|
| |
|
|
Frenemies: Analýza americko-čínských vojenských vztahů během Bushovy a Obamovy administrativy
Kryl, Šimon ; Sehnálková, Jana (vedoucí práce) ; Raška, Francis (oponent)
Tato diplomová práce je analýzou přístupu Bushovy a Obamovy administrativy k americko-čínským vojenským vztahům. Cílem práce je pomocí teorie opatření na budování důvěry (Confidence Building Measures) nalézt a pospat trendy a témata, která formovala americko-vojenské čínské vztahy během obou administrativ. Bilaterální vztah mezi Pekingem a Washingtonem je nejdůležitějším vztahem na začátku 21. století a ovlivňuje celosvětové dění. Z historického hlediska sužovaly americko-čínské vztahy nejrůznější spory, které se vyskytují i v 21. století. Otázka amerického vyzbrojování Tchaj-wanu, čínská vesmírná a kyberprostorová militarizace jsou hlavními důvody pomalého vývoje americko-čínských vojenských vztahů. Pro mezinárodní i regionální stabilitu je důležité, aby obě tyto světové mocnosti hledaly způsoby, jak udržet napětí mezi nimi na minimální úrovni a ideálně hledaly oblasti spolupráce. Tato práce dochází k závěru, že během Bushovy administrativy procházely společné vojenské vztahy nestabilním vývojem, nejen kvůli způsobu jejich vytváření, ale také kvůli již zmíněné americké podpoře vůči Tchaj-wanu. Obamova administrativa byla o poznání úspěšnější ve vývoji americko-čínských vojenských vztahů, neboť vedla procesy jejich vytváření ze shora dolů. I přes Obamovy úspěchy v budování stabilních vojenských...
|
|
| |
|
|
Eisenhowerova doktrína a Blízký východ v letech 1957 a 1958
Myslík, Martin ; Pondělíček, Jiří (vedoucí práce) ; Raška, Francis (oponent)
Suezskou krizí se podle americké administrativy v čele s prezidentem Eisenhowerem vytvořilo na Blízkém východě mocenské vakuum. Toto vakuum bylo v očích americké vlády potřeba zaplnit dříve, než tak učiní Sovětský svaz a izolovat prosovětské státy - Egypt a Sýrii. K tomuto účelu byla vytvořena Eisenhowerova doktrína, která měla bojovat proti mezinárodnímu komunismu. Na základě analýzy doktríny a jejího použití na zemích Blízkého východu, zkoumané pomocí metody diplomatic history. Pokytuje bakalářská práce náhled na formování americké zahraniční politiky v letech 1957 a 1958 v rámci regionu Blízkého východu a její aplikaci srovnává se zněním doktríny i z pohledu Ameriky na dekolonizaci. Autor práce v závěru shrnuje, že doktrína byla úspěšná v zastrašení Sovětského svazu ve větší angažovanost v regionu, ale zároveň na analýzách použití doktríny ukazuje, že většinou byla doktrína použita v boji proti arabskému nacionalismu nikoli proti mezinárodnímu komunismu. Což bylo zcela v rozporu se zněním doktríny, která měla bojovat jen proti komunismu. Klíčová slova Eisenhowerova doktrína, Spojené státy, Blízký východ, Mezinárodní komunismus, Suezská krize, Studená válka, dekolonizace
|
|
|
Americká zahraniční politika vůči Argentině a Chile během Kissingerovy éry (1969-1977)
Zboženská, Lucie ; Calda, Miloš (vedoucí práce) ; Raška, Francis (oponent)
Práce se zabývá analýzou americké zahraniční politiky vůči Latinské Americe v letech 1969-1977. V sedmdesátých letech jí spoluvytvářel H.Kissinger vlivný Poradce pro národní bezpečnost a Ministr zahraničí, který působil ve vládě dvou amerických prezidentů, R.Nixona a G.Forda. Cílem této práce je sledovat do jaké míry a jakým způsobem USA uplatňovaly své mocenské zájmy v Latinské Americe. H.Kissinger, R.Nixon a G.Ford chtěli především zajistit a upevnit mocenské postavení USA ve světě a naopak oslabovat vliv SSSR. Pro tyto účely jsou vybrány jako příklad dvě země. A to Chile a Argentina. Chile v té době patřilo k zemím s nejsilnější demokratickou