|
|
Vztah francouzské literární kritiky k autorské biografii
Trachtová, Anna ; Jamek, Václav (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Položme si otázku vztahu autorské biografie a díla. Co způsobuje znalost či neznalost autorova životopisu při četbě jeho děl? Do jaké míry ovlivňují životopisná fakta interpretaci díla? Pozměňují ji kvalitativně? Umožňují nám tato fakta hlubší pochopení samotného díla, nebo od něj naopak pouze odvádějí pozornost? V různých obdobích literární kritiky byla tato problematika nazírána jinak. A leckdy je odlišnost přístupů jednotlivých kritiků a škol zásadní. Při rozboru literárních děl se pozornost pohybovala od jednoho k druhému extrému osy autor - dílo. V jistých obdobích literární kritiky se striktně vycházelo ze životopisu autora a jeho osobnosti, zásadní význam byl připisován okolnostem vzniku díla, společenské situaci a historicky daným skutečnostem. Jindy se od postavy autora zcela odhlíželo, tato fakta byla nazývána biografickým klamem, souvztažnosti mezi dílem a autorovými životními zkušenostmi byly zcela opomíjeny a pozornost byla zaměřena pouze na samotný, izolovaný text, přičemž biografické studium bylo považováno za faktografický pozůstatek pozitivismu a jeho přístupu k umění. V posledních letech upíná literární teorie svou pozornost stále častěji ke čtenáři a čtenářské kompetenci. Rovněž v literární kritice hraje svou významnou roli pro nazírání na jednotlivé texty rozšíření osy autor - dílo na...
|
|
|
Hledání lidského štěstí ve Voltairových povídkách
Pokšteflová, Marie ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Jamek, Václav (oponent)
Předmětem mé diplomové práce Hledání lidského štěstí ve Voltairových povídkách je rozbor této tematiky v dílech Mikromegas, Prosťáček, Zadig a Candide. Vlastnímu rozboru předchází úvod do problematiky dosažení šťastného života v závislosti na různých historických dobách. Dále je charakterizována filozofická povídka jakožto Voltairův osobitý prostředek k vyjádření jeho filozofických myšlenek. Samotný rozbor klade důraz na společné rysy povídek líčící svět plný zla, pohrom a neštěstí. Do něj jsou vrženi velmi kladní hrdinové, jejichž povahy ostře kontrastují s okolím a kteří jen těžce hledají své místo v tomto nelítostném světě. Na základě ukázek z děl jsou blíže charakterizovány problémy autorovy doby, které navíc nacházejí četné paralely v našem dnešním světě. Těmto paralelám věnuji v rámci práce soustavnou pozornost. Rozbor ústí v obraz nenapravitelně špatného světa plného zla, v němž se nacházejí pouze malé ostrůvky dobra v podobě přátelství a lásky a kterému lze čelit pouze smysluplnou činností. V závěru práce hodnotím přístup autora k tématu, které je stále velmi aktuální. Poukazuji na univerzálnost jeho myšlenek o životě a lidském štěstí a jejich všeobecnou platnost během různých období. Uvádím vliv epikureismu i stejné východisko, ke kterému dojdou existencialisté. Zmíněn je rovněž současný...
|
|
|
L.-F. Céline: Rozhovory s profesorem Y (stylistická analýza)
Krbcová, Johana ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Bakalářská práce L.-F. Céline: Rozhovory s profesorem Y se zabývá stylistickou stránkou tohoto autora 20. století, který svým originálním stylem silně ovlivnil vývoj francouzského románu. Při stylistické analýze práce vychází ze dvou Célinových románů napsaných v různých časových obdobích, a to jednak z románu Cesta do hlubin noci (Voyage au bout de la nuit, 1932), a jednak z Rozhovorů s profesorem Y (Entretiens avec le professeur Y, 1955). Nejprve provede obsahovou analýzu Rozhovorů, jakožto díla shrnujícího Célinovu poetiku, ve kterém poukazuje na důležitost přizpůsobit psaný jazyk takovému jazyku, kterým čtenář mluví v běžném životě, a tak mu usnadnit návrat k obsahově kvalitní literatuře. Součástí této analýzy jsou i české překlady vybraných ukázek. V jazykové analýze práce zaznamenává nejčastěji se vyskytující atypické prvky tvořící základ originality Célinova stylu. Práce ve svém závěru nastiňuje, jakými zásadními změnami jeho styl prošel od prvního úspěšně přijatého románu po díla napsaná v době exilové a poexilové.
