|
|
Mutační status a jiné chromozomální změny u chronické lymfatické leukémie
ŠLOUFOVÁ, Martina
Tato práce je zaměřena na mutační status a jiné chromozomální změny u chronické lymfatické leukémie. CLL je lymfoproliferativní onemocnění s nízkou malignitou, jehož podstatou je klonální proliferace maligně transformovaných B lymfocytů. Přestože se jedná o nejčastější zhoubné onemocnění v západní populaci, příčina vedoucí k jeho vzniku zatím nebyla jednoznačně určena. Identifikace prognostických markerů má zásadní význam pro stanovení prognózy onemocnění, volbu léčebné strategie a ovlivňuje celkové přežití pacientů. Cílem této práce je popis frekvence nejčastějších mutací u pacientů s CLL a zhodnocení biologického chování choroby. Veškeré výsledky pacientů s CLL byly získány v Nemocnici České Budějovice, a.s v letech 2016 a 2018.
|
|
|
Detekce a kvantifikace inhibitorů proteáz v klíštěti \kur{Ixodes ricinus} pomocí monoklonálních protilátek
VANÍČKOVÁ, Martina
Inhibitory proteáz v klíštěti hrají hlavní roli v průběhu sání klíštěte. Sliny klíštěte obsahují bioaktivní látky, díky kterému je schopné modulovat hostitelovu imunitu v průběhu sání, a tak nerušeně sát po neomezeně dlouhou dobu. V průběhu dlouhého sání tak může docházet i k přenosům klíšťaty přenášených chorob. Narušením funkce inhibitorů proteáz může být snížen přenos patogenů. V této práci jsem se zabývala výrobou monoklonálních protilátek, které jsem použila k detekci a kvantifikaci dvou inhibitorů serinových proteáz v orgánech a slinách klíštěte obecného.
|
|
|
Radioaktivně značené protilátky - perspektiva pro diagnostiku a terapii
Mejtská, Jana ; Bárta, Pavel (vedoucí práce) ; Ramos Mandíková, Jana (oponent)
1 UNIVERZITA KARLOVA FARMACEUTICKÁ FAKULTA V HRADCI KRÁLOVÉ KATEDRA BIOFYZIKY A FYZIKÁLNÍ CHEMIE DIPLOMOVÁ PRÁCE RADIOAKTIVNĚ ZNAČENÉ PROTILÁTKY - PERSPEKTIVA PRO DIAGNOSTIKU A TERAPII Vedoucí diplomové práce: Mgr. PAVEL BÁRTA, Ph.D. HRADEC KRÁLOVÉ, 2017 Bc. JANA MEJTSKÁ 2 ABSTRAKT CZ Různé typy tkání mají svou charakteristickou morfologii buněk. Každá buňka pak má na svém povrchu typické molekuly, které mohou být fyziologického nebo patologického typu. Přítomnost těchto povrchových struktur se pak může jevit zajímavou z hlediska případného odlišení specifické populace buněk od buněk okolních. Využití této vlastnosti je pak podstatné zejména v případě nádorových buněk. Cílení nádorově speciálních struktur buněk zahrnuje využití receptorově specifických peptidů anebo monoklonálních protilátek. Objev přípravy monoklonálních protilátek otevřel novou kapitolu v terapii a diagnostice mnohých nejenom nádorových onemocnění. Výhoda monoklonálních protilátek spočívá v jejich vysoké specificitě a také mnohdy vysoké afinitě k danému typu cílové buněčné struktury. Předkládaná diplomová práce je zaměřena na souhrn monoklonálních protilátek, které jsou v současné době aplikovány v terapii nebo diagnostice zejména nádorových onemocnění. Dále jsou v této práci uvedeny i protilátky, které jsou ve stádiu vývoje pro...
