|
|
Vývoj leishmanií v hmyzím přenašeči rodu Phlebotomus
Kvapilová, Kateřina ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Bilej, Martin (oponent)
Práce byla zaměřena na studium různých aspektů vývoje leishmanií v přenašečích rodu Phlebotomus a lze ji rozdělit na dvě hlavní části. V prvé části jsme pomocí experimentálních koinfekcí fluorescenčně značenými promastigoty Leishmania major a L. turanica studovali kompetici těchto dvou druhů při vývoji ve flebotomech, kteří jsou přirozenými přenašeči L. major. Zatímco ve střevě Phlebotomus papatasi se obě leishmanie vyvíjely obdobným způsobem, u P. duboscqi převládla v pozdních stádiích infekce L. turanica. Fluorescenční značení nám zároveň mělo umožnit studovat případnou genetickou výměnu mezi druhy leishmanií v různých stádiích infekce (2., 9. a 14. den po infekčním sání). Metodou FACS byly v homogenátech střev koinfikovaných flebotomů opakovaně identifikovány desítky objektů emitujících červený i zelený signál, avšak následná kontrola konfokálním mikroskopem vyloučila možnost, že jsou to hybridní promastigoti leishmanií. Ve druhé části práce jsme u L. major zkoumali roli genů HASP a SHERP, které leží na lokusu LmcDNA16 a jsou exprimovány výhradně u metacyklů. Používali jsme mutantní linie KO (postrádající celý lokus LmcDNA16) a HASPB (KO linie se zpět vloženým genem HASPB) a jejich vývoj v přenašeči a metacyklogenezi jsme porovnávali s kontrolní linií FVI. Důležitým cílem bylo též zjistit, zda...
|
|
|
The immune response of naïve mice infected with the neuropathogenic schistosome Trichobilharzia regenti
Macháček, Tomáš ; Horák, Petr (vedoucí práce) ; Bilej, Martin (oponent) ; Schabussova, Irma (oponent)
Helmintární neuroinfekce představují závažný zdravotní problém, ale mechanismy hostitelovy imunitní odpovědi často zůstávají opomíjeny, i když se mohou účastnit patogeneze. To je zčásti způsobeno nedostupností klinických vzorků, ale také nedostatkem vhodných laboratorních modelů. V této práci jsem se proto zaměřil na studium vybraných aspektů imunitní odpovědi myší nakažených neuropatogenní ptačí schistosomou Trichobilharzia regenti. Většina schistosomul je u těchto náhodných hostitelů zastavena a eliminována časně po perkutánní infekci ihned v kůži. Není však jasné, jaké parazitární antigeny protektivní imunitní reakci spouštějí. Naše in vitro experimenty odhalily, že katepsin B2, cysteinová peptidáza používaná parazitem k penetraci kůže, aktivuje dendritické buňky odvozené z kostní dřeně mnohem více než kompletní parazitární homogenát. To naznačuje její úlohu ve spouštění počáteční imunitní odpovědi, která je polarizována směrem k typu 1/2. Některá schistosomula jsou však schopna kůži opustit a migrují dále do míchy. S využitím 3D zobrazovacích technik, ultramikroskopie a mikro-CT, jsme prokázali jejich preferenční lokalizaci v bílé hmotě. Přítomnost schistosomul v míše vyvolává výraznou hypertrofii astrocytů a mikroglií. Živá schistosomula u astrocytů indukují produkci interleukinu 6, jejich...
|
|
|
Bakterie rodu Asaia a Wolbachia u flebotomů
Sovová, Kristina ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Bilej, Martin (oponent)
Flebotomové jsou prokázanými přenašeči řady patogenů, včetně parazitů rodu Leishmania. Vývoj leishmanií probíhá ve střevě přenašeče, které je zároveň kolonizováno řadou dalších mikroorganismů tvořících společenství nazývané střevní mikrobiota. Přítomnost a složení střevní mikrobioty může mít vliv na mortalitu flebotomů, ale také na vývoj přenášeného patogena. Na rozdíl od komárů je tato problematika u flebotomů málo prozkoumána. Předložená diplomová práce se zaměřuje na bakterie rodu Asaia a Wolbachia a jejich možný vliv na vývoj leishmanií ve střevě přenašeče. Práce přináší první informace o výskytu bakterií Asaia sp. a Wolbachia sp. u flebotomů z Balkánského poloostrova - ohniska viscerální leishmaniózy a onemocnění působených fleboviry. U 237 jedinců z podrodu Larroussius byly Asaia sp. a Wolbachia sp. detekovány s prevalencí 2,5 % a 8,4 %. Zároveň byly na přítomnost těchto bakterií prostudovány laboratorní kolonie flebotomů. Z dvanácti studovaných kolonií byl pouze u jedné (Phlebotomus perniciosus) detekován pouze rod Wolbachia. Následovaly pokusy o eliminaci Wolbachia sp. z této laboratorní kolonie, s cílem budoucího využití Wolbachia-negativních flebotomů při experimentálních infekcích s leishmaniemi. Závěrečná část diplomové práce byla věnována bakteriím rodu Asaia, konkrétně druhu A....