tradicí a Argentina k jedné z největších a nejvlivnějších (po Brazílii). Na základě zjištění vyplývajících ze sledování jejich politického a ekonomického vývoje je možné zjistit rozdíly v rozsahu a způsobu, jakým USA uplatňovaly svůj vliv na ně. Chile se nepochybně začalo politicky obracet doleva díky svému prezidentu S. Allendemu. Pro USA hrozba objevení nové Kuby byla reálnou hrozbou. Svůj přístup k Chile založila na snaze zasáhnout do politického vývoje země nejprve úplatky, poté podporou opozičních skupin a armády. To vyústilo v násilné nastolení pravicové diktatury Augusta Pinocheta. Argentina se mohla chlubit jedním z nejlépe organizovaných odborových...
|
|
|
South Korean Nuclear Program and the American Support of the Authoritarian Regime
Stoláriková, Lenka ; Hornát, Jan (vedoucí práce) ; Raška, Francis (oponent)
Problematika šírenia jadrových zbraní na Kórejskom polostrove a otázka legitimity a podpory nedemokratických vládcov, patria medzi aktuálne politické výzvy. Zárodky kórejských jadrových snáh siahajú až do 70. rokov 20. storočia, kedy autoritatívny juhokórejský prezident Pak Čong-hi nariadil spustenie tzv. Projektu 890. Spojené štáty, dlhoročný ochranca a sponzor Soulu, museli nájsť spôsob, ako sa s touto situáciou popasovať a zvážiť svoje spojenectvo s Južnou Kóreou. Táto práca je predovšetkým analýzou americkej podpory juhokórejského autoritatívneho režimu na konci 70. rokov. Jej hlavným cieľom je vyhodnotiť, či bolo možné, aby Spojené štáty obmedzili svoju finančnú a vojenskú pomoc na sklonku vlády Pak Čong- hiho a presadzovali demokratizáciu krajiny. Snaží sa preskúmať faktory, ktoré mali vplyv na rozhodnutie Spojených štátov. Následne verifikuje teóriu Owena a Poznanskeho o existencii dvoch podmienok, potrebných na to, aby boli USA ochotné prestať podporovať proamerický autoritatívny režim a umožnili konanie demokratických volieb. Táto práca nadväzuje na ich výklad a dopĺňa ho o ďalšie faktory, relevantné pre tento prípad. Argumentuje, že jedným z významných aspektov pri rozhodovaní mohli byť práve juhokórejské jadrové snahy a s nimi spätá nespoľahlivosť Paka ako amerického spojenca.
|
|
| |
|
|
Trumpův předvolební plán boje proti terorismu v USA a jeho následná realizace v první polovině volebního období
Bohunická, Klára ; Hornát, Jan (vedoucí práce) ; Raška, Francis (oponent)
V mé bakalářské práci jsem se pokusila odpovědět na hypotézu, kterou bylo, že jednotliví kandidáti na prezidenta dávají v průběhu svých kampaní velké množství slibů, kterým po zvolení nejsou schopni dostát, popř. k jejich naplnění nemají dostatečné kompetence. Tuto hypotézu jsem se pokusila aplikovat na kampaň Donalda Trumpa a to především na jeho tři sliby v oblasti boje proti terorismu v USA. K dosažení mého cíle jsem využila analýzy jednotlivých slibů a následně je komparovala s kroky, které Trump podnikl od inaugurace v lednu 2017 do poloviny jeho volebního období v lednu 2019. Prvním slibem mělo být uzavření částí internetu, kde operuje ISIS a rekrutuje tam nové členy z řad amerických občanů. Jediným krokem, který Trump v této oblasti provedl bylo podepsání prohlášení spolu s členy skupiny G7, ve kterém požadovali zintenzivnění tlaku ze strany sociálních médií vůči teroristům na internetu. Z technického hlediska byl tento slib od počátku problematický. První problémem bylo, že Trump neměl dostatečné kompetence k jeho naplnění. Druhým problémem na který tento slib narážel byl první dodatek ústavy, ve kterém je zakotvena svoboda slova a vyjadřování a uzavření částí internetu by tyto svobody narušilo. Na tomto slibu jsem potvrdila moji hypotézu, že kandidáti dávají i takové sliby, ke kterým...
