|
|
Geografická variabilita akustických projevů obratlovců
Cinerová, Michaela ; Petrusková, Tereza (vedoucí práce) ; Turčoková, Lucia (oponent)
Velké množství živočišných skupin se projevuje zvukem, ponejvíce kvůli komunikaci s příslušníky vlastního či jiného druhu. Komunikace pomocí zvuku se uplatňuje především v situacích či prostředí, kdy živočich dobře nevidí toho, komu je signál určen (nepřehledný terén, noc, velká vzdálenost). Známou skutečností je, že jednotlivé druhy mají specifické akustické projevy. Ty se však mohou lišit také v rámci druhu, a to buď v čase nebo prostoru. Tato práce se zabývá právě prostorovou variabilitou vnitrodruhové zvukové komunikace u všech obratlovců. Jejím účelem je zmapovat, u kterých živočišných skupin se vokalizace různí v prostoru. Dále se zabývá příčinami vzniku této variability, jako jsou genetické rozdíly mezi populacemi, působení prostředí, učení, a podobně, u různých skupin živočichů. V poslední části se potom snaží odpovědět na otázku, zda může prostorová variabilita akustických projevů ovlivnit vznik nových druhů a mít tak evoluční význam.
|
|
|
Regenerace srdeční svaloviny u obratlovců
Bergelová, Barbora ; Krylov, Vladimír (vedoucí práce) ; Mašek, Jan (oponent)
Ryby jako například Danio rerio mají schopnost regenerovat srdeční tkáň v průběhu celého života. Regenerační potenciál u obojživelníků se naproti tomu liší. Zatímco čolek je schopný regenerovat své srdce po celou dobu života, Xenopus leavis tuto schopnost ztrácí během metamorfózy. Rozdíly v regeneračním potenciálu se nemusí lišit jen mezi rody, ale také mezi druhy. Například Xenopus tropicalis má na rozdíl od Xenopus leavis zachovanou regenerační schopnost i v dospělosti. Savci namísto toho mají schopnost regenerace velmi omezenou. U myši i člověka byla pozorována pouze několik prvních dnů po narození. V dospělosti dochází k hojení rány a vzniku kolagenové jizvy. Z toho důvodu je velmi podstatné zkoumat molekulární mechanismy u modelových organismů, které si zachovávají schopnost regenerace, pro možné budoucí klinické uplatnění na lidech. Klíčová slova: regenerace, srdeční svalovina, hojení, zebřička pruhovaná, savci, obojživelníci, vývoj srdce, obratlovci
|
|
|
Antero-posteriorní polarizace tělních extremit u obratlovců
Smlsal, Dan ; Soukup, Vladimír (vedoucí práce) ; Krylov, Vladimír (oponent)
Tělní výběžky obratlovců jsou struktury, které během embryonálního vývoje vznikají laterálním růstem od hlavní centrální osy těla. I přes jejich vysokou diverzitu a rozdílnou stavbu jsou všechny tyto struktury organizovány podél tří hlavních os. Polarizace podél antero-posteriorní osy těla je nejvýraznější, co se diferenciace tělních extremit týče. Tyto polarizované diferenciační proměny jsou nejlépe probádány v končetinách, kde jsou kontrolovány zejména organizačním centrem jménem polarizační centrum (ZPA). Toto centrum interaguje s druhým centrem jménem apikální ektodermální lišta (AER), jejíž vliv se uplatňuje hlavně ve vyrůstání končetiny laterálně od těla. ZPA produkuje především Sonic hedgehog (Shh), včetně několika dalších signálních molekul napomáhajících polarizaci. Je součástí hlavní a vysoce konzervované signální dráhy napříč polarizovanými strukturami, a je ovlivňován třeba kyselinou retinovou (RA), která se podílí i na vzniku samotného ZPA. Jejich aktivita stimuluje sekreci fibroblastových růstových faktorů (Fgf) a kostních morfogenních proteinů (Bmp). Všechny tyto signální dráhy jsou zodpovědné za správnou diferenciaci fungujících výběžků veskrze interakční a koncentrační mechanismy. Cílem této práce je blíže seznámit čtenáře také s mechanismy polarizace dalších tělních extremit, jako vnější...
