Název:
Demokratizace v Guatemale 1985-1999
Překlad názvu:
Democratization in Guatemala 1985-1999
Autoři:
Beňová, Monika ; Novák, Miroslav (vedoucí práce) ; Mlejnek, Josef (oponent) Typ dokumentu: Diplomové práce
Rok:
2006
Jazyk:
cze
Abstrakt: [cze][eng] Když armádní elity na Escuela Política na jaře 1980 přemýšlely, jak to udělat, aby se armáda jako instituce mohla povznést k výšinám totálního profesionalismu a nemusela přitom vzlétat se závažím komplikované administrace komplikovaného státu, pravděpodobně ji ani v nejdivočejších představách nenapadlo, že o dvacet let později bude svědkem toho, jak obyvatelé tohoto státu hodí do koše šanci na změnu, po které dlouho toužili a za kterou mnozí z nich bojovali se zbraní v ruce. Armáda sama si asi mohla gratulovat - stav, v němž se guatemalská politická scéna před vstupem do nového milénia nacházela, víceméně odpovídala tomu, co si vojáci naplánovali, i když se k tomuto výsledku dostali cestami, které tenkrát na počátku bezpochyby považovali za nemožné. Sice se jim ani přes veškerou snahu se jim nepodařilo zlikvidovat povstalce do posledního muže, dokonce byli nuceni přihlížet, jak se bývalý nepřítel usmívá do kamer a prohlašuje, že vlastně zvítězil, ale v podstatě si nemohli stěžovat. Za vládu země a politické neúspěchy byli zodpovědní jiní, přitom schopnost ovlivňování dění na domácí scéně armádu neopustila. Její bývalý generál šéfoval parlamentu, v kterém měla většinu strana, kterou založil, a v Prezidentském paláci seděl člověk, kterého generál objevil a umožnil mu dosáhnout mety nejvyšší, nemusel se proto...Guatemala, the most populous and potencially the richest country in Central America happened from geopolitical reasons to be the center stage for the cold war battles in the region. After a brief ten years of democracy after the World War II, long era of military regimes followed. From the 1960, leftist guerrila movement operated in the country with the purpose of throwing over the incumbent governments. Given the length of the contest, officially called the internal armed confrontation, that had spread accross decades, both military governments and insurgents were forced to adapt to changing international situation. At the beginning of the 1980s, the Army decided the war cannot be won unless the major cause of the gerilla fight is not eliminated. This cause being one of the most extremely unequal societies in the hemisphere, the reformist part of the brass challenged guatemalan traditional landed oligarchy as to make them give up a small fraction of their hefty income to finance development in the rest of the society. The oligarchy refused, causing this part of the Army to act on their own. Headed during the first phase by Gen. Rios Montt, young officers got rid of the existing old type of oligarchy-friendly cliqué and seized the power and government. With the prelude of very bloody contrainsurgent...