|
|
|
The United States, China, and the Emerging Balance of Power in the Arctic
Lavengood, Zachary Colin ; Hornát, Jan (vedoucí práce) ; Raška, Francis (oponent)
V souvislosti s rostoucím tempem klimatických změn posledních dvou desetiletí se region Arktidy znovu dostává do centra mezinárodní politiky. Tání pevninských ledovců a permafrostů v Arktidě nejen že zvyšuje dostupnost těžby nerostných surovin, ropy a zemního plynu, ale také otevírá možnosti vzniku nových cest námořní dopravy, které mají potenciál radikálně změnit podobu světového obchodu. Geopolitický potenciál Arktidy se tak zvyšuje, což má za následek zvýšení zájmu světových velmocí o tento region. Výjimkou nejsou ani Spojené státy americké a Čínská lidová republika, na něž se tato práce zaměřuje. Jejich příslušné arktické politiky totiž formují rovnováhu sil nejen mezi nimi samotnými, ale i mezi ostatními aktéry mezinárodní politiky. Spojené státy americké dlouhou dobu zaujímaly v otázce Arktidy postoj laissez-faire, což způsobilo, že v porovnání s ostatními aktéry co do přítomnosti v arktické regionu značně zaostávají. Oproti tomu Čína se rozhodla navzdory své zeměpisné vzdálenosti výrazně svou přítomnost v regionu posílit. Arktidě totiž přikládá strategickou roli ve svém projektu novodobé Hedvábné stezky (Belt and Road Project). Z pohledu realismu se rovnováha sil v Arktidě momentálně jeví jako stabilní, neboť jednotliví aktéři pokračují ve vyplňování prostoru, jež byl až doposud mocensky...
|
|
|
Combined Action Program (CAP) jako účinný nástroj protipovstalecké strategie USA ve vietnamské válce
Bálint, Miroslav ; Hornát, Jan (vedoucí práce) ; Raška, Francis (oponent) ; Fojtek, Vít (oponent)
Americká válka ve Vietnamu byla jedním z konfliktů Studené války a Spojené státy do ní vstoupily v rámci své politiky zadržování komunismu. Američané nejdříve podporovali Francii a později převzali politickou i vojenskou zodpovědnost. Přes mnohá doporučení zvolilo americké vojenské velení konvenční strategii založenou na masivních úderech proti nepříteli, s cílem podlomit jeho vůli. Tato strategie vycházela z úspěchů americké armády v minulosti a z její technologické převahy. Rozdílem oproti předchozím válkám bylo samotné dějiště konfliktu. Nepřítel zvolil guerillovou taktiku a vyhýbal se větším střetům. Jediným řešením byla aplikace protipovstalecké strategie, která byla zaměřena na získání si důvěry vietnamské populace. K jejímu vývoji docházelo na základě každodenních zkušeností bojových jednotek, které začaly tuto novou strategii na mnoha místech úspěšně aplikovat. Americká armáda bohužel nedokázala tento úspěšný model aplikovat plošně a do konce války trvala na konvenčním způsobu pacifikace.
|
host ::
RSS.