|
| |
|
|
Determinants of orchid species diversity
Štípková, Zuzana ; Kindlmann, Pavel (vedoucí práce) ; Kull, Tiiu (oponent) ; Whigham, Dennis (oponent)
Přírodní prostředí se v posledních desetiletích významně změnilo, především kvůli intenzivní činnosti člověka. Existují důkazy pro to, že teď nejspíš čelíme šestému velkému vymírání druhů a vhodné areály druhů se zmenšují. Proto se také populace mnoha rostlin a živočichů zmenšují a mnohé z nich dokonce vymřely. My jsme naši pozornost zaměřili na orchideje, protože jejich rozšíření vykazuje jeden z nejvyšších poklesů mezi všemi rostlinami. Tato práce se zabývá bohatostí druhů a rozšířením orchidejí, mírou a příčinami jejich velkého poklesu a vymírání, a kromě toho i faktory, které ovlivňují jejich výskyt v České republice a v Řecku. Ve většině předložených studií jsme využili databázi Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, která obsahuje více než 115 000 údajů o výskytu orchidejí v ČR. Typy rozšíření orchidejí jsme analyzovali v šesti rozdílných floristických oblastech, které se liší nadmořskou výškou a složením tamní flóry. Hlavní výsledky jsou shrnuty níže: Speciální strategie opylování orchidejí, stejně jako typ jejich kořenů v České republice i v Řecku hrají roli při rozšíření orchidejí ve zmíněných dvou zemích (Studie I, II a VI). Navíc jsme zjistili, že typy rozšíření se liší mezi šesti zkoumanými floristickými regiony (Studie I a II). V České republice jsou nejrozšířenější...
|
|
|
Fytoplankton tatranských ples: faktory ovlivňující druhové složení a biomasu
Červenková, Lenka ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Štefková, Elena (oponent)
Cílem této diplomové práce bylo popsat druhové složení a biomasu fytoplanktonu jezer v Tatrách (Slovensko, Polsko) a faktorů prostředí, které je ovlivňovaly. Vzorky povrchové vrstvy 89 jezer byly odebrány v září 2004. V biomase fytoplanktonu nejčastěji dominovaly bičíkovci ze skupin Chrysophyta, Dinophyta a Cryptophyta. Jezera v téže dolině se zpravidla lišila dominantní skupinou v důsledku odlišné morfometrie jezer, typu povodí a detailního geologického složení. Klasifikace na základě objemové biomasy fytoplanktonu ukázala, že většina jezer měla ultraoligotrofní a oligotrofní charakter, avšak v některých lesních a lučních jezerech byly též zaznamenány mesotrofní i dokonce eutrofní podmínky. Vztah mezi koncentrací chl-a a objemovou biomasou fytoplanktonu byl alometrický. Specifický obsah chl-a taxonomických skupin fytoplanktonu se výrazně nelišil. Celkem bylo určeno 233 druhů, nejdiverzifikovanější skupinu představovala Chlorophyta. Druhová bohatost jezera se pohybovala v rozmezí 3-46 druhů a byla negativně korelována s nadmořskou výškou a pozitivně s plochou jezera. Většina druhů byla vzácná svou biomasou i počtem osídlených jezer. Průměrná biomasa druhu na lokalitě byla pozitivně korelována s regionální distribucí. Podobnost druhového složení se snižovala se zvyšující se geografickou vzdáleností...