|
|
| |
|
|
Nové směry ve vakcinaci proti HIV
Dobiášová, Julie ; Drda Morávková, Alena (vedoucí práce) ; Strachotová, Dita (oponent)
A B S T R A K T Většina dosavadních vakcín je založena na podání usmrceného viru do těla hostitele. Po vytvoření imunitní odpovědi a imunitní paměti je organismus schopen se s případnou infekcí patogenem lépe vyrovnat. V případě HIV se ovšem nedaří vyrobit vakcínu, která by byla schopna očkovaného jedince před následnou infekcí ochránit. Virus HIV napadá CD4+ buňky a ničí imunitní systém. Rychlost jeho replikace je vysoká a odolává všem dosavadním antivirotikům a také buňkám, zprostředkující imunitní odpověď. Navíc virus perzistuje v buňkách v podobě provirové DNA. Pro úspěšnou vakcinaci proti HIV je vytvářena celá řada nových vakcín a vakcinačních postupů. Jednou z možností je využití rekombinantních virových glykoproteinů, které jsou včleněny do membrány viru HIV, které by měly vyvolat v očkovaném organismu tvorbu neutralizačních protilátek. Některé nové modely vakcín se zaměřují ne na virus samotný ale na omezení HIV infekce tím, že ničí infikované buňky prostřednictvím apoptózy, nebo vylučováním cytokinů. Použití plazmidové DNA spolu s rekombinantním vektorem se zdá jako neperspektivnější možnost pro vývoj vakcíny proti HIV. Bohužel tradiční ani nové modely vakcín prozatím nezajistili kompetitivní odpověď imunitního systému proti viru HIV.
|
|
|
Možnosti studia (charakterizace) hemocytů měkkýšů
Jindrová, Zuzana ; Skála, Vladimír (oponent) ; Horák, Petr (vedoucí práce)
Hemocyty jsou hlavní imunitní buňky bezobratlých organismů, tedy i měkkýšů. Liší se mezi sebou jak v morfologii, tak i ve svých funkcích. Dva základní všeobecně uznávané morfologické typy, granulocyty a hyalinocyty, se odlišují mírou fagocytózy a enkapsulace, produkcí kyslíkových radikálů a oxidu dusnatého nebo přítomností některých enzymů. Existuje řada metod, pomocí kterých se hemocyty charakterizují. Mikroskopie slouží primárně ke studiu jejich morfologie. Jemné detaily v antigenním složení povrchových struktur je možné rozeznat monoklonálními protilátkami nebo lektinovými sondami. Na základě granularity a velikosti buňky se hemocyty dělí pomocí gradientové centrifugace nebo průtokové cytometrie. Produkce oxidu dusnatého a kyslíkových radikálů se sleduje dodáním vhodného substrátu, který po reakci s radikálem mění své vlastnosti. Může začít fluorescenčně zářit, změnit absorbanci roztoku nebo vytvořit viditelnou sraženinu. Další možností je využití chemiluminiscence. Cílem studia hemocytů je objasnit interakci mezi měkkýšem a jeho patogenem. 1
|
|
|
Epididymal maturation – a crucial step in the post-testicular sperm development
Postlerová, Pavla ; Pohlová, Alžběta ; Zigo, Michal ; Jonáková, Věra
Mammalian spermatozoa after their development in testis undergo the post-testicular maturation in epididymis where acquire their fertilization ability and competence of movement. The epididymis is tissue with very active fluid-absorbing and fluid-secreting activity. Epididymal fluid contains ions and small molecules, proteins, glycoproteins and enzymes. The surface of spermatozoa is exposed directly to the epididymal fluid, and the sperm plasma membrane is significantly changed. Some testicular proteins are altered, masked, or replaced by new proteins/glycoproteins of epididymal origin. Several proteins produced by epididymis have been described in various mammalian species and shown to be associated with spermatozoa suggesting a role in the sperm maturation and/or sperm-egg binding and fusion. We isolated proteins from fluid, tissue and sperm of boar epididymis, and separated them by chromatographic and electrophoretic methods. We searched for known proteins using panel of antibodies and tested proteins of epididymal fluid for binding abilities. In the epididymis, we found proteins described as proteins of seminal plasma and associated with the sperm surface, such as spermadhesins, beta-microseminoprotein and acrosin inhibitor. These proteins were detected in epididymal sperm, fluid and tissue. We showed that some epididymal proteins may bind the spermatozoa and change the binding sites on the sperm surface. We determined and identified some proteins from boar epididymal fluid with affinity to heparin, hyaluronan and zona pellucida glycoproteins. These phenomena indicate that epididymal fluid proteins bind to the sperm surface during epididymal maturation and might subsequently play role in the sperm capacitation or sperm-zona pellucida binding.
