|
|
Elektroprojekt a řízení montážní linky
Tuka, Marián ; Sobotka, Milan (oponent) ; Pásek, Jan (vedoucí práce)
Obsahom tejto diplomovej práce je popis poloautomatickej montáţnej linky, popis návrhu a realizácie elektroprojektu vrátane rozvádzača a ovládacieho panelu spolu s popisom návrhu a realizácie riadiaceho systému vrátane komunikácií a uţívateľského rozhrania. Súčasťou práce je aj posúdenie a ošetrenie rizík pouţitím bezpečnostného kontroléra a celkové overenie a vyhodnotenie funkčnosti celého systému na popísanej linke.
|
|
|
Hölderlin and Heidegger
Bojda, Martin ; Sepp, Hans Rainer (vedoucí práce) ; Sobotka, Milan (oponent)
Zusammenfassung Diese Masterarbeit unternimmt den Versuch Martin Heideggers Verständnis des Werks von Friedrich Hölderlin systematisch zu überprüfen. Die Untersuchung will keine der möglichen Kontextualisierungen des heideggerischen Denkens in Bezug auf eine seiner wichtigen Quellen liefern, sondern eine Untersuchung der Relevanz von Heideggers Hölderlindeutungen in Anbetracht der Intentionen und Bedeutungen, die Hölderlin selbst im Sinn hatte. Diese hölderlinschen Absichten sollen in ihrem eigenen Recht gültig rekonstruiert werden. Das Ziel ist es, zu überprüfen, inwiefern Heideggers Hölderlinaneignung, die für ihn den Charakter eines grundsätzlichen Ausgangspunktes haben sollte, wirklich mit den Werten übereinstimmt, an denen sich Hölderlin orientiert. Um deren angemessenen Verständnisses willen konzentriert sich die Auslegung, neben der textlichen Analyse der Heideggerschen Hölderlininterpretationen, auf eine komparativ-synthetische Darstellung der philosophischen und poetologischen Gesichtspunkte von Hölderlins Zeit und Werk. Aus programmatischer Sicht sollen auch die häufig übersehenen nicht-idealistischen Einflüsse berücksichtigt werden. Schlüsselwörter: Hölderlin, Heidegger, Herder, Kant, Fichte, Hegel, Deutscher Idealismus, Romantik, Aufklärung, Phänomenologie, Sein, Bewusstsein, Urteil, Sprache
|
|
|
Svoboda a mravnost; Hegelovo pojetí svobody v Základech filosofie práva
Zelenda Kupcová, Adéla ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Sobotka, Milan (oponent)
Práce se zaměřuje na pojetí svobody v praktické filozofii G. W. F. Hegela a jejím vztahem k etice, konkrétně k moralitě a mravnosti. Zkoumán je i vztah svobody a společenských struktur, v nichž jedinec žije a svou svobodu nejen realizuje, ale i získává. Cílem práce je zohlednit možný vliv Hegelova pojetí svobody na současné otázky a problémy a k jejich reflexi v politické filozofii a sdělit, jaký přínos může mít Hegelova praktická filosofie pro současnou filozofii i společenské vědy jako takové. Práce vychází zejména z Hegelova spisu Základy filosofie práva, ale přihlíží i k jeho Filosofii dějin a Fenomenologii ducha. KLÍČOVÁ SLOVA: politická filosofie; Hegel; svoboda; etika; moralita; mravnost
|
|
|
Problém sebevědomí ve filozofii J. G. Fichta. Studie k pragmatickým dějinám lidského ducha
Vrabec, Martin ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Sobotka, Milan (oponent) ; Kuneš, Jan (oponent)
Studie je věnována rané filosofii J. G. Fichta, zejména stěžejnímu spisu tohoto období, jímž je Základ všeho vědosloví. Podle předkládané interpretace je hlavním úkolem tohoto spisu vykázat, jakým způsobem vzniká naše běžné a každodenní porozumění světu i nám samým. Při vytyčení takovéto otázky zůstává Fichte věrný širšímu proudu transcendentální filosofie, která se snaží vysvětlit nejen vznik našeho empirického poznání, ale především se táže po původu apriorních struktur naší zkušenosti. Takovýto výklad mají podat tzv. "pragmatické dějiny lidského ducha", které jsou ústředním tématem naší studie. Fichte se v nich snaží zrekonstruovat transcendentální - nikoli ovšem fakticky časový - vývoj naší mysli od prvotního stavu cítění až k naší běžné představě o samostatně existujících věcech a o nás samých jako svobodných poznávajících subjektech. Prostřednictvím tohoto filosofického postupu geneticky odvozuje a zdůvodňuje jednotlivé základní podoby naší zkušenosti a rovněž všechny její apriorní složky, kterými jsou např. prostor, čas, substancialita či kauzalita. V první části studie představujeme základní principy Fichtova filosofického systému a sledujeme způsob, jakým zdůvodňuje výchozí bod pragmatických dějin lidského ducha. V druhé části se věnujeme filosofické metodě, jejímž prostřednictvím Fichte...
