, ačkoliv lze jen obtížně svazovat teoretické otázky historické vědy s konkrétními prameny. Jde však možná o jednu z cest jak ve vlastním vědomí narušit zažitá schémata vytvořená literaturou, která nemusí směřovat ani k ověřování údajů v primárních pramenech, ani se nezbytně nevyrovnává s noetickými a dalšími teoretickými problémy studia historie a která bez hledání a nezbytného tápání předkládá čtenářům minulost jako factum brutum.
|
|
|
Příběhy pomníků v Českých Budějovicích
Kovář, Daniel ; Ebelová, Ivana (oponent) ; Hojda, Zdeněk (oponent)
Předkládaná práce, svým obsahem regionálně-historická, je založena na široké základně archivních zdrojů různého druhu. Heuristika byla soustavně prováděna v rozmezí let 1994-1999, doplňkově potom v letech 2000-2007, a přinesla pro zvolené téma dostatečné množství podkladů; existuje samozřejmě možnost pokračování v této práci, dalšího rozšíření pramenné základny a bližšího výzkumu dílčích otázek, jednalo by se však v každém případě již jen o drobnosti, jejichž detailní sledování není s ohledem na celek podstatné. Charakter použitých zdrojů je ovlivněn faktem, že téma dosud postrádalo souhrnného zpracování a že i dílčím problémům byla dosud věnována pouze mizivá pozornost; kromě několika popularisačních článků v denním tisku, v nichž bylo navíc po konfrontaci s archivními prameny zjištěno množství nepřesností, existují pouze tři kratší odborné stati, které se otázkou pomníků zabývají, a to jen ve velmi úzkém záběru. Zvolené téma, v němž se prolínají dějiny politické a kulturní s dějinami umění, si vyžádalo využití písemných pramenů mnoha diplomatických kategorií - korespondence, účetního materiálu, zápisů ze schůzí správních orgánů, podacích protokolů, kronik a jiných. Prostudovány byly publikované i nepublikované vzpomínky a v hojné míře rovněž ikonografické podklady. Údaje chybějící nebo v archivních...
|
|
|
Václav (Remedius) Prutký OFM: Itinerarium missionum apostolicarum (úvodní studie, edice a překlad s komentářem části I. dílu)
Förster, Josef ; Svatoš, Martin (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent) ; Navrátilová, Hana (oponent)
Disertační práce přináší především samotný text části Itineraria (31 úvodních kapitol) v podobě jeho kritické edice. Velmi se tak usnadní všem budoucím badatelům studium díla v latinském originále. Edice byla pořízena na základě rukopisného autografu, majetku Provincie bratří františkánů v Praze, uloženého v Národní knihovně ČR. Itinerarium patří mezi nejvýznamnější díla ze souboru rukopisných pramenů, jejichž autory jsou členové svatováclavské provincie řádu menších bratří sv. Františka, kteří působili v průběhu 18. stol. na misiích v Egyptě nebo Etiopii a dosáhli významného postavení v misijní hierarchii (Jakub Římař, Remedius Prutký, Kristián Schneider). Jejich díla různorodého charakteru (itineraria, deníky, sbírky lékařských receptů, jazykové slovníky, liturgické příručky aj.) mohou být cennými prameny pro odborníky řady nejrůznějších oborů: orientalistiky, egyptologie, geografie, historie, lingvistiky, literární historie aj. Vzhledem k tomu, že Prutkého literární dílo je českému čtenáři neznámé a bylo představeno jen díky překladu dvou kapitol, který pořídil ve 40. letech minulého století Z. Kalista, ukázalo se jako velmi žádoucí připojit ke kritické edici také komentovaný český překlad, na jehož potřebnost i úskalí Kalista upozornil. K překladu je připojen místní a jmenný rejstřík. Edici a překlad...