|
|
|
Estrogen receptor beta (ERβ) in testicular cells and sperm
Dostálová, Pavla ; Žatecká, Eva ; Děd, Lukáš ; Dorosh, Andriy ; Postlerová, Pavla ; Jonáková, Věra ; Dvořáková-Hortová, Kateřina ; Pěknicová, Jana
Estrogen is a steroid hormone that plays an important role during sperm development in the male and female reproductive tract. Estrogen signalling is a complex process that depends on cell milieu and presence of receptors. Thanks to the steroid nature of estrogens, they can pass through the plasmatic membrane and bind to the intracellular estrogen receptors (ERs). Within the cell, there are several pools of ERs. One of them is localized to the cell nucleus and their activation leads to direct or indirect binding to DNA and ultimately to alternation in gene expression (genomic pathway). Other pools of ERs are associated with plasma membrane or are located in cytosol. Activation of membrane associated ERs leads to rapid non-genomic responses. Nowadays, two classical estrogen receptors are known – ERα and ERβ. Since ERβ is a predominant variant in testes, we focused our study on expression of ERβ variants in murine testes and sperm. We detected two variants of ERβ at mRNA level in both, testes and sperm. These variants differ in 54 nucleotids within the ligand binding domain and this variability results in different affinity to estrogen. We analyzed individual testicular cell types (spermatogonia, spermatocytes, spermatids, Sertoli cells) by RT-qPCR. Our results suggest that both ERβ variants are coexpressed in the same cell type and may therefore interact together. This may have consequences in mediating of estrogen signalling. Moreover, ERβ is expressed more in the later stages of spermatogenesis suggesting the role of ERβ in these stages or alternatively in spermatozoa alone. At the protein level, we detected ERβ in nuclear, membrane and cytosolic fraction prepared from testicular tissue suggesting the involvement of both, genomic and non-genomic, pathways of estrogen signaling in testes. In sperm, anti-ERβ antibodies localized ERβ in acrosome region and tail which is in accordance with the known role of estrogen on capacitation, acrosome reaction and motility.
|
|
|
Příprava monoklonálních protilátek proti antigenům borelie
ŠVEJDOVÁ, Veronika
Ve své bakalářské práci se zaměřuji na přípravu monoklonálních protilátek proti antigenům borelie. V teoretické části bakalářské práce popisuji druhy rodu Borrelia a protilátky. V úvodu práce je pojednáno o historii objevu spirochéty způsobující onemocnění lymeská borelióza, dále o vektorech tohoto onemocnění a rozdělení borelií podle geografického výskytu. Následuje taxonomické zařazení a popis bakterie, který je zaměřený na bičíky, uspořádání genetického materiálu a na vnější povrchové antigeny důležité pro tyto bakterie. V další části popisuji vztah borelie, vektora a hostitele a průběh imunitní odpovědi při onemocnění. Podrobněji jsou popsány kožní příznaky onemocnění lymeská borelióza a pár slov o relabující horečce. Tato kapitola je zakončena popsáním laboratorní diagnostiky původce lymeské boreliózy Borrelia burgdorferi. Dále se zaměřuji na vznik protilátek přirozenou cestou a na přípravu monoklonálních protilátek hybridomovou technologií. Stručně popisuji jejich rozdělení a využití. Praktická část bakalářské práce byla uskutečněna v laboratořích Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Zde jsem pomocí hybridomové technologie fúzí spojila myelomovou buňku se splenocytem imunizované myši za vzniku hybridomu. Tyto hybridomy jsem následně klonovala a kultivovala v mediu, které jsem testovala metodou ELISA na výskyt protilátek. Hybridomy s vysokou produktivitou byly zálohovány zmrazením v tekutém dusíku. Monoklonální protilátky jsem přečistila, zkoncentrovala a otestovala jejich titr.
|
host ::
RSS.