|
|
|
The problem of solipsism and ontic reality of not-I in Fichte
Dubovec, Marcel ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Sobotka, Milan (oponent)
DUBOVEC, Marcel. Problematika solipsizmu a ontickej reálnosti Nie-Ja u Fichteho (Bakalárska práca). Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav filosofie a religionistiky Vedúci práce: Dr. phil. habil. (PD) Jindřich Karásek, Dr. Bakalárska práca pojednáva o Fichteho filozofii v spojitosti so zásadami vedoslovia. Tie sú často mylne spájané s koncepciou solipsizmu. Úlohou práce je poprieť solipsistické chápanie Fichtovho idealizmu. Dosahuje sa toho skúmaním troch textov: Hölderlinovej kritiky, prvých dvoch zásad zo Základu celého vedoslovia a Druhého úvodu do vedoslovia. Popretím solipsistickej pozície sa nastoluje otázka chápania konceptu absolútneho Ja. Na jednej strane sa naskytá tradičná transcedentálne-logická interpretácia absolútneho Ja. Na druhej strane je prostredníctvom Heideggerovej ontologickej diferencie vyslovená hypotéza o chápaní absolútneho Ja ako bytia a Nie-Ja ako súcna. Autor sa pokúša nazerať tieto dve interpretácie v jednote.
|
|
|
The spirit in Hegel's Phenomenology of Spirit: Antigone and Rameau's nephew in dialectical conflict
Matějčková, Tereza ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Sobotka, Milan (oponent)
Diplomová práce si klade za cíl vyložit Hegelovo pojetí ducha na základě interpretace Sofoklovy Antigony a Diderotova Rameauova synovce. V klíčových pasážích Hegelova pojednání o duchu je právě těmto dvěma literárním dílům věnována značná pozornost, neboť pro Hegela představují na straně jedné substanciální podobu duchovního bytí v případě Antigony a subjektivního duchovního bytí v případě Rameauova synovce na straně druhé. Duch je v diplomové práci koncipován jako fenomén, který sice dospěl v Rameauově postavě k uskutečnění požadavku na přeměnu substance v subjekt. Avšak stejně tak jako nemůže být duch jen substancí, ukazuje se na Rameauovi, že nemůže být ani jen subjektem: naopak musí být udrženy oba pohyby ducha - tedy pohyb stravující, který popírá vše dané, i pohyb směrem ke sjednocování rozdílného či dokonce protikladného. Žádný pokus o integraci však nemůže vycházet z nevědomé substance, ale nakonec je to právě subjekt, tedy duchem prostoupené a svobodné vědomí, kterému náleží úkol přijmout cizost či protikladnost, a tím přiznat práva i substanciálnímu rozměru skutečnosti, který vůči subjektivnímu vědomí vystupuje vždy jako cosi cizího. V tomto ohledu práce ukazuje, že postava raba, u které na úrovni sebevědomí celý Bildungsprojekt explicitně započal, je postavou, která musí být překonána co...