|
|
|
Regenerace srdeční svaloviny u obratlovců
Bergelová, Barbora ; Krylov, Vladimír (vedoucí práce) ; Mašek, Jan (oponent)
Modelové organismy jako Danio rerio mají schopnost regenerovat srdeční tkáň v průběhu celého života. Regenerační schopnost u obojživelníků se naproti tomu liší. Zatímco čolek je schopný opravit své srdce po celou dobu života, Xenopus leavis tuto schopnost ztrácí během metamorfózy. Rozdíly ve schopnosti regenerace se nemusí lišit jen mezi čolky a drápatkami. Oproti Xenopus leavis má Xenopus tropicalis schopnost regenerovat i v dospělosti. Savci namísto toho mají schopnost regenerace velmi omezenou. U myši i člověka byla pozorována pouze několik prvních dnů po narození. V dospělosti dochází k hojení rány a vzniku kolagenové jizvy. Z toho důvodu je velmi podstatné zkoumat molekulární mechanismy u modelových organismů, které si zachovávají schopnost regenerace, pro možné budoucí klinické uplatnění na lidech. Klíčová slova: regenerace, srdeční svalovina, hojení, zebřička pruhovaná, savci, obojživelníci, vývoj srdce, obratlovci
|
|
|
Srovnávací analýza časného vývoje (a evoluce) adenohypofýzy obratlovců
Brezarová, Dominika ; Černý, Robert (vedoucí práce) ; Kozmikova, Iryna (oponent)
Adenohypofýza je důležitá žláza v hlavě obratlovců. Obecně je její vývoj popisován spolu s migrací a prolamováním primárních úst. Adenohypofyzární plakoda putuje spolu se stomodeální plakodou ventrálním směrem. Stomodeální plakoda poté začíná invaginovat a z orálního ektodermu v tomto místě začíná invaginovat i adenohypofyzární plakoda, vytvářející Rathkeho výchlipku. Výchlipka se odděluje od úst a migruje směrem k mozku, kde vytváří dospělou žlázu. Má tedy původ v orálním ektodermu, i když u některých druhů obratlovců se vývoj liší a může zde být i endodermálního původu. U některých skupin, jako jsou ryby a obojživelníci, se například vůbec nevytváří Rathkeho výchlipka a tím pádem raná migrace adenohypofyzární plakody probíhá trochu jinak. Tyto odlišnosti se u nich vyskytují možná proto, že zde nedochází k hluboké invaginaci primárních úst jako u ostatních obratlovců. Vyskytují se i homologické struktury hypofýzy v rámci strunatců, jako je Hatshekova jamka u kopinatce nebo neurální žláza u pláštěnců, které mají, na rozdíl od obratlovců, endodermální původ. Klíčová slova: adenohypofýza, plakody, primární ústa, kraniofaciání vývoj, Rathkeho výchlipka, obratlovci
|
|
|
Sdílené mechanismy vývoje tělních extremit u obratlovců
Vintr, Jan ; Soukup, Vladimír (vedoucí práce) ; Krylov, Vladimír (oponent)
Mezi tělní extremity obratlovců patří, mimo jiné, končetiny, párové a mediální ploutve, ocasní hrbol, kloakální oblast, vousky a deriváty faryngeálních oblouků. Tyto výběžky sdílejí navzdory funkčním a tvarovým rozdílům řadu vývojově-genetických mechanismů. Vývoj těchto struktur je regulován především signálními drahami Fgf, Shh, Wnt, Tgf-β a kyselinou retinovou, aktivitou transkripčních faktorů Hox a Tbx, přičemž mají významnou funkci cis-regulační elementy genů, kterými jsou tyto faktory kódovány. Jedním ze společných prvků struktur, kterých se týká tento text, je přechodně vznikající epiteliální lišta ovlivňující tvorbu a proliferaci k ní přiléhajícího mezenchymu. Na vývoji některých z těchto struktur se zároveň podílí signalizační centrum zodpovědné za její asymetrii. V tomto textu jsou některé z těchto struktur srovnávány na základě jejich souvislosti se známými mechanismy vývoje končetin Tetrapoda a teoriemi vysvětlujícími původ párových ploutví obratlovců. S pomocí poznatků evolučně-vývojové biologie je posuzována teorie ploutevních lemů a archipterygiální teorie. Jako celek tato práce pojednává o sdílených a odvozených znacích tělních extremit obratlovců s cílem poskytnout základ budoucímu výzkumu týkajícího se rolí signálních center ve vývoji těchto extemit.
