|
| |
|
|
Prázdno v epikureismu
Tříletý, Petr ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent)
Práce zkoumá roli prázdna v epikurejské fyzice a klade si o něm dvě základní otázky: Co to je a proč bychom měli uznat, že existuje. V první otázce se nabízejí dvě možnosti - prázdno může znamenat prázdnost mezi atomy nebo prázdno jako obecný prostor. Zkoumání ukazuje, že Epikúros pracoval s oběma těmito pojmy. Prázdný interval je v atomismu nutný pro možnost pohybu a širší pojem prostoru se mimo jiné zdá být důležitý pro tematizaci prázdna v prvním smyslu. Druhá otázka se soustředí na důvody pro existenci prázdna. Atomisté byli přesvědčeni, že prázdno je nutnou podmínkou místního pohybu. Ale proč? Pohyb je jistě možné vysvětlit i jinak - může ho umožňovat tekutina, látka, jejíž zvláštností je schopnost měnit tvar. Ukazuje se však, že tekutost předpokládá nekonečnou dělitelnost látky. Pak je možno atomistické popření nekonečné dělitelnosti chápat jako jejich důvod pro popření možnosti tekutosti, a tak jako důvod pro nutnost prázdna pro vysvětlení pohybu.
|
|
|
Sound
Foltinová, Daniela ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Témou tejto diplomovej práce je filozofické skúmanie zvuku. Základnou otázkou práce je, ako zvuky vnímame a co a ako môžeme skrze toto vnímanie o zvukoch povedat. Predpokladom práce je, že zvuky nevnímame vždy ako nositelov významu. Východiskovým bodom je analýza dvoch základných spôsobov kontaktu so zvukom: vydania a prijatia zvuku, ktoré vedú k skúmaniu úlohy vnemu vlastného hlasu najmä co do aspektu jeho telesnosti, k skúmaniu možnosti pocut "zvukový priestor" a jeho analýze a k skúmaniu úlohy tela pri zvukovom vneme. Na základe týchto analýz, podporených analýzou filozofických a básnických textov sa v závere práce ukazuje, že zvuk je zvláštnym prvkom reality, pretože ho vnímame súcasne ako konkrétny a zachytitelný (skrze slovo a telesnost) a nekonkrétny, kedže ani význam slov ci telesný kontakt so zvukom neumožnuje adekvátny - "zvukový" popis vnímaného zvuku.
|
|
|
Sladká nevědomost - Sextus Empiricus o lidském štěstí
Krása, Ondřej ; Thein, Karel (oponent) ; Karfík, Filip (vedoucí práce)
Předkládaná práce se věnuje vypracování a rozvinutí etické interpretace skepticismu, přičemž vychází z některých klíčových pasážích spisů Sexta Empirica. Po představení převládajícího interpretačního přístupu k Sextovým spisům podrobujeme tento přístup kritice a následně rozvíjíme alternativní výklad, v jehož centru stojí úvaha o příčinách štěstí a neštěstí, kterou na několika místech Sextus prezentuje. Jádrem těchto úvah i předkládané interpretace je přesvědčení o škodlivosti užívání rozumu pro šťastný život - používání rozumu vede totiž podle Sexta k neustálému usilování o něco a vyhýbání se něčemu, a udržuje proto člověka v neklidu a neštěstí. Vzdání se soudu, epoché, je lékem na tento neklid a skeptické argumenty ukazující neodůvodněnost každého soudu mají vzdání se soudu způsobit. Podle předkládané "etické" interpretace zpochybňuje skepticismus centrální roli rozumu při naplňování cíle lidského života, a útočí tak na dvě základní maximy řecké etiky: "Poznej sebe sama!" a "Poznej svět!" V kritické části práce jsme se pokusili přestavit některá úskalí skeptického ideálu a zpochybnit jak skeptické přesvědčení, podle kterého je stav bez používání rozumu šťastný, tak i přesvědčení, že štěstí je jedinou perspektivou, skrze kterou máme pohlížet na cíl lidského života.
|
|
|
Thomas Bernhard: To think
Foltinová, Daniela ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Thein, Karel (vedoucí práce)
Táto bakalárska práca sa zaoberá filozofickým aspektom románov Thomasa Bernharda, sústrediac sa na problém myslenia. Interpretácia, ktorú získavame skrze podrobnú analýzu románov Chůze, Mýcení a Staří mistři ukazuje, že hoci u Bernharda nenájdeme jasnú argumentačnú líniu, sú v jeho románoch rozvinuté originálne filozofické myšlienky. Práca sa zaoberá troma interpretáciami myslenia. V prvej sa nám myslenie ukazuje ako "stav chaosu", ktorý sa odohráva v mysli pomätenca. Druhá interpretácia, ako výsledok opätovného posúdenia prvej interpretácie vedie ku konceptu reflektívneho myslenia pozorovateľa. V prvej a druhej interpretácii sa stretávame len s negatívnym spôsobom vyjadrenia myslenia ako nemyslenia. Až v tretej interpretácii sa stretávame so "skutočným mysliteľom", rozprávačom príbehu, ktorý nás motivuje uvažovať o myslení ako o činnosti, ktorá v sebe nevyhnutne musí obsahovať to, že je odohrávajúca sa, ak má byť považovaná za skutočné myslenie. To vedie k hľadaniu myslenia v literárnej forme Bernhardovych románov.