|
|
| |
|
|
Turnovští františkáni v barokním období (1651-1763)
Novotný, Robert Radim ; Mikulec, Jiří (oponent) ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce)
Záměrem předkládané diplomové práce je na základě několikaletého badatelského výzkumu, ústícího v publikování dílčích výsledků zejména v regionálním sborníku,1 podat pokud možno definitivní zprávu o prvním století působení františkánů v Turnově, resp. v celém regionu. Studium působení řeholních institucí v českých zemích v období raného novověku má svůj význam hned z několika důvodů. Čím menší podíl z tehdejší celkové populace řeholní komunity počtem svých členů představovaly, tím větší význam a vliv na vývoj prakticky všech složek společnosti už jen svojí existencí získávaly. Konečně i soudobé rčení konstatovalo, že kláštery jsou ve světě a svět v klášterech. Stejně tak se bezpochyby dá souhlasit s Martinem Elblem, že řeholní komunity byly více či méně věrným obrazem celé společnosti a obě složky se navzájem ovlivňovaly.
|
|
|
Studenti Jednoty bratrské na počátku 17. století aneb kněžský dorost z Archivu Matouše Konečného
Růčková, Markéta ; Hojda, Zdeněk (oponent) ; Ebelová, Ivana (vedoucí práce)
"Lasset sie nur ein wenig leiden, wenn sie nicht gelt haben, so studiren sie desto vleissiger!" Tento název si zvolil Max Siller pro svou studii publikovanou v Südostdeutsches Archiv,1 v níž částečně charakterizuje a podává literární a jazykový rozbor německy psaných dopisů mládenců studujících v druhé polovině 16. a v celém století následujícím na zahraničních školách, zejména na univerzitě ve Wittenberku, za stipendium levočské městské rady. Podkladem pro jeho analýzu se stala edice korespondence levočských studentů zpracovaná péčí szegedské germanistky Tünde Katony a filologa Miklóse Latzkovitse "Löcsei stipendiánsok és literátusok," která byla vydána v rámci ediční řady Fontes Rerum Scholasticarum.2 Zpřístupněním dopisů levočských studentů3 se badatelsky rozšířila pramenná základna a prostor nejen pro řešení některých otázek zahrnutých pod pojem "peregrinatio academica,"4 ale i pro získání přesnější představy o radostech a strastech života studentů v raném novověku. Nelze opominout ani vyjádření Gerharda Menka, podle něhož dokumenty osobní povahy (dopisy, deníky, autobiografické záznamy) patří vedle pramenů úřední provenience k důležitým zdrojům hlubšího poznání fungování jednotlivých vzdělávacích institucí.5 Odhlédneme-li od nejvyšších vrstev tehdejší společnosti, především nobility, pro níž se studia...
|
|
|
Cech soukeníků a tkalců v Soběslavi
Linhart, Stanislav ; Hojda, Zdeněk (oponent) ; Ebelová, Ivana (vedoucí práce)
Cílem bakalářské práce, jejímž tématem je cech soukeníků a tkalců ve městě Soběslavi, je podniknout na základě příslušných cechovních pramenů (jde zejména o cechovní statuta, cechovní knihy a spisový materiál) sondu do života těchto dvou cechů a přiblížit jejich organizaci a správu. Pozornost je však také věnována obecné problematice, to znamená stavu dosaženého poznání v cechovnictví, otázkám spojených se vznikem, vývojem a zánikem cechovního systému v našich zemích a v neposlední řadě také charakteru soukenického a tkalcovského řemesla.