|
|
|
Fenomén davu u Zoly: sociologický příspěvek ke ztvárnění davu v díle Émila Zoly
Boháčová, Lenka ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Duffková, Jana (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá davem v díle Émila Zoly, hlouběji se však zaměřuje na zobrazení davu v Germinalu. Cílem je analyzovat zobrazení davu v tomto románě, pokusit se o jeho klasifikaci a objevit podobnosti i odlišnosti mezi tímto zobrazením a "vědeckými" poznatky "psychologů davu" konce 19. století, jakými byli Scipio Sighele, Gabriel Tarde a Gustave Le Bon. Zvolili jsme tedy metodu, která vychází ze samotného literárního textu, ale která se zároveň opírá o sociologický přístup s využitím pojmů literárního pole Pierra Bourdieua a chronotopu Michaila Bachtina. V závěru naší literární analýzy se snažíme nahlížet Germinal zvenčí a všímat si i sociálních vlivů, které na dílo působily. Nejde o pochopení spisovatele z jeho názorů, ale spíše o pokus situovat ho mezi ostatní spisovatele a vysvětlit jeho literární volby z této pozice. Na rozdíl od zobrazení davu v dílech Sigheleho, Tardea a Le Bona, kteří považovali dav za něco negativního a nebezpečného pro společnost, v sobě Zolovo pojetí nese více nuancí. I u něj sice najdeme negativní zobrazení davu, zejména v násilných scénách davu na pochodu. I u něj najdeme projevy větší citovosti a nestálosti davu ve spojení se ženami. I u něj najdeme připodobnění chování davu k barbarům, důraz na změnu chování člověka, stane-li se součástí davu, a podobné pojetí...
|
|
|
Faustovská postava ve francouzsky psaném dramatu 20. století
Tschornová, Kateřina ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Diplomová práce Faustovská postava ve francouzsky psaném dramatu předkládá stručnou historii a některé okolnosti faustovské legendy. Následně obhajuje příslušnost Fausta a jeho příběhu do kategorie archetypu a mýtu. Přibližuje Goethova Fausta, aby vzápětí skrze analýzu tří známých faustovských dramat autorů Valéryho, Ghelderoda a Tardieua mohla zkoumat posuny a význam faustovské postavy v průběhu času. V kontextu francouzsky psaného dramatu posledního desetiletí dvacátého století a rozboru dramat Catheriene Anne Trois Femmes (L'échappée) a Xaviera Durringera Bal-Trap je takovému zkoumání podrobena i hra současného kanadského dramatika Jacquese Languiranda. Následuje orientační přehled některých dalších evropských a českých pokusů o zpracování faustovské látky. Nejsou opomenuty ani poslední faustovské projetky u nás. V závěru práce dochází k syntéze provedených rozborů Faustovských děl a k pokusu o odpověď na základní otázku přetrvání Fausta coby literární postavy od vzniku legendy až na přelom tisíciletí.
|
|
|
Vliv antiky na nejstarší francouzskou poezii
Pometlo, Ondřej ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Kyloušek, Petr (oponent) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Práce se zaměřuje na srovnání středověkých děl představujících francouzským čtenářům činy Iulia Caesara, konkrétně na Li Fet des Romans, Roman de Jules César a Li Hystore de Iulius Caesar. Autor zvolil přístup analýzy dostupných textů a rekonstrukce překladatelského procesu na základě rozboru vstupního antického originálu a jeho středověké varianty ve francouzském jazyce, s přihlédnutím k prezentaci děl v rukopisech.
|
|
|
Child narrators in two novels: La vie devant soi and Monsieur Ibrahim et les Fleurs du Coran
Hálová, Kateřina ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Cílem této práce je provést porovnání vypravěčů ve dvou stylově podobných románech, La Vie devant soi Romaina Garyho a Monsieur Ibrahim et les fleurs du Coran Érica- Emmanuela Schmitta. Vypravěči budou analyzováni z různých úhlů pohledu a poté porovnáni. Budeme chtít dokázat, že ačkoliv jsou vypravěči dětmi, nejedná se ani v jednom případě o literaturu pro děti. K tomu bude nutné nastínit historii literatury pro děti a její tendence v průběhu dvacátého století. Vypravěči budou srovnáváni z následujících hledisek: vnější charakteristika, vnitřní charakteristika, jazyk, komunikace se "čtenářem", pojetí času a prostoru, vztah s "rádcem", reakce na smrt a nalezená životní východiska. Na závěr budou shrnuty výsledky provedené analýzy.
