|
|
Folk Dualism and the Two Conceptual Realms
Jirout Košová, Michaela ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce) ; Koreň, Ladislav (oponent) ; Sytsma, Justin (oponent)
Tato práce je zaměřená na neredukovatelnost konceptu osoby na vědecký popis světa. Hlavní inspirace pro tematizaci tohoto specifického aspektu lidového dualismu přichází od Donalda Davidsona (dvě říše) a Wilfrida Sellarse (dva obrazy). Teoretické pasáže jsou doplněny reflexí nad výsledky empirických studií vycházejících zejména z experimentální filozofie s cílem demonstrovat přínos tohoto přístupu v pokusech dosáhnout komplexního náhledu na filosofické otázky spojené s morální dimenzí lidského života. První kapitola pojednává o širším konceptu Já a poukazuje na nutnost uvést na scénu dvě konceptuální říše: existuje specifická konceptuální říše (neredukovatelná na fyzikální říši a vědecký obraz), která umožňuje adekvátní uchopení konceptu osoby. Následující kapitoly rozebírají jednotlivé subkoncepty konceptu Já. Druhá kapitola je zaměřená na koncept svobody vůle a skrze probírání různých přístupů poukazuje na nutnost vzít do úvahy lidové koncepty. Dospívá k závěru, že lidový koncept svobodného konatele je s ohledem k vědeckým přístupům transcendentní a vykazuje jisté "nadpřirozené" charakteristiky spojené s konceptem vědomé vůle. Třetí (a centrální) kapitola je zaměřená na koncept esenciálního Já. Reflexí nad empirickými výzkumy lidového dualismu a lidových intuicí týkajících se osobní identity...
|
|
| |
|
|
Etika Emmanuela Lévinase
HUŠEK, Jakub
Práce nese název Etika Emmanuela Lévinase a jejím cílem je vyložit etickou koncepci tohoto originálního francouzského filosofa. V rámci práce je nejprve poukázáno na důležité vlivy, které měly význam pro Lévinasovo filosofické dílo. Další část práce pojednává o dialogickém personalismu jakožto filosofickém směru, do kterého je Lévinas nejčastěji řazen. Třetí, nejdůležitější část se zabývá motivy, které vedly Lévinase k rozpracování svých etických tezí, a následně jsou zpracovávány dílčí části těchto tezí. Ukazuje se, že základním aspektem jeho teorie je sociální vztah Já s Druhým, přes který vede cesta k transcendenci. Lévinasova koncepce je považována za etický obrat ve filosofii a je možné ji považovat za návrat zpět k člověku. Správně pojímanou etiku, založenou na vztahu, považuje Lévinas za "prima philosophia".
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Smrt a konečnost: Jaspers vs. Sartre
Chvojková, Kristýna ; Němec, Václav (vedoucí práce) ; Kouba, Pavel (oponent)
Bakalářská práce "Smrt a konečnost: Jaspers vs. Sartre " srovnává pojetí problematiky lidské smrti a především smrtelnosti v díle J.-P. Sartra a K. Jasperse. Přestože oba autoři bývají označováni za existencialisty, jejich postoje k tématu smrti jsou velmi odlišné. Sartre vylučuje možnost vztahování se ke své vlastní smrti z toho důvodu, že smrt nemá místo ve struktuře bytí pro sebe, z čehož plyne, že nemůže mít pro člověka žádný smysl, zatímco podle Jasperse se ke smrti může člověk vztahovat v úzkosti v mezních situacích. To, že situacím čelí a nezastírá si svou smrtelnost, vede k rozlišení toho, co nemá v ohledu na časovou konečnost člověka smysl, a existenciálních momentů, které stojí nad časem a zachovávají si svou hodnotu bez ohledu na smrt. Díky uvědomění své smrtelnosti člověk aktualizuje svou existenci, stává se tedy více sám sebou. Ze Sartrova pojetí naopak vyplývá, že člověk vůbec nemůže o své smrtelnosti vědět - přesto však pociťuje strach z toho, že ho druzí po smrti zbaví svobody. Jaspers oproti Sartrovi pojímá já jako vícedimenzionální entitu, což mu umožňuje připsat smrti smysl. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
"Constructions inachevées": Smysl literárního fragmentu a nedokončenosti, jejich význam v konstrukci lidského já. Stendhal, Deml, Michaux.
Prokop, Lukáš ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Hrbata, Zdeněk (oponent) ; Rinner, Fridrun (oponent)
Práce si klade za cíl postihnout vztah literárního textu k lidské identitě, k jejímu poznání i jejímu formování pomocí psaného jazyka. Výchozí myšlenka se zakládá na výkladu vztahu člověka a světa s ohledem k vědomí vlastní viditelnosti. Dále vychází z hypotézy, že lidská bytost pociťuje svou viditelnost ve světě jako ohrožení na jedné straně a nepřirozenost na straně druhé. Snahou této bytosti je se formovat podle vlastních představ či se stávat pomocí textu někým jiným, brát na sebe převleky a maskovat se, ale také používat jazyk jako nástroj dobrání se vlastní přirozenosti. Na počátku takového přístupu spočívá Stendhalovo dílo, které je považováno za zakladatele literárního egotismu. Důvodem je výhradní zájem jejího autora o svou osobu, který se projevuje ve dvojím gestu: sebepoznávacím i sebekonstrukčním. Oba tyto přístupy k jazyku mají své pokračovatele v mnoha literaturách, jednou z nich je literatura česká, v níž se objevuje dílo Jakuba Demla. I v něm lze snadno vyznačit gesto sebe- poznání i sebe-konstrukce. Deml se modifikací vlastní identity, především začleňováním druhých lidí do ní, pokouší vytvořit dojem "věčné všudypřítomnosti". Její navození má být základem vlivu na skutečnost. Henri Michaux stejně tak učiní průzkum sebe sama za výhradní zájem svého života. I pro něj je důležité, že se...
|
|
| |
host ::
RSS.