|
|
|
Poutní cesta do Hájku u Prahy. Vznik, vývoj a úpadek ve světle pramenů 17.-19. století
Pařízková, Kateřina ; Zdichynec, Jan (oponent) ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce)
Barokní poutní cesta z Prahy do Hájku vznikla v letech 1720-1733. Z celkového počtu dvaceti kaplí se do dnešní doby dochovalo jedenáct. Původní trasa poutní cesty postupem času zanikala a na některých místech je již zcela přerušena. U některých zbořených kaplí se již nedá s jistotou určit, kde původně stály. V Hájku ( název podle nově vysázeného lesíka u Červeného Újezdu) založil v roce 1623 Jindřich Žďárský ze Žďáru loretánskou kapličku. U Lorety byl později založen františkánský klášter. V roce 1720 byl položen základní kámen poutní cesty. Kaple byly vybudovány a později udržovány z finančních darů donátorů. Rozpočet i účty za stavbu kaplí se dochovaly v archivu. Kaple byly vymalovány freskami, které znázorňovaly život Panny Marie a sv. Františka. Podoba obrazů se nedochovala, pouze jejich písemný popis. Kaple začaly chátrat koncem 18. století, když byl císařem Josefem II. zrušen fond na jejich obnovu. Poutní cesta byla využívána poutníky především v době hlavních mariánských svátků. Většina poutníků nepřicházela pouze po cestě z Prahy, ale také z okolních měst a vesnic. S rozvojem železnice dochází k postupnému odlivu poutníků na cestě z Prahy. Poslední větší oprava před zrušením poutního místa v roce 1950 se uskutečnila na konci 19. století, tehdy stálo ještě 14 kaplí. Původní malby nebyly již opraveny...
|
|
|
Městská správa a kanceláře ve středním Polabí za třicetileté války
Ďurčanský, Marek ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Čornejová, Ivana (oponent) ; Pešek, Jiří (oponent)
Zpracování problematiky vlivu válečných událostí na městskou správu a chod městských kanceláří v době třicetileté války není možné bez podrobnějších dílčích studií zachycujících situaci v jednotlivých městech. Takový výzkum by umožnil srovnání situace v různých regionech, srovnávacího materiálu ale zatím není dostatek. Zatím lze takové srovnání podniknout pouze pro menší území a na jeho základě se pokusit načrtnout základní tendence a jevy, jež se mohou ukázat jako klíčové pro další výzkum, jako jsou např.: a) rozsah a struktura orgánů městské správy a jejich změny pod vlivem válečných událostí; b) snaha o uchránění archiválií a způsoby zajištění nejdůležitějších písemností ve válečných podmínkách; c) přerušení práce městské rady a městské kanceláře způsobené přítomností vojenských jednotek, vměšování se důstojníků do místní správy; d) personální obsazení kanceláře a jeho změny, osobnosti písařů (jejich politické a náboženské přesvědčení, vzdělání, společenské postavení); e) reakce městských rad na aktuální potřeby obyvatelstva (mimořádné změny v obsahu běžně projednávaných záležitostí); f) vzájemné styky s jinými městy, šlechtou a zemskými i krajskými úřady.
|
|
|
Městská správa v Rokycanech a její představitelé v letech 1573-1699
Hrachová, Hana ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Sulitková, Ludmila (oponent) ; Ledvinka, Václav (oponent)
Rokycany patřily v raném novověku k menším městům řemeslnicko - zemědělského charakteru. Zejména v druhé polovině 16. století dochází k rozkvětu města. Díky loajálnímu postoji k Ferdinandovi I. v roce 1547 město nepostihly sankce tohoto panovníka a bylo odměněno mnoha privilegii. V roce 1584 se Rokycany stávají královským městem. Předkládaná práce se zabývá sledováním činnosti městské samosprávy, funkcí jednotlivých úřadů a jejich personálním obsazením. Nejdůležitějším orgánem ve městě byla městská rada s mocí zákonodárnou, soudní a výkonnou. K jejím povinnostem patřilo také vedení městského hospodářství a správa obecního majetku. Rada se skládala z 12 radních, z nichž první a nejváženější byl nazýván primas. Každý radní spravoval město po dobu jednoho měsíce, v tomto období byl nazýván purkmistrem. Ve sledovaném období se primasem stalo celkem 19 mužů, většina z nich zastávala post až do své smrti. Tři muži působili následně jako císařští rychtáři. V předbělohorském období se dvěma z primasů podařilo přesáhnout svým významem hranice města, a to Janu Novoměstskému Srnovci z Varvažova a Zikmundu Celestýnovi z Freifeldu. Dva primasové pocházeli přímo z tradičních rokycanských rodin, větší část se rekrutovala z učitelů zdejší školy a písařů. Podařilo se jim přiženit se do vůdčích rodin města, a tak se prosadit...
|
host ::
RSS.