|
|
Recyklace
Mrázek, Mikuláš ; Morys, Oldřich (oponent) ; Korbička, Pavel (vedoucí práce)
Záměrem bakalářské práce je především poukázání na přebytek materiálu a zahlcování planety odpady, možnosti recyklace pevných materiálů, jako je například kov, a přetavení do jiných předmětů. Zásadní je nejen práce s materiálem, ale i s lidmi uvnitř kovošrotu. Vytvoření sociálního kontaktu s pracovníky a spolupráce na přetvoření odpadu do podoby sochařských děl a vytvoření videa je pro bakalářskou práci zásadní.
|
|
|
Toxické vztahy
Rausová, Terezie ; Rodek,, Václav (oponent) ; Rathouský, Luděk (vedoucí práce)
Ve své tvorbě pracuji už nějakou dobu s tématy, jako je antropocén, parazitismus, symbióza a environmentální úzkost. Ohledávám a zachycuji společensko-ekologickou situaci. Ironizuji sebedestruktivní chování moderních lidí ve smyslu ohrožování základních životních funkcí a varuji před otravou prostředí, které hraje nenahraditelnou roli pro život budoucí generace. Inspiračním zdrojem jsou mi science-fiction příběhy, které se často zabývají apokalyptickou vizí. Výchozím médiem je pro mě po celou dobu studia malba, kterou stavím na výrazné a fluorescenční barevnosti. Formálně jsou malby tvořeny akrylovou barvou a sprejem na plátno. Výstupem bakalářské práce je série velkoformátových obrazů, doplněná menšími formáty, která by měla upoutat svými neonovými barvami a na první pohled vtáhnout diváka do jedovaté, toxické zóny. Instalace by měla diváka znepokojaovat a nenechat chladným ve spojitosti postavení člověka v rámci společenského a přírodního systému.
|
|
|
Krajina těžby
Frič, Miloslav ; Ryška, Pavel (oponent) ; Vaněk, Vojtěch (vedoucí práce)
Krajina těžby je vizuální hra, která čerpá/vytěžuje velkoformátovou kresbu krajiny na plátně. Práce zkoumá limity závěsného obrazu pomoci videoprojekce a videokamery. Divák není limitován jasným myšlenkovým rámcem, ale vybízím jej k vizuálnímu zážitku teď a tady.
|
|
|
Aula
Žilinský, Michal ; Cenek, Filip (oponent) ; Mikyta, Svätopluk (vedoucí práce)
Pomalými kamerovými jazdami v dvadsiatich minútach piatich scén videa, kompletne CGI renderovaného prostredia, nazvaného Areál univerzálnej latencie, mapujem alternatívny časopriestor zóny lokalizovanej na severozápadnom Slovensku. Minimalistická narácia autonómnej jednokanálovej videoprojekcie konfrontuje subjektivizmus s univerzálnosťou antropocénu, vanitas a spiritualitu s vierou konzumizmu v nekonečnú akumuláciu a simulakrá virtuality s absolútnou pravdou. Príbeh celej videopoémy je komunikovaný virtuálnym prostredím, hudbou a zvukovými ruchmi. Táto diplomová práca prezentuje fragment mojej snahy o zaznamenanie morfológie špecifického miesta, prostredníctvom ktorého, ako zo samotného názvu vyplýva, nedopovedane alebo nevyslovene poukazujem na prežívanú skutočnosť a jej následky.