|
|
|
Cardamine dentata, její rozšíření ve střední Evropě a vztah ke C. pratensis
Holič, Filip ; Marhold, Karol (vedoucí práce) ; Chrtek, Jindřich (oponent)
Tato práce shrnuje doložené údaje o rozšíření Cardamine dentata Schult. z čeledi Brassicaceae v České republice, dále se zabývá chromozomovými počty a určením ploidních úrovní u tohoto druhu. Využity byly i mikrosatelitové markery, které měly přiblížit potenciální vztah C. dentata k druhům ze skupiny C. pratensis agg. Pomocí revize herbářových položek bylo zjištěno, že optimální podmínky pro rozšíření C. dentata v ČR jsou v termofytiku a mezofytiku v nadmořských výškách 150-650 m n. m. Jelikož z ČR nebyly známy žádné karyologické údaje pro tento druh, bylo pomocí průtokové cytometrie a počítání chromozomů nově zjištěno, že se v České republice vyskytují populace s dekaploidní a undekaploidní úrovní ploidie. Dále pak pomocí mikrosatelitových markerů bylo potvrzeno, že rostliny C. dentata jsou geneticky odlišné od ostatních druhů skupiny C. pratensis agg. Klíčová slova: Cardamine, Brassicaceae, mikrosatelitové markery, počty chromozomů, geografické rozšíření, Česká republika
|
|
|
Klimatické determinanty elevačního rozšíření tropických obratlovců
Vobořilová, Kateřina ; Hořák, David (vedoucí práce) ; Šmíd, Jiří (oponent)
Tropické oblasti jsou jedny z druhově nejbohatších ekosystémů na Zemi. Výrazná druhová bohatost těchto ekosystémů je patrná v počtu druhů obratlovců vzhledem k jejich rozmístění podél výškových gradientů. Rozšíření obratlovců podél nadmořských výšek je přirozeným jevem, kterým obratlovci reagují na různorodost abiotických podmínek. Ty spolu s geografickým rozmístěním hor, biotickými vlivy, termální fyziologií jednotlivých skupin obratlovců nebo také klimatickými změnami vytváří pro obratlovce specifické podmínky. Všechny tyto faktory mohou přispívat k rozšíření obratlovců do nižších, nebo naopak do vyšších nadmořských výšek. Rovněž mohou ovlivňovat altitudiální (výškovou) migraci, podle toho, jak jsou na ně jednotlivé druhy obratlovců přizpůsobení. V této práci jsem se zaměřila na to, jak mohou jednotlivé abiotické determinanty jako je teplota, srážky a vzdušná vlhkost, ale také klimatické změny pozitivně, nebo negativně ovlivňovat areály rozšíření u čtyř skupin obratlovců podél výškových gradientů tropických hor. Klíčová slova: teplota, srážky, oblačnost, tropy, nadmořská výška, geografické rozšíření druhová bohatost
|
|
|
Cardamine dentata, její rozšíření ve střední Evropě a vztah ke C. pratensis
Holič, Filip ; Marhold, Karol (vedoucí práce) ; Chrtek, Jindřich (oponent)
Tato práce shrnuje doložené údaje o rozšíření Cardamine dentata Schult. z čeledi Brassicaceae v České republice, dále se zabývá chromozomovými počty a určením ploidních úrovní u tohoto druhu. Využity byly i mikrosatelitové markery, které měly přiblížit potenciální vztah C. dentata k druhům ze skupiny C. pratensis agg. Pomocí revize herbářových položek bylo zjištěno, že optimální podmínky pro rozšíření C. dentata v ČR jsou v termofytiku a mezofytiku v nadmořských výškách 150-650 m n. m. Jelikož z ČR nebyly známy žádné karyologické údaje pro tento druh, bylo pomocí průtokové cytometrie a počítání chromozomů nově zjištěno, že se v České republice vyskytují populace s dekaploidní a undekaploidní úrovní ploidie. Dále pak pomocí mikrosatelitových markerů bylo potvrzeno, že rostliny C. dentata jsou geneticky odlišné od ostatních druhů skupiny C. pratensis agg. Klíčová slova: Cardamine, Brassicaceae, mikrosatelitové markery, počty chromozomů, geografické rozšíření, Česká republika
|
|
| |
|
|
Fytoplankton tatranských ples: faktory ovlivňující druhové složení a biomasu
Červenková, Lenka ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Štefková, Elena (oponent)
Cílem této diplomové práce bylo popsat druhové složení a biomasu fytoplanktonu jezer v Tatrách (Slovensko, Polsko) a faktorů prostředí, které je ovlivňovaly. Vzorky povrchové vrstvy 89 jezer byly odebrány v září 2004. V biomase fytoplanktonu nejčastěji dominovaly bičíkovci ze skupin Chrysophyta, Dinophyta a Cryptophyta. Jezera v téže dolině se zpravidla lišila dominantní skupinou v důsledku odlišné morfometrie jezer, typu povodí a detailního geologického složení. Klasifikace na základě objemové biomasy fytoplanktonu ukázala, že většina jezer měla ultraoligotrofní a oligotrofní charakter, avšak v některých lesních a lučních jezerech byly též zaznamenány mesotrofní i dokonce eutrofní podmínky. Vztah mezi koncentrací chl-a a objemovou biomasou fytoplanktonu byl alometrický. Specifický obsah chl-a taxonomických skupin fytoplanktonu se výrazně nelišil. Celkem bylo určeno 233 druhů, nejdiverzifikovanější skupinu představovala Chlorophyta. Druhová bohatost jezera se pohybovala v rozmezí 3-46 druhů a byla negativně korelována s nadmořskou výškou a pozitivně s plochou jezera. Většina druhů byla vzácná svou biomasou i počtem osídlených jezer. Průměrná biomasa druhu na lokalitě byla pozitivně korelována s regionální distribucí. Podobnost druhového složení se snižovala se zvyšující se geografickou vzdáleností...
