|
|
Vývoj, evoluce a homologie příchytných žláz a orgánů nižších obratlovců
Minařík, Martin ; Černý, Robert (vedoucí práce) ; Ráb, Petr (oponent) ; Buchtová, Marcela (oponent)
Celá řada obratlovců se v raných stádiích larválního vývoje vyznačuje přítomností takzvaných cementových či adhezivních orgánů. Tyto specializované, kraniálně lokalizované žlázy produkují mukopolysacharidový sekret, jenž umožňuje larvám přichycení k substrátu a tím i setrvání v prostředí s dostatkem kyslíku a mimo dosah predátorů až do doby, než se plně vyvine trávicí a pohybová soustava. Detailně prostudovaným příkladem tohoto typu orgánu je cementová žláza drápatky vodní (Xenopus laevis), jež slouží jako modelový orgán diferenciace anteriorních struktur hlavy. Na základě exprese některých transkripčních faktorů a shodného ektodermálního původu byla navržena homologie cementových žláz drápatky a kostnatých (Teleostei) s adhezivními papilami sumek. Nedostatek znalostí o podobných orgánech dalších skupin však jakékoli definitivní vyslovení homologie na takto široké fylogenetické škále značně komplikovala. V předkládané práci jsem se zaměřil na studium cementových orgánů či jim odpovídajících struktur u tří druhů bazálních paprskoploutvých ryb: bichira senegalského (Polypterus senegalus), jesetera malého (Acipenser ruthenus) a kostlína mexického (Atractosteus tropicus). S použitím in vivo značení buněk epitelu prvostřeva, doplněného vizualizací hlavového entodermu pomocí počítačové mikrotomografie se...
|
|
|
Srovnávací cytogenetika štěnice Cimex lectularius (Heteroptera: Cimicidae)
Sadílek, David ; Vilímová, Jitka (vedoucí práce) ; Ráb, Petr (oponent)
Srovnávací cytogenetika štěnice Cimex lectularius (Heteroptera: Cimicidae) Štěnice domácí, Cimex lectularius, se v posledních deseti letech začíná významně šířit ve všech vyspělých zemích mírného pásu, kde byla do poloviny sedmdesátých let téměř eradikována pomocí aplikace DDT. Tento temporální hematofágní ektoparazit se vyskytuje hlavně u netopýrů a synantropně v lidských obydlích. Zástupci C. lectularius se vyznačují pro druhy řádu Heteroptera běžnou, ale z pohledu ostatních organismů neobvyklou skladbou cytogenetických znaků jako jsou: Holokinetické chromosomy, achiasmatická meiosa, postredukční (invertovaná) meiosa pohlavních chromosomů a vnitrodruhová variabilita počtu pohlavních chromosomů X unikátního rozsahu. V předkládané práci byl revidován variabilní počet chromosomů štěnic ze 43 populací z České republiky a 27 sběrů z dalších evropských států. Za použití metodiky "hotplate spreading" a konvenčního barvení Giemsovým barvivem bylo celkem zjištěno 10 početních variant samčích karyotypů 2n = 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 37, 42 a 47 chromosomů a dva karyotypy samic s lichým počtem pohlavních chromosomů X 2n = 33 a 43. U všech studovaných samců byl prokázán stabilní počet 2n = 26 autosomů, ale počet gonosomů se pohyboval od základního stavu X1X2Y až k 20XY. Populace s pravděpodobně...