|
|
|
Filosofie náboženství Josefa Solovějčika
Lyčka, Milan ; Sobotka, Milan (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent) ; Sláma, Petr (oponent)
Josef Solovějčik (1903 - 1993), rabín a filosof, jeden z nejvýznamnějších představitelů moderní židovské orthodoxie, se pokusil o vyjádření tradičních židovských náboženských pojmů prostředky moderní vědy a filosofie. Jako filosof vyšel z novokantovství marburské školy, jako rabín byl pod vlivem tzv. analytické školy, kterou ve východní Evropě založili členové jeho rodiny. Z filosofického dědictví novokantismu převzal důraz na čistotu myšlení, chápaného jako myšlení matematické a přírodovědné, a z přímého odkazu Kantova přejal zejména jeho apriorismus nazíracích forem a poznávacích kategorií. Analytická škola na něho zapůsobila důrazem na ahistorický rozbor náboženských pojmů, který vede k jejich hlubšímu poznání a zároveň novým způsobem zakládá vztah k transcendentnu. Solovějčik tak rehabilitoval náboženství jako noesis a pokusil se o jeho filosofickou reflexi. Ústředním pojmem jeho filosofie náboženství je halacha, tradičně chápaná jako soubor norem a přikázání, kterými se řídí život věřícího Žida. V Solovějčikově pojetí se halacha stává filosofickým pojmem, hermeneutickým klíčem k interpretaci náboženské zkušenosti, která je pojímána jako základ veškerého zakoušení skutečnosti. Toto filosofické stanovisko Solovějčik ověřuje na neustále nových variantách ideálních typologií lidské existence, které opírá o...
|
|
|
René Descartes - lidské dobro jako onto-theologie
Zika, Richard ; Sobotka, Milan (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent) ; Glombíček, Petr (oponent)
Na počátku Descartesových Pravidel pro vedení ducha stojí požadavek po jistém vědění jako východisku všech relevantních lidských aktivit. Myšlenka jistého vědění zde postupně získává podobu univerzální moudrosti či "dobré mysli" (tj. rozumovosti), metody a mathesis universalis, nauky o uspořádávání a měření. Výrazem rozumovosti (a tedy aktivity) descartesovského poznání je mj. odmítnutí aristotelsko-scholastické myšlenky kategoriálního řádu jsoucen jako zdánlivě samozřejmého, nezprostředkovaně daného vodítka poznávacího procesu. V kontextu tohoto odmítnutí je zavržena i představa substance jako daného absolutna a vůči ní relativních (ji "respektujících") akcidentů, případků.- Stará ontologie se však přesto v Descartesově metodě prosazuje: poznávající "dobrá mysl" se stává "substancí" světa jako poznávaného, vše poznávané, a jako takové uspořádávané ji "respektuje", "připadá" jí. Poznávající (uspořádávající) "dobrá mysl" je však ve své aktivitě nejen "substancí" (úsil) světa jako poznávaného, nýbrž v jednotě s tím i jeho principem, arché, příčinou. Descartesovská metoda tedy není jen "ontologií" či "onto-logií", nýbrž je "onto-theo-logií" světa jako poznávaného (případně jeho onto = theo = logií).- Onto-theo-logie poznání přitom vyúsťuje v takové pojetí (konečného) jsoucna (ontologii v pravém smyslu), kdy na...
|
|
|
Hegelova kritika Německé historickoprávní školy ve Filozofii práva
Holý, Václav ; Sobotka, Milan (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent)
Tato práce se zabývá otázkou dějin a dějinnosti člověka, společnosti a práva. Hegel je završitelem dlouhé tradice, a z ní se též, promítaje původní pojmový rámec do historického času, snaží vysvětlovat uvedené jevy a jejich proměny. Jádrem tohoto vysvětlení je uchopení světa jako rozumného - svět je výtvorem absolutní ideje. A více, dějiny jsou rozvojem téže ideje k sebeuskutečnění a následnému sebeuvědomění ve světě. Hegel se na tento proces dívá ze stanoviska "konce dějin", a díky tomuto předpokladu může porozumět všem zákonitostem, jež ho ovládají. Hegel nazývá svoji filozofii rád vědou či systémem a jako takovou ji lze pak ospravedlnit jen na základě jejího vlastního vysvětlovacího potenciálu. Ustředními pojmy Hegelova rozumění společnosti jsou svoboda, vůle, osoba, osobnost, jež jsou opět jen výrazy jediné ideje rozumu. Práce se zabývá jejich pojetím v Hegelově filozofii a jejich funkcí při objasňování vývoje lidské společnosti směrem k rozumnému stavu. Hegel vidí historickoprávní školu jako odpůrce tohoto vývoje, jako pokus zachránit minulé. Snažili jsme se ukázat, že historickoprávní škola je jevem mnohem složitějším. Hugo a Savigny usilovali o to zachytit tytéž změny, totéž zrození dějin a dějinnosti jako Hegel. Jejich metoda snad nebyla tak dokonalá jako Hegelova, leč poskytovala pevný základ pro...
|
|
| |
host ::
RSS.