|
|
|
Ekologické a evoluční strategie nekrofágních brouků (Coleoptera)
Jakubec, Pavel ; Růžička, Jan (vedoucí práce) ; Petr, Petr (oponent)
Nekrofágní brouci (Coleoptera) jsou zajímavou a velmi diversifikovanou ekologickou skupinou, s velkým dopadem na přirozený cyklus živin. Jejich hlavní složkou potravy, a zároveň místem rozmnožování, jsou mršiny obratlovců, člověka nevyjímaje. Tento vztah je často různě využíván ve forenzní entomologii, ale jeho potenciál není zdaleka využit, protože znalost biologie a ekologie těchto brouků je velmi kusá. V této disertační práci chci prozkoumat geografické rozšíření, ekologické nároky a vývojovou biologii několika středoevropských druhů nekrofágních brouků, tedy výsledek jejich ekologických a evolučních strategií. Za tímto účelem jsem si položil tři široce formulované otázky. Které faktory jsou určující pro lokální abundanci mrchožroutovitých brouků (Coleoptera: Silphidae)? Jaké je současné geografické rozšíření mrchožroutů otevřené krajiny v České republice? Jak ovlivňuje teplota vývoj druhu Sciodrepoides watsoni (Spence, 1813)? Zjistili jsme, že půdní typ má statisticky významný vliv na početnost mrchožroutů. Šest druhů preferovalo černozemě -- Nicrophorus antennatus (Reitter), N. germanicus (Linnaeus), N. interruptus (Stephens), N. sepultor (Charpentier), Silpha obscura obscura (Herbst), T. sinuatus (Fabricius), a jeden fluvizemě -- N. humator (Gleditsch). Tyto závěry podporují naši hypotézu, že půdní typ by mohl být jedním z určujících faktorů pro výskyt nekrofágních evropských mrchožroutů. Za účelem zjištění geografického rozšíření mrchožroutů jsme položili 420 vnazených padacích pastí na 84 lokalitách a takto jsme získali 71 234 kusů 15 druhů těchto brouků. Mezi nimi byly i tři druhy hrobaříků, kteří jsou na Červeném seznamu bezobratlých. Dva z nich jsou zranitelné, teplomilné druhy otevřené krajiny Nicrophorus antennatus (Reitter, 1884) (nalezen okolo Loun a Židlochovic) a Nicrophorus germanicus (Linnaeus, 1758) (Louny, Zábřeh a Židlochovice). Třetí je téměř ohrožený druh Nicrophorus sepultor Charpentier, 1825 (nalezen okolo Loun, Kutné Hory, Zábřeha a Židlochovic), který taktéž preferuje otevřenou krajinu. Studium vývoje běžného holarktického druhu Sciodrepoides watsoni probíhalo v laboratoři za několika konstantních teplot (15, 18, 21, 25 a 28°C). Na základě pozorování délky vývoje jsme vypočítaly parametry termálně sumačního modelu s jejich standardní chybou pro každé stádium vývoje (vajíčko, tři larvální instary a kukla). Zároveň jsme zjistili, že šířka hlavové kapsule je u tohoto druhu dobrým nástrojem pro určení stupně larválního instaru. Popisná statistika tohoto znaku a nová metodika jak studovat velikostně definované znaky je přiložena k práci.
|
|
|
Tasemnice čeledi Gryporhynchidae z Afriky
HAASOVÁ, Ivana
Tato práce je morfologicko-taxonomickou studií tasemnic čeledi Gryporhynchidae z Afriky. Nový materiál z Keňi, Senegalu a Súdánu zahrnuje 17 druhů v 8 rodech - Amirthalingamia macracantha (Joyeux et Baer, 1935) Bray, 1974; Anomotaenia riccii (Fuhrmann et Baer, 1943) Baer et Bona, 1960; Cyclustera magna (Baer, 1959) Bona, 1975; Cyclustera sp.; Dendrouterina macrosphincter (Fuhrmann, 1909) Baer et Bona, 1960; Neogryporhynchus sp.; Paradilepis lloydi (Southwell, 1926) Spasski, 1954; Paradilepis maleki (Khalil, 1961); Paradilepis urceina Bona, 1975; Paradilepis urceus (Wedl, 1855) Joyeux et Baer, 1950; Parvitaenia macrocoleo Bona, 1975; Parvitaenia macropeos (Wedl, 1855) Baer et Bona, 1960; Parvitaenia megascolecina Bona, 1975; Parvitaenia purpurea Johri, 1959; Parvitaenia samfyia Mettrick, 1967; Valipora ardeolae (Singh, 1952) Baer et Bona, 1960 a Valipora mutabilis (Linton, 1927).
|
host ::
RSS.