|
|
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho
Puc, Jan ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent) ; Janoušek, Hynek (oponent)
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho Tématem práce je proměna intencionální funkce řeči mezi E. Husserlem a M. Merleau-Pontym. Intencionální funkcí řeči máme na mysli proměnu vyjadřovaného smyslu, kterou zapříčiňuje právě jeho vyjádření. U Husserla sledujeme proměnu z pozice Logických zkoumání a první knihy Idejí k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, v nichž zastává tezi o neproduktivitě zrcadlení jiných druhů intencionality v řeči, na pozici Původu geometrie, v níž rozlišuje podíl řeči na vytváření myšlenkové formy ve dvou ohledech: Řeč dává myšlence její idealitu, která se liší od vztahu rodové podstaty k mnohosti věcí. A řeč dává myšlence její objektivitu, formu předmětu, který vstupuje do dějin a trvá v nich. Ve Fenomenologii vnímání Merleau-Ponty přebírá Husserlovu zralou pozici s několika podstatnými změnami. Východiskem analýzy přestává být jazykový znak, nýbrž se jím stává tělesné gesto, v důsledku čehož zaniká Husserlem zdůrazňovaný rozdíl mezi rodovou a jazykovou idealitou. Vedle objektivační funkce řeči Merleau-Ponty uvažuje také o obsahovém dokončování vyjadřovaného smyslu vyjádřením. Tím, že se řeč stává tvořivou, přestává být prázdným míněním názoru a může se stát stejně původní přítomností světu jako vnímání. V poslední části se zaměřujeme na Merleau-Pontyho pojetí...
|
|
|
Canguilhemův vitalismus
Čejka, Vojtěch ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
Canguilhemův vitalismus Vojtěch Čejka Abstrakt Bakalářská práce Canguilhemův vitalismus se zabývá vitalistickým přístupem k životu, jak ho Georges Canguilhem představil v letech 1946-7. První část práce představuje vitalistické lékaře, o nichž se Canguilhem ve svých textech často zmiňuje, a jejich odpověď na Descartem inspirované mechanistické vysvětlování života. Ve druhé části se zaměřujeme na Canguilhemovy názory ohledně starších vitalistů. Zároveň naznačujeme, co z jejich přístupu k životu Canguilhem přebírá, co v nich nachází jako stále relevantní. Jak se projevuje Canguilhemův vitalismus, který označujeme jako kritický, ilustrujeme ve třetí části na dvou příkladech, respektive na dvou Canguilhemových textech. Zásadní se nám jeví postup převrácení (renversement), který se v obou textech, a nejen v nich, vyskytuje. V závěru provádíme vlastní aplikaci tohoto postupu na práci Francise Cricka Of molecules and men. Klíčová slova: vitalismus, mechanicismus, život, stroj, prostředí, René Descartes, Paul Joseph Barthez, Xavier Bichat.
|
|
|
Ontologie a fenomenalita dějinnosti
Klouda, Jiří ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent) ; Horský, Jan (oponent)
První část práce se zabývá konstitucí moderního pojetí dějin jakožto samostatného ontologického regionu, pro něž je charakteristická jejich reflexivita, sebevztažnost charakterizovaná převedením výrazů pro vědění či referát (historia) a pro události či skutky (res gestae) na jeden společný jmenovatel. Z tohoto hlediska je pak věnována pozornost hlavním etapám vývoje historiografie: Konstituce moderního pojetí dějin v osvícenství a jeho filosofické zachyceni u Kanta (§ 2). Následuje analýza historické metody vypracovaná Droysenem, přičemž je ukázáno, jak metodologická omezení tohoto přístupu souvisela s chápáním dějinné reflexivity jako identity, zděděné z idealistické filosofie (§ 3). Rovněž odmítnutí sociálně-vědných přístupů v historiografii odkazuje na principiální rozdíly v pojímání vztahu poznání a jednání v obou typech oborů (§ 4). Velká pozornost je věnována renesanci historiografie spojovanou s prosazením kulturalistického či kulturně- antropologického paradigmatu, v níž bylo spatřováno řešení aporií historicistického a sociálně-vědního přístupu (§ 5). Druhá část práce se proto soustředí na filosofickou analýzu předpokladů kulturní antropologie. Zkoumání vede k vypracování fenomenálního modelu instituce jakožto neidentitního pojetí reflexivity jednání a vědění. (§ 6).
