|
|
"All this little affair with 'being' is over:" Metaphysical Crisis in Virginia Woolf's The Waves
Opravil, Vít ; Procházka, Martin (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
1 Abstrakt Práce si vytyčila prozkoumat tři různé problémy metafyziky v pozdním románu Virginie Woolfové Vlny a kontrastovat je s teoriemi tří myslitelů - Gillese Deleuze, Félixe Guattariho a Jacquese Derridy. První kapitola se zabývá přístupem Woolfové k subjektivitě. Deleuzova a Guattariho metoda definující subjektivitu jako vedlejší produkt strojové asambláže se ukáže být obzvláště vhodnou při čtení postav v prvních čtyřech kapitolách, kde se jejich těla a "subjektivity" formují různými způsoby. Deleuze a Guattari považují vlny z lyrických pasáží za abstraktní stroj, jehož aktualizacemi jsou asambláže postav. Nekomentují však teritorializační funkci slunečního světla, jež se ukazuje být stejně důležitou, a tedy je nutné ji analyzovat. Tato funkce koresponduje se stále vzrůstající oidipalizací postav, jež dosáhne svého vrcholu v páté kapitole románu, a která promění deteritorializovanou rhizomu v reteritorializovaný (tedy oidipalizovaný) systém signifikace. Druhá kapitola se zaobírá mechanismem teritoriálního stroje Slunce, obzvláště tím, jak redukuje rhizomu v centralizovaný systém, jehož centrum se dá považovat přes Derridovu teorii struktury za hru suplementarity. Percival se stává tímto (ne)centrem signifikující struktury. Centrum musí být rozpoznáno jako suplementární znak, který limituje nekonečnou...
|
|
|
Jinakost a identita
Žáčková, Kristýna ; Kouba, Petr (vedoucí práce) ; Soukup, Martin (oponent)
Práce Jinakost a identita se zabývá diskursem Gillese Deleuze (Différence et répétition, 1968) a Deleuze ve spolupráci s Félixem Guattarim (Capitalisme et schizophrénie: L'Anti-Oedipe, 1972, Mille plateaux, 1980, Qu'est-ce que la philophie?, 1991), na jehož základě je konstruován proces individuace, který je nejprve zasazen do deleuzovského časoprostoru. Proces individuace je založen na principu vnitřní diference, která je chápána jakožto princip generativní, tedy "tvořící rozdíl". V tomto smyslu představuje individuace koncept jinakosti oproti konceptu konstrukce identity. První dvě části práce slouží k představení základních principů myšlení Deleuze a Guattariho. Ve třetí části práce je v díle Deleuze a Guattariho lokalizován princip identity, který autoři pojímají jakožto vznikající prostřednictvím tzv. ilegitimního užití syntéz nevědomí. Na tomto základě je zde představena kritika psychoanalytické reprodukce represivní oidipální struktury a tato struktura je ve své reprodukční funkci rovněž demonstrována jakožto princip konstrukce pohlavní identity. Čtvrtá část práce se věnuje konfrontaci názorových motivací, hledisek a strategií Deleuze a Guattariho a Judith Butler. V páté části práce jsou nejprve stanoveny některé souvislosti mezi různými pojmy z dílů Kapitalismu a schizofrenie. Dále je zde...
|
|
|
Poetika imanence: performance divadlo Forced Entertainment
Suk, Jan ; Wallace, Clare (vedoucí práce) ; Roraback, Erik Sherman (oponent) ; Voigts, Eckart (oponent)
Jan Suk Poetika imanence: performance divadlo Forced Entertainment Abstrakt Předkládaná disertační práce zkoumá aplikací myšlenkových konceptů Gilla Deleuze a Félixe Guattariho mnohotvárnou povahu autorských představení britského experimentálního souboru Forced Entertainment. Hlavními cíli práce je prozkoumat transformativní teritorium mezi hercem a divákem. Transformativita tohoto meziprostoru v díle Forced Entertainment je dekódovatelná zejména skrze analýzu strukturálních vzorců, prvků provokujících sympatie, virtuální integrace diváka a zvýšeného důrazu na přítomnost. Aplikací terminologie Deleuzovi filosofie, zejména pak fenoménu imanence, dochází k definici pojmu poetika imanence, jejíž fungování právě tuto transformativitu divadelního prostoru dokáže terminologicky a myšlenkově uchopit. Po vymezení základních pojmů, jako je např. divadlo, performance, live art či postdramatické divadlo, úvodní kapitola kontextualizuje Forced Entertainment jakožto klíčové představitele současného experimentálního divadla; dále kapitola provádí analýzu relevantní odborné literatury v diskurzu divadelní teorie a performance. Druhá kapitola přináší hlubší vhled do nejsignifikantnějších prvků deleuzovské a deleuzoguattariovské filosofie, jako jsou např. rhizom, deteritorializace, dění (becoming), haecita a imanence; tyto...
|
host ::
RSS.