|
|
|
Embryonální vývoj faryngeální oblasti u obratlovců
Píchová, Lenka ; Černý, Robert (vedoucí práce) ; Minařík, Martin (oponent)
Plně vytvořený farynx u dospělého obratlovce je životně nepostradatelná struktura. Zajišťuje dvě hlavní funkce - příjem potravy a dýchání. Farynx je během embryonálního vývoje poprvé viditelný na laterární straně budoucí hlavy jako série vyvýšenin. Vývoj faryngeální oblasti u obratlovců začíná evaginací endodermu do podoby endodermálních výchlipek, naproti nimž se invaginuje ektoderm v podobě ektodermálních vchlípenin. Po střetnutí těchto dvou epiteliálních vrstev dochází k vytvoření faryngeálních oblouků, které jsou ohraničeny ektodermem z vnitřní strany a ektodermem ze strany vnější. Každý oblouk obsahuje mesenchymální jádro, které je tvořeno z buněk mesodermu a z mesenchymálních buněk neurální lišty. Obratlovci procházejí v rané embryogenezi fylotypickým stádiem tzv. farynguly, definované právě faryngeálními oblouky, a tudíž se obecně předpokládá, že vývoj faryngeální oblasti bude u všech obratlovců značně konzervativní. Díky srovnávací analýze vývoje faryngeální oblasti u různých druhů obratlovců jsem ale zjistila, že konzervativní je pouze spíše časný embryonální vývoj do podoby faryngeálních oblouků, jelikož v pozdějším vývoji se oblouky začnou lišit a tvoří značně odlišné deriváty. Klíčová slova: obratlovci, ektodermální vchlípenina, endodermální výchlipka, faryngeální oblouk, neurální lišta
|
|
|
Modulace faryngeální dentice v evoluci obratlovců
Novotná, Štěpánka ; Soukup, Vladimír (vedoucí práce) ; Zahradníček, Oldřich (oponent)
Zuby jsou klíčovou evoluční novinkou obratlovců. Dentice naprosté většiny dnešních obratlovců se nachází v orální dutině na čelistech a na patře, a/nebo ve faryngeální dutině na posledním faryngeálním oblouku. Za ancestrální znak dentice obratlovců je ale považována přítomnost zubů v celé orofaryngeální dutině. Tento znak se ovšem zachoval pouze u pár rybovitých obratlovců skupiny Osteichthyes (např. bichir a latimérie). U ostatních obratlovců došlo k postupnému vymizení faryngeální dentice. Bazální linie Actinopterygii podmínku zachování ancestrálních znaků splňují a jsou tak velmi důležitými pro pochopení výchozího stavu v evoluci dentice obratlovců. U některých odvozenějších linií Actinopterygii však nalezneme i zástupce s nejvíce specializovanými faryngeálními denticemi. Tato bakalářská práce se zabývá popisem faryngeálních dentic napříč obratlovci se zaměřením na zástupce bazálních linií skupiny Actinopterygii (bichir, jeseter, kostlín), kteří jsou klíčovými, avšak, z hlediska evoluce zubů, opomíjenými skupinami a se kterými se bude pracovat v rámci diplomového projektu. Klíčová slova: zuby, dentice, evoluce, obratlovci, farynx
|
|
|
Zubní kmenové buňky během vývoje dentic obratlovců
Pešanová, Věra ; Soukup, Vladimír (vedoucí práce) ; Hovořáková, Mária (oponent)
Dentice obratlovců je dynamickou strukturou, u které dochází k neustálému obnovování jejích elementů, zubů. Neustálou obnovu zubů umožňují zubní kmenové buňky epitelu a mezenchymu. Epitelové kmenové buňky se nachází v dentální lamině, která se, spolu s přilehlým mezenchymem, podílí na jejich regulaci skrze složitou síť signálních drah. Ta zajišťuje umístění, správný počet, inaktivitu, proliferaci a diferenciaci kmenových buněk. Dentice obratlovců jsou morfologicky různorodé, do značné míry je však jejich vývoj řízen sdílenými evolučně zachovalými molekulárními mechanismy. Epitelové zubní kmenové buňky všech zkoumaných skupin obratlovců například exprimují transkripční faktor Sox2 a na jejich regulaci se podílí signální dráhy jako je Wnt/β-catenin, Shh, Fgf a Bmp. Vzhledem k bohaté diverzitě morfologie dentálních lamin jsou i lokace předpokládaných kmenových buněk odlišné mezi obratlovci. Tato práce shrnuje dosavadní poznatky o zubních kmenových buňkách jednotlivých původů k určení sdílených a odvozených znaků dentic obratlovců.
|
|
|
Vývoj, evoluce a homologie příchytných žláz a orgánů nižších obratlovců
Minařík, Martin ; Černý, Robert (vedoucí práce) ; Ráb, Petr (oponent) ; Buchtová, Marcela (oponent)
Celá řada obratlovců se v raných stádiích larválního vývoje vyznačuje přítomností takzvaných cementových či adhezivních orgánů. Tyto specializované, kraniálně lokalizované žlázy produkují mukopolysacharidový sekret, jenž umožňuje larvám přichycení k substrátu a tím i setrvání v prostředí s dostatkem kyslíku a mimo dosah predátorů až do doby, než se plně vyvine trávicí a pohybová soustava. Detailně prostudovaným příkladem tohoto typu orgánu je cementová žláza drápatky vodní (Xenopus laevis), jež slouží jako modelový orgán diferenciace anteriorních struktur hlavy. Na základě exprese některých transkripčních faktorů a shodného ektodermálního původu byla navržena homologie cementových žláz drápatky a kostnatých (Teleostei) s adhezivními papilami sumek. Nedostatek znalostí o podobných orgánech dalších skupin však jakékoli definitivní vyslovení homologie na takto široké fylogenetické škále značně komplikovala. V předkládané práci jsem se zaměřil na studium cementových orgánů či jim odpovídajících struktur u tří druhů bazálních paprskoploutvých ryb: bichira senegalského (Polypterus senegalus), jesetera malého (Acipenser ruthenus) a kostlína mexického (Atractosteus tropicus). S použitím in vivo značení buněk epitelu prvostřeva, doplněného vizualizací hlavového entodermu pomocí počítačové mikrotomografie se...
|
host ::
RSS.