|
|
|
Jednota času u Kanta a Bergsona
Vališková, Radka ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
Tato práce si klade za cíl srovnat odlišné pojetí času u Kanta a Bergsona a ukázat, jakou roli hrálo v jejich filosofických projektech. Pro Kanta je čas apriorní názorem, jenž je prostřednictvím prostoru analogicky představován jako nekonečné množství apriorních sukcesivních okamžiků, a zároveň formou, v níž se nám jeví empirická rozmanitost názoru. Nespojitá rozmanitost čistého časového názoru je podle Kanta syntetizována činností rozvažování a její předmětné sjednocení zakládá možnost apriorních syntetických poznatků. Bergson se naproti tomu vůči představě nekonečně dělitelné časové přímky vymezoval. Tento homogenní čas, v němž se pohybuje matematika, podle něj pracuje pouze s netrvajícími okamžiky a nedokáže zachytit trvající interval, jenž se mezi nimi rozprostírá. Čisté trvání proto musí být heterogenním rozvojem konkrétního časového obsahu, a nikoliv homogenní formou, v níž jsou kvantitativně uspořádávány empirické obsahy jako neměnné a vzájemně vnější prvky změny. Jednota času tudíž není kvantitativní, nýbrž kvalitativní. Rovněž heterogenní rozvoj je však na mnoha úrovních prostoupen homogenitou. Tuto na první pohled rozpornou představu musí Bergson vysvětlit, aniž by se vrátil ke konceptu homogenního času. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Intuition and Meaning in Edmund Husserl
Pieterová, Lenka ; Janoušek, Hynek (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
(v slovenskom jazyku) Predklada á prá a sa zao erá vzťaho ázor osti a významu v ranom diele Edmuda Husserla. Štruktúra pojed a ia je da á Husserlovou trojitou štruktúrou episte i ký h aktov, ktorú tvorí o lasť su jektivity, ideality a predmetnosti. V tomto rámci pojednávame o význame ako ideálnej jed ote vo vlast o z ysle výz a ovej i te ie, ktorá sa však vzťahuje takisto a pred et osť. Te to vzťah je u ož e ý práve výz a ový vypl e í , ktoré je ázor é. V závere takisto zdôrazňujeme rolu názornosti nielen v Logických skúmaniach, ktoré sú pre aše pojed a ie centrálnym spisom, ale i v celku Husserlovej filozofie.
|
|
|
Vina a odpuštění
Borovanská, Johana ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
Práce se zabývá tématy viny a odpuštění na základě rozboru textů Karla Jasperse (Otázka viny: Příspěvek k německé otázce), Anthonyho J. Steinbocka (Moral Emotions: Reclaiming the Evidence of the Heart) a Vladimira Jankélévitche (Odpuštění). Uvedená témata jsou doplněna analýzou lítosti, která je s oběma úzce spjata. První část práce pojednává o klasifikaci viny, kterou předkládá Karl Jaspers, tzn. jsou probrány jednotlivé druhy viny: kriminální, politická, morální a metafyzická vina. Následně je probráno téma kolektivní viny a otázky s ní související. Na Jaspersovu klasifikaci navazuji Steinbockovou analýzou zkušenosti viny. Steinbock se na rozdíl od Jasperse soustředí především na strukturní rysy viny pojímané jako zkušenosti, což přináší vhodné doplnění k Jaspersově pojetí viny, který se těmito otázkami nezabývá, případně se jim věnuje pouze okrajově. Následně je představeno téma lítosti, jak je pojímá Steinbock. Lítost je možným následkem viny a s vinou sdílí některé základní rysy, zároveň je předpokladem možnosti odpuštění. V závěru této části dochází k propojení koncepcí obou autorů, jehož cílem je nejen zdůraznit rozdíly či společné rysy daných koncepcí, nýbrž na základě studovaných textů stanovit, ke kterému druhu viny (v Jaspersově pojetí) se vztahuje lítost, a následně i možné odpuštění...