|
|
| |
|
|
Všechno bude v pořádku
Tejml, Ladislav ; Vaněk, Vojtěch (oponent) ; Krekovič, Slavomír (vedoucí práce)
Diplomovou prací navazuji na neuzavřený cyklus EGBA, který jsem započal koncem října roku 2016. Název EGBA je vyústěním z dobové nejistoty, úzkosti a ztráty důvěry v člověka, jako zdravě uvažujícího jedince. Projekt EGBA vnímám jako bonbón s náplní, jehož obsah je složen z navzájem se ovlivňujících chutí. Přestože je na pamlsek výborná reklama, skvělý obal i sám skvostně vypadá, samotný bonbón je nepoživatelný. První z namíchaných chutí je mnou poupravený termín postapokapitalismus, jako stále přetrvávající systém kapitalismu, který přes všechny možné peripetie ne a ne překonat. Přesto, že je patrné stále větší propojení vlivných podnikatelů se státním aparátem do nerozpletitelné pavučiny vazeb a vztahů spojené s prohlubující se finanční nerovností mezi lidmi, velkým zadlužováním zemí, zhoršujícím se životním prostředí, atd. Druhou chutí je temporalita, ve které je pro mě primární zrychlení jako údajný nástroj pokroku. Zrychlování je dlouhodobý proces, který přichází s moderní dobou v důsledku industriální revoluce. Dnešní doba nám však přináší freneticky roztříštěnou skutečnost, ve které se snažíme vmáčknout co nejvíce úkonů či výkonů do čím dál kratších časových intervalů. Rychlost se stala znamením úspěchu a tak není divu, že mnozí z nás končí na piluli naděje, jelikož je jasné, že náš biorytmus se nedá napínat do nekonečna. Současná, zrychlená společnost se dá přirovnat k bažině. Čím rychleji roztáčí své soukolí, tím rychleji se potápí v tekuté době. Třetí chutí je posthumanismus, ke kterému jsme dospěli neustálým zjednodušováním a redukováním problémů, které před nás klade příroda. Toto ulehčování nás dovedlo až k vytvoření stroje, který je v tomto redukování tak účinný, že zároveň vytváří vlastní problémy. Technologie se člověku neustále přibližují, jsou vyvíjeny neustále nové technologické vymoženosti, které jsou stále „sofistikovanější, užitečnější a chytřejší“. Nenápadné vytrácení lidské přirozenosti se postupně transformuje do podoby Théseovy lodi. Čtvrtou chutí je antropocén. Téma antropocénu oběhlo většinu zpravodajských kanálů. Ano, je to vážné a nepopiratelné, i když v mnohých konspiračních teoriích to zcela popiratelné je např. modrá, nikoli zelená paleta, Donaldovo trampoty, atd. Zkrátka dlouhodobá partie šachu, člověk versus příroda se zdá být výhodnější pro černé. Poslední přísadou je pojivo jménem internet, jako slina tekoucí přes všechny zmíněné chutě. Všechny zmiňované esence bonbónu jsou pro mě frustrující a nejlepším řešením se mi v předešlých pracích zdálo téma apokalypsy. Dystopické smýšlení však dlouho nevydrží a mě opět začaly přepadat návaly naděje, že by vše mohlo ještě nějak pozitivně dopadnout. Takže pokud přijdu někam, kde uvidím misku s bonbóny, nebudu váhat a okusím. Většinou se jedná o místa, kde je nutno vyčkat, vydržet, případně něco koupit a tak si budu s dostatkem času a klidu vychutnávat chutě bonbónů a čekat na duhu.
|
|
|
SASHA
Kadaňka, Petr ; Mazanec, Martin (oponent) ; Vaněk, Vojtěch (vedoucí práce)
Ústředním tématem práce je interpretace pocitů týkajících se problematiky mizejících krajinných hodnot na úkor neřízeného extenzivního rozvoje příměstských oblastí. Jedná se o subjektivní myšlenkový produkt několikaleté zkušenosti v rámci architektonické praxe, zahrnující mimo jiné i vlastní účast na obdobné invazivní výstavbě. Tato empirie vyústila v nepřetržité kladení si otázek dotýkajících se etického jednání a zodpovědnosti. Klíčovými pojmy jsou suburbanizace, sídelní kaše, development, satelitní město, periferie, transformace aury místa v „neauru”. Nedílnou součást práce reprezentují úvahy o obecné pozici objektu v rámci hierarchie (sub)urbánního prostoru. Objektem zde nejsou myšleny pouze pozitivní příklady mající podobu estetických, orientačních nebo vegetačních prvků. V centru zájmu je i jeho odvrácená forma — odpad, utilitární technické a funkční prvky nebo třeba zdánlivě nekonečná kolonizace veřejného prostranství osobními automobily. Kolonizace naší mysli. Všechny prostorotvorné objekty jsou zároveň i psychotvorné. Jejich mentální dopad může působit blahodárně, může vzbuzovat afekt nebo pohnutí. Co ale když objekty ve veřejném prostoru zcela chybí? Urbánní objekt nemá daleko k pozici artefaktu, rekvizity každodenního života, která člověku nepatří fyzicky, ale duševně.