|
|
|
Critical factors affecting pathogen development in sand flies
Jančářová, Magdaléna ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Ratinier, Maxime (oponent) ; Bilej, Martin (oponent)
Tato práce se zabývá bariérami a kritickými faktory při vývoji virů, leishmanií a gregarin během vývoje ve flebotomovi. Nejdříve jsme se zaměřili na vývojový cyklus virů přenášených flebotomy, jelikož dodnes není jasné, jak tyto viry dokážou kolovat v přírodě. Pro studium této problematiky jsme si zvolili Massilia virus (MASV), který je blízce příbuzný Toscana viru, hlavnímu původci meningitidy v Mediteránu během letních měsíců. Zkoušeli jsme různé způsoby nákazy Massilia virem u různých vývojových stádií flebotoma druhu Phlebotomus pernicisous a to infekci: (i) prvního a čtvrtého larválního instaru z larvální potravy, (ii) samic krví a (iii) obou pohlaví cukrem. Infekce larev z potravy a následný transstadiální přenos MASV na dospělce byl neefektivní; celkem se z larev vyvinulo 875 dospělců a pouze tři z nich byli MASV pozitivní. Po nákaze samic z krve jsme sice na počátku získali vysoké procento infikovaných jedinců, nicméně po defekaci došlo k eliminaci infekce a počet infikovaných samic poklesl na 5 z 27. Jako nejúčinnější způsob infekce MASV jsme prokázali nákazu z cukru; 72 % samic (88 ze 122) a 51 % samců (58 ze 113) bylo MASV pozitivní. Navíc, takto infikovaní flebotomové kontaminovali virem cukr, který díky tomu sloužil jako zdroj nákazy pro naivní jedince během následujících 24 hodin;...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Využití rekombinantních proteinů a syntetických peptidů při studiu protilátkové odpovědi proti Phlebotomus orientalis
Ferencová, Blanka ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Bilej, Martin (oponent)
Sliny flebotomů obsahují proteiny a peptidy, které mají důležitou roli při sání krve. Některé z těchto proteinů jsou zároveň antigenní a v opakovaně poštípaném hostiteli se proti nim vytvářejí protilátky. Pomocí imunoblotu s psími séry jsme identifikovali antigenní proteiny slinných žláz Phlebotomus orientalis, který je hlavním přenašečem viscerální leishmaniózy v Súdánu a Etiopii. Pět nejnadějnějších proteinů bylo připraveno v rekombinantní formě v bakteriích E. coli a použito jako antigen v ELISA testech se séry domácích zvířat z Etiopie a myší z chovu, které byly vystaveny poštípání P. orientalis. Jako pozitivní kontrola byl použit homogenát slinných žláz (SGH). Nejlepší antigenní vlastnosti prokázaly dva rekombinantní proteiny Yellow-related protein PorSP24 a ParSP25-like protein PorSP65. Protilátková odpověď proti těmto proteinům vysoce korelovala s odpovědí proti SGH, zejména v testech s ovčími a psími séry. V testech s psími séry však byla u obou antigenů detekována také nespecifická vazba protilátek. Dále bylo zjištěno, že v testech s SGH a rekombinantními proteiny slinných žláz P. orientalis nedochází ke zkříženým reakcím se séry myší poštípaných P. papatasi a Sergentomyia schwetzi. Z obou výše zmíněných slinných proteinů byly následně navrženy a syntetizovány peptidy, které by měly být...
|
|
| |
|
|
Effects of microbiota on defense system of earthworms
Dvořák, Jiří ; Bilej, Martin (vedoucí práce) ; Kopečný, Jan (oponent) ; Horák, Petr (oponent)
Žížaly patří mezi významné půdní bezobratlé živočichy. Přispívají ke koloběhu živin v půdních ekosystémech a podílí se na tvorbě půd ovlivňováním jak fyzikálně chemických tak mikrobiálních procesů. Půdy jsou nejvíce mikrobiálně různorodým prostředím na Zemi. Půdní bezobratlí proto musí mít dobře vyvinutý imunitní systém. Žížaly se používají jako modelový organismus pro studium imunitních procesů několik desítek let. Mají jednoduchou stavbu těla. Její základní schéma je založeno na trávicí trubici, která leží uvnitř dutiny coelomu. Obě dutiny jsou otevřené vůči vnějšímu prostředí, a z toho důvodu obsahují mikroorganismy. V naší laboratoři používáme mnoho let jako imunologický model druh žížaly Eisenia andrei. Přirozeným prostředím těchto žížal je kompost obsahující velké množství mikroorganismů, a proto mají dobře vyvinutý imunitní systém. Objasnění nových obranných mechanismů tohoto druhu je předmětem této práce. Popsali jsme dva nové receptory rozpoznávající vzory u žížal, a sice Toll-like receptor (TLR) a protein rozpoznávající lipopolysacharid (LBP/BPI). Obě tyto molekuly jsou produkovány coelomocyty a jejich exprese se zvyšuje po mikrobiální stimulaci. Tyto receptory se také exprimují v trávicím traktu. Střevo žížal obsahuje mnohem více bakterií v porovnání s coelomem. Slizniční imunitní systém...
|
host ::
RSS.