|
|
|
Analýza času ve Fenomenologii vnímání Merleau-Pontyho
Kormoutová, Adéla ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
Práce se zabývá pojetím času u Merleau-Pontyho. Pro ucelený a úplný výklad Merleau- Pontyho myšlenek předchází rozbor interpretace Husserlovy fenomenologie vnitřního časového vědomí, na které Merleau-Ponty explicitně navazuje. Práce se také okrajově (v kontextu filozofie Merleau-Pontyho) zabývá výkladem Bergsona pro jasnější vhled do Merleau-Pontyho kritiky Bergsonova pojetí času. Těžištěm práce je na jedné straně srovnání analýz času u Edmunda Husserla a Merleau-Pontyho, na straně druhé vytyčení základních myšlenek, na nichž se Merleau- Pontyho koncepce času zakládá a nalezení hlavních problémů, s nimiž se Merleau-Ponty potýká. Ve srovnání se odstiňuje specifičnost pojetí času právě ve Fenomenologii vnímání. Autorka práce se zaměřuje především na rozbor filozofova uchopení explicitní přítomnosti a jeho hranic v takzvaném "poli přítomnosti." Závěr práce obsahuje na základě předchozích úvah zhodnocení Merleau-Pontyho analýzy času a vlastní stanovisko k danému tématu.
|
|
|
Subjective and Objective Reasons in Ethics
Šolarová, Anna ; Jirsa, Jakub (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
Tento text se zabývá otázkou důvodů pro morálku a souvisejícími tématy, zejména povahou a původem morální motivace. Nejprve objasním metafyzickou distinkci mezi subjektivním a objektivním, která se týká morálních důvodů a míru, do které se člověk podílí na jejich vzniku. Dále pokládám několik otázek k morální motivaci a krátce uvádím několik současných pohledů na tuto problematiku. Největší část práce je věnována rozboru Kierkegaardovy pozice, která spojuje subjektivní motivaci (útěk před subjektivně vnímanými projevy zoufalství) a objektivně založené důvody pro morálku (hřích). Filozofové, kteří se zajímají o morální motivaci, obvykle hledají základní morální principy a přesvědčivé důvody pro morální jednání, ale Kierkegaard obrací pozornost svých čtenářů k úkolu spočívajícího v jejich vlastním já. Jeho pseudonymy nehledají objektivní morální princip, ale ukazují, proč je etický životní postoj nezbytný k získání pravého já. V této práci porovnávám některé současné pohledy na morální motivaci s Kierkegaardem a odlišuji různé aspekty motivace pro etický život, které jsou naznačeny v jeho pseudonymních dílech. Klíčová slova: subjektivita, objektivita, důvod, etika, volba, morální motivace, zoufalství, já
|
|
|
Smrt a intersubjektivita
Härtel, Filip Hanuš ; Němec, Václav (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
Tématem této práce je vztah smrti a intersubjektivity jako dvou skutečností, které zásadním způsobem utvářejí naši existenci. Východiskem pro zkoumání této problematiky jsou texty Paula Ludwiga Landsberga a Karla Jasperse. To se soustředí na fixování a výklad klíčových pojmů a představ, které jsou v těchto textech obsaženy. Skrze srovnání těchto pojmů, představ a celých filosofických koncepcí nabízí tato práce perspektivu porozumění tématu smrti a intersubjektivity.
|
|
|
Rozvrh a vrženost, volní a ne-volní. Povaha lidské svobody mezi Heideggerem a Ricoeurem
Haicl, Matouš ; Němec, Václav (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
Cílem této práce je srovnat pojetí existenciálů rozvrhu a vrženosti u Martina Heideggera s dichotomií volního a ne-volního Paula Ricoeura jakožto dvou pokusů o vyjádření situace lidské svobody. V centru zájmu tohoto srovnání stojí pojetí svobody, jíž lidská bytost podle obou autorů sice disponuje, avšak nikoli neomezeně, nýbrž vždy limitovaně, přičemž vrženost a ne-volní jsou právě oněmi limitami, kterými je naše svoboda ohraničena. Kromě toho, že oba autoři pojímají téma svobody do jisté míry analogicky, je jejich srovnání legitimizováno skutečností, že Ricoeur na Heideggera navazoval a v některých ohledech se jím inspiroval. Vedle zkoumání analogií a styčných bodů obou koncepcí budou tematizovány též jejich rozdíly a změny, jež pojetí lidské svobody mezi Heideggerem a Ricoeurem doznalo. Toto zkoumání by mělo napomoci k osvětlení povahy lidské svobody, díky níž je nám otevřeno pole možností, ze kterých si můžeme volit, avšak které je vždy omezováno ne-volními prvky ležícími za hranicí toho, co je v naší moci jakkoli ovlivnit. Východiskem tohoto srovnání bude Heideggerovo pojetí svobody rozvinuté v díle Bytí a čas a Ricoeurova koncepce svobodné vůle obsažená v jeho Filosofii vůle I.
|
host ::
RSS.