|
|
| |
|
|
Karyotypová diferenciace štírů rodu Euscorpius (Scorpiones: Euscorpiidae) v Evropě
Novotný, Tomáš ; Šťáhlavský, František (vedoucí práce) ; Ráb, Petr (oponent)
Předkládaná práce si dává za cíl předložit charakteristiku karyotypů štírů z rodu Euscorpius. Rod Euscorpius je typickým zástupcem štírů v Evropě. Jeho výskyt je široký téměř po celé jižní Evropě. Do dnešní doby se uvádí 18 druhů tohoto rodu. V této práci bylo karyologicky analyzováno šest druhů a u jednoho byl stanoven pouze základní diploidní počet chromozomů: E. carpathicus - 2n=90, E. concinnus - 2n=88, E. hadzii - 2n=68, E. sicanus - 2n=66, E. tergestinus - 2n=60, E. naupliensis - 2n=60, E.italicus - 2n=36. Popis karyotypů odhalil u všech studovaných druhů achiasmatickou meiozu a nebyly pozorovány žádné pohlavní chromozomy. Byly nastíněny základní fylogenetické vztahy a hypotézy karyotypové evoluce rodu Euscorpius. Byla zjištěná vysoká mezidruhová variabilita v počtu chromozomů a pomocí analýzy genu pro 16S rRNA potvrzeno taxonomické zařazení jednotlivých druhů. Zdá se tedy, že cytogenetické metody mohou přispět k pochopení druhové diverzity a rozlišení případných kryptických druhů v rámci rodu Euscorpius.
|
|
|
Úvod do studia karyotypové evoluce štírků (Arachnida: Pseudoscorpiones)
Šťáhlavský, František ; Smrž, Jaroslav (vedoucí práce) ; Marec, František (oponent) ; Ráb, Petr (oponent)
6. ZÁVĚRY 1. Pro studium karyotypu štírků je u většiny druhů nejvhodnější doba rozmnožování. Ve střední Evropě se dá v tomto období (duben - červen) u většiny druhů získat z gonád samců i samic dostačující množství spermatogoniálních mitóz a u samců i různá meiotická stadia vhodná pro analýzu karyotypu. 2. Primární konstrikce řady druhů jsou drobné a obtížně detekovatelné. Pro přesné vyhodnocení morfologie chromosomů jsou proto daleko vhodnější metafáze II samců. V této fázy jsou chromatidy chromosomů spojeny pouze v oblasti centromer, poloha primárních konstrikcí se tedy dá přesně stanovit. 3. Štírci jsou charakterističtí velkou mezidruhovou variabilitou v počtu a morfologii chromosomů. Diploidní počet chromosomů se v rámci celého řádu pohybuje od 7 až po 137. Nejnižší počty chromosomů má čeleď Olpiidae (2n=7-23), nízké počty chromosmů mají také čeledi Chthoniidae (2n=10-38), Geogarypidae (2n=15-23) a Garypinidae (2n=33). Nejvyšší počty chromosomů má čeleď Atemnidae (2n=93-137). 4. Původním systémem chromosomového určení pohlaví štírků je patrně X0. S výjimkou čeledi Larcidae byl tento systém nalezen u všech studovaných čeledí. V rámci čeledí Neobisiidae a Larcidae byl zjištěn také systém XY, jež vzniká pravděpodobně přestavbami mezi chromosomem X a autosomy. 5. Pohlavní chromosom se v průběhu meiosy...
|
|
|
Analýza karyotypu u vybraných bičovců řádů Amblypygi a Uropygi
Sember, Alexandr ; Král, Jiří (vedoucí práce) ; Ráb, Petr (oponent)
Karyotype analysis of selected species from arachnid orders Amblypygi and Uropygi Whip spiders (Amblypygi) and whip scorpions (Uropygi) represent relict arachnid orders which has been found already at Upper Carboniferous strata. Although cytogenetic data from amblypygids and uropygids might be important to reconstruct karyotype evolution of arachnids, cytogenetics of these orders is almost unknown. Presented study is aimed in analysis of karyotype and meiosis in 16 species of Amblypygi and 4 species of Uropygi. Both groups are characterized by considerable range of diploid chromosome numbers (2n = 24 - 86 in Amblypygi and 36 - 66 in Uropygi). Analysed species does not exhibit morfologically differentiated sex chromosomes. Differentiation of sex chromosomes on molecular level was revealed in amblypygid Paraphrynus mexicanus by comparative genome hybridization. Obtained data indicate XY/XX sex chromosome system in this species. Comparison of karyotype data indicates reduction of chromosome numbers during evolution of both orders. In Amblypygi, this reduction was accompanied by increase of number of biarmed chromosomes. This trend is not apparent in Uropygi. Karyotypes of most analysed amblypygids and uropygids are also characterized by low amount of heterochromatin. Most studied species exhibit two pairs...
