| |
|
Popperův sen a propensitní interpretace pravděpodobnosti
Havlík, Vladimír
Stať se zabývá Popperovou propensitní interpretací pravděpodobnosti v rámci jeho metafyzického epilogu. Analyzuje se zde Popperova domněnka, že hledisko propensitní interpretace a indeterminismu vykresluje nový obraz fyzikální reality, a že tato pozice vede k zaujetí nového metafyzického programu propensitní kosmologie.
|
|
Setkání s dialogickým jednáním v kontextu mně známých (i praktikovaných) duchovních cest
Samuhelová, Danica ; Vyskočil, Ivan (vedoucí práce) ; Slavíková, Eva (oponent)
Ve své diplomové práci jsem se pokusila nahlédnout do hlubších souvislostí, které se otevírají během dialogického jednání s vnitřním partnerem. Vědomě jsem opomenula divadelní využití dialogického jednání, kterého jsem se dotkla jenom okrajově. Chtěla jsem v první řadě připomenout rovinu spirituální, která je při vstupu do dialogického jednání vždy otevřena a každému přístupna. Pro mě je dialogické jednání mostem mezi západním stylem pojímání reality a východním nahlížením do podstaty existence. Uvádím duchovní praktiky, které jsem sama zakoušela. Většinou prostřednictvím cvičení anebo intuitivním spojením skrze sny.
|
|
Skutečnost a sen
Kuthanová, Kristýna ; Sedlák, Michal (vedoucí práce) ; Havlásek Tatarová, Lucie (oponent)
Práce se zabývá tématem skutečnosti a snu, které konkretizuje do užší oblasti osobního zájmu. Řeší přání člověka, jež se pojí k určitým osobním vzpomínkám a místu. Práce rozebírá téma v souvislosti vztahů k místu v průběhu času. V teoretické části se zajímá o časovost na základě odborné literatury. Výtvarným projektem se přibližuje k naplnění osobního snu, ve vztahu ke zkoumané časovosti a vývoji. Vytváří tak individuální pohled na danou problematiku a uvádí vazby na výtvarnou kulturu. V poslední části se práce zaobírá úvahou nad možností využití tématu po didaktické stránce ve výtvarné výchově.
|
|
Sen a skutečnost v textech Pražského lingvistického kroužku a Skupiny surrealistů
Turinská, Ivona ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Rigorózní práce se věnuje vzájemným souvislostem mezi členy Pražského lingvistického kroužku a Surrealistické skupiny v meziválečném období, přičemž důraz je kladen na vrcholná třicátá léta. Analyzuje zejména vztah literárně-vědného diskursu českého strukturalismu, reprezentovaného teoretickými studiemi Jana Mukařovského a Romana Jakobsona, k uměleckému repertoáru textů, výtvarných děl, norem i světonázoru českého surrealismu. V úvodním oddíle se práce věnuje vzájemné spolupráci a osobním vztahům mezi členy obou skupin, druhý oddíl potom zasazuje zkoumanou problematiku do historického kontextu krizových třicátých let. Hlavní osu rigorózní práce tvoří následující oddíl zabývající se paradigmatickými tématy, mezi které řadí: skutečnost, předmětnost, torzovitost, sen a podvědomí. Poslední oddíl práce komparuje surrealismus a atmosféru třicátých let s manýrismem a obdobím po třicetileté válce. Analýza je zaměřená hlavně na vzájemnou recepci surrealistické a strukturalistické estetické koncepce třicátých let.
|
|
Sen a skutečnost v textech Pražského lingvistického kroužku a Skupiny surrealistů
Turinská, Ivona ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Diplomová práce se věnuje vzájemným souvislostem mezi členy Pražského lingvistického kroužku a Surrealistické skupiny v meziválečném období, přičemž důraz je kladen na vrcholná třicátá léta. Analyzuje zejména vztah literárně-vědného diskursu českého strukturalismu, reprezentovaného teoretickými studiemi Jana Mukařovského a Romana Jakobsona, k uměleckému repertoáru textů, výtvarných děl, norem i světonázoru českého surrealismu. V úvodním oddíle se práce věnuje vzájemné spolupráci a osobním vztahům mezi členy obou skupin, druhý oddíl potom zasazuje zkoumanou problematiku do historického kontextu krizových třicátých let. Hlavní osu diplomové práce tvoří následující oddíl zabývající se paradigmatickými tématy, mezi které řadí: skutečnost, předmětnost, torzovitost, sen a podvědomí. Poslední oddíl práce komparuje surrealismus a atmosféru třicátých let s manýrismem a obdobím po třicetileté válce. Analýza je zaměřená hlavně na vzájemnou recepci surrealistické a strukturalistické estetické koncepce třicátých let.
|
|
Vybrané druhy imaginativních technik a jejich využití v seberozvoji člověka
ŠALANDOVÁ, Dagmar
Bakalářská práce se věnuje popisu a možnosti uplatnění vybraných technik imaginace v oblasti seberozvoje jedince. Teoretická část se zabývá samotným pojmem imaginace, jejím vztahem k fantazii, uplatnění při tvorbě symbolů a v procesu denního snění. Dále se zaměřuje na léčebnou funkci imaginativních technik, jejich historii, významné představitele a podobné výzkumy na toto téma již provedené. Praktická část si pokládá otázku, jakým způsobem ovlivňuje aplikace vybraných imaginativních technik rozvoj sebepoznání a sebeprožívání jedince. Kvalitativním způsobem je u respondentů sledováno a v závěrečných výsledcích prezentováno subjektivní prožívání imaginativních cvičení, rozvoj ve schopnosti si představovat, vliv imaginace na prožívání a chování týkající se běžného života, postoj k sobě a k druhým a následný vhled do souvislostí obsahů imaginace a jejich životní reality. Zjištěné výsledky mohou být podkladem k případnému budoucímu výzkumu podporujícímu význam seminářů imaginací pro studenty vysokých škol.
|
| |
| |
|
Dvojí skutečnost u Jana Weisse
Magulová, Naďa ; Mravcová, Marie (oponent) ; Vaněk, Václav (vedoucí práce)
Tato práce se snaží postihnout dvojí zobrazování skutečnosti v díle Jana Weisse. Weissovo dvojí pojetí skutečnosti osciluje mezi vzájemně propojeným fantazijním a reálným nahlížením a je založeno na jeho osobní, atypicky intenzivní zkušenosti se snem (snové vidiny prožívané v tyfových horečkách v zajateckém táboře na Sibiři). První polovina práce se zaměřuje na Weissovu tvorbu z dvacátých a třicátých let. Výchozí téma snu a rozdvojení skutečnosti je zde paralelně ztvárňováno v klíčovém motivu zrcadla a v motivu dvojnictví, na tomto základě autor rozvíjí problematiku dalších polarit (dobro a zlo, vědomí a podvědomí, snění a realita, všednost a výjimečnost) a jejich vztahu. V souvislosti s inspirací chorobným snem a pod vlivem zážitku první světové války vykazuje fantastický svět Weissovy prózy rysy až krajní abnormality a zejména časoprostorové diskontinuity, jeho prvotiny jsou blízké expresionismu. Sen často hraničí s halucinací, šílenstvím. Jako záhadný prostor mezi snem a bděním, ale také jako symbolizace mravního znejistění se u Weisse objevuje téma tmy a slepoty. Druhá polovina práce se věnuje žánrovým schématům a typům vysledovatelným ve Weissově díle (motivy a postupy z oblasti pohádky a triviální literatury, romaneto, utopie a sci-fi ve tvorbě Jana Weisse) a realistické linii jeho tvorby posílené v...
|
host ::