|
|
|
Od padlého anděla k blonďaté bestii: postavy prostitutek v Balzakově Lesku a bídě kurtizán a Zolově Naně
Fousová, Tereza ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Tématem práce je postava prostitutky ve francouzské společnosti 19. století tak, jak je zobrazena v dobových literárních dílech. V první části je popsána historie prostituce, od "posvátné" ve starověkém Řecku, až po její "zlatý věk" ve Francii 19. století. Úpadek mravů v tomto porevolučním období (důsledkem pádu náboženských a společenských tabu), znamenal velký nárůst prostituce a pohlavních chorob. Proto bylo nutné přijmout určitá legislativní a regulační opatření - reglementaci. Druhá část práce je věnována rozdílnému (romantickému a naturalistickému) zobrazení postavy prostitutky v literární tvorbě 19. století. Představitelem romantického pojetí kurtizány, dohnané k hříchu z nouze (mýtus "padlého anděla", jenž bude vykoupen láskou), je Honoré de Balzac se svým románem "Lesk a bída kurtizán". Protipólem romantického pojetí prostitutky je naturalistická bestie (obludné dravé zvíře, mytická trestající požíračka), která si sama vybírá toto nejstarší povolání jako prostředek k vykonání společenské msty. Představitelkou naturalistické prostitutky druhé poloviny 19. století je hrdinka románu Émila Zoly "Nana". Ve druhé, analytické, části práce je provedeno textové srovnání obou typů. Klíčová slova: prostituce, vykoupení, Balzac, Zola, romantismus, naturalismus.
|
|
|
Monologue in contemporary drama of the French-speaking Switzerland
Tichá, Alžběta ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Název práce: Monolog v současném dramatu francouzského Švýcarska Autor: Alžběta Tichá Katedra: Ústav románských studií Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. Eva Voldřichová Beránková, Ph.D. Klíčová slova: Drama, Švýcarsko, francouzština, monolog, frankofonní literatury Abstrakt: Hlavním záměrem této práce je představit monologickou tvorbu autorů pocházejících z francouzského Švýcarska. Vzhledem k tomu, že francouzské Švýcarsko sdílí velkou část svého literárního vývoje se sousední Francií, je tato práce rozdělena do dvou částí. První se zabývá obecně situací monologu ve francouzském divadle. Ve třech kapitolách představuje zejména problémy definice divadelního monologu, vývoj monologu jakožto samostatné formy, hlavní otázky vyvstávající v souvislosti se současnou monologickou hrou a v neposlední řadě také několik francouzských dramatiků, kteří v průběhu druhé poloviny 20. století významně ovlivnili tento specifický žánr. Druhá část se již zaměřuje na díla tří autorů pocházejících z francouzského Švýcarska, z nichž každý napsal a publikoval alespoň tři monologické hry. Jmenovitě se jedná o Roberta Pingeta, Jacquese Probsta a Davida France Jakubce. Každý z těchto autorů představuje naprosto odlišný tvůrčí přístup a je tudíž představen v samostatné kapitole. Práce se pak snaží pomocí pozorného zkoumání...
|
|
|
Postava dona Juana ve francouzské literatuře od klasicismu po romantismus
Kareta, Filip ; Jamek, Václav (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Bakalářská práce Postava Dona Juana ve francouzské literatuře od klasicismu po romantismus se věnuje vývoji a proměně postavy Dona Juana v literatuře od 17. do poloviny 19. století. Pro období klasicismu si autor zvolil srovnávací metodu, při čemž jako stěžejní postavu donjuanského mýtu vybral Molièrova Dona Juana. V 18. století se Don Juan v literatuře neobjevuje, ale podobné rysy našel autor u libertinů, a proto v práci porovnává postavu Dona Juana s Valmontem. Romantičtí autoři se k donjuanskému tématu rádi navracejí a Don Juan se objevuje již i v novelách a básních. Autor představuje různá pojetí romantického Dona Juana s důrazem na nové prvky, které jednotliví spisovatelé k tématu přidali. Závěr práce je věnován Donu Juanovi jako mýtické postavě a jeho srovnání s Tristanem.
|
host ::
RSS.