|
|
|
Genetické mapování u rodu Xenopus
Seifertová, Eva ; Krylov, Vladimír (vedoucí práce) ; Ráb, Petr (oponent) ; Marec, František (oponent)
Mezi nejvýznamnější modelové organizmy v oblasti vývojové biologie patří bezesporu obojživelník Xenopus tropicalis. Jeho dřívější využití především v embryologickém výzkumu je v současnosti vytlačováno studiemi genetického a genomického charakteru. X. tropicalis má deset párů chromozómů v diploidním genomu a proto je pro tento typ výzkumu velmi vhodný. V posledních deseti letech byl jeho genom osekvenován, několikrát sestaven, vznikla provizorní genetická mapa a byla vytvořena i BAC knihovna mnohonásobně pokrývající genom. Přes veškeré úsilí se u tohoto druhu doposud nepodařilo sestavit kompletní mapu genomu. Ten i nadále zůstává organizován ve formě scaffoldů, které mají často neznámou polohu a i jejich sestavení zůstává i nadále sporné. Náš výzkum byl zaměřen na kompletaci genomu u druhu Xenopus tropicalis a na nové přístupy, které by bylo možné využít i u jiných druhů. Nejprve byla na základě vazebné analýzy a zjištěné fyzické polohy markerů sestavena genetická mapa. Ta nebyla zcela kompletní- nezahrnovala krátké raménko chromozómu 2 a rovněž 15 cM z p raménka chromozómu 7. Protože bylo zaplnění těchto oblastí klasickými metodami velmi obtížné, nebo ještě pravděpodobněji zcela nemožné, byla vynalezena nová metoda pro genetické mapování. Ta zahrnuje mikrodisekci zvolené oblasti, celogenomovou...
|
|
| |
|
|
Úvod do studia karyotypové evoluce štírků (Arachnida: Pseudoscorpiones)
Šťáhlavský, František ; Smrž, Jaroslav (vedoucí práce) ; Marec, František (oponent) ; Ráb, Petr (oponent)
6. ZÁVĚRY 1. Pro studium karyotypu štírků je u většiny druhů nejvhodnější doba rozmnožování. Ve střední Evropě se dá v tomto období (duben - červen) u většiny druhů získat z gonád samců i samic dostačující množství spermatogoniálních mitóz a u samců i různá meiotická stadia vhodná pro analýzu karyotypu. 2. Primární konstrikce řady druhů jsou drobné a obtížně detekovatelné. Pro přesné vyhodnocení morfologie chromosomů jsou proto daleko vhodnější metafáze II samců. V této fázy jsou chromatidy chromosomů spojeny pouze v oblasti centromer, poloha primárních konstrikcí se tedy dá přesně stanovit. 3. Štírci jsou charakterističtí velkou mezidruhovou variabilitou v počtu a morfologii chromosomů. Diploidní počet chromosomů se v rámci celého řádu pohybuje od 7 až po 137. Nejnižší počty chromosomů má čeleď Olpiidae (2n=7-23), nízké počty chromosmů mají také čeledi Chthoniidae (2n=10-38), Geogarypidae (2n=15-23) a Garypinidae (2n=33). Nejvyšší počty chromosomů má čeleď Atemnidae (2n=93-137). 4. Původním systémem chromosomového určení pohlaví štírků je patrně X0. S výjimkou čeledi Larcidae byl tento systém nalezen u všech studovaných čeledí. V rámci čeledí Neobisiidae a Larcidae byl zjištěn také systém XY, jež vzniká pravděpodobně přestavbami mezi chromosomem X a autosomy. 5. Pohlavní chromosom se v průběhu meiosy...
|
|
| |
host ::
RSS.