|
|
|
Landscape-scale changes in central Europe around the Pleistocene-Holocene transition and the Anthropocene
Prach, Jindřich ; Pokorný, Petr (vedoucí práce) ; Kuosmanen, Niina Irina (oponent) ; Roleček, Jan (oponent)
Práce se zabývá dynamikou středoevropské krajiny. Zahrnuty jsou čtyři případové studie zaměřené na dvě klíčová období environmentální transformace: pozdní glaciál a antropocén. Všechny případové studie spojuje krajinná škála jako prostorové měřítko zkoumaných jevů, tedy nejen jako prostorový rozsah výběru vzorků, jak je rámcově popsáno v úvodu. Případové studie využívají disparátní kontexty a metody, což napomáhá přiblížení se tak komplexnímu fenoménu - krajině. Zahrnuté studie se zabývají krajinou a vegetací posledního glaciálu, a to (1) srovnáváním pylových záznamů napříč ČR s využitím moderních analogií (zde z Jakutska), které ukázalo, že změna na přechodu pozdního glaciálu a holocénu nemusela být tak velká, jak se dosud předpokládalo. Alespoň někde mohly již během posledního glaciálu existovat lesy podporované táním permafrostu. Navazující studie (2) zkoumá, jak tání permafrostu, tzv. termokrasové procesy vedly ke genezi celé jezerní krajiny, jejíž dědictví na Třeboňsku nečekaně přetrvalo až do současnosti. Na to navazuje studie (3) využívající podrobného paleoenvironmentálního záznamu sedimentů objevených jezer s využitím především geochemických sedimentologických metod. Dynamika eroze a pedogeneze během klimatických výkyvů v pozdním glaciálu odhalila dalekosáhlé změny krajiny v časovém...
|
|
|
Lucy Kirkwood's play The Children from an Ecocritical Perspective
Hanusová, Veronika ; Topolovská, Tereza (vedoucí práce) ; Chalupský, Petr (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá hrou The Children současné britské autorky a dramatičky Lucy Kirkwoodové. Nahlíží na hru z ekokritického hlediska a zaměřuje se na způsob, jakým hra reflektuje environmentální problémy dnešního světa především s přihlédnutím k otázce lidské odpovědnosti za klimatické změny způsobené lidskou aktivitou. Teoretická část představuje klíčové pojmy, jako je myšlenka antropocénu a kapitalocénu, jejich etické důsledky a myšlenku odpovědnosti vůči budoucím generacím. Dále stručně představuje biografii autorky, její dílo a skutečnou inspiraci, která stála u zrodu divadelní hry The Children, a to jadernou katastrofu v japonské Fukušimě v roce 2011. Praktická část interpretuje hru z perspektivy odpovědnosti jedné generace vůči generacím ostatním. Tato práce vnímá hru The Children jako komentář stavu současné společnosti a pokouší se najít paralelu mezi situací ve hře a současnou ekologickou krizí a klimatickými změnami. KLÍČOVÁ SLOVA Lucy Kirkwood, The Children, Antropocén, Zodpovědnost, Budoucí generace, Klimatická krize
|
|
|
Syntetická těla
Veselá, Lenka ; Kolářová,, Kateřina (oponent) ; Klodová, Lenka (oponent) ; Fajnor, Richard (vedoucí práce)
V disertační práci ukotvené figurou syntetických těl reflektuji skutečnost, že nejsme uzavřenými, od ostatního světa oddělenými subjekty, ale živými soubory formovanými s přispěním prostředí, jež nás obklopují a prorůstají a do nichž zpětně prosakujeme. Se zaměřením na syntetické chemické látky průmyslového původu, jež se v éře označované jako antropocén staly na Zemi všudypřítomnými, zkoumám dalekosáhlé důsledky toho, co znamená být syntetickým tělem ve světě prodchnutém a poznamenaném technologickým působením člověka. Prostřednictvím kolektivního publikačního a výstavního projektu Synthetic Becoming a individuálně rozvíjené intervence, jež lokalizuje působení antropogenního chemického znečištění v našem smutku, podrážděnosti, úzkostech, roztěkanosti či pocitech marnosti a beznaděje, hledám, jak se naučit dobře žít v kontextu industriální modernitou zapříčiněných změn. Jak se vyrovnat s radikální otevřeností a propustností našeho těla, a takto i jeho zraněností a zranitelností? Jak nahlédnout, kým se s průmyslovými chemikáliemi stáváme, a přijmout součást našeho já spoluutvářenou průmyslovým způsobem výroby, distribuce a spotřeby? Jak odolávat, přežít a pokračovat dál — společně s průmyslovými chemickými látkami i jim navzdory?
|
host ::
RSS.