|
|
|
Filosofie jazyka Waltera Benjamina
Ritter, Martin ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent) ; Stromšík, Jiří (oponent)
Gershom Scholem věnoval svou v lecčems průkopnickou knihu o židovské mystice Walteru Benjaminovi jako "příteli, v jehož géniu se setkala hloubka metafysika, pronikavost kritika a vědění učence". 1 Četba takového autora nepochybně žádá od čtenáře mnoho: především z toho důvodu, že Benjamin není ochoten to, co jako učenec vkládá do svých metafyzických rozvrhů- jež jsou oporou kritiky, ale často i jádrem kritiky samépředložit jednoduše čitelným, a tudíž i podobně jednoduše kritizovatelným způsobem.2 Sám Gershom Scholem ovšem stojí se svou interpretace Benjamina takříkajíc na jedné straně barikády, jejíž druhou stranu zastupuje především jméno Theodor W. Adomo. Pokud tato jména převedeme na pojmové konfigurace, pak tu jde o protiklad mezi zdůrazněním na jedné straně teologických, na straně druhé materialistických motivů Benjaminova myšlení. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Kynismus a Diogenés ze Sinopé
Šenovský, Jakub ; Jirsa, Jakub (oponent) ; Thein, Karel (vedoucí práce)
V této práci jsem se zabýval kynismem a především jeho hlavní postavou Díogenem ze Sinopé. Pokusil jsem se na postavě Díogena vyložit nauku a jednotlivé postoje tohoto antického filosofického směru, z nauky jsem se nejvíce věnoval kynickému pojetí ctnosti a přirozenosti. Obzvláštní pozornost jsem přitom věnoval snaze vyložit kynismus ne jako prostý amorální a bořičský směr, ale jako směr, který usiloval o vpravdě sokratickou ctnost a svobodu, ke které podle nich patří i poměrně pobuřující manifestace této svobody, takzvaná parrhésia neboli svoboda projevu, která však měla za úkol probudit ostatní lidi a donutit je přemýšlet o platnosti jejich hodnot a postojů. S tím se také pojí kynické působení v řecké polis, které mělo právě charakter často i urážlivého šaškovství, které zesměšňovalo vše, o čemž si jistě mnozí lidé mysleli, že je svaté a naprosto platné.
|
|
|
Spinozova ontologie moci
Bartošek, Pavel ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Benyovszky, Ladislav (oponent) ; Palkoska, Jan (oponent)
Tématem této práce je pozdní Spinoza. Období okolo roku 1665 je nutné ve Spinozově životě pokládat za přelomové. Právě v té době se ke svému hlavnímu dílu přestane odkazovat jako ke své Filosofii a nazve ho Etikou. Přeruší práci na něm na pět let, během kterých bude psát Teologicko-politický traktát. Až kolem roku 1665 Spinoza přestane tak jako v Traktátu o nápravě rozumu devalorizovat tělo a pokládat ho za čistě pasivní prvek. Předmětem jeho zájmu se v Teologicko-politickém traktátu stane tělesná imaginace a vášně jako aktivní a konstitutivní principy lidské společnosti. Tělo, a nikoli vědomí či cogito se stane modelem pro pochopení toho, co znamená mluvit a jednat. Distinkce aktivity a pasivity těla nahradí u Spinozy tradiční metafyzickou teorii subjektu, která podle Spinozy podléhá psychologické iluzi svobody a teologické iluzi finalismu. Výsledkem bude vypracování pozoruhodné ontologie moci, podle níž je moc činnou produktivitou. V první knize Etiky Spinoza provádí velmi důslednou destrukci metafyziky, která již neponechává prostor pro žádné dějiny bytí. Causa sui totiž nemůže být žádným vnějším ospravedlněním reality, protože překračuje opozici mezi nahodilostí a základem. Tato příčina je příčinou všech věcí stejně, jako je příčinou sebe sama. Imanence nekonečna tak není než autoprodukcí reality. Bůh...
|
|
| |
|
|
Idea a fenomén
Říha, Cyril ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent) ; Zervan, Marian (oponent)
Název této části pochází z jednoho Patočkova rukopisu, konkrétně rukopisu se signaturou 3000/331 a názvem "Leonardo, Michelangelo". Tento manuskript patří do tzv. strahovské pozůstalosti a dosud nebyl - podobně jako téměř všechnl jemu příbuzné- uveřejněn. Patočka jej psal někdy v průběhu druhé světové války jako jednu ze součásti své plánované knihy o filosofii dějin. Celý rukopis, obsahujid hotové, souvislé úvahy, ale též kusé poznámky a výpisky, se rozkládá na 36 rukou psaných stranách formátu A5. To je však pouze hrubý, často velmi fragmentární text, a proto bude místy nezbytné sáhnout po jeho bezprostředním kontextu, tedy po dílech, na které Patočka v tomto svém rukopise výslovně odkazuje. Jde především o Leonardovu knihu O maliřstvi, sbírku jeho zlomků od M. Herzfeldové, Panofského studii Idea a Vasariho Životy. 7 Takto rozšířený text bude tvořit rámec pro naši důkladnou četbu. Zajímat nás na něm budou některé jeho zvláštní momenty - "vnější" překvapení (pro čtenáře přicházejícího k němu z vnějšku) a "vnitřní" pokušení (obsažená přímo uvnitř tohoto textu). A začněme hned prvním překvapením. Teoretické malířství je zde postaveno proti maliřstvi výkonnému. Toto děleni má dle Patočky svůj původ v protikladu vita contemplativa a activa: " ... jest aplikaci dualismu života kontemplativního a praktického na...
|
host ::
RSS.